8 C 227/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], částky kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a částky [částka] se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a dále částku smluvní pokuty ve výši [částka]. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě smlouvy o úvěru, kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne [datum], ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly příslušné obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezhotovostní úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši [částka] spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a rovněž i povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná tedy měla ke dni postoupení pohledávky dlužit z uvedeného titulu celkovou částku ve výši [částka], sestávající z nesplacené jistiny ve výši [částka], z nesplaceného úroku ve výši [částka], z paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka] a ze smluvní pokuty ve výši [částka]. Nad rámec postoupených částek žalobkyně dále žalobou požadovala i přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny pohledávky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a tento úrok z prodlení za období od [datum] do zaplacení.

2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené nejdříve s datem [datum] a následně ve finální podobě s datem [datum] mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr v částce [částka], za což se žalovaná zavázala zaplatit uvedené společnosti celkovou částku ve výši [částka], a to se splatností dne [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 259,96 % ročně. Délce splatnosti úvěru v rozsahu 30 dnů (počítáno od data uzavření původní smlouvy ze dne [datum]) tak v daném případě odpovídala výše úroku [částka]. Výše RPSN za celý úvěr činila 1 508,7 %. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly předložené Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2016 [číslo]). V řízení bylo dále prokázáno, že sjednaná částka úvěru v celkové výši [částka] byla žalované poukázána formou postupných bezhotovostních převodů na její bankovní účet, realizovaných v období od [datum] do [datum]. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru neuhradila žádnou částku, jak vyplynulo i z předložené bilance úvěrové smlouvy, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru byla v řízení prokázána předloženou Dohodou o postoupení pohledávek, uzavřenou s účinností od [datum] mezi obchodní společnostní [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum].

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů úvěru v podobě úroku v celkové výši [částka] dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě se žalovaná nacházela v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohla žalovaná samotný standardizovaný text návrhu smlouvy, vyhotovený jednostranně úvěrující společností, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení úroku v celkové výši [částka], tzn. že tento úrok při sjednané délce splatnosti úvěru pouhých 30 dnů činil 259,96 % ročně. Takto sjednanou výši úroku (odměny) za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 112/2018-82, ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 127/2018-76, ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 292/2018-68 nebo ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 293/2018-58 Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že„ i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, když v dané věci (tj. konkrétně ve věcech, kdy sjednaná úroková sazba činila 166,43 % ročně při poskytnutí úvěru ve výši [částka] a 167,01 % ročně při poskytnutí úvěru ve výši [částka]) je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé“. V nyní posuzované věci žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] při úrokové sazbě ve výši 259,96 % ročně. Krajský soud při posuzování těchto nároků přitom poukázal na to, že„ podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Úrok je odměnou za poskytnutí úvěru, a pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy pouze ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy“. Úrok ve výši 259,96 % ročně je proto i v tomto případě nutné hodnotit jako úrok sjednaný zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky [obec] národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahují 30 % ročně, přičemž v dané věci byla tato sazba překročena více než osmapůlnásobně (viz také nálezy Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3194/18). Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované nepůjčila a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Soud tak hodnotí počínání úvěrující společnosti jako nepoctivé a nemravné. Sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Smlouva s takto sjednaným obchodním úrokem je tedy dle názoru zdejšího soudu smlouvou absolutně neplatnou.

8. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy, když k tomuto závěru by jinak soud musel dospět i z toho důvodu, že v rozporu se zákonem č. 257/2016 Sb. nebyla v řízení prokázána skutečnost, že úvěrující společnost před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně dostatečným způsobem posoudila její úvěruschopnost. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka], aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení a předložené listiny vyplývá, že žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy nezaplatila vůbec žádnou částku. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši částky žalované poskytnuté, tj. nárok na zaplacení částky ve výši [částka]. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v odpovídající uplatněné výši 9 % ročně až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, nikoliv ode dne následujícího po datu splatnosti dle neplatné smlouvy o úvěru. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla žalovaná prokazatelně poprvé vyzvána k úhradě dluhu předloženou upomínkou ze dne [datum] (sobota), jíž byla vyzvána k úhradě dlužné částky„ ihned“, tzn. bez stanovení jakékoli lhůty splatnosti. Za předpokladu, že tato upomínka byla žalované prostřednictvím pošty odeslána nejbližší následující pracovní den, tj. dne [datum] (pondělí), byla v souladu s ustanovením § 573 o. z. doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum] (čtvrtek). Dnem následujícím, tj. dnem [datum], se pak žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a dále s běžícím úrokem z prodlení z uvedené jistiny [částka] za období od [datum] do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

9. Ohledně zbývající žalované částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] ([částka] – [částka]), částky kapitalizovaného úroku v celkové výši [částka] (úrok z úvěru [částka] + náklady upomínání [částka]) a částky smluvní pokuty ve výši [částka] pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně sjednán.

10. O nákladech řízení mezi účastnicemi (výrok III.) bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V posuzovaném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný, když úspěch žalobkyně, jejíž žalobě bylo při zohlednění přiznaného příslušenství, vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, vyhověno jen co do celkové částky [částka] ([částka] + zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] + [částka]), tak činí cca 63 % a její neúspěch co do celkové částky [částka] ([částka] + [částka] + [částka]), tj. úspěch žalované, činí cca 37 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na náhradu 26 % svých účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány celkovou požadovanou částkou [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], ze 2 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce [částka] (2 x [částka]) a z 1 úkonu účtovaného zástupcem žalobkyně v poloviční výši [částka], ze 3 režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. [částka], neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. 26 % z částky [částka] pak činí částku [částka]. Rovněž pro její úhradu, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna realizovat k rukám advokáta žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

11. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalovanou, která byla ve sporu převážně neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] (výrok IV.) podle položky 2 bodu 2. Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodem 1. písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku [částka]. Žalované tedy zbývá doplatit částku ve výši [částka]. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla žalované stanovena totožná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.