8 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle <b>I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní smlouvu v tomto znění:</b> <b>[název žalované]</b> <b>sídlo: [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]</b> <b>zapsaný v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze, pod spisovou značkou ALX 851</b> <b>zastoupen: Mgr. [jméno] [příjmení], likvidátorem</b> <b>[IČO]</b> <b>DIČ: CZ00016918</b> <b>plátce DPH</b> <b>bankovní spojení: [právnická osoba], č. ú.: [bankovní účet]</b> <b>(dále jen převodce)</b> <b>a</b> <b>[právnická osoba]</b> <b>sídlo: [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo]</b> <b>zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, pod spisovou značkou C [číslo]</b> <b>zastoupená: Ing. [jméno] [příjmení], jednatelem společnosti</b> <b>[IČO]</b> <b>DIČ: [anonymizováno]</b> <b>neplátce DPH</b> <b>bankovní spojení: [právnická osoba], č. ú.: [bankovní účet]</b> <b>(dále jen nabyvatel)</b> <b>(převodce a nabyvatel dále společně i jen jako strany)</b> <b>prohlašují, že jsou zcela způsobilí k právním jednáním a uzavírají tuto</b> <b>Smlouvu o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků</b> <b>(dále jen„ smlouva“)</b> <b>I. </b> <b>1. Převodce prohlašuje, že má právo hospodařit s majetkem České republiky s následujícími nemovitými věcmi, a to:</b> <b>-) pozemek parc. [číslo] k. ú. [okres], obec Klatovy, okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví], vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy (dále samostatně i jen jako„ pozemek [číslo]“);</b> <b>-) pozemek parc. [číslo] k. ú. [okres], obec Klatovy, okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví], vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy (dále samostatně i jen jako„ pozemek [číslo]“);</b> <b>-) pozemek parc. [číslo] k. ú. [okres], obec Klatovy, okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví], vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy (dále samostatně i jen jako„ pozemek [číslo]“);</b> <b>-) pozemek parc. [číslo] k. ú. [okres], obec Klatovy, okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví], vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy (dále samostatně i jen jako„ pozemek [číslo]“);</b> <b>-) pozemek parc. [číslo] k. ú. [okres], obec Klatovy, okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví], vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy (dále samostatně i jen jako„ pozemek [číslo]“)</b> <b>(to vše dále společně jen jako„ nemovité věci“).</b> <b>II. </b> <b>1. Předmětem této smlouvy je převod nemovitých věcí uvedených v čl. I. odst. 1 této smlouvy (dále v této smlouvě jen jako„ předmět převodu“).</b> <b>III. </b> <b>1. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum], který vypracoval soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ], znalec v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, zapsaný v seznamu znalců dle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. 4.1 981, Spr [číslo], (dále společně jen jako„ znalecký posudek“) byl předmět převodu specifikovaný v čl. I. odst. 1 této smlouvy oceněn celkovou částkou [částka]. Ve znaleckém posudku, který mají obě smluvní strany k dispozici, je předmět převodu popsán. Nabyvatel prohlašuje, že si předmět převodu prohlédl, je mu dobře znám jeho stav, seznámil se s předmětným znaleckým posudkem a předmět převodu bez výhrad do svého vlastnictví přijímá, a to se všemi právy a povinnostmi.</b> <b>IV. </b> <b>1. Převodce touto smlouvou převádí nabyvateli předmět převodu specifikovaný v čl. I. odst. 1 této smlouvy se všemi součástmi, příslušenstvím a právy s vlastnictvím předmětu převodu spojenými, s nimiž převodce předmět převodu užíval nebo byl oprávněn užívat, a to v rozsahu, jak on sám převáděný předmět převodu vlastnil a užíval nebo je oprávněn užívat za celkovou cenu ve výši [částka] (slovy: čtrnáct tisíc devět set padesát osm korun českých) (dále jen„ celková cena“) a zavazuje se předmět převodu nabyvateli předat a umožnit mu nabytí vlastnického práva k němu. Nabyvatel tento předmět převodu za celkovou cenu přijímá se všemi právy a povinnostmi s předmětem převodu spojenými, s nimiž převodce předmět převodu užíval nebo byl oprávněn užívat, a nabývá do svého výlučného vlastnictví a zavazuje se za něj zaplatit celkovou cenu způsobem uvedeným v čl. VI. této smlouvy.</b> <b>Smluvní strany prohlašují, že celková cena sestává ze součtu ceny za nemovité věci a tvořena je podle znaleckého posudku a blíže je specifikována takto:</b> <b>-) cena pozemku [číslo] činí [částka];</b> <b>-) cena pozemku [číslo] činí [částka];</b> <b>-) cena pozemku [číslo] činí [částka];</b> <b>-) cena pozemku [číslo] činí [částka];</b> <b>-) cena pozemku [číslo] činí [částka].</b> <b>Tento převod je v souladu s § 56 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, osvobozen od daně z přidané hodnoty.</b> <b>Převodce prohlašuje, že na předmětu převodu neváznou žádné dluhy, věcná břemena, práva třetích osob ani jiné právní závady vyjma věcných břemen zapsaných k dnešnímu dni v katastru nemovitostí.</b> <b>V. </b> <b>Vlastnictví k předmětu převodu přechází na nabyvatele vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu. Právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis dojde příslušnému katastrálnímu úřadu.</b> <b>Strany shodně požadují, aby v katastru nemovitostí byly provedeny změny podle obsahu této smlouvy. Strany berou na vědomí, že svými projevy vyjádřenými v této smlouvě jsou vázány již od okamžiku jejího podpisu.</b> <b>Návrh na povolení vkladu vlastnického práva k nemovité věci do katastru nemovitostí podá nabyvatel.</b> <b>VI. </b> <b>Převodce touto smlouvou převádí předmět převodu specifikovaný v čl. I. odst. 1 této smlouvy nabyvateli jakožto oprávněné osobě za celkovou cenu ve výši [částka] (slovy: čtrnáct tisíc devět set padesát osm korun českých) uvedenou v čl. IV. této smlouvy, na kterou strany k okamžiku povolení vkladu vlastnického práva z této smlouvy do katastru nemovitostí započítávají část nároku nabyvatele v celkové výši [částka] (slovy: čtrnáct tisíc devět set padesát osm korun českých) (dále jen„ nárok nabyvatele“), který má nabyvatel vůči převodci z titulu náhrady specifikované v rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu Mělník, č. j. 2092 PÚ/2009-1989 ze dne 20. listopadu 2009, s právní mocí ke dni [datum], a Dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] uzavřené mezi převodcem a Mgr. [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], a [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřenou mezi Mgr. [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], a [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], a [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], [ulice a číslo], [PSČ], ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], [ulice a číslo], [PSČ], a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], Vinoh rady 794/45, [PSČ], a ve spojení s Dohodou o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], a dále ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], Vinoh rady 794/45, [PSČ], a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], a smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], a nabyvatelem, a to konkrétně takto:</b> <b>Pohledávka na cenu pozemku [číslo] z titulu této smlouvy ve výši [částka] se střetává s částí nároku nabyvatele ve výši [částka].</b> <b>Pohledávka na cenu pozemku [číslo] z titulu této smlouvy ve výši [částka] se střetává s částí nároku nabyvatele ve výši [částka].</b> <b>Pohledávka na cenu pozemku [číslo] z titulu této smlouvy ve výši [částka] se střetává s částí nároku nabyvatele ve výši [částka].</b> <b>Pohledávka na cenu pozemku [číslo] z titulu této smlouvy ve výši [částka] se střetává s částí nároku nabyvatele ve výši [částka].</b> <b>Pohledávka na cenu pozemku [číslo] z titulu této smlouvy ve výši [částka] se střetává s částí nároku nabyvatele ve výši [částka].</b> <b>Náklady spojené s uzavřením této smlouvy si hradí každá strana sama. Náklady na znalecký posudek uhradil nabyvatel v plné výši.</b> <b>Dále se nabyvatel zavazuje uhradit správní poplatek na povolení vkladu do katastru nemovitostí.</b> <b>VII. </b> <b>Převodce a nabyvatel shodně prohlašují, že si tuto smlouvu před jejím podpisem přečetli, že smlouva byla uzavřena po vzájemném projednání dle jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.</b> <b>Zjistí-li se, že některé ustanovení této smlouvy nebo její ustanovení je zcela nebo částečně neplatné či nevymahatelné nebo se neplatným či nevymahatelným stane, platnost či vymahatelnost ostatních ustanovení této smlouvy od něj oddělitelných tím nebude dotčena. Strany se zavazují nahradit neplatné či nevymahatelné ustanovení ustanovením novým, které bude platné a vymahatelné, a které bude svým významem odpovídat významu ustanovení původního</b> <b>Nabyvatel bere na vědomí a souhlasí se zveřejněním této smlouvy v registru smluv dle zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinností některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv.</b> <b>VIII.</b> <b>Tato smlouva je vyhotovena ve třech výtiscích. Smluvní strany potvrzují autentičnost této smlouvy svým podpisem.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokátky se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo].</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž by soud nahradil nedostatek projevu vůle na straně žalovaného uzavřít s ní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že je oprávněnou osobou v právním nástupnictvím po Mgr. [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [obec] Nebeské, [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [rodné číslo], bytem [adresa], o kterých bylo rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu Mělník, č. 2092 [spisová značka] ze dne 20. 11. 2009, s právní mocí ke dni [datum], rozhodnuto, že jakožto osoby oprávněné dle § 4 odst. 1 a odst.4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě) nejsou vlastníky nemovitosti – stavby kůlny na parcele st. 30 dle PK v k.ú. [část obce], která byla převedena Finančním odborem ONV v [obec] č. Fin. E. 1 [číslo] ze dne [datum] do správy Státního statku n.p. [obec] – sídlo [obec], a to z právního důvodu nastalého odstraněním stavby. Za tuto nemovitost, kterou nelze vydat, byla přiznána náhrada dle příslušných ustanovení zákona o půdě. Státní statek [obec] dne [datum] ukončil svoji činnost a nedokončené restituční případy tak byly převedeny na žalovaného. Dne [datum] byla oprávněnou osobou podána u žalovaného žádost o náhradu restitučního nároku. Tato žádost byla žalovanému doručena dne [datum]. Mezi výše uvedenými fyzickými osobami a žalovaným, tj. Státním statkem [obec], státním podnikem v likvidaci, byla dne [datum] uzavřena Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, v níž žalovaný přiznal za zaniklou stavbu kůlny náhradu v celkové výši [částka]. Tato náhrada byla určena za použití znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z těchto listin tedy vyplývá existence nesporného restitučního nároku zmíněných osob vůči žalovanému v celkové výši [částka]. Dne [datum] pak tyto osoby postoupili jakožto postupitelé předmětnou restituční pohledávku vůči žalovanému v celkové jeho výši [částka] na [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], jakožto postupníka. Dne [datum] žalovaný písemně uznal věřiteli předmětnou restituční pohledávku, tj. písemně uznal svůj dluh ve výši [částka] a písemně se zavázal uspokojit předmětný restituční nárok převodem v pozemcích oceněných dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. V rámci svého závazku se žalovaný zavázal, že na věřitele, resp. vlastníka předmětné restituční pohledávky, převede pozemky, k nimž má žalovaný právo hospodařit, určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, a to na výzvu oprávněné osoby a dle jejího výběru, s tím, že náhrada spočívající v převedení pozemků se poskytne osobě oprávněné v celkové výši jejího restitučního nároku, tj. ve výši [částka]. Dne [datum] [právnická osoba] s.r.o. podala u žalovaného žádost o vypořádání částečného restitučního nároku ve výši [částka] formou vypořádání nemovitým majetkem, k němuž žalovanému svědčilo právo hospodařit, když v žádosti tato společnost označila nemovité věci a požádala o jejich vydání v režimu sjednaném dohodou o způsobu vypořádání restitučního nároku vycházejícího z dohody ze dne [datum] a dohody ze dne [datum], tj. že restituční nárok v části [částka] bude vypořádán v pozemcích, ke kterým svědčí žalovanému právo hospodařit. Zároveň dne [datum] [právnická osoba] s.r.o. oznámila žalovanému, že ve zbytku svůj restituční nárok v částce [částka] postoupila na společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a v částce [částka] na [právnická osoba] s.r.o., IČO [číslo], sídlem [adresa]. Věřitelem restitučního nároku ve výši [částka] se tedy stala společnost [právnická osoba] Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalovaným uzavřena dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, na jejímž základě žalovaný uspokojil část restitučního nároku ve výši [částka], tj. tu část, která nebyla postoupena na společnost [právnická osoba] a [právnická osoba] s.r.o., v podobě vydání pozemků ve vlastnictví žalovaného. Rovněž tak dne [datum] žalovaný, v právním postavení dlužníka, v rámci právní jistoty věřitele, uzavřel se společností [právnická osoba] dohodu o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, z jejíhož obsahu vyplývá, že předmětem této dohody je vypořádání restitučního nároku v dosud nevypořádané jeho výši [částka] z titulu výše uvedeného rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu Mělník, ze dne [datum]. V rámci této dohody žalovaný písemně uznal restituční nárok ve výši [částka] a zavázal se k jeho uspokojení spočívajícímu v poskytnutí oprávněné osobě (tj. vlastníku předmětné části neuspokojeného nároku) náhrady v podobě převodu pozemků, k nimž má žalovaný právo hospodařit a určených k uspokojení restitučního nároku, které budou oceněny a převáděny v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a to dle výběru oprávněné osoby v celé výši jejího restitučního nároku, tj. ve výši [částka]. Restituční pohledávka v této výši byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] společností [právnická osoba] postoupena na společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], když dne [datum] bylo žalovanému doručeno oznámení o jejím postoupení. Následně pak dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila předmětný restituční nárok v nevypořádané jeho výši [částka] na žalobkyni. Žalobkyně jakožto postupník doručila dne [datum] žalovanému oznámení o postoupení, resp. prokázala svoji pozici nového věřitele neuspokojeného restitučního nároku [částka]. K postoupení předmětného restitučního nároku v této výši na žalobkyni došlo ke dni [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky ze strany postupitele společnosti [právnická osoba] bylo žalovanému doručeno dne [datum].

2. Dne [datum] žalobkyně prostou výzvou požádala žalovaného o vydání pozemků, které vyspecifikovala a následně jejich výčet rozšířila svým podáním ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu žalobkyně k vypořádání restitučního nároku ve výši [částka] převodem pozemků nereflektoval, vyzvala žalobkyně žalovaného ke smírnému řešení vypořádání restitučního nároku dopisem ze dne [datum], v němž znovu specifikovala pozemky k vypořádání, neboť v mezidobí žalovaný několik pozemků, ke kterým žalobkyně uplatnila restituční nárok, zcizil. Žalobkyně tak v rámci výzvy k jednání a mimosoudní dohodě označila kromě jiného i nemovité věci v katastrálním území Klatovy, a to pozemky parc. [číslo]. Likvidátor žalovaného prostřednictvím e-mailu dne [datum] reagoval na zaslanou výzvu žalobkyně ze dne [datum] tak, že je připraven k osobnímu jednání, které se poté uskutečnilo dne [datum], z něhož však vzešla neochota žalovaného uspokojit restituční nárok v podobě vypořádání pozemky, a to s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, s tím, že k převodu nemovitého majetku do vlastnictví žalobkyně potřebuje souhlas svého zakladatele, tj. v daném případě Ministerstva zemědělství ČR, který k dispozici nemá a dle slov likvidátora pak„ interní cestou“ od vedoucího právního oddělení Ministerstva zemědělství ČR obdržel pokyn pozemky žalobkyni nevydat. Zároveň žalovaný seznámil žalobkyni se stanoviskem Ministerstva zemědělství ČR, které zaujalo takový postoj, že nepopírá právní titul a výši neuspokojeného předmětného restitučního nároku ve výši [částka], tedy nejen žalovaný, ale i Ministerstvo zemědělství ČR, nesporuje oprávněnost restitučního nároku v neuspokojené části [částka], ale odmítá tento nárok vypořádat pozemky, a to s odkazem na § 16 odst. 2 a 5 zákona o půdě, ve spojení s § 13 odst. 6 a 7 tohoto zákona. Zároveň ministerstvo zaujalo názor, že pokud žalovaný má povinnost vydat pozemky v rámci uspokojení předmětného restitučního nároku v části [částka], může tak učinit jen ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], ale v současné době je věřitelem pohledávky žalobkyně, na niž se dle názoru žalovaného, resp. ministerstva, dohoda o sjednaném způsobu vypořádání restitučního nároku ze dne [datum] nevztahuje, a proto žalobkyni pozemky nemohou být vydány. Žalobkyně však je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť je věřitelem restituční náhrady [částka], pasivní věcná legitimace žalovaného je pak prokázána tím, že Státní statek [obec] dne [datum] ukončil svoji činnost a nedokončené restituční případy byly převedeny na žalovaného. Jednotlivé druhy přiznaných náhrad podle zákona o půdě jsou ve smyslu § 33a tohoto zákona pohledávkami, které je možné smluvně převádět na jiné osoby. Nabyvatel, který takovou pohledávku z titulu smluvního převodu získal, má postavení oprávněné osoby podle zákona o půdě a podle zákona obecně. Žalobkyně je tak v postavení osoby oprávněné k vypořádání svého restitučního nároku a žalovaný je osobou povinnou k jeho plnění.

3. Žádost o uplatnění restituční náhrady byla právním předchůdcem žalobkyně uplatněna u příslušného orgánu řádně a včas podle zákona o půdě. Ve lhůtě dané tímto zákonem došlo mezi osobou oprávněnou a osobou povinnou k uzavření dohody o přiznání náhrady za znehodnocení nemovité věci spolu s jejím příslušenstvím, a to v celkové původní částce [částka]. Postoupením pohledávky podle občanského zákoníku platného do [datum] i podle občanského zákoníku platného od [datum] přešly na jejího nabyvatele všechna práva a povinnosti s ní spojená, všechna příslušenství, včetně jejího zajištění a postupník (tj. nový věřitel) nastoupil do právního postavení postupitele (původního věřitele) ve smluvních vztazích vztahujících se k postupované pohledávce. V daném případě se tedy žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] stala věřitelem pohledávky vůči žalovanému ve výši [částka], vzniklé rozhodnutím Ministerstva Zemědělství ČR, Pozemkového úřadu Mělník, ze dne [datum], s právní mocí ke dni [datum], ve spojení s dohodou o stanovení výše náhrady a způsobu jejího odškodnění ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobkyně jako právní nástupce původních restituentů nastoupila do právního postavení oprávněné osoby, když tato oprávněná osoba s povinnou osobou (žalovaným) sjednala závazný způsob uspokojení restituční náhrady ve formě dohody uzavřené dne [datum], která poté již mezi oprávněnou osobou a osobou povinnou nebyla po tomto datu měněna žádnou jinou smlouvou či dodatky. V rámci gramatického a logického výkladu § 9 odst. 1 zákona o státním podniku nemůže přitom dle žalobkyně obstát obrana žalovaného spočívající v tvrzení, že pro vypořádání předmětného restitučního nároku v části [částka] v podobě vydání pozemků ve vlastnictví žalovaného by byl vyžadován souhlas Ministerstva zemědělství ČR. V daném případě je uplatňován nárok na vypořádání restitučního nároku již přiznaného Ministerstvem zemědělství ČR, když způsob vypořádání byl sjednán naposledy v dohodě o způsobu vypořádání ze dne [datum], která svým obsahem právně modifikovala, resp. utvrzovala oprávněnou osobu v jejím postavení, které bylo nastoleno již dohodou o způsobu vypořádání ze dne [datum]. Jedná se tudíž o vypořádání restitučního nároku přiznaného podle zákona o půdě, které nelze podřadit pod zpeněžování majetku v rámci likvidace státního podniku, tak jak má na mysli zákon o státním podniku a důvodová zpráva k němu. Smyslem vypořádání restitučního nároku je totiž zmírnění majetkových křivd, které byly oprávněné osobě způsobeny a v rámci jejich vypořádání by mělo dojít k jejich nápravě a dodržení všech dohod, které byly v minulosti k danému nároku uzavřeny, což samo o sobě vylučuje požadavek dalšího souhlasu zakladatele státního podniku na vypořádání restitučního nároku. K dalšímu důvodu žalovaného nevypořádat restituční nárok žalobkyně pozemky s odkazem na ustanovení § 16 odst. 2 a 5 zákona o půdě, ve spojení s § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, pak žalobkyně uvedla, že žalovaným označená ustanovení není možné na daný případ zásadně aplikovat, když žalovaný zjevně nesprávně zaměňuje úpravu různých restitučních nároků podle § 6, ve spojení s § 11 a § 14 zákona o půdě, tzn. že zaměňuje restituční nárok na vydání pozemků s nárokem na finanční náhradu, který byl potvrzen příslušným rozhodnutím pozemkového úřadu. Obstát pak dle žalobkyně nemůže ani další názor žalovaného, že žalobkyně nemůže být uspokojena v pozemcích, protože dohoda o způsobu vypořádání byla uzavřena se společností [právnická osoba] a nepřešla na žalobkyni a že by uzavření dohody o vypořádání ze dne [datum] bylo neslučitelné se smyslem a účelem zákona o státních podnicích, zákona o půdě či občanského zákoníku. Výzva žalobkyně k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků ze dne [datum] byla doručena žalovanému dne [datum] Lhůta k uzavření smlouvy a vypořádání marně uplynula dne [datum]. Sám žalovaný přitom potvrdil převoditelnost předmětných pozemků, které se nacházejí v obvodu působnosti zdejšího soudu, v rámci svého vyjádření ze dne [datum]. Hodnota těchto pozemků činí dle znaleckého posudku v součtu částku ve výši [částka].

4. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení uplatněný nárok žalobkyně ani zčásti neuznal, když zdůraznil, že předmětný nárok na poskytnutí náhrady dle zákona o půdě, vyplývající z restitučního nároku původních oprávněných osob, se stal předmětem několikanásobného postoupení, jehož účelem byla čistá spekulace, jelikož postupníci tohoto nároku nikdy neprovozovali zemědělskou činnost a svůj spekulační účel dokonce v některých smlouvách o postoupení pohledávky výslovně uváděli. Podle § 13 odst. 6 zákona o půdě má oprávněná osoba právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu s tím, že po uplynutí této doby právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká, což se nevztahuje na oprávněnou osobu, které vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě a její dědice, příbuzného v řadě přímé, manžela, partnera nebo sourozence výše uvedených osob, které na něj právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě převedou. Zakotvení uvedené právní úpravy v zákoně o půdě souvisí s tzv. restituční tečkou (zákon č. 253/2003 Sb.), která byla následně modifikována nálezem Ústavního soudu publikovaným ve sbírce zákonů pod č. 531/2005 Sb., z něhož mj. vyplývá, že tato výjimka, kdy právo na převod pozemku ve vlastnictví státu pro uplynutí času nezaniká, se nevztahuje na postupníky. Aplikováno na obsah dohody o restitučním nároku, uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], nelze dle žalovaného dojít k jinému než takovému závěru, že tato dohoda je právním jednáním obcházejícím zákon o půdě v rozhodném znění, neboť v rozporu s ustanovením § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě„ prolamuje“ lhůty tam stanovené. Žalovaný pak dále ve svém vyjádření vyjádřil pochybnost, zda uvedená dohoda ze dne [datum] je dostatečně určitou, odpovídající znění ustanovení § 16 odst. 5 zákona o půdě, které předvídá uzavření dohody o způsobu vypořádání restitučního nároku tak, že předmět této dohody by měl být určitým, tj. včetně uvedení konkrétní lhůty k plnění a uvedení výčtu konkrétních věcí, jež mají sloužit jako náhrada, jakož i určení ceny těchto věcí. Rovněž tak žalovaný dále polemizuje o tom, v jakých cenách by k vyrovnání restitučního nároku mělo dojít, tj. zda lze jako platnou hodnotit dílčí část ujednání, podle něhož se k uspokojení restitučních nároků převedou pozemky ve vlastnictví státu oceněné v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., když zákon o půdě explicitně uvádí, že k vyrovnání má dojít v cenách ke dni [datum] (např. § 11 odst. 2, § 14 odst. 3 a 8, § 15 odst. 8), přičemž podle § 28a zákona o půdě se u věcí nemovitých jedná o ceny podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., avšak ustanovení § 16 odst. 4 zákona o půdě k určení ceny náhrad mlčí. Určit cenu náhrady tak dle žalovaného nezbývá než jako cenu obvyklou k datu jejího poskytnutí, jelikož v případě náhrad poskytovaných podle § 16 odst. 4 zák. o půdě za věci, jež nebylo možné vydat, se nejedná o vzájemně zastupitelné hodnoty a finanční nárok oprávněné osoby bude náhradně uspokojován (za předpokladu jejího souhlasu) co do druhu jakýmikoliv věcmi, k nimž má povinná osoba právo hospodaření. Dále pak žalovaný namítl, že ujednání obsažené v bodu 2.3. dohody o restitučním nároku ze dne [datum] je samostatným dvoustranným právním jednáním uzavřeným ve smyslu § 16 odst. 5 zákona o půdě, které bez dalšího nesleduje osud pohledávky existující ve finančním vyjádření z titulu dosud nevypořádaného restitučního nároku, tedy obsah uvedeného bodu dohody ze dne [datum] nelze označit za právo spojené s pohledávkou, existující z titulu dosud nevypořádaného restitučního nároku, které by bez dalšího automaticky spolu s pohledávkou přecházelo na nabyvatele pohledávky pro případ jejího postoupení. Z obsahu jednotlivých smluv o postoupení pohledávek, kterými byla postupována pohledávka z titulu nevypořádané restituční náhrady, neplyne, že by předmětem postoupení byl snad též nárok na vydání náhradních pozemků. Konečně pak žalovaný pro případ, že by nebyly soudem uznány za důvodné výše uvedené námitky, vznesl z opatrnosti námitku promlčení uplatněného nároku žalobkyně. Splatnost náhrady ve formě pozemků určených k uspokojení restitučního nároku je dle zmiňovaného bodu 2.3. dohody ze dne [datum] vázána na právní jednání oprávněné osoby v podobě výzvy a výběru pozemků oprávněnou osobou. Věřitel takovou výzvu, nevyplývá-li ze smlouvy či z povahy závazku něco jiného, může učinit bezprostředně po uzavření smlouvy, resp. po nastoupení její účinnosti. Právo učinit výzvu k plnění podléhá promlčení, a to v obecné tříleté promlčecí době, když je třeba odlišovat právo učinit výzvu (a tím dluh„ zesplatnit“) a právo domáhat se splnění již dospělého dluhu. První výzva ve vztahu k postoupenému nároku na náhradu ve výši [částka] byla žalovanému doručena až teprve dne [datum] ze strany žalobkyně a následně byla doplněna podáním doručeným žalovanému dne [datum]. Za celé období až do roku 2019 nebyla ze strany postupníků aktivována výzva ve vztahu k nároku na náhradu ve výši [částka], tzn. že výzva ke splnění nároku na náhradu byla dle žalovaného uplatněna až po marném uplynutí tříleté promlčecí doby a není tak možné aktivovat a způsobit její splatnost.

5. Z předloženého rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Mělník, č. 2092 [spisová značka] ze dne 20. 11. 2009, které nabylo právní moci dne [datum], vzal soud za prokázané, že bylo rozhodnuto o tom, že Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [obec a číslo] – [část obce], [obec] Nebeská, [datum narození], bytem [adresa], [obec a číslo] – [část obce], [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [datum narození], bytem [adresa], jako osoby oprávněné dle § 4 odst. 1 a odst. 4 zákona o půdě nejsou vlastníky nemovitosti – stavby kůlny na stavební parcele [číslo] dle PK v k.ú. [část obce] z důvodu odstranění této stavby s tím, že za tuto nemovitost, kterou nelze vydat, náleží uvedeným oprávněným osobám náhrada dle příslušných ustanovení zákona o půdě. Restituční nárok byl u Pozemkového úřadu uplatněn dne [datum]. Stavba původní kůlny byla převedena Finančním odborem ONV v [obec] č. Fin. E. 1 [číslo] ze dne [datum] do správy Státního statku n.p. [obec] – sídlo [obec]. Tato stavba byla fyzicky odstraněna v 70. letech minulého století, tzn. že ke dni rozhodnutí o restitučním nároku již neexistovala. Státní statek [obec] dne [datum] ukončil svoji činnost a nedokončené restituční případy přešly na Státní statek, s.p. [obec], tzn. na žalovaného. Z předloženého znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], vyhotoveného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], přitom vyplývá, že daná kůlna (provozní hala) sloužila k manipulaci, skladování a expedici výrobků (cihel) v areálu cihelny Nebeských. Již neexistující stavbu této kůlny, včetně vedlejších staveb a venkovních úprav, znalec ocenil dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. a souvisejících předpisů, k datu vystěhování vlastníků a převedení nemovitých věcí do povinného pachtu dne [datum], a to celkovou částkou ve výši [částka] (samotná stavba kůlny jakožto provozní stavba nad 150 m2 byla oceněna částkou [částka]). V řízení pak bylo dále prokázáno, že původní restituenti v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců od právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu písemným podáním ze dne [datum] požádali žalovaného i o náhradu za nevydanou stavbu cihlářské kůlny na stavební parcele [číslo] v k.ú. [část obce]. Na základě této žádosti poté byla mezi původními restituenty jako oprávněnými osobami a žalovaným jako povinnou osobou dne [datum] uzavřena předložená Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání podle § 14 zákona o půdě, jíž žalovaný přiznal oprávněným osobám náhradu za znehodnocenou stavbu kůlny s příslušenstvím v celkové výši [částka], zjištěné zmíněným znaleckým posudkem. Předloženou Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], uzavřenou mezi původními restituenty jako postupiteli na straně jedné a [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], jako postupníkem na straně druhé, pak následně došlo v souladu s ustanovením § 33 zákona o půdě k postoupení pohledávky na vydání náhrady ve výši [částka], přiznané předchozí dohodou ze dne [datum], a to s veškerými právy s ní spojenými a veškerým příslušenstvím. Postupník se tak stal namísto původních restituentů novou oprávněnou osobou a vstoupil do práv a postavení, která dosud z postupované pohledávky vůči žalovanému (dlužníku) drželi výlučně postupitelé. Z předloženého uznání dluhu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že již následujícího dne po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky žalovaný jako povinná osoba výslovně uznal [právnická osoba] s.r.o. jako osobě oprávněné předmětný restituční nárok ve výši [částka], oceněný dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. a současně se zavázal poskytnout náhradu spočívající ve věcech, k nimž má právo hospodaření dle § 14 a násl. zákona o půdě, s tím, že na oprávněnou osobu převede pozemky, oceněné a převáděné dle těchto vyhlášek, určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, a to na výzvu a dle výběru osoby oprávněné, přičemž náhrada spočívající v převedení pozemků se poskytne v celé výši restitučního nároku, tj. ve výši [částka]. Žalovaný tedy tímto způsobem výslovně písemně uznal co do důvodu i výše svůj dluh vůči stávající oprávněné osobě v této výši a rovněž tak se výslovně zavázal k tomu, že tento dluh uspokojí zcela konkrétním způsobem.

6. Předloženou Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], uzavřenou mezi [právnická osoba] s.r.o. jako postupitelem na straně druhé a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], jako postupníkem na straně druhé, bylo v řízení dále prokázáno, že uvedenému postupníkovi byla dále postoupena část předmětné restituční pohledávky vyplývající z Dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], a to ve výši [částka], včetně jejího příslušenství a dalších práv s ní spojených ve smyslu ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák., za úplatu ve výši [částka]. Předloženou žádostí o vypořádání restitučního nároku nemovitým majetkem ze dne [datum] následně [právnická osoba] s.r.o. požádala žalovaného o vydání jí specifikovaných nemovitých věcí k uspokojení jejího restitučního nároku již pouze výši [částka], když žalovaného v této souvislosti zároveň informovala o tom, že část svého restitučního nároku ve výši [částka] postoupila společnosti [právnická osoba] a další část ve výši [částka] [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa]. Na základě této žádosti pak byla mezi [právnická osoba] s.r.o. jako osobou oprávněnou a žalovaným jako osobou povinnou uzavřena dne [datum] předložená Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, kterou žalovaný uznal [právnická osoba] s.r.o. jakožto oprávněné osobě restituční nárok ve výši [částka] a k vykrytí tohoto nároku se zavázal poskytnout jí náhradu spočívající ve věcech, k nimž má právo hospodaření dle § 14 a násl. zákona o půdě, s tím, že na oprávněnou osobu převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, oceněné a převáděné dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v celé výši jejího restitučního nároku, tj. ve výši [částka], a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby. Obsahově identickou dohodu, lišící se prakticky pouze ve výši uznaného restitučního nároku (v tomto případě [částka]), pak žalovaný z téhož právního titulu uzavřel dne [datum] i se společností [právnická osoba] Předloženou Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako postupníkem na straně druhé, pak bylo v řízení prokázáno další postoupení pohledávky za žalovaným jakožto dlužníkem z titulu Dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], a to co do výše [částka], včetně veškerého příslušenství, práv s touto pohledávkou spojených a jejího zajištění a utvrzení. Předloženým podáním z téhož dne [datum] bylo toto postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Konečným vlastníkem předmětné pohledávky v nominální výši [částka] vůči žalovanému, vzniklé z titulu Dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], včetně jejího příslušenství a všech práv s touto pohledávkou spojených, se pak stala [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], tj. žalobkyně, a to na základě předložené Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterou jako postupník na straně jedné uzavřela se společností [právnická osoba] jako postupitelem na straně druhé, za úplatu ve sjednané výši [částka], jež byla následně žalobkyní na účet postupitele poukázána dne [datum], jak bylo v řízení rovněž prokázáno. Postoupení pohledávky žalobkyni bylo oznámeno žalovanému předloženým podáním postupitele ze dne [datum], doručeným dne [datum]. Předloženým dopisem ze dne [datum], doručeným taktéž dne [datum], o postoupení pohledávky žalovaného vyrozuměla i samotná žalobkyně, která současně s tím zaslala žalovanému i seznam požadovaných pozemků z nabídky žalovaného, jimiž měl být vyrovnán postoupený restituční nárok. Mezi těmito pozemky přitom byly i všechny pozemky v katastrálním území Klatovy, které jsou předmětem tohoto řízení. Předloženým podáním ze dne [datum], doručeným žalovanému dne [datum], poté žalobkyně rozšířila svůj původní seznam o další požadované pozemky.

7. Předloženým dopisem ze dne [datum] vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného formou návrhu na mimosoudní řešení k plnění předmětného restitučního nároku. Vzhledem k tomu, že k mimosoudnímu uspokojení postoupeného restitučního nároku žalobkyně nakonec nedošlo, adresovala žalobkyně následně předloženým podáním ze dne [datum] žalovanému výzvu k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků, obsahující i samotný návrh na uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem výše specifikovaných pozemků v katastrálním území Klatovy Tyto pozemky, jakož i další pozemky, ohledně nichž probíhá mezi účastníky v současné době obdobné řízení i u dalších místně příslušných soudů, byly oceněny předloženým znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum], vyhotoveným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], jenž při ocenění postupoval dle vyhlášky č. 316/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků. Tímto způsobem byly pozemkové parcely [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] v katastrálním území Klatovy oceněny celkovou částkou ve výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka]). Z předloženého výpisu z katastru nemovitostí, vedeného Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec a katastrální území Klatovy, [list vlastnictví], vzal soud za prokázané, že všechny tyto pozemky jsou evidovány ve vlastnictví České republiky, s právem žalovaného hospodařit s tímto majetkem státu. Z odpovědi žalovaného ze dne [datum] na předchozí výzvu právní zástupkyně žalobkyně, činěnou v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, přitom bylo rovněž zjištěno, že veškeré uvedené pozemky jsou způsobilé k převodu do vlastnictví třetí osoby, když v řízení nebyl v tomto ohledu relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Na výzvu žalobkyně k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků pak žalovaný téhož dne [datum] před podáním žaloby ke zdejšímu soudu reagoval negativně s tím, že žalobkyni restituční nárok, který je možné vypořádat převodem náhradních pozemků, nenáleží.

8. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně jsou rozhodující zejména právní úkony (jednání) učiněné ještě před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), tj. před [datum]. Ve vztahu k těmto jednáním se právní poměry mezi konkrétními subjekty řídí v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 o. z. zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), účinným do 31. 12. 2013. Právní poměry založené jednáními uskutečněnými po uvedeném datu se řídí příslušnými ustanoveními o. z.

9. Podle § 161 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení. 10. [příjmení] základ nyní žalobou uplatněného nároku je pak nutné právně posoudit podle příslušných ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), ve znění účinném v době, kdy bylo rozhodnuto o restitučním nároku původních oprávněných osob. V řízení bylo prokázáno, že rozhodnutím příslušného orgánu, jež nabylo právní moci dne [datum], byla výše uvedeným fyzickým osobám Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] Nebeské, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako osobám oprávněným dle § 4 odst. 1 a odst. 4 zákona o půdě přiznána náhrada dle příslušných ustanovení tohoto zákona za nemovitou věc, kterou jim nebylo možné vydat, protože k datu vydání rozhodnutí Pozemkového úřadu již neexistovala, když stát tuto nemovitou věc, tj. stavbu kůlny či spíše provozní haly na stavební parcele [číslo] v katastrálním území Brozánky, patřící k původní zemědělské usedlosti, převzal v rozhodném období způsobem předpokládaným ustanovením § 6 odst. 1 písm. h) zákona o půdě. Oprávněným osobám tak vzniklo v souladu s ustanovením § 13 odst. 3 zákona o půdě, ve spojení s ustanovením § 16 odst. 3 zákona o půdě, právo vyzvat povinnou osobu k poskytnutí náhrady za zaniklou (zbořenou) stavbu dle § 14 a § 16 zákona o půdě, a to ve lhůtě 6 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu, jímž bylo rovněž deklarováno, že osobou povinnou dle ustanovení § 5 zákona o půdě je v daném případě žalovaný jakožto právní nástupce Státního statku [obec], který dne [datum] ukončil svoji činnost a jehož nedokončené restituční případy přešly právě na žalovaného. Oprávněné osoby tak v dané lhůtě prokazatelně učinili, neboť žalovaného jako osobu povinnou vyzvali k vydání náhrady podáním datovaným [datum], doručeným žalovanému dne [datum]. Režim poskytnutí náhrad za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které nebylo možné podle zákona o půdě vydat nebo které zanikly (jako je tomu právě v daném případě) nebo byly převedeny na jinou osobu, která není povinna je vydat, je přitom upraven ustanoveními § 14 a § 16 zákona o půdě. Dle § 16 odst. 2 zákona o půdě náhradu poskytne právnická osoba (právní nástupce), která věc drží nebo ji držela v době zániku nemovité věci. Tímto právním nástupcem tehdejšího Státního statku [obec], jemuž svědčilo právo hospodařit s předmětnou stavbou kůlny v době, kdy tato byla v 70. letech minulého století zbourána, je žalovaný. Dle § 16 odst. 4 zákona o půdě se náhrada poskytne oprávněné osobě do 6 měsíců ode dne doručení výzvy s tím, že tato náhrada spočívá ve věcech, které osoba povinná k poskytnutí náhrady vlastní nebo k nimž měla právo hospodaření ke dni [datum], a to až do výše hodnoty původních nemovitých věcí, nedohodnou-li se účastníci jinak. Způsob náhrady přitom musel být dle § 16 odst. 5 zákona o půdě dohodnut do 60 dnů od podání písemné výzvy oprávněnou osobou, nebyl-li nárok uspokojen dříve, avšak se souhlasem oprávněné osoby bylo možné závazky vůči ní vypořádat i po tomto termínu, k čemuž došlo i v posuzovaném případě, a to, pokud jde o samotnou výši náhrady, prostřednictvím uzavření Dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], jíž žalovaný přiznal oprávněným osobám náhradu za znehodnocenou stavbu kůlny s příslušenstvím v celkové výši [částka] v souladu s oceněním provedeným znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který při stanovení výše náhrady postupoval dle § 28a zákona o půdě, podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, se náhrady podle zákona o půdě poskytují v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Konkrétní podoba této náhrady ve formě pozemků určených k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, oceněných a převáděných v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., pak vyplývá z následného uznání dluhu ze dne [datum], jímž žalovaný jednostranně uznal nové oprávněné osobě, tj. [právnická osoba] s.r.o., jakožto nabyvateli pohledávky, představující předmětný restituční nárok, postoupené původními oprávněnými osobami, restituční nárok v uvedené výši a zavázal se jej uspokojit převodem těchto pozemků.

11. V dané věci se tedy žalobkyně podanou žalobou domáhá uspokojení svého postoupeného restitučního nároku na poskytnutí žalovaným přiznané náhrady za zaniklou hospodářskou budovu (§ 14 odst. 1 zákona o půdě), nikoliv tedy nároku na vydání náhradních pozemků za pozemky, které nelze z důvodů specifikovaných v zákoně o půdě vydat, jak nesprávně dovozuje žalovaný, pokud v této souvislosti nepřiléhavě poukazuje na údajné obcházení ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, která se vztahují pouze k restitučním nárokům na vydání náhradního pozemku ve vlastnictví státu. V případě náhrady za budovu, kterou nelze oprávněné osobě vydat z důvodu jejího fyzického odstranění, se jedná o peněžitý nárok, který uspokojuje povinná osoba, a to ve věcech, které za tímto účelem vlastní nebo k nimž měla k rozhodnému datu právo hospodaření (§ 16 odst. 4 zákona o půdě). Skutečnost, že se v daném případě žalovaný zavázal poskytnout tuto náhradu právě formou vydání pozemků (nikoliv náhradních pozemků), na povaze nároku stávající oprávněné osoby nic nemění, jelikož se nejedná o realizaci práva na převod pozemků ve vlastnictví státu. Žalovaným výše uvedenou úvahu týkající se tzv. restituční tečky pro postupníky restitučních pohledávek, jež byla vtělena do ustanovení § 13 odst. 8 zákona o půdě, je tak nutné zcela odmítnout, neboť v dané věci nejde o uplatnění práva na vydání náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Lhůtu stanovenou v § 13 odst. 6 zákona o půdě pro realizaci práva na převod náhradního pozemku ve vlastnictví státu tak nelze na restituční nárok žalobkyně vůbec aplikovat a rovněž tak tedy nelze ani dospět k žalovaným dovozovanému závěru o prekluzi práva žalobkyně dle ustanovení § 13 odst. 7 zákona o půdě. Naopak právní předchůdci žalobkyně v postavení oprávněné osoby, tzn. původní restituenti, včas ve lhůtě dané příslušným zákonným ustanovením § 16 odst. 3 zákona o půdě vyzvali žalovaného jako osobu povinnou k danému plnění, tzn. k poskytnutí finanční náhrady za zaniklou hospodářskou budovu.

12. Pokud žalovaný dále vyjádřil pochybnost o tom, zda Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], kterou žalovaný uznal společnosti [právnická osoba] jakožto tehdejší oprávněné osobě restituční nárok v již ponížené výši [částka] a k jeho vykrytí se zavázal poskytnout jí náhradu spočívající ve věcech, k nimž má právo hospodaření dle § 14 a násl. zákona o půdě, s tím, že na oprávněnou osobu převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, oceněné a převáděné dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v celé výši jejího restitučního nároku, tj. ve výši [částka], a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby, dostatečně z hlediska své určitosti naplňuje předpoklady dané ustanovením § 16 odst. 5 zákona o půdě, zdejší soud takový závěr nesdílí. Skutečností sice je, že tato dohoda neobsahovala konkrétní výčet pozemků, které měly být poskytnuty k uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby, avšak jejím účelem bylo utvrdit společnost [právnická osoba] jako nabyvatele postoupeného restitučního nároku na poskytnutí finanční náhrady ve výši [částka] v jejím postavení oprávněné osoby a pouze v obecných rysech sjednat způsob budoucího plnění žalovaného (§ 16 odst. 5 zákona o půdě) ve formě převodu teprve následně oprávněnou osobou vybraných pozemků z portfolia žalovaného. Tento úmysl smluvních subjektů z dohody zcela jednoznačně vyplývá a její jasná formulace nevzbuzuje žádné důvodné pochybnosti o tom, jakou vůli vlastně strany hodlaly projevit. Smyslem uvedené dohody, jejímž prostřednictvím byl nepochybně naplněn smysl a účel uvedeného zákonného ustanovení, tudíž nebylo dosáhnout přímo konsensu ohledně výčtu konkrétních pozemků, které měl žalovaný poskytnout jako náhradu. Ostatně identickou dohodu, lišící se jen ve výši uznaného restitučního nároku, žalovaný uzavřel téhož dne [datum] i se [právnická osoba] s.r.o., přičemž na základě této dohody byl restituční nárok této společnosti v celé jeho stávající výši [částka] v podobě vydání pozemků, k nimž měl žalovaný právo hospodaření, uspokojen. Ani okolnost, že v obou dohodách ze dne [datum] není uvedena konkrétní lhůta k plnění, přitom neurčitost a tím i absolutní neplatnost smluv dle tehdy účinného obč. zák. přivodit nemohla, když smluvní strany v tomto ohledu dostatečně určitě a srozumitelně definovaly faktický termín plnění tím, že deklarovaly svou vůli převést v budoucnu příslušné vybrané pozemky na osobu oprávněnou až na základě její výzvy.

13. Dovozuje-li dále žalovaný, že je nutné určit cenu náhrady jako cenu obvyklou k datu jejího poskytnutí a nikoliv způsobem, jaký má na mysli ustanovení § 28a zákona o půdě (které hovoří o tom, že pokud zákon o půdě nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.), neboť ustanovení § 16 odst. 4 zákona o půdě v rozhodném znění k určení ceny náhrad mlčí, resp. odlišně od ostatních částí zákona o půdě stanoví ve smyslu § 28a„ jinak“ pokud toliko uvádí, že„ náhrada spočívá ve věcech, které osoba povinná k poskytnutí náhrady vlastní nebo k nimž měla právo hospodaření“, žalovaný pomíjí, že ustanovení § 16 odst. 4 zákona o půdě ve znění účinném již v době vzniku restitučního nároku a uzavření dohod o restitučních nárocích a jejich vyrovnání umožňovalo oprávněné a povinné osobě dohodnout se i na výši této náhrady. Taktomu bylo i v daném případě, kdy tehdejší oprávněná osoba a žalovaný jako povinná osoba bez jakýchkoliv pochybností výslovně deklarovaly (a žalovaný tak jednostranně učinil dokonce i v uznání dluhu ze dne [datum]), že žalovaný poskytne náhradu spočívající ve věcech, k nimž má osoba povinná právo hospodaření, tím, že na osobu oprávněnou převede pozemky, které jsou oceněny a převáděny v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a to v celé příslušné výši zjištěné znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Takové smluvní ujednání přitom respektuje smysl a logiku zákona o půdě, přičemž dle názoru soudu ani jinak neexistuje rozumný důvod, pakliže ustanovení § 16 odst. 4 zákona o půdě samo neobsahuje žádné speciální ustanovení o případném jiném způsobu zjišťování výše náhrady, nevycházet při jejím stanovení subsidiárně z ustanovení § 28a zákona o půdě. Tímto způsobem, tzn. v cenách zjištěných dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., byly znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] oceněny i předmětné pozemky v katastrálním území Klatovy, a to celkovou částkou ve výši [částka].

14. Soud se pak neztotožňuje ani s další žalovaným prezentovanou úvahou o tom, že ujednání obsažené v bodu 2.

3. Dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, obsahující závazek žalovaného převést za účelem vykrytí postoupeného restitučního nároku na náhradu na oprávněnou osobu pozemky určené k uspokojení restitučních nároků, je samostatným právním jednáním uzavřeným ve smyslu ustanovení § 16 odst. 5 zákona o půdě, které bez dalšího nesleduje osud samotné peněžité pohledávky na uspokojení restitučního nároku a že tedy právo oprávněné osoby, založené uvedeným ujednáním, nelze označit za právo spojené s pohledávkou existující z titulu dosud nevypořádaného restitučního nároku, které by bez dalšího automaticky spolu s pohledávkou přecházelo na nabyvatele pohledávky v případě jejího postoupení. Z ustanovení § 33a odst. 1 zákona o půdě vyplývá, že veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle tohoto zákona jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby s tím, že nabyvatel má postavení oprávněné osoby podle zákona o půdě. Zákon o půdě tedy výslovně připouští možnost postoupení pohledávky existující vůči povinné osobě z titulu přiznaného restitučního nároku, tzn. i postoupení pohledávky na poskytnutí náhrady za zaniklou hospodářskou budovu, přičemž nabyvateli takto postoupené pohledávky (ať už jeho záměr byl spekulativní či nikoliv), tj. postupníkovi, přísluší postavení oprávněné osoby namísto postupitele. Jedná se o singulární sukcesi, kdy nedochází ke změně obsahu závazku, rozsahu ani obsahu povinností dlužníka, pouze se mění subjekt na straně věřitele, jenž zcela vstupuje do práv původního věřitele. Do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem tak pouze nastupuje namísto původního věřitele nový věřitel, aniž jinak tento poměr dozná změny. Podle ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák., s nímž koresponduje ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., s postoupenou pohledávkou přechází na postupníka i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, včetně práva věřitele na zajištění pohledávky (v daném případě ve formě žalovaným realizovaného uznání dluhu), a to v tom stavu, v jakém se nacházela v okamžiku účinnosti smlouvy o postoupení. Z uvedeného tedy vyplývá, že na postupníka jako právo spojené s pohledávkou (finančním nárokem) přechází i smluvně koncipované právo na uspokojení restitučního nároku konkrétním způsobem plnění (převodem pozemků). Smlouvou ze dne [datum], jakož i dalšími navazujícími smlouvami ze dne [datum] a ze dne [datum], jimiž byl následně v konečném důsledku postoupen předmětný restituční nárok až na žalobkyni, a které rovněž obsahovaly výslovné ujednání o tom, že spolu s postoupenou pohledávkou se na postupníka postupuje i její veškeré příslušenství a další práva s ní spojená, tak došlo k postoupení pohledávky nejen co do její sjednané výše, ale i co do sjednaného způsobu jejího splnění formou převodu pozemků určených k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, k nimž má povinná osoba právo hospodaření, a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby.

15. Jde-li pak o žalovaným vznesenou námitku promlčení práva žalobkyně vyzvat žalovaného k poskytnutí náhrady ve formě vybraných pozemků (žalovaný je toho názoru, že v daném případě právo učinit výzvu k plnění podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí době a byl-li tedy konkrétní způsob plnění sjednán bodem 2.

3. Dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a první výzva ve vztahu k postoupenému nároku na náhradu ve výši [částka] byla žalovanému doručena až teprve dne [datum], byla výzva ke splnění nároku uplatněna až po uplynutí promlčecí doby), nelze dle názoru soudu opět s argumentací žalovaného souhlasit. Žalovaný zcela odhlíží od toho, že uvedenou dohodou jednostranně uznal v plném rozsahu, tj. co do důvodu i výše, svůj dluh vůči oprávněné osobě z titulu předmětného restitučního nároku ve výši [částka] (bod 2.2.) a zavázal se jej splnit převedením k tomu určených pozemků dle výběru a na výzvu oprávněné osoby (bod 2.3.). Žalovaný tímto písemně uznal oprávněné osobě nejen její právo na finanční náhradu v této výši, ale i právo vyzvat k poskytnutí této náhrady způsobem žalovaným zvoleným, tj. převodem pozemků určených k uspokojování restitučních nároků, a to bez stanovení lhůty k plnění. Právo volby způsobu uspokojení restitučního nároku, včetně okamžiku jeho realizace, založené dohodou ze dne [datum], je tak nedílně spjato se samotným uznaným závazkem a k jeho zániku tedy může dojít až se zánikem tohoto závazku, neboť zcela nepochybně s ohledem na okolnosti uzavření zmíněné dohody se uznání restitučního nároku vztahovalo i na konkrétní způsob jeho uspokojení. Dovozovat za těchto okolností, tak jak to činí žalovaný, že by právo učinit výzvu k plnění mělo být realizováno v obecné tříleté promlčecí době, nepovažuje soud za správné. V tomto případě je nutné při posuzování otázky počátku a běhu promlčecí doby aplikovat tehdejší speciální ustanovení § 110 odst. 1 obč. zák., podle něhož bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Promlčecí doba ohledně uznaného práva, zahrnujícího i právo učinit výzvu k převodu vybraných pozemků, přitom počala běžet dnem následujícím po dni, kdy k uznání došlo, tzn. dnem [datum]. Pokud tedy žalobkyně před zahájením řízení opakovaně vyzývala žalovaného k plnění formou převodu konkrétních označených pozemků a následně byla nucena uplatnit svůj nárok žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], stalo se tak včas ve stanovené desetileté promlčecí době, což by platilo i v případě, byl-li by počátek této promlčecí doby vztažen již k datu prvního uznání dluhu, které bylo ještě ve vztahu k původní výši restitučního nároku ([částka]) učiněno jednostranným projevem vůle žalovaného ze dne [datum]. Změny v osobě věřitele v důsledku několikanásobného postoupení předmětné restituční pohledávky přitom neměly na běh promlčecí doby žádný vliv (§ 111 obč. zák.).

16. Pokusil-li se pak žalovaný závěrem při samotném jednání ve věci samé zpochybnit uplatněný nárok žalobkyně i svou úvahou o neurčitosti a tím i absolutní neplatnosti Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], uzavřené mezi společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], a to s poukazem na to, že jsou v ní chybně jako dlužník pohledávky namísto žalovaného uvedeni původní restituenti Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] Nebeská, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], je třeba zdůraznit, že z téhož smluvního ustanovení (čl. 2) zároveň vyplývá jednoznačná a nezaměnitelná identifikace postupované pohledávky, neboť je v něm uvedeno, že touto pohledávkou je„ pohledávka vyplývající z Dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] na vydání náhrad za zaniklé stavby dle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, vůči Státnímu statku [obec], státní podnik v likvidaci, [IČO], se sídlem [adresa žalované], okres [okres], v celkové výši [částka]“. [příjmení] skutečného dlužníka lze pak bez výraznějších výkladových obtíží lehce a nezaměnitelně identifikovat i z textu čl. 2 smlouvy a rovněž z obsahu čl. 5 smlouvy, který stanoví, že„ postoupení pohledávky je postupitel povinen a postupník oprávněn bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi, povinné osobě - Státnímu statku [obec], státní podnik v likvidaci“. Z obsahu smlouvy i přes uvedenou nepřesnost dostatečně určitě vyplývá, jakou vůli hodlaly smluví strany projevit (§ 35 odst. 2 obč. zák.), tzn. postoupit restituční pohledávku za povinnou osobou (pochopitelně nikoliv za původními oprávněnými osobami, jimž samotným tato pohledávka na počátku vznikla a dlužníky tedy fakticky ve smyslu zákona o půdě ani pojmově být nemohli) ve výši již jen [částka], včetně jejího příslušenství a dalších práv s ní spojených. Význam zmíněné smlouvy ze dne [datum] je tak zcela nepochybný a uvedená nepřesnost v kontextu s tím, jaký nesporný účel lze seznat z ostatních smluvních ustanovení, je zcela nepodstatnou a nemůže způsobovat absolutní neplatnost smlouvy (§ 37 odst. 3 obč. zák.). Navíc ani samotný žalovaný neměl pochyb o tom, že společnosti [právnická osoba] byla postoupena část restitučního nároku ve výši [částka], pakliže jí následně dohodou ze dne [datum] v plném rozsahu, tj. co do důvodu i výše, uznal tento restituční nárok a zavázal se jej uspokojit poskytnutím náhrady v pozemcích. Bez ohledu na výše uvedené je však ale nutné v této souvislosti zejména zdůraznit žalobkyní zmíněnou okolnost, že žalovanému jako dlužníku v rámci jeho procesní obrany v souladu s ustálenou judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1552/2019) za daných okolností, kdy smlouvou o postoupení pohledávky nedošlo ke změně v obsahu závazku, ale pouze v osobě věřitele, poukaz na případnou neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky vůbec nepřísluší. Tento závěr přitom pouze koresponduje s tím, k čemu ve svém právním posudku ze dne [datum], jehož vyhotovení si zadal samotný žalovaný (aby se pak pro něho nepříznivým rezultátem, že je jeho povinností plnit restituční závazek vůči žalobkyni co do částky [částka], neřídil), dospěl i JUDr. [jméno] [příjmení], jenž uvedl, že případná neplatnost postoupení pohledávky nemůže představovat možnou námitku dlužníka proti plnění.

17. Z výše uvedených důvodů tedy soud shledal uplatněný nárok žalobkyně plně důvodným a podanému návrhu tak v celém rozsahu vyhověl. Rozsudkem soudu, který má povahu rozsudku ukládajícího prohlášení vůle dle výše citovaného ustanovení § 161 odst. 3 o. s. ř., je nahrazován projev vůle žalovaného (zcela v souladu s jeho zapsaným předmětem podnikání, jímž je vedle vypořádávání hospodářské činnosti podniku rovněž i vypořádávání restitučních nároků oprávněných osob, když v případě uspokojování přiznaného restitučního nároku se nejedná o nakládání s majetkem státního podniku, k němuž by byl zapotřebí předchozí souhlas zakladatele dle § 9 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů) uzavřít se žalobkyní smlouvu o vypořádání restitučního nároku převodem specifikovaných pozemků v obci a katastrálním území Klatovy, ve vztahu k nimž samotný žalovaný přípisem ze dne [datum] potvrdil, že jsou způsobilé k převodu do vlastnictví třetí osoby, když v řízení nebylo tvrzeno a prokazováno, že by se příp. mělo jednat o pozemky, které nejsou dle kritérií stanovených zákonem o půdě určeny k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob. Příslušným výpisem z katastru nemovitostí ([list vlastnictví]) přitom bylo prokázáno, že ke všem těmto pozemkovým parcelám, oceněným celkovou částkou [částka] (souhrnná cena všech pozemků určených k uspokojení restitučního nároku žalobkyně ve výši [částka] byla zjištěna částkou [částka] Kčs), svědčí žalovanému právo hospodaření s majetkem státu. Rovněž tak bylo doloženo, že ještě před zahájením řízení u zdejšího soudu, konkrétně dne [datum], byly všechny tyto pozemky v katastrálním území Klatovy nabízeny žalovaným k prodeji.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla ve věci plný úspěch žalobkyně, soud jí proto přiznal vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka] Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z celkem 8 účelně vynaložených úkonů právní služby (předžalobní výzva k plnění; převzetí a příprava zastoupení; sepis žaloby; vyjádření ve věci samé ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]; účast na jednání soudu dne [datum] a dne [datum]) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška) po [částka] (dle § 7 bodu 4 vyhlášky, vycházeje v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 vyhlášky z toho, že cenu předmětných nemovitých věcí v době uskutečnění úkonů právní služby, která je tarifní hodnotou, lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, neboť soud nemá k dispozici aktuální ocenění uvedených pozemků) a z 1 úkonu právní služby v poloviční výši [částka] za účast na jednání soudu dne [datum], při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku (celkem tedy mimosmluvní odměna advokátky žalobkyně činí [částka]), dále pak jsou náklady řízení žalobkyně tvořeny celkem 9 režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky (tj. celkem [částka]), dále náhradou za ztrátu času v rozsahu celkem 24 započatých půlhodin po [částka], tj. [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky) za 3 cesty k jednání u zdejšího soudu a zpět a dále cestovným v celkové výši [částka] za celkem 3 cesty na trase [obec] - [okres] a zpět o celkové délce trasy 810 km (6 x 135 km) při použití osobního automobilu tovární značky Mercedes, [registrační značka], o průměrné kombinované spotřebě 6,7 l [číslo] km, vyhláškové ceně pohonných hmot (motorová nafta) [částka] l a základní amortizační náhradě [částka] km jízdy. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobkyně je registrovaným plátcem DPH, jsou náklady řízení dále navyšovány o 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. o částku [částka]. Pro zaplacení celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátce žalobkyně, byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.