8 C 61/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu titul Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky kapitalizovaného úroku ve výši [částka], částky úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s 8,05 % zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala koncovým věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla její první právní předchůdkyni společnosti [právnická osoba] se sídlem na Maltě, která dne [datum] uzavřela distančně prostřednictvím elektronických prostředků se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu [částka] a žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru. Žalovaná na základě uvedené smlouvy čerpala celkovou částku ve výši [částka], avšak dostala se do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaná neuhradila jistinu úvěru ve výši [částka] Vedle zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne [datum] tak vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok i na úrok z úvěru ve sjednané výši 8,5 % měsíčně z téže částky od [datum] do dne splatnosti [datum] v celkové kapitalizované výši [částka]. Dále pak žalované vznikla rovněž povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splácením kterékoliv částky, jejichž výše činí celkem [částka].

2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Z předložené Smlouvy o revolvingovém úvěru, datované [datum], vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným a dlužníkem (klientem) na straně druhé, mělo dojít distančním způsobem, tj. za pomoci prostředků komunikace na dálku (bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) ke vzniku závazkového právního vztahu, v jehož rámci se uvedená právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované výše specifikovaný neúčelový bezhotovostní spotřebitelský revolvingový úvěr (s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru), a to až do výše úvěrového limitu [částka], přičemž úvěr měl být úročen úrokovou sazbou podle Sazebníku, který byl společně s předloženými Obchodními podmínkami ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům nedílnou součástí uzavřené smlouvy, když ke dni uzavření smlouvy tento úrok činil 8,5 % měsíčně. Předloženými bankovními potvrzeními o provedených výběrech žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně z titulu předmětné smlouvy poskytla žalované dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka], tj. celkovou částku ve výši [částka] (nikoliv tedy celkovou částku [částka], jak je patrně nesprávně tvrzeno v žalobním návrhu). Z předloženého posledního výpisu účtu žalované vzal soud dále za prokázané, že žalované stále zbývá k vrácení celková jí vybraná úvěrová částka ve výši [částka], splatná dne [datum]. V řízení pak byla předloženými listinami prokázána aktivní legitimace stávající žalobkyně, na niž byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky stávající žalobkyni bylo žalované oznámeno předloženým oznámením ze dne [datum].

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných měsíčních úroků z úvěru dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé ze standardizovaného obsahu předložené smlouvy, žalovaná samotný text smlouvy nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.

7. V tomto ohledu soud úrok ve výši 8,5 % měsíčně (102 % ročně) hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů se pohybují ve výši okolo 2 % měsíčně (tj. 24 % ročně), což však úroková sazba v předmětné věci více než čtyřikrát převyšuje. Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela), nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit v jejím celku jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v rozhodnutích č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, č. j. 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018, č. j. 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 apod.

8. Zdejší soud tak s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně směřující vůči žalované tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z., když v řízení bylo prokázáno, že poskytnuté úvěrové prostředky byly poukázány na bankovní účet žalované, s tím, že současně nebylo hodnověrným způsobem prokázáno (a ostatně to nebylo ani tvrzeno), že by právě tyto prostředky byly čerpány příp. jinou osobou než žalovanou.

9. Žalované v posuzované věci tedy zbývá z poskytnuté úvěrové celkové částky vrátit částku ve výši [částka]. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení této částky. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala i přiznání zákonného úroku z prodlení z částky jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byly soudu jako prokazatelné výzvy k plnění předloženy oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzva žalobkyně z téhož dne, jimiž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Za předpokladu, že tyto výzvy byly žalované prostřednictvím pošty odeslány tohoto dne, tj. dne [datum] (středa), byly v souladu s ustanovením § 573 o. z. doručeny žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum] (pondělí). Stanovená lhůta 3 dnů pro zaplacení dluhu tudíž uplynula dne [datum] a dnem následujícím, tj. dnem [datum], se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení v uplatněné výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

10. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba výrokem II. zamítnuta, protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl přiznán kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka], zamítnuta pak byla žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a rovněž tak i pokud se domáhala uložení povinnosti k úhradě smlouvou sjednaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši [částka].

11. O nákladech řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V posuzované věci měly obě účastnice úspěch pouze částečný, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo, když rozdíl mezi procesním úspěchem žalobkyně a žalované je zcela nepatrný.