8 C 21/2020

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl v senátě složeném z předsedy titul Martina Matějíčka a soudců Jana Červeného a Josefa Jandy ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se řízení zastavuje.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [příjmení] [jméno] [příjmení] 180.</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce původně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracoval pro žalovaného jakožto zaměstnavatele jako ošetřovatel a cvičitel psů, přičemž pracovní poměr žalobce skončil dnem [datum] na základě výpovědi, dané mu dne [datum] žalovaným podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Výplatním termínem mzdy byl vždy 15. den následujícího měsíce. Mzdy za měsíce září a říjen 2019, splatné dne 15. 10., resp. dne [datum], žalobce obdržel se zpožděním a k jejich úhradě musel žalovaného vyzývat. Mzdu za měsíc listopad, splatnou dne [datum] ani odstupné v zákonem stanovené výši žalovaný dosud žalobci neuhradil. Žalobce dostával průměrnou mzdu ve výši [částka]„ čistého“, a to pravidelně posledních cca sedm let trvání pracovního poměru. Žalovaný tak neuhradil žalobci částku ve výši [částka], odpovídající mzdě za měsíc listopad 2019, splatnou dne [datum] a dále pak odstupné v zákonem stanovené výši, splatné ve stejném termínu a odpovídající trojnásobku průměrné měsíční mzdy, v celkové výši [částka] (3 x [částka]), přestože byl k zaplacení vyzýván předžalobní upomínkou ze dne [datum].

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení namítl, že žalovaná pohledávka částečně zanikla započtením, neboť žalovaný eviduje vůči žalobci svoji pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce pro žalovaného vykonával v pozici zaměstnance práci spočívající ve výcviku psů a péči o ně, když vzhledem k tomu, že psi žalovaného byli umístěni v kotcích nacházejících se v bydlišti žalobce, hradil žalovaný dle vzájemné dohody účastníků žalobci náklady na elektrickou energii potřebnou pro péči o tyto psy, s tím, že takto žalovaný hradil žalobci dlouhou dobu částky v průměrné výši [částka] měsíčně, avšak následně zjistil, že náklady na elektrickou energii potřebnou pro péči o psy zdaleka nemohou dosahovat výše cca [částka] ročně a že žalobce tímto způsobem požadoval po žalovaném úhradu nákladů na elektrickou energii spotřebovávanou žalobcem rovněž pro potřeby jeho bydlení. Žalobce se tak měl dle žalovaného v rozsahu nákladů na elektrickou energii spotřebovanou nikoliv na péči a ubytování psů na úkor žalovaného bezdůvodně obohacovat. Žalovaný měl opakovaně žádat žalobce o vyúčtování nákladů na elektrickou energii spotřebovanou na péči a ubytování psů, avšak žalobce takové vyúčtování žalovanému nikdy nepředal. Za dobu posledních tří let tak mají činit celkové náklady na spotřebovanou elektrickou energii částku ve výši cca [částka], přičemž minimálně v rozsahu částky [částka] se má jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalobce. O tomto žalovaný informoval žalobce dopisem ze dne [datum] a svoji pohledávku za žalobcem jednostranně započetl dopisem ze dne [datum], čímž došlo k zániku pohledávek v rozsahu, v jakém se kryly. Za účelem zjištění přesné výše bezdůvodného obohacení žalobce pak žalovaný následně navrhl vyhotovit v řízení znalecký posudek z oboru elektrotechnika, ekonomika.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce při koncipování žalobního návrhu a kvantifikaci žalované částky neměl ještě od žalovaného jako svého bývalého zaměstnavatele k dispozici relevantní podklady, z nichž by mohl přesně stanovit výši dlužné mzdy za měsíc listopad 2019 a výši dlužného odstupného, když tyto listiny byly k výzvě soudu žalovaným předloženy až v průběhu řízení u zdejšího soudu, připustil soud při jednání ve věci samé dne [datum] k návrhu žalobce jím učiněnou změnu žalobního petitu v takovém konečném znění, že se tento nadále domáhal vůči žalovanému uložení povinnosti k zaplacení částky v celkové výši [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

4. Za probíhajícího řízení pak byla ještě žaloba vzata za konkludentního souhlasu žalovaného zčásti zpět, a to konkrétně co do částky [částka] s 10 % zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, neboť z předloženého sdělení Úřadu práce ČR, kontaktního pracoviště [obec], ze dne [datum] vyplynulo, že žalobci byla dne [datum] vyplacena kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši [částka], která již nebude zpětně po žalobci vymáhána, tzn. že tuto částku by nemusel žalobce vracet poté, kdy by ji příp. na žalovaném vymohl. Za této situace tak bylo z pohledu žalobce nadbytečným dále setrvávat i na požadavku na zaplacení již poskytnuté částky. Tato kompenzace byla státu poskytnuta samotným žalovaným, a to na základě rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Plzni č. j. KTB-424/2020-E07 ze dne 24. 4. 2020, potvrzeného předloženým rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. MPSV-2020/107936-421/1 ze dne 2. 7. 2020, protože žalobci nebylo po skončení jeho pracovního poměru u žalovaného vyplaceno odstupné.

5. Z předložené pracovní smlouvy, datované [datum], vzal soud za prokázané, že žalobce jako zaměstnanec počínaje dnem [datum] nastoupil u žalovaného jakožto zaměstnavatele k výkonu práce ošetřovatele a cvičitele psů, s místem výkonu práce v Laznech a [obec]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Zúčtovanou měsíční mzdu v souladu s pracovní smlouvou byl zaměstnavatel povinen vyplácet zaměstnanci 15. den následujícího měsíce. Předloženým dopisem ze dne [datum] bylo dále prokázáno, že žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru založeného uvedenou pracovní smlouvou, a to podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti, jelikož žalovaný se rozhodl ke dni [datum] ukončit veškeré aktivity týkající se ošetřování psů a jejich výcviku. Pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby, tj. dnem [datum]. Následujícím dopisem ze dne [datum] pak žalovaný určil žalobci čerpání nevyčerpané dovolené v počtu 27 dnů, počínaje od [datum] do konce měsíce listopadu 2019. Ze žalovaným předloženého výplatního listu zaměstnance za měsíc listopad 2019 a ze sdělení účetní žalovaného, zprostředkovaného podáním zástupce žalovaného ze dne [datum], pak soud vzal za prokázané, že průměrný hrubý výdělek žalobce za rozhodné období, tj. za třetí čtvrtletí roku 2019, činil [částka], což koresponduje s obsahem zmíněného výplatního listu, v němž je výše odstupného, které mělo být žalobci vyplaceno, specifikována částkou [částka]. Celková částka, která pak měla být žalobci v „ čistém“ vyplacena za měsíc listopad 2019 ve výši [částka] (dle výplatního listu měla být dále žalobci navíc poukázána i částka jakéhosi spoření ve výši [částka], když však žalobce žádné takové spoření dle svého tvrzení zřízeno neměl) v termínu splatnosti [datum], avšak ani zčásti vyplacena nebyla, činila dle výplatního listu [částka] (tzv. super hrubá mzda), z čehož samotná hrubá mzda činila [částka].

6. Podle § 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.

7. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. Podle § 67 odst. 3 zákoníku práce pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Podle § 67 odst. 4 zákoníku práce odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

8. Mezi účastníky nebylo v řízení sporným, že žalovaný jako zaměstnavatel ani zčásti nezaplatil žalobci jeho mzdu za poslední kalendářní měsíc, kdy trval jeho pracovní poměr u žalovaného a odstupné ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku, splatné v nejbližším termínu po skončení pracovního poměru, tzn. v daném případě společně se mzdou za příslušný měsíc listopad 2019, když žalovaný v řízení rovněž ani nijak nesporoval konečnou výši žalobcem požadované částky, vycházející z údajů uvedených v žalovaným předloženém výplatním listu žalobce za předmětný kalendářní měsíc. Svoji procesní obranu vůči žalobcem uplatněnému nároku na zaplacení dlužné mzdy a odstupného tak žalovaný v řízení založil pouze na tvrzení o částečném zániku žalované pohledávky z důvodu jím provedeného započtení vzájemných pohledávek účastníků, neboť žalobce se měl dle tvrzení žalovaného na jeho úkor bezdůvodně obohatit tím, že měl i pro potřeby svého bydlení, tzn. nikoliv jen pro účely péče o psy, spotřebovávat část elektrické energie, která byla hrazena žalovaným.

9. Z předloženého dopisu žalovaného ze dne [datum], doručeného žalobci dne [datum], vzal soud za prokázané, že žalovaný oznámil žalobci, že v souvislosti s ukončením činnosti chovu a výcviku psů u žalobce v Laznech bylo kontrolou dokladů zjištěno, že docházelo neoprávněně bez jakékoliv dohody k úhradám za spotřebu elektrické energie, vodného a stočného za nemovitost žalobce [adresa], s tím, že tímto došlo k bezdůvodnému obohacení žalobce, a to pouze za poslední 4 roky, ve výši minimálně cca [částka] za spotřebovanou elektrickou energii a ve výši minimálně [částka] za vodné a stočné, když současně bylo žalobci sděleno, že tyto částky budou zohledněny s ohledem na nároky žalobce související s ukončením jeho pracovního poměru ke dni [datum]. Předloženým dopisem ze dne [datum], který byl žalobci doručen následujícího dne, pak žalovaný v řízení doložil, že jednostranně vůči žalované pohledávce žalobce ve výši [částka] započetl z titulu bezdůvodného obohacení svoji pohledávku za žalobcem za spotřebovanou elektrickou energii pro jeho osobní potřebu ve výši [částka], když dále žalovaný avizoval, že vůči žalobci eviduje rovněž pohledávku za vodné a stočné, jejíž výši a započtení sdělí žalobci následně.

10. Podle § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

11. Nový občanský zákoník zpřísnil podmínky započtení, jak vyplývá z citovaného ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., podle něhož pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není, neboť, jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu stávajícího občanského zákoníku, započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů. Nejistou je pohledávka, u níž není jisté, že vůbec existuje, neurčitou je pak pohledávka, u níž není známa její přesná výše. Typicky se jedná např. o pohledávky na náhradu škody či jiné újmy, na různé smluvní pokuty či na vydání bezdůvodného obohacení, jako je tomu i v daném případě. V souladu s aktuální judikaturou (nejnověji např. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020) tak lze proti pohledávce druhé strany započíst pouze pohledávku, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit), resp. pohledávku, o níž není rozumných pochyb. Takovými pohledávkami jsou typicky pohledávky přiznané pravomocným soudním rozhodnutím, pohledávky, které dlužník uznal (§ 2053 a § 2054 o. z.), pohledávky, k jejichž vykonatelnosti dlužník svolil v notářském zápise (§ 71a a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)) či pohledávky, které lze relativně snadno (jak co do důvodu, tak co do výše) prokázat (zjistit). Naopak nejistou nebo neurčitou ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení je pohledávka, která je co do základu nebo výše spornou (nejistou), a jejíž uplatnění vůči věřiteli druhé pohledávky formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši započítávané pohledávky.

12. V posuzované věci se zcela jednoznačně jedná právě o takovou zákonem předvídanou nejistou a neurčitou pohledávku, která není způsobilou přivodit svým započtením zánik žalobou uplatněné pohledávky, a to z důvodu své objektivní spornosti, jelikož samotnou existenci započítávané údajné pohledávky žalovaného žalobce v řízení zcela kategoricky popřel. Za této situace je tudíž sporné, zda vůbec, případně v jaké výši, by se měl žalobce podílet na úhradě spotřeby elektrické energie, když žalovaný v tomto ohledu v řízení prezentoval pouze své ničím nepodložené hypotetické domněnky, s nimiž žalobce, jenž na podporu svého stanoviska písemně sdělil své racionální věcné protiargumenty, zásadně nesouhlasil. Samotné zjištění (prokázání) žalovaným tvrzené pohledávky co do jejího důvodu a výše by přitom vyžadovalo rozsáhlejší a složitější dokazování (žalovaný sám k tomuto navrhoval vyhotovení znaleckého posudku), jež by v konečném důsledku řízení o žalobou uplatněné pohledávce neúměrně prodloužilo a také i prodražilo.

13. Shledal-li tedy zdejší soud z výše uvedených důvodů vznesenou námitku započtení nedůvodnou, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci celkovou částku, modifikovanou v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, ve výši [částka] ([částka] – [částka]), a to včetně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti dlužné mzdy a odstupného, do [datum], tj. do dne poukázání částky ve výši [částka] žalobci, a ze stávající dlužné částky [částka] za období následující, tj. od [datum] do zaplacení (§ 1970 o. z.), neboť žalovaný je v prodlení s úhradou svého dluhu. Samotná výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pro úhradu přiznané částky byla žalovanému dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

14. V té části, v níž byla žaloba v průběhu řízení vzata zčásti zpět, bylo řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastaveno.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, a to i v té části, v níž bylo řízení zčásti zastaveno, neboť důvodem částečného zpětvzetí žaloby bylo poskytnutí částky [částka] žalobci jakožto kompenzace za nevyplacené odstupné žalovaným coby zaměstnavatelem, k čemuž došlo na základě výše zmíněných rozhodnutí, vydaných ve správním řízení po zahájení řízení u zdejšího soudu, když v tomto ohledu lze tedy dovodit, že důvodně podaný žalobní návrh byl vzat zčásti zpět pro chování žalovaného (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) a naopak není na místě závěr, že by to byl žalobce, kdo z procesního pohledu zavinil, že řízení muselo být zčásti zastaveno (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Soud proto přiznal žalobci plnou náhradu jeho nákladů řízení v celkové částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši [částka], z odměny za právní zastoupení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši [částka] (9 úkonů právní služby á [částka] (počítáno z puncta [částka]) a 2 úkony právní služby á [částka] (počítáno z puncta [částka])), z 11 režijních paušálů á [částka] dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, z náhrady za promeškaný čas za 3 cesty zástupce žalobce z jeho sídla k jednáním u zdejšího soudu a zpět v celkové výši [částka] za celkem 6 započatých půlhodin á [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 uvedené vyhlášky) a z nákladů cestovného v celkové výši po zaokrouhlení [částka] za použití osobního automobilu tov. zn. Ford S-Max, [registrační značka], zástupcem žalobce k dopravě ke třem jednáním u zdejšího soudu (3 x [částka]) na trase [obec] – [obec] a zpět při celkové délce trasy 180 km (3 x 60 km), vyhláškové ceně pohonných hmot (motorová nafta) [částka] l, průměrné kombinované spotřebě 6 l [číslo] km a základní amortizační náhradě [částka] km. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobce, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.