8 C 76/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený 26. 1. 2005 bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 334,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 940 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 940 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 13 394,41 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 859,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,76 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 8 358,98 Kč od , datum, do zaplacení, s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 358,98 Kč od , datum, do , datum, a s 3,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 418,98 Kč od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 19 334,41 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 859,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 358,98 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 8 358,98 Kč od , datum, do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti , právnická osoba, , a to na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne , datum, , jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 9 274 Kč, představovanou součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 244 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 865 Kč a částky pojistného ve výši 1 665 Kč. Celkovou částku ve výši 19 274 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností k tomuto dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil částku v celkové výši 4 060 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby pak již nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu jistinu ve výši 8 358,98 Kč, poplatek ve výši 5 975,43 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 8 358,98 Kč do zaplacení, kapitalizovaný za období od , datum, do , datum, ve výši 2 098,76 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 8 358,98 Kč do zaplacení, kapitalizovaný za období od , datum, do , datum, ve výši 1 859,70 Kč.

2. Žalovaný se k návrhu na zahájení řízení nijak nevyjádřil.

3. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.

4. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále pevný úrok ve výši 4 244 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 865 Kč a částku pojistného ve výši 1 665 Kč, tzn. že žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši 19 274 Kč, a to formou 45 týdenních splátek po 429 Kč. Podpisem uvedené smlouvy žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti celou částku spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně předloženými listinami doložila, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným řádně zkoumala jeho úvěruschopnost. Žalovaný z titulu předmětné úvěrové smlouvy zaplatil částku v celkové výši 4 060 Kč, jak bylo doloženo tabulkou umoření, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána předloženou Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne , datum, mezi obchodní společnostní , právnická osoba, jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, .

5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru v podobě poplatku ve výši 7 609 Kč (bez pojistného) dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

8. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázal právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení poplatku v souhrnné výši 7 609 Kč, tzn. že tyto náklady spotřebitelského úvěru činí 76,09 % samotné výše poskytnuté úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku sp. zn. 25 Co , Anonymizováno, /2018 ze dne , datum, v obdobné věci totožné žalobkyně dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že „pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku sp. zn. 25 Co , Anonymizováno, /200 ze dne , datum, , který se rovněž zabýval obdobným nárokem žalobkyně, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že „požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl „vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého „souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil “.

9. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši 17 609 Kč (bez pojistného), je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalovanému neposkytla a smlouvu by s ním neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil.

10. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Z předložené tabulky umoření a ze žalobního tvrzení vyplývá, že žalovaný zaplatil splátky v celkové výši 4 060 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou (10 000 Kč) a částkou žalovaným zaplacenou (4 060 Kč), tj. nárok na zaplacení částky ve výši 5 940 Kč. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, ať již ve výši 1 859,70 Kč, kapitalizovaného za dobu do , datum, , nebo dále běžícího z částky 8 358,98 Kč od , datum, do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení, a to v odpovídající výši 11,5 % ročně, pouze z částky 5 940 Kč, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byl žalovaný prokazatelně poprvé vyzván k úhradě dluhu oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které bylo žalovanému prostřednictvím pošty odesláno dne , datum, (pátek). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak bylo doručeno žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne , datum, (středa). Stanovená lhůta 10 dnů pro zaplacení dluhu tak uplynula dnem , datum, (pondělí) a dnem následujícím, tj. dnem , datum, , se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 5 940 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od , datum, . Pro zaplacení byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

11. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl přiznán rozdíl mezi požadovanou částkou 19 334,41 Kč a přiznanou částkou 5 940 Kč ve výši 13 394,41 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 1 859,70 Kč, vypočítaný za období do , datum, do , datum, a rovněž tak z důvodu neplatnosti smlouvy nemohl být žalobkyni přiznán ani požadovaný úrok ve výši 14,75 % ročně z jistiny 8 358,98 Kč, uplatněný za období od , datum, do , datum, v kapitalizované částce 2 098,76 Kč a dále za období od , datum, jako smluvní úrok běžící do zaplacení. Zamítnuta pak byla žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 358,98 Kč za období od , datum, do , datum, a dále v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání tohoto zákonného úroku z prodlení za období od , datum, do zaplacení z jistiny převyšující přiznanou částku 5 940 Kč, tj. z částky 2 418,98 Kč (8 358,98 Kč – 5 940 Kč).

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalovaného převyšuje úspěch žalobkyně. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

13. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jako navrhovatelku, která navíc byla ve sporu ve větší míře neúspěšnou a vůči žalovanému jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 200 Kč podle položky 2 bodu 2. Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodem 1. písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 200 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.