8 C 84/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 108 416,32 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky 200 Kč se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 51 469 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 51 469 Kč od , datum, do zaplacení, to vše počínaje měsícem červnem 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 700 Kč, splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

III. Co do částky 56 747,32 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 85 511 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 293,06 Kč, s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 85 311 Kč od , datum, do , datum, ve výši 981,75 Kč, s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 85 111 Kč. od , datum, do , datum, ve výši 895,36 Kč, s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 84 911 Kč od , datum, do , datum, ve výši 781,76 Kč, s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 84 711 Kč od , datum, do , datum, ve výši 946,90 Kč, s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 84 511 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 472,42 Kč, s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 84 311 Kč od , datum, do , datum, , s 0,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 32 642 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 78,07 % ročně z částky 68 267,33 Kč od , datum, do , datum, ve výši 3 398,64 Kč a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 68 267,33 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 271 756,80 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 84 311 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 85 511 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 293,06 Kč, z částky 85 311 Kč od , datum, do , datum, ve výši 981,75 Kč, z částky 85 111 Kč od , datum, do , datum, ve výši 895,36 Kč, z částky 84 911 Kč od , datum, do , datum, ve výši 781,76 Kč, z částky 84 711 Kč od , datum, do , datum, ve výši 946,90 Kč, z částky 84 511 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 472,42 Kč a z částky 84 311 Kč od , datum, do zaplacení, dále částku smluvní pokuty ve výši 24 105,32 Kč a rovněž úrok ve výši 78,07 % ročně z částky 68 267,33 Kč od , datum, do , datum, ve výši 3 398,64 Kč a úrok ve výši 12 % ročně z částky 68 267,33 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 271 756,80 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že jako věřitel uzavřela se žalovanou jako klientem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná podepsala dne , datum, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 69 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne , datum, , s tím, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,07 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 377 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 659 Kč), splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosincem 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.) a dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje žalované ke splácení jsou dostatečné. Žalovaná však podmínky smlouvy řádně neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná žalobkyni uhradila pouze celkovou částku ve výši 16 131 Kč (3 x 5 377 Kč). Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč). V důsledku prodlení žalované dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 000 Kč (5 x 200 Kč). Z důvodu prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy. K zesplatnění úvěru pro prodlení žalované došlo k datu , datum, . Dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž tuto novou jistinu v celkové výši 81 536,15 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále pak bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat v případě prodlení žalované s hrazením nové jistiny úvěru i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tzn. v daném případě ode dne , datum, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy pak bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena celková částka ve výši 1 200 Kč, a to dne , datum, částka 200 Kč, dne , datum, částka 200 Kč, dne , datum, částka 200 Kč, dne , datum, částka 200 Kč, dne , datum, částka 200 Kč a dne , datum, rovněž částka 200 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak má žalovaná dlužit žalobkyni částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 80 336,15 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 81 536,15 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 68 267,33 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 268,82 Kč) s příslušenstvím, dále smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem , datum, do zaplacení, přičemž žalobkyně podanou žalobou požadovala tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v jejím záhlaví, tedy smluvní pokutu ve výši 24 105,32 Kč. Dále pak má žalovaná dlužit žalobkyni úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 68 267,33 Kč ode dne , datum, do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požadovala přiznat tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,07 %, přičemž za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od , datum, ) žalobkyně požadovala v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento úrok v nominální úrokové sazbě 12 % ročně. Dále pak má žalovaná dlužit žalobkyni úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr v celkové výši 1 977 Kč (3 x 659 Kč). Žalovaná uvedené dlužné částky žalobkyni neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy. Zákonný úrok z prodlení z dlužných částek v celkové výši 84 311 Kč, a to po zaokrouhlení směrem dolů na celé koruny (80 336,15 Kč + 998 Kč + 1 000 Kč + 1 977 Kč), byl žalobkyní požadován pro zjednodušení až od druhého dne následujícího po zesplatnění úvěru. Výše úroku požadovaného z částky 68 267,33 Kč pak byla žalobou limitována na 120 % částky, kterou měla žalovaná dle smlouvy žalobkyni zaplatit, tedy na částku 271 756,80 Kč.

2. Žalovaná se k návrhu na zahájení řízení písemně vyjádřila podáním doručeným soudu dne , datum, , v němž mj. uvedla, že dle jejího názoru uplatněný nárok žalobkyně nevyplývá ze závazku z úvěrové smlouvy, ale jedná se o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, neboť úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, přičemž tato neplatnost je dána především nesplněním povinnosti věřitele (žalobkyně) posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost klienta (žalované), když žalovaná zpochybnila i samotný způsob uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaná rovněž poukázala na to, že se snažila spor se žalobkyní mimosoudně vyřešit. Dále potvrdila, že jí byl žalobkyní poskytnut úvěr v celkové výši 69 000 Kč a že do jeho zesplatnění zaplatila celkovou částku ve výši 16 131 Kč. Při jednání ve věci samé dne , datum, pak žalovaná požádala o to, aby jí bylo umožněno v případě, že jí bude k úhradě ukládána nějaká částka, tuto částku splácet v adekvátních měsíčních splátkách s tím, že v jejích možnostech je hradit maximálně splátku ve výši přibližně 1/2 původní výše splátky dle uzavřené úvěrové smlouvy, tj. splátku ve výši 2 700 Kč. Ke svým stávajícím osobním, příjmovým a majetkovým poměrům žalovaná v této souvislosti uvedla, že je samoživitelkou jednoho nezletilého dítěte ve věku 9 let, když její stávající měsíční příjem činí částku cca 31 000 Kč čistého. Z této částky je nucena na nezbytných nákladech vynakládat měsíčně cca 20 000 Kč, a to na nájemném, zálohách na platbu elektřiny, na poplatcích, na platbách za internet, školu, jídlo, na splátkách dalších finančních závazků apod.

3. Ještě před tím, než z procesního pohledu začalo jednání ve věci samé, vzala žalobkyně podanou žalobu co do částky ve výši 200 Kč, kterou následně žalovaná ještě žalobkyni zaplatila, zčásti zpět, v důsledku čehož žalobkyně výslovně ponížila svůj návrh na zaplacení smluvní pokuty ze žalobou uplatněné částky 24 105,32 Kč na částku 23 905,32 Kč.

4. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že žalovaná dne , datum, požádala žalobkyni o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 69 000 Kč a žalobkyně následně tento návrh žalované, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (viz. předložený dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru) na standardizovaném formuláři vyhotoveném žalobkyní, akceptovala, o čemž žalovanou vyrozuměla předloženým oznámením o schválení úvěru ze dne , datum, . Žalovaná se uzavřenou smlouvou zavázala tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 5 377 Kč, zahrnujících i částku pojistného za žalovanou sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr v měsíční výši 659 Kč, jak bylo v řízení rovněž prokázáno, splatných vždy nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Úroková sazba činila 78,07 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaná se tedy zavázala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku (bez pojistného) ve výši 226 464 Kč (48 x 4 718 Kč). Konkrétní parametry úvěru a bližší informace související s jeho poskytnutím vyplývají i z dalších žalobkyní předložených listin, s nimiž měla žalovaná možnost se před uzavřením úvěrové smlouvy seznámit, a to z předsmluvního formuláře a z informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru. Dne , datum, byl dále žalobkyní vyhotoven písemný splátkový kalendář k předmětné úvěrové smlouvě, z něhož vyplývá, že poslední splátka v případě řádného splácení měla být uhrazena dne , datum, . Z předloženého dokladu o vyplacení úvěru vzal soud dále za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši 69 000 Kč byla žalované poukázána na její bankovní účet dne , datum, . Předloženou kartou klienta bylo dále prokázáno (a žalovanou to nebylo nijak zpochybněno), že žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy uhradila žalobkyni před podáním žaloby celkovou částku ve výši 17 331 Kč (16 131 Kč + 1 200 Kč). Předloženým dopisem ze dne , datum, byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužných splátek, které měly být žalovanou zaplaceny v měsících březnu 2025 a dubnu 2025 a dalším dopisem žalobkyně ze dne , datum, pak byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné splátky i za další měsíc, tj. za květen 2025. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky úvěru v trvání 65 dnů, došlo následně v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, což bylo žalované oznámeno předloženým dopisem žalobkyně ze dne , datum, , jímž byla současně žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené částky původní jistiny úvěru ve výši 68 267,33 Kč, úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 268,82 Kč, smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 000 Kč a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 977 Kč, tj. částky v celkové výši po zaokrouhlení 85 511 Kč.

5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného obchodního úroku dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.

8. V daném případě se žalovaná nacházela v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohla žalovaná samotný standardizovaný text návrhu smlouvy, vyhotovený jednostranně žalobkyní, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích žalobkyně ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne , datum, č. j. 25 Co , Anonymizováno, /2018-82, ze dne , datum, č. j. 25 Co , Anonymizováno, /2018-76, ze dne , datum, č. j. 25 Co , Anonymizováno, /2018-68 nebo ze dne , datum, č. j. 25 Co 293/2018-58. Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V nyní posuzované věci žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 69 000 Kč při deklarované úrokové sazbě ve výši 78,07 % ročně, tzn. že žalovaná měla během 48 měsíců žalobkyni zaplatit celkem (bez sjednané úhrady za pojištění) 226 464 Kč, což představuje více než trojnásobek samotné výše poskytnuté úvěrové částky. Krajský soud při posuzování těchto nároků žalobkyně přitom poukázal na to, že „podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Úrok je odměnou za poskytnutí úvěru, a pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy pouze ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy“. Úrok ve výši 78,07 % ročně je proto i v tomto případě nutné hodnotit jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahovaly v daném období 30 % ročně (viz. také nálezy Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne , datum, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované nepůjčila a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila, když žalobkyně si smlouvou o úvěru nechala od žalované slíbit plnění (226 464 Kč), jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění (69 000 Kč) ve značném nepoměru. Smlouva s takto sjednaným (či spíše žalobkyní direktivně stanoveným) obchodním úrokem je tedy dle názoru zdejšího soudu smlouvou absolutně neplatnou.

10. Na posuzovanou problematiku pak lze aplikovat i závěry, k nimž opět v typově shodné věci téže žalobkyně dospěl Krajský soud v Plzni např. ve svém rozsudku ze dne , datum, č. j. 25 Co , Anonymizováno, /2020-80, v němž kromě jiného uvedl, že žalobkyni, pokud tato dovozuje, že v případě neplatného ujednání o úrocích má dlužník platit alespoň úrok tzv. obvyklý, nepřísluší se s ohledem na všechny aspekty věci odůvodněně dovolávat závěrů o oddělitelnosti úroku, když odvolací soud v této souvislosti dále mj. zdůraznil, že „žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských. Žalobkyně v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto brutálním způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit úrok zcela nepřiměřeně vysoký. To vše za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činí cca 15 % ročně a za nepřiměřený se považuje úrok tyto sazby podstatně převyšující. Tedy jednání žalobkyně má odvolací soud za účelové a zneužívající a takto si počínající věřitel nemůže požívat ochrany, ani pokud jde o odkaz na oddělitelnost úroku či zásady autonomie vůle a povinnosti plnění smlouvy. Dle odvolacího soudu je třeba hodnotit obchod žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celek. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde vpodstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Žalobkyně jako věřitel zcela cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit. Jde o jednání věřitele, které nemůže požívat právní ochrany. K posouzení přiměřenosti úroků pak odvolací soud podotýká, že vždy je nutno posuzovat věc individuálně. Jen obecně je možno vymezit, že úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy je úrok obvyklý s přihlédnutím k okolnostem, v tomto případě, že jde o hotovostní nezajištěný úvěr. Nabízí se přirovnání k úvěrům poskytovaným prostřednictvím kreditních karet, kdy jsou bankami požadovány prakticky nejvyšší úroky na bankovním trhu, ale nelze opomenout, že při úvěru takto čerpaném je poskytováno i určité bezúročné období. Za přiměřený a obvyklý, souladný s dobrými mravy, je tak možno považovat s přihlédnutím k výše uvedenému úrok cca 15 – 20 % p. a. Vyšší úroky je již nutno posuzovat jako sjednané v rozporu s dobrými mravy a půjdeli o násobek, pak již zjevně v rozporu s dobrými mravy. Za hraniční, ale ještě snad nikoli ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tak odvolací soud může posuzovat právní jednání, jímž jsou sjednávány úvěrové smlouvy s úroky do max. 50 % p. a., samozřejmě ale ještě i v závislosti na dalších konkrétních ujednáních“.

11. Ke shodnému závěru, tj. že předmětná úvěrová smlouva v nyní posuzované věci představuje právní jednání příčící se dobrým mravům, pak lze dospět i při respektování závěrů, které jiný odvolací senát Krajského soudu v Plzni zaujal např. ve svém rozsudku ze dne , datum, č. j. 64 Co , Anonymizováno, /2020-88. V tomto rozhodnutí odvolací soud, a to znovu v typově shodné věci žalobkyně, sice nedospěl k výše nastíněnému závěru o tom, že nepřiměřeně vysoký (nemravný) úrok vede sám o sobě k neplatnosti celé úvěrové smlouvy, přičemž poukázal na to, že „i za účinnosti nového občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, lze aplikovat judikatorní závěry, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výše) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo , Anonymizováno, /2007 nebo 32 Cdo 3516/2009), tzn. že neplatné sjednání výše úroku neznamená, že úvěrovaný nemá povinnost platit žádné úroky, protože by se nejednalo o úvěr a bylo by to zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy, když v případě neplatného ujednání jen o výši úroku by se aplikovalo ustanovení § 577 o. z. a žalovanému by byla uložena povinnost zaplatit úrok ve výši určené podle § 1802 o. z., tj. ve výši úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla úvěrovaného v době uzavření smlouvy, s tím, že nutnost shledat neplatnou celou smlouvu neplyne ani z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo navazující judikatury“, avšak i tak dovodil neplatnost smlouvy o úvěru jako celku s poukazem na to, že „ujednání o výši úroku je třeba zkoumat v souvislostech s dalším obsahem smlouvy. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Ustanovení čl. 2.2. a 6.4. smlouvy o „přirůstání úroku běžícího do zaplacení“ a konstrukce „nové jistiny“, která však žádnou jistinou úvěru není, protože nejde jen o nesplacenou část žalobkyní poskytnutých peněz, ale zahrnuje i její odměnu, spolu s ujednáním o právu žalobkyně požadovat předčasné splacené celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného, vytváří významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Tato ujednání také nesplňují požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 1811 o. z. , adresa, lze předpokládat, že uvedené formulace budou srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že on bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsah jeho povinností. Anatocismus, tj. ujednání o právu požadovat úrok z úroku, není ujednáním obecně zakázaným, zejména ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, však nesmí jeho sjednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu v právech smluvních stran v jeho neprospěch. Odvolací soud přihlédl také k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům zjevně příčí. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ani respekt k těmto zásadám ale nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení, a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutno považovat za absolutně neplatnou“.

12. Vzhledem k tomu, že soud nemá důvodu se od výše prezentovaných stanovisek svého nadřízeného soudu vedoucích k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru jakkoliv odchylovat, byl nárok žalobkyně po právní stránce posouzen, a to ve shodě s názorem žalované (byť soud narozdíl od ní nemá pochybnosti o tom, že došlo platně k uzavření úvěrové smlouvy a že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované), jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od žalobkyně částku 69 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení, z listinných důkazů a z nesporných vyjádření účastnic vyplývá, že žalovaná uhradila z titulu úvěrové smlouvy částku v celkové výši 17 531 Kč (před zesplatněním 16 131 Kč, po zesplatnění 1 200 Kč a následně ještě 200 Kč). Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (69 000 Kč) a částkou žalovanou zaplacenou (17 531 Kč), tzn. nárok na zaplacení částky ve výši 51 469 Kč. Pokud se žalobkyně podanou žalobou domáhala přiznání běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně, lze jí přiznat tento úrok z prodlení pouze z přiznané částky 51 469 Kč, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci lze za výzvu k plnění dluhu považovat předžalobní výzvu žalobkyně ze dne , datum, , jíž byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě svého dluhu. Tato výzva byla žalované prostřednictvím pošty odeslána v den jejího vyhotovení, tj. dne , datum, (pondělí). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne , datum, (čtvrtek). Splatnost dluhu tak nastala dnem , datum, a dnem následujícím, tj. dnem , datum, , se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 51 469 Kč s úrokem z prodlení v odpovídající výši 11,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od , datum, . V rámci úvahy o způsobu úhrady uvedené částky přitom soud zohlednil stávající osobní, příjmové a majetkové poměry žalované a v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) umožnil žalované hradit uloženou částku počínaje měsícem červnem 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 700 Kč, splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich, když tímto způsobem budou dle názoru soudu vytvořeny odpovídající podmínky pro řádné splnění uložené platební povinnosti s tím, že s ohledem na osobu žalobkyně lze důvodně dovozovat, že se poskytnutí splátkové možnosti žalované jejích oprávněných zájmů negativním způsobem významněji nedotkne.

13. Co do částky 200 Kč, ohledně níž byla žaloba ještě dříve, než začalo jednání, vzata zčásti zpět, bylo řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastaveno.

14. Co do zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, tzn. i ohledně částek smluvních pokut, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, obchodních úroků a akcesorického nároku na úhradu za pojištění, pak byla žaloba zamítnuta, protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi účastnicemi platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl přiznán rozdíl mezi celkovou požadovanou jistinou 108 416,32 Kč (84 311 Kč + 24 105,32 Kč) a přiznanou částkou 51 469 Kč, při zohlednění částečného zpětvzetí co do částky 200 Kč, ve výši 56 747,32 Kč, s příslušným zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dílčích částek a rovněž tak z důvodu neplatnosti smlouvy nemohl být žalobkyni přiznán ani požadovaný úrok ve výši 78,07 % ročně, resp. ve výši 12 % ročně, z částky 68 267,33 Kč za období od , datum, do , datum, v kapitalizované výši 3 398,64 Kč a za období od , datum, do zaplacení.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalované (výrok III.) převyšuje úspěch žalobkyně (výroky I. a II.). Žalovaná se však vůči žalobkyni práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.