8 C 83/2022

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala konečným věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalované původně vznikla společnosti [právnická osoba], jež se žalovanou za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jejích webových stránek uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala celkem částku ve výši [částka], kterou měla splácet, a to vždy minimálně ve výši uvedené v příslušném výpisu, až do výše celkové dlužné částky. Žalovaná se však dostala do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku a z celkové čerpané výše úvěru nevrátila žádnou částku. V souvislosti s prodlením žalované vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny [částka], a to ode dne splatnosti, tj. od [datum], do zaplacení a dále nárok na úrok z úvěru ve sjednané výši 8,5 % měsíčně z částky čerpaného úvěru ve výši [částka] od [datum] do dne splatnosti. Rovněž tak vznikl věřiteli nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované se splácením kterékoliv částky ve výši [částka], jejichž celková výše v daném případě činí částku [částka].

2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí do její datové schránky již dne [datum]. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru, datované [datum], vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným a dlužníkem (klientem) na straně druhé, mělo dojít distančním způsobem, tj. za pomoci prostředků komunikace na dálku (bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) ke vzniku závazkového právního vztahu, v jehož rámci se uvedená právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní nezajištěný spotřebitelský revolvingový úvěr (s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru), a to až do výše úvěrového limitu [částka], přičemž úvěr měl být úročen úrokovou sazbou podle sazebníku, který byl společně s předloženými obchodními podmínkami ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice nedílnou součástí uzavřené smlouvy, když ke dni uzavření smlouvy tento úrok činil 8,5 % měsíčně. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr pak činila dle smlouvy 262,91 %. Žalovaná se zavázala splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání, který byl smlouvou sjednán ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru, pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo ve výši [částka], a to podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, se splatností vždy 30. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem [datum]. Předloženými bankovními výpisy a pravidelnými měsíčními výpisy, vyhotovovanými pro žalovanou úvěrující společností, bylo v řízení prokázáno, že z titulu předmětné smlouvy žalovaná čerpala dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku v totožné výši [částka], tj. celkovou částku ve výši [částka]. V řízení pak byla předloženými listinami prokázána aktivní legitimace stávající žalobkyně, na niž byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, datovanou [datum] a uzavřenou s předchozím majitelem pohledávky společností [právnická osoba]

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných měsíčních úroků z úvěru dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.

7. V tomto ohledu soud úrok ve výši 8,5 % měsíčně (102 % ročně) hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračovala úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela), nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit v jejím celku jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v rozhodnutích č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 6. 2018, č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 11. 2018, č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 11. 2018 apod.

8. Zdejší soud tak s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně směřující vůči žalované tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z., když v řízení bylo prokázáno, že úvěrové prostředky v celkové výši [částka] byly čerpány žalovanou, a to formou výběru dvou částek ve výši 15 000 Kč. Zároveň nebylo prokázáno, že by žalovaná, byť i jen zčásti, celkovou čerpanou jistinu úvěru vrátila.

9. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení této částky. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byly soudu jako prokazatelné výzvy k plnění předloženy oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzva žalobkyně z téhož dne, jimiž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů. Žalobkyně v řízení doložila, že tato podání byla žalované prostřednictvím pošty odeslána tohoto dne, tj. dne [datum] (středa). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byly obě výzvy doručeny žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum] (pondělí). Stanovená lhůta 7 dnů pro zaplacení dluhu tudíž uplynula dne [datum] a dnem následujícím, tj. dnem [datum], se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení v uplatněné výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

10. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba výrokem II. zamítnuta, protože závazek k jejich úhradě platně nevznikl. Žalobkyni tak nebyla přiznána částka kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši [částka] a částka sjednaných účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením žalované v požadované výši [částka]. Rovněž tak pak byla žaloba zamítnuta i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] již od [datum], a to až do [datum].

11. O nákladech řízení mezi účastnicemi bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě měla žalobkyně ve věci neúspěch pouze v nepatrné části, a to jen co do části uplatněného zákonného příslušenství, a proto jí soud přiznal plnou náhradu jejích nákladů řízení. Tyto náklady dosahují celkové výše [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], ze 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce [částka] (3 x 300 Kč), ze 3 režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. 252 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z toho důvodu, že žaloba byla podána po [datum], jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá ze spisů zdejšího soudu, vedených pod spisovými značkami [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje [částka]. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

12. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalovanou, která byla ve sporu převážně neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 2. Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 1. písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodem 1. písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku [částka]. Žalované tedy zbývá doplatit částku ve výši [částka]. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla stanovena totožná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.