8 C 177/2023

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 098,03 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 19 098,03 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 098,03 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalovanému se vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 19 098,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalovanému původně vznikla společnosti [právnická osoba], jež se žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jejích webových stránek uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 19 098,03 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum], když žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.

2. Žalovaný při jednání ve věci samé, které se u zdejšího soudu konalo dne [datum], k návrhu na zahájení řízení uvedl, že uplatněný nárok žalobkyně neuznává a rozhodnutí o něm ponechal na úvaze soudu.

3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Z předložené Smlouvy o revolvingovém úvěru, datované [datum], vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným a dlužníkem (klientem) na straně druhé, mělo dojít distančním způsobem, tj. za pomoci prostředků komunikace na dálku (bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) ke vzniku závazkového právního vztahu, v jehož rámci se uvedená právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému výše specifikovaný neúčelový bezhotovostní spotřebitelský revolvingový úvěr (s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru), a to až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, přičemž úvěr měl být úročen úrokovou sazbou ve výši 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně. Při této nominální úrokové sazbě za předpokladu poskytnutí úvěru v maximální výši 10 000 Kč činila výše sjednaného úroku částku 7 959,74 Kč, tzn. že celková žalovaným splatná částka by činila 17 959,74 Kč. Úvěr měl být poskytnut na dobu jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a měl být splácen v měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly předložené Standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice. Soudu pak byly k důkazu předloženy rovněž Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v návrhu na zahájení řízení netvrdila, jaké konkrétní úvěrové částky byly postupně její právní předchůdkyní z titulu předmětné smlouvy na účet žalovaného poukázány, když v této souvislosti byla soudu pouze předložena (bez odpovídajících relevantních skutkových tvrzení) jakási blíže nespecifikovaná sjetina obsahující nějaké finanční údaje, z níž ani není zřejmé, jakého konkrétního úvěrového závazku by se měla týkat a dále dokument (faktura), ze kterého by mělo vyplývat, že žalovaný měl ke dni splatnosti úvěru, tj. k datu [datum], dlužit celkovou částku ve výši 19 178,35 Kč. Lze přitom důvodně dovozovat, že částka žalované jistiny ve výši 19 098,03 Kč má představovat nikoliv konečnou částku žalovaným čerpaného úvěru, jak je tvrzeno v žalobním návrhu, nýbrž částku zahrnující pravděpodobně rovněž i sjednané úrokové navýšení a další ujednané platby. V řízení pak byla předloženými listinami prokázána aktivní legitimace stávající žalobkyně, na niž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s předloženou smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s dodatkem [číslo] ze dne [datum] a se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] a předloženou předžalobní výzvou žalobkyně z téhož dne.

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných úroků z úvěru dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě měla smlouva standardizovaný neměnný obsah s tím, že byly do předem připraveného textu pouze doplněny údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

7. V tomto ohledu soud úrok ve 146,949 % ročně (tj. ve výši cca 12,25 % měsíčně) hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů se pohybují ve výši okolo 2 % měsíčně (tj. 24 % ročně), což však úroková sazba v předmětné věci více než šestkrát převyšuje. Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela), nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit v jejím celku jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v jeho rozhodnutích č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, č. j. 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018, č. j. 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 apod.

8. Zdejší soud tak s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně směřující vůči žalovanému tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Pro dosažení spolehlivého závěru o tom, v jaké výši se žalovaný případně na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, bylo z pohledu žalobkyně nezbytné prokázat, v jaké konkrétní výši byly úvěrové prostředky poukázány žalovanému a jakou celkovou částku žalovaný z titulu uzavřené smlouvy zaplatil, jelikož žalobkyni by vzniklo z titulu vydání bezdůvodného obohacení právo na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou a částkou žalovaným zaplacenou. Zdejší soud proto ještě před jednáním ve věci samé vyzval žalobkyni kromě jiného k doplnění žalobních tvrzení o konkrétní specifikaci, z jakých případných dílčích částek se skládá žalovaná jistina ve výši 19 098,03 Kč a jakou celkovou částku žalovaný z titulu uzavřené smlouvy zaplatil a současně ji vyzval i k doložení tvrzeného čerpání revolvingového úvěru žalovaným. Právně zastoupená žalobkyně však na tuto výzvu nijak nereagovala a požadované skutečnosti soudu nesdělila a nedoložila, přičemž se bez omluvy nedostavila ani k nařízenému jednání. Soud tak na jednání konaném ve věci samé dne [datum] nemohl žalobkyni poskytnout adekvátní procesní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a žalobkyně se tak sama zbavila možnosti být poučena ve vztahu ke skutečnostem, jejichž objasnění bylo ostatně požadováno již předchozí výzvou soudu, doručenou zástupci žalobkyně společně s předvoláním k jednání. Soud přitom není povinen za tímto účelem odročovat jednání či poučení poskytnout jinak. V řízení tak nebylo předloženými listinnými důkazy prokázáno žalobní tvrzení o tom, že by na účet žalované měly být poskytnuty nějaké úvěrové prostředky, již vůbec ne pak ve výši 19 098,03 Kč, když takovou skutečnost nelze hodnověrně seznat ani ze žalobkyní předložených listin (výše zmíněné sjetina a faktura obsahující platební informace a dále listina v anglickém jazyce, označená jako [jméno] application info) a rovněž tak nebylo tvrzeno a spolehlivě prokázáno, jakou celkovou částku měl žalovaný na svůj tvrzený úvěrový dluh zaplatit.

9. Pokud by i bylo možné teoreticky konstatovat, že žalovaný čerpal úvěr v nějaké výši, jak by mohl naznačovat obsah zmíněných předložených listin, nebylo by i tak možné dospět ke stanovení přesné výše bezdůvodného obohacení, protože žalobkyně soudu nenabídla žádná konkrétní tvrzení o tom, jakou celkovou částku žalovaný na základě úvěrové smlouvy zaplatil, když pouhým předložením listinných důkazů nelze bez dalšího nahrazovat absenci tvrzení příslušných rozhodných skutečností. Za těchto okolností proto nezbylo zdejšímu soudu než podanou žalobu v plném rozsahu zamítnut.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl ve věci plný úspěch žalovaný, jemuž však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo za použití argumentu a contrario ve vztahu k citovanému zákonnému ustanovení rozhodnuto o tom, že se žalovanému vůči žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává, ač by na ni jinak měl s ohledem na výsledek sporu právo.

11. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která byla ve sporu zcela neúspěšnou, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 200 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 200 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla žalobkyni dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.