8 C 174/2019

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný zaplatil žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku specifikovanou ve výroku tohoto rozsudku. Podání návrhu odůvodnil žalobce tím, že žalovanému bylo dne [datum] odtaženo vozidlo tovární značky JAGUAR S, [registrační značka], z Puškinovy ulice v [obec] s tím, že od uvedeného dne se vozidlo nachází na odstavné ploše pro odtažená vozidla na letišti [obec]. Vozidlo v době odtahu tvořilo překážku silničního provozu, proto bylo na základě pokynu strážníka Městské policie [obec] v souladu s ustanovením § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, odtaženo. Uvedeným jednáním došlo ke spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) tohoto zákona. Provozovatelem vozidla v době jeho odtahu byl žalovaný. Cena odtahu a poplatek za skladování odtaženého vozidla na odstavné ploše pro odtažená vozidla na letišti [obec] jsou stanoveny nařízením města Hradec Králové [číslo] kdy cena odtahu činí [částka] a poplatek za skladování předmětného vozidla činí [částka] za den. Poplatek za skladování předmětného vozidla na odstavné ploše za období od [datum] do [datum] činí [částka]. Celkový dluh za odtah uvedeného vozidla a jeho uskladnění tedy dosahuje výše [částka], kdy částka [částka] představuje cenu odtahu a částka [částka] představuje poplatek za skladování odtaženého vozidla. Jelikož výše jistiny nabíhala počínaje dnem [datum] po částce [částka] denně, vyčíslil žalobce výši jistiny pro výpočet zákonného úroku z prodlení po delších časových úsecích, většinou po období půl roku, tj. ve prospěch žalovaného. Žalobce žalovaného vyzval k vyzvednutí vozidla a k úhradě dlužné částky, tuto výzvu si žalovaný převzal dne [datum]. Žalobci žalovaný sdělil, že vozidlo prodal, ale nezajistil odpovídající změnu v registru vozidel. Žalobce následně žalovaného informoval, že jím uvedená skutečnost nemá vliv na jeho povinnost uhradit náklady na odstranění vozidla, neboť v době odtahu byl provozovatelem vozidla ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Zároveň žalobce žalovaného znovu vyzval k vyzvednutí vozidla a k úhradě za odtah a uskladnění vozidla, přičemž tuto výzvu učinil výzvou předžalobní. Žalovaný, který si výzvu převzal dne [datum], si ke dni podání žalobního návrhu vozidlo nevyzvedl a dlužnou částku za odtah předmětného vozidla a jeho uskladnění neuhradil.

2. Ve věci byl zdejším soudem dne 2. 12. 2019 vydán pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný včasný odpor. V jeho následném odůvodnění žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tím, že by byl žalobci něco dlužen, když je přesvědčen o tom, že učinil vše, co bylo v jeho silách a co mu právní předpisy v té které chvíli umožňovaly, aby soudnímu sporu předešel. Konkrétně žalovaný poukázal na to, že dne [datum] předmětný automobil prodal [jméno] [příjmení] z [obec], o čemž byla sepsána kupní smlouva, na základě níž jmenovaný žalovanému zaplatil kupní cenu, auto si převzal a ihned s ním odjel. K tomuto došlo odpoledne už po úředních hodinách instituce příslušné k převodu držitele. Žalovaný s panem [příjmení] si tedy domluvili termín, ve kterém pan [příjmení] znovu přijede do [obec], a v němž bude auto převedeno. Pan [anonymizováno] žalovanému zavolal, že se mu termín nehodí a že přijede jindy. Žalovaný nevěděl, zda by se poté s panem [příjmení] sešel a pro jistotu proto vyhotovil dne [datum] pro něho úředně ověřenou plnou moc. Když pan [příjmení] znovu do [obec] za žalovaným nepřijel, žalovaný mu poslal plnou moc, aby převod sám vyřídil, až se mu bude hodit přijet do [obec]. Žalovaný si hlídal, zda převod provede, a když jej stále nerealizoval, šel se poradit na Policii ČR, co má udělat. Zde mu bylo řečeno, že by bylo nejlépe auto dočasně vyřadit z provozu a nově přidělené registrační značky uložit do depozita. Žalovaný měl u sebe stále tzv. velký technický průkaz, a proto této rady uposlechl a dne [datum] dočasné vyřazení provedl. Bylo mu řečeno, že tímto úkonem učinil vše, co bylo možné, a znemožnil tím komukoliv auto provozovat. Pokud tedy s autem v listopadu 2016 někdo disponoval a odtáhl jej na magistrátní parkoviště, bylo to již v době, kdy žalovaný vyloučil jakékoliv fyzické dispozice s autem s tím, že v této věci opravdu více již udělat nemohl a vlastníkem již v této době dávno nebyl. Podle novely zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, žalovaný ihned po její účinnosti využil možnosti přehlásit vozidlo na pana [příjmení] i bez přímé součinnosti s ním a správní orgán to po nezbytných procedurálních úkonech učinil ke dni [datum]. Do technického průkazu vozidla tak byl pan [příjmení] zapsán jako nový majitel na základě shora zmíněné kupní smlouvy ze dne [datum]. Pokud je žalovanému známo, jmenovaný dále mařil veškeré snahy o vyřešení věci a poštu ani od odboru dopravy Městského úřadu v Klatovech si nevyzvedával. Pan [anonymizováno] tedy žalovaného podvedl, ve skutečnosti s ním nikdy spolupracovat nechtěl a žalovaný v dané situaci učinil vše, co bylo v jeho silách a co zákon v daném okamžiku umožňoval. Přiznání nároku žalobci by za těchto okolností bylo dle žalovaného nespravedlivé a odporovalo by základním zásadám soukromého práva. Ministerstvo vnitra již několikrát prostřednictvím svého tiskového mluvčího potvrdilo, že kupní smlouvu týkající se změny vlastnictví automobilu je třeba považovat za stěžejní doklad a zápisy v registru že mají pouze informativní charakter.

3. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

4. Z kupní smlouvy, uzavřené dne [datum] mezi žalovaným jako prodávajícím na straně jedné a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], bytem v [obec], jako kupujícím na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalovaný uvedeného dne prodal jmenovanému osobní motorové vozidlo tovární značky JAGUAR S-TYPE, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], a to za kupní cenu ve výši [částka]. Uvedené údaje týkající se vozidla korespondují s obsahem žalovaným předloženého technického průkazu č. AO [číslo], z něhož vyplývá, že žalovaný byl evidován jako držitel předmětného vozidla od [datum]. Žalovaný v řízení dále prokázal, že hodlal zplnomocnit [jméno] [příjmení] k realizaci úředního převodu vozidla na jeho osobu, neboť k tomuto nedošlo již po uzavření kupní smlouvy. Ze žalobcem předloženého protokolu o odtažení motorového vozidla [číslo] pak soud vzal za prokázané, že na základě rozhodnutí strážníka Městské policie [obec] ze dne [datum] bylo tohoto dne odtahovou firmou odtaženo předmětné motorové vozidlo z Puškinovy ulice v [obec], neboť tvořilo překážku silničního provozu. Toto vozidlo v době odtahu nemělo registrační značky. Předloženým protokolem o převzetí vozidla od nálezce a jeho předání na odstavnou plochu bylo dále prokázáno, že vozidlo bylo odtaženo na odstavnou plochu Magistrátu města Hradec Králové pro odtažená vozidla v areálu letiště [obec]. Předloženým dopisem ze dne [datum] byl žalovaný žalobcem poprvé prokazatelně vyzván k převzetí předmětného motorového vozidla, které stojí na odstavné ploše od [datum], přičemž současně byl žalovaný tímto dopisem vyzván k úhradě pohledávky žalobce za odtah a uskladnění motorového vozidla v tehdejší celkové výši [částka], a to v souladu s předloženým nařízením města Hradec Králové [číslo] ze dne [datum] o maximálních cechách za nucené odtahy osobních automobilů a nákladních automobilů, jejichž největší přípustná hmotnost nepřevyšuje 3500 kg, a za skladování odtaženého vozidla na stanoveném úložišti na území města Hradec Králové, podle něhož maximální cena za nucený odtah automobilů za jeden dokončený odtah činí [částka] a maximální cena za skladování odtaženého vozidla na stanoveném úložišti za každý i započatý den [částka]. Ke dni odeslání této výzvy k vyzvednutí vozidla, datované [datum], která byla žalovanému doručena do jeho vlastních rukou dne [datum], jak bylo v řízení rovněž prokázáno, tak bylo předmětné vozidlo uskladněno již 293 dnů. Na tuto výzvu žalovaný bezprostředně reagoval svým předloženým dopisem ze dne [datum], jímž žalobci sdělil, že předmětný vůz dne [datum] v odpoledních hodinách prodal novému majiteli, s nímž se domluvil na převodu v zákonné lhůtě, neboť uvedeného dne již bylo po pracovní době pracoviště registru vozidel, a nový majitel tehdy s předmětným vozidlem odjel. Žalovaný dále žalobci tímto dopisem vysvětlil, že když nový majitel v dohodnutém termínu nepřijel a žalovaný tedy auto nemohl převést, řešil tuto skutečnost s Policií ČR, jíž byl odkázán na pracoviště registru vozidel, kde bylo žalovanému vysvětleno, že jediným možným řešením je dočasné odhlášení vozidla z provozu. Protože však žalovaný nemohl odevzdat původní registrační značky, byly mu vydány nové (6P4 [číslo]) a tyto byly ihned uloženy dne [datum] do depozita. [příjmení] registrační značky tedy nikdy pracoviště registru vozidel v [obec] ani neopustily. Jako přílohu k uvedenému dopisu žalovaný zaslal žalobci příslušnou kupní smlouvu a rovněž i sdělil telefonní číslo na nového majitele vozu.

5. V posuzované věci je nesporné, že předmětné motorové vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci ve vlastnictví žalobce, a proto bylo dne [datum] na pokyn strážníka městské policie z komunikace odstraněno, tzn. že bylo na náklady žalobce odtaženo a uskladněno na odstavné ploše Magistrátu města Hradec Králové. V souladu s ustálenou judikaturou (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 1. 2011 či sp. zn. 33 Cdo 2010/2012 ze dne 19. 12. 2013) je za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považováno nejen jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku v provozu, s tím, že je-li odtažení vozidla spojeno s jeho uskladněním, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších přepisů. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 150/03 ze dne [datum] v této souvislosti uvedl, že závazkový vztah je ve smyslu § 45 odst. 4 uvedeného zákona založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci, když tento vztah vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, jež byla k nucenému odtahu vozidla oprávněna a jíž vznikla škoda, jejíž výše je dána výší nákladů vynaložených za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Touto osobou může být buď vlastník pozemní komunikace, anebo osoba, jež na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace zabezpečuje nucený odtah vozidel, přičemž u obou je postavení oprávněného subjektu dáno pokynem policisty nebo strážníka obecní policie o odstranění vozidla.

6. Svoji pohledávku z titulu náhrady nákladů na odstranění vozidla pak žalobce v souladu s výše citovaným zákonným ustanovení uplatnil vůči žalovanému, a to nejdříve s tvrzením, že žalovaný je dle evidence motorových vozidel vlastníkem předmětného automobilu (viz výzva k vyzvednutí vozidla ze dne [datum]), a poté, kdy žalovaný žalobci doložil, že kde dni provedení odtahu již nebyl automobil v jeho vlastnictví, s tvrzením, že je jeho provozovatelem (viz následující dopisy žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum]). Osoba provozovatele je definována v § 2 písm. b zákona č. 361/2000 Sb. jako vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. Tímto zvláštním zákonem je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, který je prováděcím zákonem k zákonu č. 361/2000 Sb., upravujícím mimo jiné i registr silničních vozidel. Tento zákon v § 2 odst. 15 definuje provozovatele silničního vozidla obdobně jako zákon [číslo] Sb., a to jako osobu, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Stávající právní úprava je tedy koncipována tak, že provozovatelem vozidla není ten, kdo vozidlo reálně provozuje, ale ten, kdo je zapsán jako vlastník, resp. provozovatel předmětného vozidla (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne 25. 10. 2013 či rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 2. 2018). Současná definice provozovatele podle obou uvedených zákonů je stanovena novelou [číslo] Sb., přičemž provozovatel se důsledně vymezuje jako osoba zapsaná jako provozovatel v registru silničních vozidel, a není-li taková osoba v registru zapsána, je provozovatelem vlastník. Je tak dána priorita evidenčního stavu nad skutečným stavem vlastnického práva nebo jiného práva k vozidlu. Na druhé straně však má registr silničních vozidel výhradně evidenční povahu a není veřejným seznamem ve smyslu stávajícího občanského zákoníku a údaje v něm uvedené mohou být v rozporu se skutečným stavem.

7. Žalobce tedy nepochybil, pokud prvotní údaje o osobě provozovatele předmětného vozidla čerpal z registru silničních vozidel, kde byl jako tehdejší vlastník a provozovatel uveden žalovaný. Nicméně dle názoru soudu nebylo namístě právě v daném, a nutno podotknout že specifickém a netypickém, případě dogmaticky setrvávat na učiněném závěru, že žalovaného bez dalšího stíhá povinnost k náhradě nákladů na odstranění vozidla ve smyslu § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., pakliže tento žalobce okamžitě na základě doručené výzvy k vyzvednutí vozidla písemně vyrozuměl o tom, že vozidlo ještě před jeho odtahem odhlásil z provozu, tzn. že zajistil, že vozidlo nemohlo být vůbec provozováno, jak bylo v řízení prokázáno i připojeným spisovým materiálem Městského úřadu Klatovy, odboru dopravy – dopravního úřadu. Pokud tedy předmětný osobní automobil byl v inkriminované době již úředně dočasně vyřazen z provozu, nebyl provozovatelným a neměl tedy právně vzato ani žádného provozovatele, pouze vlastníka, jímž byl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] [jméno] [příjmení]. Přestože tedy nebylo ze striktně právního hlediska vozidlo v registru silničních vozidel evidováno, neboť bylo dočasně vyřazeno, zůstaly fakticky údaje o dočasně vyřazeném vozidle v registru uchovány, a to pro případ, že by došlo k ukončení režimu dočasného vyřazení vozidla z registru (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 19. 1. 2005). Z uvedeného důvodu tak byl sice žalovaný evidován v době realizace odtahu vozidla v registru jako jeho vlastník a provozovatel (zákon nezná pojem„ provozovatel dočasně vyřazeného vozidla“), ale to za situace, kdy již automobil byl na základě příslušného správního rozhodnutí s účinností od [datum] vyřazen z provozu, tudíž úředně bez provozovatele ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., což ostatně vyplývá i ze žalobcem předložené kopie karty vozidla, pořízené z registru silničních vozidel dne [datum], v níž je výslovně uvedeno, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu od [datum], což koresponduje i s úředním záznamem uvedeným na přední straně technického průkazu vozidla, kde je dále uvedena i informace o tom, že na základě kupní smlouvy sepsané dne [datum] je majitelem – provozovatelem vozidla [jméno] [příjmení], narozen [datum], trvale bytem [adresa].

8. Žalobce tedy sice mohl z pouhé existence zápisu v registru silničních vozidel dovozovat, že žalovaný je provozovatelem a vlastníkem vozidla, avšak to pouze za situace, kdy by následně nebyl prokázán opak (zvláště pak za situace, kdy ze zápisu v registru byl patrný údaj o vyřazení vozidla z provozu). V daném případě tak měly být dány na straně žalobce důvodné pochybnosti o tom, zda v registru zapsanou osobu žalovaného lze skutečně považovat za provozovatele vozidla, jehož by stíhala povinnost k náhradě nákladů jeho odstranění z pozemní komunikace, neboť nelze-li vozidlo vůbec provozovat, není možné ani dospět k závěru, že by mělo nějakého provozovatele, byť takto může být určitá osoba v registru silničních vozidel evidována. Povinnost k náhradě nákladů na odstranění vozidla lze dle názoru soudu, byť citované zákonné ustanovení zakotvuje objektivní odpovědnost provozovatele silničního vozidla, tj. odpovědnost bez ohledu na zavinění, uložit provozovateli pouze v případě, že je dána vůbec samotná právní možnost provozování vozidla. Taktomu ovšem v posuzované věci nebylo. Žalobce se tak měl za této situace v rámci hledání odpovědi na otázku, vůči komu jakožto provozovateli uplatnit svůj nárok na úhradu nákladů na odstranění vozidla, zabývat tím, kdo je vlastníkem vozu, k čemuž mu ostatně žalovaný okamžitě poskytl relevantní informace.

9. Žalovaný poté, kdy předmětný vůz prodal [jméno] [příjmení] a již jej tedy dále nevlastnil a ani neprovozoval, se snažil aktivně nastalou situaci, díky níž stav zápisu v registru silničních vozidel neodpovídal skutečnému stavu, napravit, nezůstal nečinným a konal za tímto účelem příslušné kroky, když v řízení v tomto ohledu bylo prokázáno, že spolupracoval nejen se samotným žalobcem, ale i s Městskou policií [obec]. Není přitom bez zajímavosti, že žalovaný nebyl v souvislosti s odstavením vozidla na pozemní komunikaci uznán vinným ze spáchání žádného přestupku, a to dokonce ani přestupku podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., který stanovuje objektivní odpovědnost provozovatele, jenž nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Žalovaný tak byl důvodně v dobré víře a v legitimním očekávání, že ve spolupráci s příslušným správním orgánem učinil vše pro to, aby zabránil faktickému provozování vozidla osobou, která mu bezdůvodně odmítla poskytnout součinnost při realizaci úředního převodu vozidla. S ohledem na poměry v dané věci má soud za to, že žalovaný učinil objektivně dostatečná a přiměřená opatření směřující k zabránění v dalším provozování vozidla a v tomto ohledu i splnil svoji generální prevenční povinnost (§ 2900 občanského zákoníku). Má-li soud právní předpisy vykládat a aplikovat tak, aby to odpovídalo rozumnému uspořádání věcí, je nutné nárok na zaplacení žalované částky uplatněný vůči žalovanému, který v předmětné době vozidlo nevlastnil a ani nebyl oprávněn jej jakkoliv provozovat, shledat zcela nepřiměřeným, a to i při zohlednění celkové výše částky požadované za pouhé uskladnění (zaparkování) vozidla na odstavné ploše. Stěží lze přitom i jen z pouhého laického pohledu porozumět počínání žalobce, který za situace, kdy částka„ skladného“ narůstá za každý den o [částka], vyrozumí žalovaného o jeho údajném závazku až téměř po 300 dnech od realizace odtahu, což samo o sobě může vzbuzovat oprávněné pochybnosti o tom, zda žalovaný nárok nebyl uplatněn v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).

10. Z výše uvedených důvodů proto soud podanou žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl ve věci plný úspěch žalovaný, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka], sestávajících ze 4 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové částce [částka] (4x [částka]), ze 4 režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. [částka], neboť právní zástupce žalovaného je registrovaným plátcem uvedené daně. Pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalovaného, pak byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.