8 C 313/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a se smluvní pokutou ve výši [částka] se řízení zastavuje.</b> <b>III. Ohledně částky úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a zbývající částky žalobou požadovaného zákonného úroku z prodlení se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a dále částku smluvní pokuty ve výši [částka]. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě smlouvy o úvěru, uzavřené v elektronické podobě, kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly příslušné obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit formou 36 pravidelných měsíčních splátek po [částka]. Žalovaná se tak spolu s jistinou úvěru zavázala splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši [částka] Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka]. Dne [datum] pak byla mezi totožnými smluvními subjekty uzavřena druhá smlouva o úvěru téhož čísla, která však byla technicky pouze dodatkem první smlouvy ze dne [datum]. Na základě tohoto dodatku byl předchozí závazek na základě dohody smluvních stran upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku [částka], kterou se žalovaná zavázala splatit formou 35 pravidelných měsíčních splátek po [částka]. Žalovaná se tak spolu s jistinou úvěru zavázala splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši [částka] Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka], a to nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. ke dni [datum]. Žalovaná však sjednané splátky úvěru nehradila řádně a včas, v důsledku čehož úvěrující společnost využila svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni [datum] tzv. zesplatnila. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a rovněž i povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná tedy měla ke dni postoupení pohledávky dlužit z uvedeného titulu celkovou částku ve výši [částka], sestávající z nesplacené jistiny ve výši [částka], z paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka] a ze smluvní pokuty ve výši [částka]. Nad rámec postoupených částek žalobkyně dále žalobou požadovala i přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny pohledávky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a tento úrok z prodlení z jistiny [částka] za období ode dne následujícího po dni účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum], do zaplacení. Rovněž tak nad rámec uvedených nároků žalobkyně požadovala po žalované i zaplacení náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši [částka].

2. Ještě před konáním ústního jednání ve věci samé žalobkyně k výzvě soudu písemným podáním ze dne [datum] doplnila tvrzení o tom, že žalovaná na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] čerpala úvěr ve výši [částka], který byl téhož dne poukázán na účet žalované, přičemž smluvním dodatkem ze dne [datum] byla pouze změněna splatnost celého úvěru. Žalovaná přitom měla právní předchůdkyni žalobkyně uhradit pouze částku v celkové výši [částka], žalobkyni samotné pak již nezaplatila částku žádnou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, jak sama uvedla, nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr, rozhodla se všechny platby žalované ve výši [částka] alokovat na úhradu jistiny ve výši [částka]. Podáním ze dne [datum] se tudíž žalobkyně následně vůči žalované domáhala již pouze zaplacení rozdílové částky ve výši [částka] ([částka] – [částka]) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, dále částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do jistiny ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a co do smluvní pokuty ve výši [částka], proto vzala žalobkyně podanou žalobu ještě dříve, než začalo jednání, zčásti zpět.

3. Žalovaná při jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], k podanému návrhu na zahájení řízení uvedla, že rozhodnutí o něm ponechává na úvaze soudu, když potvrdila, že jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta úvěrová částka ve výši [částka], přičemž ona sama jí zaplatila celkovou částku ve výši [částka], přičemž pouze dále v této souvislosti, pokud jde o část požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky za údajnou návštěvu pověřeného terénního pracovníka, účtovaných částkou [částka], popřela, že by se taková návštěva uskutečnila.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Z předložené smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] uzavřené nejdříve s datem [datum] a následně ve finální podobě s datem [datum] mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr v částce [částka], za což se žalovaná zavázala zaplatit uvedené společnosti celkovou částku ve výši [částka], a to formou 36 pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 63,39 % ročně. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly předložené Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách (IL 2019 [číslo]). V řízení bylo dále prokázáno, že sjednaná částka úvěru v celkové výši [částka] byla žalované poukázána převodem na její bankovní účet dne [datum]. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalovaná z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku ve výši [částka], když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Žalovaná své smluvní povinnosti řádně neplnila, jak bylo v řízení prokázáno předloženými dopisy právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum], v důsledku čehož uvedená společnost předloženým dopisem ze dne [datum] využila svého smluvního oprávnění a úvěr žalované tzv. zesplatnila a vyzvala ji k okamžité úhradě celé částky, která byla žalované poskytnuta a dosud z její strany nebyla splacena, a to včetně splatných úroků a sankcí. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru byla v řízení prokázána předloženou Dohodou o postoupení pohledávek, uzavřenou s účinností od [datum] mezi obchodní společnostní [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum].

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů úvěru v podobě úroku ve výši 63,39 % ročně dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě se žalovaná nacházela v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohla žalovaná samotný standardizovaný text návrhu smlouvy, vyhotovený jednostranně úvěrující společností, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

8. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení úroku ve výši 63,39 % ročně. Takto sjednanou výši úroku (odměny) za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne 13. 6. 2018 č. j. [číslo jednací], ze dne 13. 6. 2018 č. j. [číslo jednací], ze dne 28. 11. 2018 č. j. [číslo jednací] nebo ze dne 28. 11. 2018 č. j. [číslo jednací] Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že„ i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, když v dané věci (tj. konkrétně ve věcech, kdy sjednaná úroková sazba činila 166,43 % ročně při poskytnutí úvěru ve výši [částka] a 167,01 % ročně při poskytnutí úvěru ve výši [částka]) je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé“. Krajský soud při posuzování těchto nároků přitom poukázal na to, že„ podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Úrok je odměnou za poskytnutí úvěru, a pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy pouze ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy“. Úrok ve výši 63,39 % ročně, kdy za poskytnutí úvěru ve výši [částka] se žalovaná zavázala k zaplacení více než dvojnásobku této částky, je proto i v tomto případě nutné hodnotit jako úrok sjednaný zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky [obec] národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahují 30 % ročně (viz také nálezy Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] a ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]). Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované nepůjčila a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Soud tak hodnotí počínání úvěrující společnosti jako nepoctivé a nemravné. Sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Smlouva s takto sjednaným obchodním úrokem je tedy dle názoru zdejšího soudu smlouvou absolutně neplatnou.

9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy, když k tomuto závěru by jinak soud musel dospět i z toho důvodu, že v rozporu se zákonem č. 257/2016 Sb. nebyla v řízení prokázána skutečnost, že úvěrující společnost před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně dostatečným způsobem posoudila její úvěruschopnost. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka], aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatila částku [částka]. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou a částkou žalovanou zaplacenou, tj. nárok na zaplacení částky ve výši [částka] ([částka] – [částka]). Na jistinu v této výši ostatně svůj původně uplatněný nárok v konečném důsledku omezila i samotná žalobkyně. Pokud se žalobkyně dále domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, a to ať již kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] či dále běžícího od [datum] do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v odpovídající výši 8,5 % ročně až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla žalovaná prokazatelně poprvé vyzvána k úhradě dluhu předloženou předžalobní výzvou ze dne [datum] (pondělí), která byla téhož dne předána k poštovní přepravě a jíž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky„ ihned“, tzn. bez stanovení jakékoli lhůty splatnosti. V souladu s ustanovením § 573 o. z. byla tato výzva doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum] (čtvrtek). Dnem následujícím, tj. dnem [datum], nastala splatnost dluhu a dnem [datum] se pak žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky [částka] s 8,5 % zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

10. V té části, v níž byla žaloba ještě před jednáním ve věci samé vzata zčásti zpět, bylo řízení v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastaveno (výrok II.).

11. Ohledně zbývajících částek, požadovaných žalobkyní k úhradě po částečném zpětvzetí žaloby, pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně sjednán. Navíc pokud se jedná o částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši [částka], tvořenou náklady za odeslání dopisu ze dne [datum] ve výši [částka] a náklady za osobní návštěvu – cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka - ve výši [částka], odeslání uvedeného dopisu ani údajné uskutečnění jakési návštěvy žalované ani nebylo v řízení nijak prokázáno.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalované (ve výrocích II. a III.) převyšuje procesní úspěch žalobkyně (ve výroku I.). Žalovaná se však vůči žalobkyni práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.