8 C 97/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a částky [částka] se řízení zastavuje.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a dále částku smluvní pokuty ve výši [částka]. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě smlouvy o úvěru, kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši [částka] spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný však na svůj závazek neuhradil do sjednané doby splatnosti ničeho. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný tedy měl ke dni postoupení pohledávky dlužit z uvedeného titulu celkovou částku ve výši [částka], sestávající z nesplacené jistiny ve výši [částka], z nesplaceného úroku ve výši [částka], z paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka] a ze smluvní pokuty ve výši [částka] (požadované žalobkyní pouze ve výši [částka]). Nad rámec postoupených částek žalobkyně dále žalobou požadovala i přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny pohledávky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a tento úrok z prodlení za období od [datum] do zaplacení.

2. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně svým podáním ze dne [datum] žalobu zčásti zpět, a to co do částky smluvní pokuty ve výši [částka] a co do částky kapitalizovaného úroku ve výši [částka], neboť nebyla schopna k výzvě soudu příslušnými listinami doložit, jakým způsobem její právní předchůdkyně ověřovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost žalovaného.

3. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce [částka], za což se žalovaný zavázal zaplatit uvedené společnosti celkovou částku ve výši [částka], a to se splatností dne [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 133,33 % ročně. Délce splatnosti úvěru v rozsahu 20 dnů tak v daném případě odpovídala výše úroku [částka]. Výše RPSN za celý úvěr činila 1 896,3 %. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly předložené Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2016 [číslo]). V řízení bylo dále prokázáno, že sjednaná částka úvěru byla žalovanému poukázána formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru neuhradil žádnou částku, jak vyplynulo i z předložené bilance úvěrové smlouvy, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru byla v řízení prokázána dohodou o postoupení pohledávek, uzavřenou s účinností od [datum] mezi obchodní společnostní [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum].

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů úvěru v podobě úroku v celkové výši [částka] dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě se žalovaný nacházel v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohl žalovaný samotný standardizovaný text návrhu smlouvy, vyhotovený jednostranně úvěrující společností, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

8. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázal právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení úroku v celkové výši [částka], tzn. že tento úrok při sjednané délce splatnosti úvěru pouhých 20 dnů činil 133,33 % ročně. Takto sjednanou výši úroku (odměny) za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 112/2018-82, ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 127/2018-76, ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 292/2018-68 nebo ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 293/2018-58 Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že„ i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, když v dané věci (tj. konkrétně ve věcech, kdy sjednaná úroková sazba činila 166,43 % ročně při poskytnutí úvěru ve výši [částka] a 167,01 % ročně při poskytnutí úvěru ve výši [částka]) je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé“. V nyní posuzované věci žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] při úrokové sazbě ve výši 133,33 % ročně. Krajský soud při posuzování těchto nároků přitom poukázal na to, že„ podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Úrok je odměnou za poskytnutí úvěru, a pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy pouze ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy“. Úrok ve výši 133,33 % ročně je proto i v tomto případě nutné hodnotit jako úrok sjednaný zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky [obec] národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahují 30 % ročně, přičemž v dané věci byla tato sazba překročena téměř čtyřapůlnásobně (viz také nálezy Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3194/18). Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalovanému nepůjčila a smlouvu by s ním neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Soud tak hodnotí počínání úvěrující společnosti jako nepoctivé a nemravné. Sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Smlouva s takto sjednaným obchodním úrokem je tedy dle názoru zdejšího soudu smlouvou absolutně neplatnou.

9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy, když k tomuto závěru by jinak soud musel dospět i z toho důvodu, že v rozporu se zákonem č. 257/2016 Sb. nebyla v řízení prokázána skutečnost, že úvěrující společnost před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně dostatečným způsobem posoudila jeho úvěruschopnost. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka], aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení a z předložené listiny vyplývá, že žalovaný z titulu uzavřené úvěrové smlouvy nezaplatil vůbec žádnou částku. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši částky žalovanému poskytnuté, tj. nárok na zaplacení částky ve výši [částka]. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v uplatněné výši 9,75 % ročně od požadovaného data, tzn. od [datum], když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci lze za výzvu k plnění považovat již samotnou úvěrovou smlouvu, z jejíhož obsahu vyplývalo, že po žalovaném bylo požadováno vrátit (kromě jiného) poskytnutou jistinu úvěru nejpozději do [datum]. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení z této částky za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a dále s běžícím úrokem z prodlení z uvedené jistiny za období od [datum] do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

10. V té části, v níž byla žaloba ještě před zahájením jednání ve věci samé vzata zčásti zpět, pak bylo řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastaveno (výrok II.), když jinak by s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy byly dány předpoklady pro to, aby ve vztahu k předmětným částkám kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] byla žaloba zamítnuta, protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi účastníky platně sjednán.

11. O nákladech řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V posuzované věci měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný, když žalobkyně z procesního pohledu částečným zpětvzetím zavinila, že řízení muselo být zčásti zastaveno, a proto je třeba dovodit, že v rozsahu celkové částky, ohledně níž bylo řízení zastaveno, žalobkyně ve věci úspěch neměla (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Úspěch žalobkyně, jejíž žalobě bylo při zohlednění přiznaného příslušenství, vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, vyhověno jen co do celkové částky [částka] ([částka] + [částka] + [částka]), tak činí 65 % a její neúspěch co do celkové částky [částka] ([částka] + [částka]), tj. úspěch žalovaného, činí 35 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na náhradu 30 % svých účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány celkovou požadovanou částkou [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], ze 2 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce [částka] (2 x [částka]) a z 1 úkonu účtovaného zástupcem žalobkyně v poloviční výši [částka], ze 3 režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. [částka], neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. 30 % z částky [částka] pak činí částku [částka]. Rovněž pro její úhradu, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen realizovat k rukám advokáta žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

12. V posuzovaném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalovaného, který byl ve sporu převážně neúspěšným, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] (výrok IV.) podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku [částka]. Žalovanému tedy zbývá doplatit částku ve výši [částka]. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla opět stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.