8 C 150/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 174 236,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 38 854 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 38 854 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 67 960 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 302,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 626,75 Kč, s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 47 164,84 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, s 0,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 310,84 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 44 962,19 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 850 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 850 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Co do částky 47 572,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 359,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 964,33 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 28 894,80 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, s 1,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 044,80 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 27 771,63 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 1 709 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 106 814 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 302,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 626,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 47 164,84 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 44 962,19 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti právnická osoba., a to na základě Smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 2 536 Kč a dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 24 500 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 924 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 9 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 92 960 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a uvedených úhrad za služby, se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4. 2. 2025. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 30. 4. 2024. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností k tomuto dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu jistinu ve výši 44 962,19 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 202,65 Kč, úhradu za služby v celkové výši 34 649,16 Kč, smluvní pokutu ve výši 25 000 Kč, úrok z úvěru vyčíslený od 5. 2. 2025 do 24. 11. 2025 z dlužné jistiny ve výši 4 626,75 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 44 962,19 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 24. 11. 2025 ve výši 8 302,13 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z celkové částky 47 164,84 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 44 962,19 Kč a z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 202,65 Kč, od 25. 11. 2025 do zaplacení.

2. Podaným návrhem se žalobkyně dále domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 67 422,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 359,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 964,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 894,80 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 27 771,63 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Podání tohoto návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se opět stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti právnická osoba., a to na základě Smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému další peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 775 Kč a dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 17 150 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 847 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 300 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 65 072 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a uvedených úhrad za služby, se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 12. 2024. Žalovaný však ani v tomto případě nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 3. 2025. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností k tomuto dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu jistinu ve výši 27 771,63 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 123,17 Kč, úhradu za služby v celkové výši 21 027,21 Kč, smluvní pokutu ve výši 17 500 Kč, úrok z úvěru vyčíslený od 26. 12. 2024 do 24. 11. 2025 z dlužné jistiny ve výši 2 964,33 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 771,63 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 24. 11. 2025 ve výši 5 359,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z celkové částky 28 894,80 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 771,63 Kč a z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 123,17 Kč, od 25. 11. 2025 do zaplacení.

3. Žalovaný se k návrhu na zahájení řízení nijak nevyjádřil.

4. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Z předložené písemné Smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba. na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále pevný úrok ve výši 2 536 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 24 500 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 924 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 9 000 Kč, tzn. že žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši 92 960 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 6 640 Kč. První splátku se přitom žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do měsíce od podpisu smlouvy a každou následující měsíční splátku pak vždy nejpozději do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem uvedené smlouvy žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti celou částku spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl předložený Předpis splátek. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně z titulu předmětné úvěrové smlouvy zaplatil postupně pouze částku v celkové výši 11 146 Kč, jak bylo doloženo přehledem úhrad žalovaného, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne datum mezi obchodní společnostní právnická osoba. jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení s předloženým seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 1. 2026.

6. Z předložené písemné Smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum opětovně mezi společností právnická osoba. na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému rovněž úvěr v částce 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále pevný úrok ve výši 1 775 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 847 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 6 300 Kč, tzn. že žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v tomto druhém případě zaplatit celkovou částku ve výši 65 072 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 4 648 Kč. První splátku se přitom žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do měsíce od podpisu smlouvy a každou následující měsíční splátku pak vždy nejpozději do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem uvedené smlouvy žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti celou částku spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl předložený Předpis splátek. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně z titulu předmětné úvěrové smlouvy zaplatil postupně pouze částku v celkové výši 15 150 Kč, jak bylo znovu doloženo příslušným přehledem úhrad žalovaného, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uvedené smlouvy byla v řízení prokázána výše zmíněnou Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému opět oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 1. 2026.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

9. Při hodnocení důvodnosti obou uplatněných nároků žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotných smluv o úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 42 960 Kč a 30 072 Kč dospěl k závěru, že tyto smlouvy je nutné shledat absolutně neplatnými, a to jako celek, pro jejich rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byly mezi smluvními subjekty smlouvy o úvěru uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace obou předložených smluv, tyto byly předtištěny, byly napsány předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smluv v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

10. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnými smlouvami o úvěru zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v prvním případě k zaplacení pevného úroku z úvěru ve výši 2 536 Kč a poplatků v souhrnné výši 40 424 Kč (24 500 Kč + 6 924 Kč + 9 000 Kč) a ve druhém případě k zaplacení pevného úroku z úvěru ve výši 1 775 Kč a poplatků v souhrnné výši 28 297 Kč (17 150 Kč + 4 847 Kč + 6 300 Kč), tzn. že pouze tyto poplatky činí cca 80,85 % samotné výše poskytnuté úvěrové částky. Takto sjednané výše odměn za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku sp. zn. 25 Co 335/2018 ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci totožné žalobkyně dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že „pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou“. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku sp. zn. 25 Co 100/200 ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem žalobkyně, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že „požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl „vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého „souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil “.

11. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši 92 960 Kč a za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč k zaplacení celkové částky ve výši 65 072 Kč, je tak významná, že je nutno ujednání obou smluv hodnotit v jejich celku jako nespravedlivá, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadované částky úvěrů žalovanému neposkytla a smlouvy by s ním neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil.

12. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti uzavřených smluv o úvěru pro jejich rozpor s dobrými mravy. Oba nároky žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částky 50 000 Kč a 35 000 Kč, aniž tu byly platné závazky, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Z předložených přehledů úhrad žalovaného vyplývá, že žalovaný v prvním případě zaplatil splátky v celkové výši 11 146 Kč a ve druhém případě splátky v celkové výši 15 150 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení částek ve výši rozdílu mezi částkami žalovanému poskytnutými (50 000 Kč a 35 000 Kč) a částkami žalovaným zaplacenými (11 146 Kč a 15 150 Kč), tj. nárok na zaplacení částek ve výši 38 854 Kč a ve výši 19 850 Kč. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonných úroků z prodlení, ať již ve výších 8 302,13 Kč a 5 359,50 Kč, kapitalizovaných za dobu do 24. 11. 2025, nebo dále běžících z částek 47 164,84 Kč a 28 894,80 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení, a to v odpovídající výši 11,5 % ročně, pouze z přiznaných částek 38 854 Kč a 19 850 Kč, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byl žalovaný prokazatelně poprvé vyzván k úhradě dluhů předžalobními výzvami ze dne 9. 3. 2026, odeslanými k poštovní přepravě téhož dne, kterými byla žalovanému pro zaplacení obou dlužných částek stanovena lhůta do 24. 3. 2026. Dnem následujícím po splatnosti, tj. dnem 25. 3. 2026, se tak žalovaný dostal do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 38 854 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 25. 3. 2026 do zaplacení (výrok I.) a v rozsahu částky 19 850 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 25. 3. 2026 do zaplacení (výrok III.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

13. Co do zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatných smluv o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II. a výrok IV.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalovaného převyšuje úspěch žalobkyně. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

15. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jako navrhovatelku, která navíc byla ve sporu převážně neúspěšnou a nebyla jí vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 1 709 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 6 837 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 8 546 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši 1 709 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.