8 C 57/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 72 998,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 44 998,88 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 44 998,88 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 27 999,88 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 72 998,76 Kč od , datum, do , datum, a s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 27 999,88 Kč od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 4 094,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem v , adresa, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 730 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 72 998,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalované původně vznikla společnosti Multitude Bank p.l.c., jež se žalovanou za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jejích webových stránek uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 72 998,76 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, , když žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila.

2. K výzvě soudu žalobkyně písemným podáním ze dne , datum, následně doplnila a upřesnila původní žalobní tvrzení tak, že žalovaná po dobu trvání úvěru čerpala finanční prostředky v celkové výši 51 579 Kč a na úvěr po dobu jeho trvání zaplatila celkovou částku ve výši 6 580,12 Kč. , adresa, 998,76 Kč, specifikovaná v žalobním návrhu jako částka čerpaného úvěru, je přitom pohledávkou, která byla postoupena žalobkyni a sestává z jistiny ve výši 44 998,88 Kč, z náhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši 750 Kč (3 x 250 Kč) a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 27 249,88 Kč.

3. Žalovaná se k návrhu na zahájení řízení nijak nevyjádřila., právnická osoba, jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno do jejích vlastních rukou již dne , datum, . V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.

5. Z předložené Smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne , datum, , vzal soud za prokázané, že mezi společností Multitude Bank p.l.c. jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným a dlužníkem (klientem) na straně druhé mělo dojít distančním způsobem, tj. za pomoci prostředků komunikace na dálku (bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) ke vzniku závazkového právního vztahu, v jehož rámci se uvedená právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované výše specifikovaný neúčelový bezhotovostní spotřebitelský revolvingový úvěr (s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru), a to až do výše úvěrového limitu 45 000 Kč, přičemž úvěr měl být úročen úrokovou sazbou ve výši 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně. Při této nominální úrokové sazbě za předpokladu poskytnutí úvěru v maximální výši 45 000 Kč činila výše sjednaného úroku částku 35 818,82 Kč, tzn. že celková splatná částka by činila 80 818,82 Kč. Úvěr měl být poskytnut na dobu jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a měl být splácen v měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly předložené Standardní podmínky ke spotřebitelskému úvěru poskytovanému spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice. Soudu pak byly k důkazu předloženy i Standardní informace o spotřebitelském úvěru, poskytované zájemcům o úvěr před uzavřením smlouvy a dále žalobkyně doložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované a z jakých skutečností v této souvislosti vycházela. Žalobkyně v samotném návrhu na zahájení řízení netvrdila, jaké konkrétní úvěrové částky byly postupně její právní předchůdkyní z titulu předmětné smlouvy na účet žalované poukázány a jaké konkrétní částky žalovaná z titulu uzavřené smlouvy zaplatila, což teprve dodatečně učinila až na základě následné výzvy soudu. Výše jednotlivých úvěrových částek (45 000 Kč + 500 Kč + 2 009 Kč + 2 000 Kč + 1 000 Kč + 1 070 Kč), poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně na bankovní účet žalované, byla v řízení prokázána předloženými potvrzeními o provedených platbách. Současně pak bylo předloženou platební historií prokázáno i dodatečné tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná z titulu svého úvěrového závazku zaplatila pouze částku ve výši 6 580,12 Kč. V řízení pak byla předloženými listinami prokázána aktivní legitimace stávající žalobkyně, na niž byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s předloženou smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve spojení s dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, a se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, a předloženou předžalobní výzvou žalobkyně z téhož dne.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných úroků z úvěru dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93, Anonymizováno, 13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě měla smlouva standardizovaný neměnný obsah s tím, že byly do předem připraveného textu pouze doplněny údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V tomto ohledu soud úrok ve výši 146,949 % ročně (tj. ve výši cca 12,25 % měsíčně) hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje výši běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitele. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela), nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit v jejím celku jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v jeho rozhodnutích č. j. , Anonymizováno, Co , Anonymizováno, /2018-76 ze dne , datum, , č. j., Anonymizováno, , Anonymizováno, Co , Anonymizováno, /2018-68 ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, Co , Anonymizováno, /2018-58 ze dne , datum, apod.

10. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 51 579 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatila pouze částku ve výši 6 580,12 Kč, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem žalovanou tvrzen a prokázán případný opak, a proto má žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky rozdílu mezi částkou žalovanou zaplacenou (6 580,12 Kč) a částkou žalované poskytnutou (51 579 Kč), tj. nárok na zaplacení částky ve výši 44 998,88 Kč. Pakliže se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 72 998,76 Kč, lze žalobkyni za této situace přiznat tento úrok z prodlení v požadované výši 11,5 % ročně pouze z částky 44 998,88 Kč, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla soudu jako prokazatelná výzva k plnění předložena předžalobní výzva žalobkyně ze dne , datum, , kterou byla žalované poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 3 dnů. Žalobkyně v řízení doložila, že tato výzva byla žalované prostřednictvím pošty odeslána dne , datum, (pondělí). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla výzva doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne , datum, (čtvrtek). Poskytnutá lhůta 3 dnů pak uplynula v souladu s ustanovením § 607 o. z. dnem , datum, a dnem následujícím, tj. dnem , datum, , se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 44 998,88 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od , datum, . Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

11. Ohledně zbývající částky žalované jistiny v celkové výši 27 999,88 Kč (72 998,76 Kč – 44 998,88 Kč) a žalovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalobkyně činí cca 62 % (44 998,88 Kč) a její neúspěch, tj. úspěch žalované, činí cca 38 % (27 999,88 Kč). Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na 24 % svých nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou přitom představovány celkovou částkou ve výši 17 060 Kč a sestávají ze soudního poplatku v souhrnné výši 3 650 Kč (již zaplacený poplatek ve výši 2 920 Kč + doplatek poplatku dle výroku IV. tohoto rozsudku ve výši 730 Kč), ze 3 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce 12 060 Kč (3 x 4 020 Kč) a ze 3 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky. 24 % z částky 17 060 Kč pak činí částku v přiznané výši 4 094,40 Kč. Pro úhradu této částky, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátce žalobkyně, pak byla opět stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

13. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto je žalobkyně jako navrhovatelka podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 730 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 2 920 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 3 650 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 730 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla žalobkyni rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.