8 C 355/2025

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 69 326,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná zaplatila žalobkyni , částka, s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela dne , datum, se žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku Smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , jejíž součástí byly Obchodní podmínky, na základě níž byla žalované žalobkyní dne , datum, vyplacena zápůjčka ve výši , částka, s tím, že žalovaná se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši , částka, , tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši , částka, a administrativní poplatek ve výši , částka, , a to v 59 měsíčních splátkách po , částka, a v závěrečné splátce ve výši , částka, . Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem , datum, . Žalovaná však platby dle předmětné smlouvy hradila pouze částečně a je tak v prodlení s hrazením svých závazků. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně neuhrazenou část jistiny zápůjčky v souladu s uzavřenou smlouvou zesplatnila, a to ke dni , datum, . Žalobkyně tak eviduje za žalovanou pohledávku v celkové výši , částka, . Na jistině zápůjčky žalovaná do dne zesplatnění zaplatila celkem , částka, . Dále žalobkyně na úhradu jistiny při zesplatnění započetla dílčí úhradu ve výši , částka, . Žalovaná ode dne zesplatnění z dlužné nesplacené části jistiny zápůjčky ve výši , částka, neuhradila žádnou částku, tzn. že neuhrazená část jistiny zápůjčky tak činí částku , částka, . Na neuhrazených obchodních úrocích eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši , částka, , neboť z celkové částky , částka, žalovaná do dne zesplatnění uhradila částku ve výši , částka, . Ode dne zesplatnění pak žalovaná opět již neuhradila žádnou částku. Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativní poplatky) eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši , částka, , neboť na administrativních poplatcích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měla žalovaná uhradit celkem , částka, , z čehož do dne zesplatnění uhradila částku ve výši , částka, , když ode dne zesplatnění pak již rovněž nezaplatila žádnou částku. Za dobu do zesplatnění pak žalobkyni dále vzniklo vůči žalované právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazených splátek zápůjčky v celkové částce , částka, a za dobu od zesplatnění do data , datum, pak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazených částí zápůjčky v celkové výši , částka, , tzn. že za dobu do data , datum, žalobkyně požaduje po žalované úrok z prodlení v souhrnné celkové výši , částka, . Žalované dále z důvodu prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části vznikla povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za dobu do zesplatnění smlouvy o zápůjčce, uplatněnou žalobkyní v částce , částka, . Současně žalobkyni vzniklo vůči žalované i právo na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, uplatněnou žalobkyní za dobu od zesplatnění smlouvy o zápůjčce do data , datum, v celkové výši , částka, . Za dobu do zesplatnění a za dobu po zesplatnění tak žalované z výše uvedených smluvních pokut vznikla povinnost k úhradě celkové částky ve výši , částka, . Konečně pak žalobkyni vzniklo i právo na úhradu sjednaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky, požadovaných v celkové částce , částka, , když tato částka fakticky odpovídá skutečným nákladům na odeslání všech písemných upomínek před zesplatněním a po zesplatnění. Celková žalovaná jistina ve výši , částka, je tedy tvořena součtem uvedených dlužných částek neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši , částka, , neuhrazeného obchodního úroku ve výši , částka, , neuhrazených administrativních poplatků ve výši , částka, , neuhrazeného zákonného úroku z prodlení v celkové výši , částka, , neuhrazených smluvních pokut v celkové výši , částka, a neuhrazených nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši , částka, . Jelikož žalovaná nesplnila povinnost uhradit dluh z nesplacených částí zápůjčky ani ke dni , datum, , požaduje žalobkyně podanou žalobou i úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky v celkové výši , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ) i za dobu od , datum, do zaplacení.

2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí do její datové schránky již dne , datum, . V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z předložené písemné Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky bez účelového vázání na dobu určitou ve výši , částka, s pevně stanoveným úrokem ve výši , částka, a s administrativním poplatkem v celkové výši , částka, (60 x , částka, ). Celkové náklady zápůjčky (spotřebitelského úvěru) tedy dosahovaly výše , částka, . Žalovaná se tak uvedenou smlouvou zavázala žalobkyni k úhradě celkové částky ve výši , částka, (zápůjčka , částka, + obchodní úrok , částka, + administrativní poplatek , částka, ), a to formou 60 pravidelných měsíčních splátek po , částka, s tím, že poslední 60. splátka činila , částka, , splatných počínaje dnem , datum, vždy nejpozději do 7. dne každého kalendářního měsíce. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly předložené Obchodní podmínky, dále Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně a Splátkový kalendář Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, . Z předloženého výpisu z účtu žalobkyně vzal soud dále za prokázané, že žalované byla dne , datum, poukázána na jí sdělené číslo bankovního účtu částka ve výši , částka, (nikoliv tedy částka , částka, ) jakožto částka zápůjčky dle smlouvy č. , hodnota, . Předloženým Vyčíslením pohledávky vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, ke dni , datum, a rovněž předloženým Přehledem úhrad splátek bylo dále prokázáno, když v řízení nebyl v tomto ohledu relevantním způsobem tvrzen či prokázán případný opak, že žalovaná z titulu uzavřené smlouvy uhradila žalobkyni celkovou částku ve výši , částka, (, částka, + , částka, + , částka, + , částka, ). S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, prohlásila žalobkyně následně v souladu s uzavřenou smlouvou a s obchodními podmínkami nesplacenou část jistiny zápůjčky, včetně příslušenství, za splatnou a vyzvala žalovanou k úhradě vyčíslené dlužné částky. Žalobkyně pak v řízení rovněž prokázala, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumala úvěruschopnost žalované.

4. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru), když již jen s ohledem na výši sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru v podobě obchodního úroku a administrativního poplatku v souhrnné výši , částka, dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.

8. V daném případě se žalovaná nacházela v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohla žalovaná samotný standardizovaný text smlouvy, vyhotovený jednostranně žalobkyní, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne , datum, č. j. 25 Co , Anonymizováno, /2018-82, ze dne , datum, č. j. 25 Co , Anonymizováno, /2018-76, ze dne , datum, č. j. 25 Co , Anonymizováno, /2018-68 nebo ze dne , datum, č. j. 25 Co , Anonymizováno, /2018-58. Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V nyní posuzované věci měla žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, s tím, že žalovaná měla během 60 měsíců žalobkyni vrátit celkem , částka, (!), což představuje téměř trojnásobek samotné poskytnuté částky zápůjčky (úvěru). Krajský soud dále při posuzování těchto nároků přitom poukázal na to, že „úrok je odměnou za poskytnutí úvěru, a pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy pouze ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo , Anonymizováno, /2005). Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy“. Smlouvou sjednaný úrok v pevné výši , částka, , jehož výše činí cca 128,5 % samotné výše poskytnuté částky zápůjčky, je nutné hodnotit jednoznačně jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku žalované nepůjčila a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila, když žalobkyně si smlouvou o zápůjčce nechala od žalované slíbit plnění (, částka, ), jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění (, částka, ) ve značném nepoměru. Smlouva s takto sjednaným (či spíše žalobkyní direktivně stanoveným) obchodním úrokem je tedy dle názoru zdejšího soudu smlouvou absolutně neplatnou.

10. Na posuzovanou problematiku pak lze přiléhavě aplikovat i závěry, k nimž v typově shodné věci jiné žalobkyně, jež však, shodně jako žalobkyně v této věci, poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce, dospěl Krajský soud v Plzni např. ve svém rozsudku ze dne , datum, č. j. 25 Co 107/2020-80, v němž kromě jiného uvedl, že „žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských. Žalobkyně v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto brutálním způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit úrok zcela nepřiměřeně vysoký. To vše za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činí cca 15 % ročně a za nepřiměřený se považuje úrok tyto sazby podstatně převyšující. Tedy jednání žalobkyně má odvolací soud za účelové a zneužívající a takto si počínající věřitel nemůže požívat ochrany, ani pokud jde o odkaz na oddělitelnost úroku či zásady autonomie vůle a povinnosti plnění smlouvy. Dle odvolacího soudu je třeba hodnotit obchod žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celek. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde vpodstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Žalobkyně jako věřitel zcela cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit. Jde o jednání věřitele, které nemůže požívat právní ochrany.“11. V daném případě se navíc žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o zápůjčce zavázala žalobkyni k zaplacení administrativního poplatku v celkové výši , částka, , zahrnutého vždy v částce , částka, ve sjednaných 60 měsíčních splátkách, tzn. že tento poplatek u poskytnuté zápůjčky v částce , částka, činí téměř 70 % výše zapůjčené částky. I v této výši sjednaný poplatek za správu spotřebitelského úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 25 Co , Anonymizováno, /2018 v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že „pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou.“ Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za poskytnutí spotřebitelského úvěru má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 25 Co 100/2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že „požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl „vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné. Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého „souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil “.

12. Uplatněný nárok žalobkyně je tak nutné po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná měla obdržet od žalobkyně částku , částka, , aniž tu byl platný závazek, a proto by měla žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení a z listinných důkazů vyplývá, že žalovaná uhradila z titulu uzavřené smlouvy na svůj domnělý smluvní závazek částku v celkové výši , částka, . Žalobkyni tudíž žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nevznikl, jelikož tato zaplatila žalobkyni více než dvojnásobek částky poskytnuté zápůjčky. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala i přiznání zákonného úroku z prodlení z požadované částky od , datum, , je nutné konstatovat, že v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu až na základě výzvy věřitele. V posuzované věci mohla být žalovaná prokazatelně poprvé vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , kdy však již byla žalovanou na splátkách zaplacena celková částka ve výši , částka, , tzn. že k žalovanému prodlení ani dojít nemohlo.

13. Soud byl proto nucen podanou žalobu z výše uvedených důvodů v plném rozsahu zamítnout, protože závazek k úhradě celkové žalované částky nebyl mezi žalobkyní a žalovanou platně sjednán a z titulu vydání bezdůvodného obohacení žádný nárok žalobkyni nevznikl.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě měla ve věci plný úspěch žalovaná, jíž však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo za použití argumentu a contrario ve vztahu k citovanému zákonnému ustanovení rozhodnuto o tom, že se žalované vůči žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává, ač by na ni jinak měla s ohledem na výsledek sporu právo.

15. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jako navrhovatelku, která navíc byla ve sporu zcela neúspěšnou, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši , částka, podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku , částka, . Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši , částka, . Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.