8 C 274/2020

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná zaplatila žalobkyni [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s 8,05 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>IV. [příjmení] z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, a to na základě Smlouvy o půjčce [číslo] kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, přičemž v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, když poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkovou částku ve výši [částka]. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaná tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu celkovou částku ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a z dlužných úhrad za služby ve výši [částka]. Dále pak má žalovaná dlužit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z téže dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok v částce [částka] představuje úrok ve výši 23,72 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení [datum]. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení [datum]. 2. [příjmení] návrhem se žalobkyně dále vůči žalované domáhala vydání dalšího rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně v tomto případě tím, že se stala opět věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla totožné [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, a to na základě Smlouvy o půjčce [číslo] kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, přičemž v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však ani v tomto případě nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, když poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkovou částku ve výši [částka]. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaná tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu celkovou částku ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a z dlužných úhrad za služby ve výši [částka]. Dále pak má žalovaná dlužit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z téže dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok v částce [částka] představuje úrok ve výši 23,72 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení [datum]. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení [datum].

3. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Z předložené Smlouvy o zápůjčce (nesprávně označené jako smlouva o půjčce) [číslo] uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE na straně jedné a žalovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku v částce [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále poplatek v celkové částce [částka], tvořený součtem úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek výši [částka]. Žalovaná se tedy zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši [částka], a to formou 58 týdenních splátek po [částka]. První splátku se přitom žalovaná zavázala zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem uvedené smlouvy žalovaná potvrdila, že při jejím uzavření převzala v hotovosti celou částku zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce pak byly Smluvní podmínky, které byly soudu rovněž k důkazu předloženy. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila poslední platbu dne [datum], když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Právní předchůdkyně žalobkyně proto z důvodu nesplnění povinnosti uhradit včas příslušnou splátku využila v souladu s článkem 8 smluvních podmínek práva požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Celkem měla žalovaná dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy uhradit pouze částku ve výši [částka]. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi obchodní společnostní [příjmení] [jméno] [příjmení], SE jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum].

9. Z předložené Smlouvy o půjčce [číslo] datované [datum] a uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE na straně jedné a žalovanou na straně druhé, pak soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se dále zavázala poskytnout žalované půjčku ve shodné částce [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále poplatek v celkové částce [částka], tvořený součtem úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek výši [částka]. Žalovaná se tedy i v tomto případě zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši [částka], a to formou 58 týdenních splátek po [částka]. První splátku se žalovaná zavázala zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem uvedené smlouvy žalovaná potvrdila, že při jejím uzavření převzala v hotovosti celou částku půjčky. Nedílnou součástí této smlouvy o půjčce byly opět Smluvní podmínky, které byly soudu rovněž k důkazu předloženy. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila poslední platbu v tomto případě dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně proto znovu z důvodu nesplnění povinnosti uhradit včas příslušnou splátku využila v souladu s článkem 8 smluvních podmínek práva požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Celkem měla žalovaná dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy uhradit částku ve výši [částka]. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána shodnou Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi obchodní společnostní [příjmení] [jméno] [příjmení], SE jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. I postoupení této pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum].

10. Při hodnocení důvodnosti obou uplatněných nároků žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotných smluv o půjčce a zápůjčce, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů půjčky a zápůjčky (či spíše spotřebitelských úvěrů) v podobě poplatků v celkové výši [částka] při poskytnutí peněžních prostředků ve shodné výši [částka] dospěl k závěru, že tyto smlouvy je nutné shledat absolutně neplatnými, a to jako celek, pro jejich rozpor s dobrými mravy v souladu s § 39 obč. zák. a § 580 odst. 1 o. z., podle nichž neplatným je kromě jiného právní úkon (jednání), který se příčí dobrým mravům. Tato ustanovení představují zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byly mezi smluvními subjekty obě smlouvy uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské v souladu s § 52 a násl. obč. zák. a § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. a § 1813 o. z. přímo výslovně zakazují ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního úkonu (jednání), který se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu, tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložených smluv, tyto byly předtištěny, byly napsány předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 39 obč. zák. či § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěru jiného soudního rozhodnutí v obdobné věci.

11. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnými smlouvami o půjčce a zápůjčce zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení souhrnných poplatků v celkové výši [částka], tzn. že tyto poplatky v obou případech činí 74 % poskytnutých částek ve výši [částka]. Takto sjednané výše odměn za poskytnutí peněžních prostředků je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku č. j. 25 Co 335/2018 ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci totožné žalobkyně dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že„ pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou (v nyní posuzované věci poplatky dosahují téměř 3/4 výše poskytnutých částek)“. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku č. j. 25 Co 100/2020 ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem žalobkyně, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že„ požaduje-li žalobkyně po žalované zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl„ vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého„ souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil“.

12. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případech, kdy za poskytnutí částek ve výši [částka] se spotřebitel zaváže k zaplacení celkových částek ve výši [částka], je tak významná, že je nutno ujednání obou předmětných smluv hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadované částky žalované neposkytla a smlouvy by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. 13. [příjmení] soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti obou předmětných smluv, a to pro jejich rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba v obou případech po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaných ustanovení § 451 obč. zák. a § 2993 o. z. Žalovaná v obou případech přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši [částka], aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila v prvním případě splátky v celkové výši [částka]. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou ([částka]) a částkou žalovanou zaplacenou ([částka]), tj. nárok na zaplacení částky ve výši [částka]. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, ať již kapitalizovaného za dobu od prodlení do data postoupení pohledávky nebo dále běžícího do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně pouze z přiznané částky [částka], když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci soud za výzvu k plnění dluhu považuje dopis právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky, jímž byla žalované poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 10 dnů od obdržení dopisu). Při předpokladu, že tato výzva byla žalované prostřednictvím pošty odeslána tohoto dne, tj. dne [datum] (pátek), byla v souladu s ustanovením § 573 o. z. doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum] (středa). Poskytnutá lhůta 10 dnů pak uplynula dnem [datum] a dnem následujícím, tj. dnem [datum], se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. [příjmení] žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

14. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], pak byla žaloba zamítnuta, protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl výrokem II. přiznán rozdíl mezi požadovanou částkou [částka] a přiznanou částkou [částka] ve výši [částka], dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce [částka], vypočítaný za období do postoupení pohledávky a rovněž tak z důvodu neplatnosti smlouvy nemohl být žalobkyni přiznán ani požadovaný úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka], uplatněný za období od [datum] do postoupení pohledávky v kapitalizované částce [částka] a dále za období od [datum] jako smluvní úrok běžící do zaplacení. Zamítnuta pak byla žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a dále v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání tohoto zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do zaplacení z jistiny převyšující přiznanou částku [částka], tj. z částky [částka] ([částka] – [částka]).

15. I ve druhém případě žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka], přičemž ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila již právní předchůdkyni žalobkyně splátky v celkové výši [částka]. Žalobkyni tudíž žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum] nevznikl, jelikož žalovaná na podkladě této absolutně neplatné smlouvy zaplatila částku o [částka] vyšší, než kolik činila částka poskytnuté zápůjčky. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, vyčísleného do data postoupení pohledávky, tj. do [datum], je nutné opětovně konstatovat, že v posuzované věci nastalo z výše uvedených důvodů prodlení žalované nejdříve až dnem [datum], tj. v době, kdy již byla žalovanou na splátkách zaplacena částka o [částka] vyšší než samotná částka poskytnuté zápůjčky, tzn. že k žádnému prodlení ani dojít nemohlo. Soud byl proto nucen z výše uvedených důvodů výrokem III. zamítnout nejen návrh žalobkyně na zaplacení částky v celkové výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení, a to jak kapitalizovaným, tak i dále běžícím, ale i její návrh na zaplacení zbývajících žalovaných částek smluvních úroků, protože závazek k jejich úhradě opět nebyl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně sjednán.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V posuzovaném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalované převyšuje úspěch žalobkyně. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.

17. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která byla ve sporu převážně neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku [částka]. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši [částka]. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.