8 C 70/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Josefem Břeněm sídlem Božkova 927/69, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 19 863,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 9 863,55 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 699 Kč od , datum, do , datum, a s 1,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 699 Kč od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 19 863,55 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 699 Kč od , datum, do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným jako podnikatelem v souvislosti s jeho podnikatelskou činností uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen dne , datum, . Žalovaný se smlouvou dále zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny v kapitalizované výši 3 500 Kč, poplatek za volitelnou službu „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, tedy za období od , datum, do , datum, , jehož kapitalizovaná výše činí 6 164,55 Kč. Celková výše nároku žalobkyně činí vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného nebyla zaplacena žádná částka, 19 863,55 Kč, se splatností nejpozději dne , datum, .

2. Žalovaný při jednání ve věci samé k návrhu na zahájení řízení uvedl, že ponechává rozhodnutí o něm na úvaze soudu, když pouze potvrdil, že od žalobkyně skutečně obdržel částku 10 000 Kč s tím, že z titulu poskytnutého úvěru žalobkyni žádnou částku nezaplatil.

3. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené elektronicky distančním způsobem (bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) mezi žalobkyní jako úvěrující na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky (úvěr) v celkové výši 10 000 Kč za účelem rozvoje podnikání žalovaného a žalovaný se zavázal ve stanovené lhůtě poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit jí sjednané příslušenství a veškeré poplatky spojené s poskytnutím úvěru, jakož i další případné pohledávky ze smlouvy vyplývající. Splatnost úvěru byla sjednána na 30 dnů ode dne poskytnutí jistiny úvěru. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté úvěrové prostředky a zaplatit sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % měsíčně z jistiny, dále úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení a následně ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, dále poplatek za službu „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč a poplatek za službu „SMS servis“ ve výši 35 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly předložené Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno žalobkyně, . a Ceník. Předloženým potvrzením o provedené platbě žalobkyně v řízení prokázala, že dne , datum, poukázala sjednanou částku úvěru ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného, a to pod variabilním symbolem, jímž bylo číslo úvěrové smlouvy. Žalovaný však svoji povinnost z uzavřené smlouvy nesplnil a žalované sjednanou částku ve stanovené lhůtě ani zčásti nezaplatil, jak sám potvrdil při jednání ve věci samé, ačkoliv byl k úhradě vyzván předloženou předžalobní výzvou, vyhotovenou zástupcem žalobkyně dne , datum, , jež byla dne , datum, prostřednictvím pošty odeslána na adresu sídla žalovaného.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o podnikatelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného „poplatku za poskytnutí úvěru“ dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě žalovaný samotný text smlouvy nemohl nijak ovlivnit a pokud chtěl nabídnutý úvěr získat, musel bez dalšího přistoupit na žalobkyní jednostranně formulované znění smlouvy. Od profesionálního nebankovního poskytovatele úvěru lze přitom důvodně očekávat jeho poctivé jednání vůči druhé smluvní straně. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

7. V daném případě se žalovaný předmětnou smlouvou o úvěru zavázal žalobkyni k zaplacení nikoliv obchodního úroku z úvěru, byť pojmovým znakem úvěrové smlouvy je v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením povinnost úvěrovaného zaplatit sjednaný úrok, ale jakéhosi poplatku za poskytnutí úvěru, aniž by bylo uvedeno, jak byl tento poplatek určen a proč byl stanoven právě v této výši. Tento poplatek za poskytnutí úvěru, který měl být dle smlouvy splatným společně s jistinou úvěru, byl stanoven ve výši 35 % měsíčně z částky poskytnuté úvěrové jistiny, tzn. fakticky ve výši 420 % ročně (!). Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům, neboť nelze považovat za přípustné, aby si věřitel namísto sjednání obvyklých úroků opatřoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím nepřiměřených poplatků, které mají navodit zdání, že úvěr je poskytován bezúročně. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z poskytnuté částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon.

8. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, když tato smlouva je i jinak celkově koncipována nevyváženě výrazně v neprospěch žalovaného a konstruuje nepřiměřený systém kumulujících se sankcí spojených s jeho prodlením (viz. koncepce smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky, který byl podaným návrhem uplatněn za dobu prvních 90 dnů v prodlení v kapitalizované výši 6 164,55 Kč, tj. ve výši dosahující téměř 62 % výše samotné úvěrové částky). Neplatnou je přitom smlouva jako celek, jelikož požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Není přitom rozhodné, že se v posuzovaném případě jedná o úvěr podnikatelský, neboť platí, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli, když porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.

9. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný přijal od žalobkyně částku 10 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému pouze nárok na vrácení toho, co bylo plněno. V řízení přitom bylo učiněno nesporným, že žalovaný na svůj domnělý úvěrový závazek nezaplatil žalobkyni vůbec žádnou částku. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení celé poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení, a to pouze v odpovídající výši 11,5 % ročně, jen z částky 10 000 Kč, a to až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, nikoliv ode dne následujícího po splatnosti úvěru dle neplatné úvěrové smlouvy. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byl žalovaný prokazatelně poprvé vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , jíž byla žalovanému poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 3 dnů. Tato výzva byla žalovanému prostřednictvím pošty odeslána dne , datum, (středa), v souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne , datum, (pondělí). Poskytnutá lhůta 3 dnů pak uplynula dnem , datum, a dnem následujícím, tj. dnem , datum, , se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 10 000 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od , datum, . Pro zaplacení byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

10. Co do zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi účastníky platně sjednán.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že míra jejich procesního úspěchu je obdobná (při hodnocení míry úspěchu a neúspěchu ve věci je nutné zohlednit i výši žalobou požadovaného zákonného příslušenství), a proto bylo v souladu s citovaným zákonným ustanovením rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

12. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto je žalobkyně jako navrhovatelka podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 200 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši 200 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla žalobkyni stanovena shodná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.