8 C 117/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví <b>I. Podílové spoluvlastnictví žalobce [celé jméno žalobce], [rodné číslo], a žalované [celé jméno žalované], [rodné číslo], ke stavební parcele [číslo] o výměře 206 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jejíž součástí je stavba [adresa] (rod. dům), stojící na stavební parcele [číslo] k pozemkové parcele [číslo] o výměře 431 m2 (ostatní plocha), zapsaným na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec Velhartice, katastrální území Hory Matky Boží, se zrušuje a tyto nemovité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované z titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem částku [částka] do 10 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] a posléze upřesněným podáním ze dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že zrušené podílové spoluvlastnictví bude vypořádáno tak, že nemovité věci budou přikázány do výlučného vlastnictví žalobce oproti uložení povinnosti uhradit žalované odpovídající vypořádací podíl. Podání návrhu odůvodnil žalobce tím, že se stal na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne [datum], s právními účinky zápisu k datu [datum], vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na předmětných nemovitých věcech v k. ú. [obec] Matky [příjmení], když žalovaná je druhým stejnodílným spoluvlastníkem těchto nemovitých věcí. Žalobce má zájem provádět na předmětných nemovitých věcech rekonstrukce, na což bude potřeba vynaložit poměrně vysoké finanční prostředky, avšak žalovaná je zcela nekontaktní, když se ji žalobce snažil neúspěšně kontaktovat i písemně. Jelikož o jakémkoliv hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci minimálně nadpoloviční většinou, je žalobce v situaci, kdy nemůže na nemovitých věcech jakkoliv hospodařit, natož provádět rekonstrukce. Žalovaná nemovité věci vůbec neužívá a tyto jsou opuštěny a chátrají. Naproti tomu žalobce má zájem o jejich užívání a zvelebení potřebnými rekonstrukcemi. Od října 2020 žalobce hradí elektřinu, vodné a stočné. Z dispozic těchto nemovitých věcí přitom vyplývá, že jejich rozdělení není možné.

2. K ústním jednáním, která se ve věci konala u zdejšího soudu, se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem opakovaně neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání, včetně návrhu na zahájení řízení a jeho upřesnění, byla žalované řádně a včas doručena fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

4. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

5. Předloženým výpisem z katastru nemovitostí, vedeným Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec Velhartice, katastrální území Hory Matky Boží, list vlastnictví [číslo] bylo v řízení prokázáno, že žalobce a žalovaná jsou evidováni jako podíloví spoluvlastníci pozemku st. parc. [číslo] o celkové výměře 206 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rod. dům), stojící na této stavební parcele a pozemku parc. [číslo] o celkové výměře 431 m2 (ostatní plocha), a to oba s velikostí podílu 1/2. Nabývacím titulem v případě žalobce bylo usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha, o udělení příklepu č. j. [číslo jednací] ze dne 25. 5. 2020, které nabylo právní moci dne [datum], a to s právními účinky zápisu k datu [datum]. V případě žalované pak bylo nabývacím titulem rozhodnutí o dědictví z roku 1982. V řízení tedy byla prokázána jak pasivní legitimace žalované, tak i aktivní legitimace žalobce, který tak byl oprávněn činit dispoziční úkony ve vztahu k danému nemovitému majetku, tzn. i podat návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

6. Pokud jde o samotnou otázku zrušení a případného vypořádání prokázaného podílového spoluvlastnictví, mezi účastníky nebylo z důvodu faktické nemožnosti jakkoliv kontaktovat žalovanou dosaženo dohody jakožto základního způsobu zrušení spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem a vzájemného vypořádání. Při platnosti zásady, že nikdo nemůže být nucen, aby setrvával ve spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 1 o. z.), proto nezbylo než rozhodnout o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem na základě návrhu podaného u zdejšího soudu, v jehož obvodu se předmětné věci nacházejí. Výše citované ustanovení § 1147 o. z. stanoví pořadí jednotlivých specifikovaných způsobů vypořádání, když prvním a přednostním způsobem je rozdělení věci. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], vyhotoveného v řízení znalkyní z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, [celé jméno znalkyně], v této souvislosti vyplynul jednoznačný (a o stávající judikaturu se opírající) závěr o tom, že reálné (tj. vertikální – horizontální u staveb není možné) rozdělení předmětného objektu [adresa] není možné, jelikož to neumožňuje dispozice tohoto rodinného domu. Takové rozdělení se totiž připouští jen tehdy, mohou-li na základě stavebních úprav podle stavebních předpisů vzniknout samostatné budovy, přičemž dále je nutné přihlédnout i k tomu, že dělení by mohlo mít za následek rozkouskování nemovité věci na tak malé části, že by je nebylo možné účelně či hospodářsky využít, v důsledku čehož by se takovým rozdělením mohla podstatně snížit hodnota nemovité věci (viz. § 1144 odst. 1 o. z.). Je přitom zřejmé, že v tomto domě nelze vymezit podíl 1/2 či jiný podíl tak, aby měl samostatný přístup, napojení na sítě a samostatné vytápění. Při úvaze o reálnosti rozdělení stavby je pak dále nutné přihlédnout i k tomu, že její dělení vždy vyžaduje vynaložení určitých nákladů a v tomto ohledu je tedy nutné zohlednit i ochotu spoluvlastníků vůbec takové náklady vynaložit.

7. S ohledem na uvedený závěr znalkyně proto bylo třeba zvážit další způsob vypořádání, kterým je přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Tento způsob vypořádání obecně předpokládá, že alespoň jeden ze spoluvlastníků přikázání věci do svého výlučného vlastnictví navrhuje a je současně schopen zaplatit za přikázání věci přiměřenou náhradu. Tyto předpoklady již v projednávané věci naplněny jsou, když žalobce v řízení prezentoval svůj zájem získat nemovité věci do svého výlučného vlastnictví s tím, že disponuje potřebnými finančními prostředky k úhradě příslušné částky vypořádacího podílu příslušejícího žalované. Jeho výše činí polovinu obvyklé (tržní) ceny předmětných nemovitých věcí, stanovené předloženým znaleckým posudkem, tj. částku [částka]. I další v řízení zjištěné skutečnosti je pak nutné hodnotit pouze ve prospěch žalobce, jenž péči o uvedené nemovité věci v současné době výlučně zajišťuje a hodlá tak jako řádný hospodář činit i nadále, když jeho záměrem je zejména uskutečnit různé rekonstrukční práce na rodinném domě. Naopak žalovaná o nemovité věci neprojevuje absolutně žádný zájem, neužívá je a žádným způsobem se nepodílí na nákladech spojených s jejich běžným chodem, údržbou, opravami apod.

8. Na základě provedených důkazů tak dle názoru soudu nelze důvodně dospět k jinému než takovému meritornímu rozhodnutí, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí bude určen žalobce, čímž bude stávající panující faktický stav užívání těchto věcí stvrzen i de iure. Za situace, kdy v řízení nebyly zjištěny žádné důvody pro případné zamítnutí žaloby (§ 1140 odst. 2 o. z.), proto soud podanému návrhu v plném rozsahu vyhověl a zrušil stejnodílné podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitým věcem za současného uložení povinnosti žalobci zaplatit žalované na úplné a konečné vypořádání zaniklého spoluvlastnictví odpovídající částku ve výši [částka]. Pro její úhradu byla s ohledem na její výši stanovena delší lhůta 10 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzované věci měl plný úspěch žalobce, jelikož soud rozhodl o jím uplatněném nároku tak, jak žalobce svým žalobním návrhem požadoval, tzn. že zrušil podílové spoluvlastnictví a předmětné nemovité věci přikázal do jeho výlučného vlastnictví, když v řízení v této souvislosti bylo prokázáno, že žalovaná o tyto nemovité věci delší dobu nejeví naprosto žádný zájem a ani z tohoto důvodu např. žalobci před tím, než tento byl nucen zahájit soudní řízení, nenabídla, že mu svůj víceméně formální spoluvlastnický podíl převede. Soud tak v této souvislosti ani neshledal příp. existenci důvodů zvláštního zřetele hodných pro to, aby úspěšnému žalobci výjimečně postupem dle ustanovení § 150 o. s. ř. náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované nepřiznal, když dle názoru soudu s ohledem na výše zjištěné skutkové okolnosti není zcela namístě ani striktně postupovat v souladu s nejnovější judikaturou Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 262/20 ze dne [datum]), která již překonala dosavadní rozhodovací praxi, jež vycházela zejména právě z judikatury Nejvyššího soudu, dle níž by soud měl při rozhodování o přiznání náhrady nákladů řízení podle procesního úspěchu vycházet z toho, zda bylo o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodnuto tak, jak požadoval účastník řízení. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci plnou náhradu jeho nákladů řízení v celkové částce 77 569,54 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 000 Kč, ze zaplacené zálohy znalečného ve výši 5 000 Kč, z odměny za 5 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce 50 700 Kč (5 x 10 140 Kč), z 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, z náhrady za promeškaný čas v celkovém rozsahu 8 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 800 Kč ( (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 uvedené vyhlášky), z nákladů cestovného v celkové částce 1 189,70 Kč (572,60 Kč za cestu uskutečněnou dne [datum] a 617,10 Kč za cestu uskutečněnou dne [datum]) za 2 cesty na trase [obec] – [obec] a zpět o celkové délce jedné cesty 88 km (2 x 44 km), při použití osobního automobilu tov. zn. Opel, [registrační značka], o průměrné spotřebě dle údajů uvedených ve velkém technickém průkazu (7, [číslo] l [číslo] km), vyhláškové ceně pohonných hmot (benzin) 33,80 Kč l (vyhláška č. 589/2020 Sb.) a 37,10 Kč l (vyhláška č. 511/2021 Sb.) a základní amortizační náhradě 4,40 Kč km (vyhláška č. 589/2020 Sb.) a 4,70 Kč/1km (vyhláška č. 511/2021 Sb.), a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši 54 189,70 Kč, tj. 11 379,84 Kč, neboť právní zástupce žalobce je registrovaným plátcem uvedené daně. Pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobce, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

10. O povinnosti žalované zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech na nákladech řízení 445 Kč bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byla z rozpočtových prostředků hrazena část vyplaceného znalečného ve výši 445 Kč, když zbývající část ve výši 5 000 Kč byla pokryta žalobcem složenou zálohou. S ohledem na výsledek řízení, kdy bylo v celém rozsahu vyhověno žalobou uplatněnému nároku žalobce, jemuž byla rovněž přiznána plná náhrada jeho nákladů řízení, proto vzniká povinnost k zaplacení výše uvedené částky výlučně neúspěšné žalované. Pro její úhradu byla opět stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.