9 C 144/2022

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci žalobců: 1) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa 2) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalované, žalobce, původní účastnice a žalobce 3) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce 4) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalované a žalobce všichni zast. obecnou zmocněnkyní celé jméno žalobkyně bytem adresa žalobkyně, žalované, žalobce, původní účastnice a žalobce 5) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalované, žalobce, původní účastnice a žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa žaloba na ochranu osobnosti a o zaplacení nemajetkové újmy

I. Řízení se ohledně uložení povinnosti žalované, že je povinna zaslat žalobcům ad 2 – 5, a to každému zvlášť, na adresu jejich trvalého pobytu doporučenou poštou písemnou a podepsanou omluvu tohoto znění:„ [text omluvy] [anonymizováno 32 slov] [jméno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [celé jméno žalované]“ zastavuje.

II. Žalobní návrh, kterým se prvý žalobce domáhá uložení povinnosti zaslat mu na adresu jeho trvalého bydliště doporučenou poštou písemnou a podepsanou omluvu tohoto znění:„ [text omluvy] [anonymizováno 32 slov] [jméno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [celé jméno žalované]“, se zamítá.

III. Žalobní návrh na uložení povinnosti žalované prvému žalobci zaplatit přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] a druhému žalobci až pátému žalobci společně a nerozdílně přiměřené zadostiučinění ve výši [částka], se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Původně podali žalobu ze dne [datum] prvý žalobce a [celé jméno původní účastnice], kteří jsou dětmi zemřelé [jméno] [příjmení], [datum narození], která zemřela dne [datum], naposledy bytem [adresa]. Vzhledem k tomu, že [celé jméno původní účastnice] v průběhu řízení zemřela, vystupují v tomto řízení její právní nástupci, a to manžel [celé jméno žalobce] její děti [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobkyně], která druhého žalobce – čtvrtého žalobce jako obecná zmocněnkyně zastupuje. Žalovaná je bývalou manželkou syna [jméno] [celé jméno žalované], [celé jméno žalobce].

2. Žalobním návrhem se žalobci domáhají přiměřeného zadostiučinění, a to ve výši [částka] prvý žalobce, ostatní žalobci společně a nerozdílně rovněž [částka] a prvý žalobce požadoval navíc omluvu od žalované ve znění, které je zřejmé ve výroku ad I – II tohoto rozsudku. Tento nárok žaloba opírá o ust. § 81 odst. 1 o. z., o ust. § 2951 odst. 2 o. z. Když matka 1. žalobce [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela, o jejím úmrtí se 1. žalobce dozvěděl z dopisu, ve kterém bylo bez dalšího pouze vloženo smuteční oznámení (parte) s uvedením data úmrtí [jméno] [příjmení] a informací, že:„ Poslední rozloučení se bude konat v úzkém kruhu rodinném.“ Žalobce se navíc z důvodu problémů s doručováním v místě svého bydliště, informaci o úmrtí své matky dozvěděl se značným zpožděním. Vzhledem k okolnostem si 1. žalobce dovodil, že smuteční oznámení zaslala žalovaná, byť nebyla na dopise uvedena zpáteční adresa. [celé jméno původní účastnice] se o úmrtí své matky dozvěděla od svého vnuka [jméno], který jí předal smuteční oznámení. Z informací, které žalobci získali, vyplývá, že veškeré záležitosti ohledně pohřbu a posledního rozloučení zajišťovala u [anonymizována tři slova] žalovaná, která také zadala tisk smutečního oznámení, na kterém jsou uvedeni žalobci jako:„ [jméno] s rodinou, dcera“ a„ [jméno] s rodinou, syn“, a dále celé jméno [celé jméno žalované] jako pozůstalé. Na smutečním oznámení je dále uvedeno, že:“ Poslední rozloučení se bude konat v úzkém kruhu rodinném.“ Ze smutečního oznámení není zřejmé, kdy a kde se konalo poslední rozloučení. Dětem zemřelé tak nebylo v důsledku úmyslného jednání žalované umožněno se se zesnulou rozloučit, neboť nebyli o termínu vůbec vyrozuměni. Žalobcům jako nejbližším příbuzným tedy nebylo umožněno, aby rozhodli o pohřbu své matky. Jednání žalované je jednáním v rozporu s dobrými mravy, zneužitím práva a porušením práva žalobců učinit rozhodnutí podle ust. § 114 o. z., které výrazně zasáhlo do osobnostních práv žalobců. S ohledem na intenzitu zásahu do osobnostních práv žalobců, žalobci žalovanou písemně vyzvali, aby se jim písemně omluvila a každému ze žalobců dále uhradila zadostiučinění – peněžní satisfakci ve výši [částka]. Žalovaná na výše uvedenou předžalobní výzvu žalobců reagovala prostřednictvím právního zástupce, kdy kategoricky odmítla, že by zasáhla do osobnostních práv žalobců s tím, že nemá důvod se omlouvat nebo dokonce hradit požadované peněžité zadostiučinění. Součástí argumentace žalované je zejména tvrzení, že se žalobci po dobu cca 7 let o svoji matku nezajímali a nenavštěvovali ji a péči a pomoc pro zesnulou paní [příjmení] zajišťovala žalovaná. Tato tvrzení žalované se jednak ne zcela zakládají na pravdě, ale zejména nemají jakoukoliv relevanci k zásahu do osobnostních práv. Příbuzenství k zesnulé bylo u žalované dáno jejím manželstvím s vnukem zesnulé, které však bylo v roce [rok] rozvedeno. Žalobci jsou nejbližší přímí příbuzní [jméno] [příjmení] – její děti. Podle ust. § 114 o. z. je uvedena zákonná posloupnost osob, které mají právo rozhodnout o tom, jaký bude mít zemřelý pohřeb, nezanechal-li o tom výslovné rozhodnutí. Stejně tak ust. § 92 odst. 2 o. z. stanoví, že právo na vydání lidských ostatků, pokud nebyla výslovně určena osoba před smrtí, má manžel a děti nebo rodiče zemřelého. Zemřelá žádné takové rozhodnutí neučinila. Stejně jako v jiných rodinách se vztah žalobců s jejich matkou v průběhu let měnil a měl určitý vývoj. V posledních letech byl vztah žalobců s jejich matkou ovlivněn věkem, nemocí a větší vzdáleností bydlišť. Žalobci však i přesto byli se svojí matkou v pravidelném telefonním kontaktu a není pravdou, že se o matku nezajímali. Až do cca 80 narozenin paní [příjmení] se žalobci se svoji matkou pravidelně stýkali, paní [příjmení] navštěvovala zejména [celé jméno původní účastnice], kam to měla blíže z domova, kde se scházeli zároveň s 1. žalobcem a s celou širší rodinou. Nicméně v posledním období svého života preferovala matka žalobců právě žalovanou, po r. [rok], po rozvodu žalované, kdy se rodinné vztahy narušily a žalovaná se upnula k matce žalobců a tuto postupně ovlivňovala. 1. žalobce měl zájem se podílet na rozhodování o pohřbu své matky a uspořádat smuteční obřad, kde by se mohli sejít s celou širší rodinou a s matkou se důstojně rozloučit. Vzhledem k tomu, že k zásahu do osobnostních práv již došlo a nelze již žádat upuštění od neoprávněného zásahu, požadují žalobci touto žalobou jednak písemnou omluvu, kterou by měla žalovaná zaslat k rukám 1. žalobce (ostatní vzali v průběhu řízení tento nárok zpět) a i přiměřené zadostiučinění v penězích, neboť omluva se jim s ohledem na intenzitu zásahu nejeví jako dostatečné a účinné odškodnění. Požadovanou částku považují za odpovídající všem zákonným hlediskům, vzhledem k intenzitě zásahu do osobnostních práv a úmyslnému jednání žalované, aby alespoň ve formě zadostiučinění vyvážila a zmírnila nepříznivý následek.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne [datum], kde uvedla, že je skutečně bývalou manželkou vnuka zemřelé paní [příjmení], [celé jméno žalobce], který je synem předešlé druhé žalobkyně. Jejich manželství bylo rozvedeno v roce [rok], kdy po rozvodu manželství zůstal manžel žalované bydlet v rodinném domku v [obec] a žalovaná se přestěhovala do obecního bytu. Žalovaná pracuje jako pečovatelka u [anonymizováno] [obec], s místem zaměstnání na středisku v [obec], kde zabezpečuje i jako koordinátorka střediska i jako terénní pracovnice služby pečovatelek pro přestárlé a nemohoucí občany. V době rozvodu manželství bylo [jméno] [příjmení] asi 79 let a žalovaná s ní měla dobré vztahy a i po rozvodu se s ní stýkala, pomáhala jí příležitostně s péčí o domácnost a nákupy, navštěvovala jí v nemocnicích v případě její hospitalizace. V té době žalobci o paní [příjmení], která byla jejich matkou, jevili zájem dosti povrchní a minimální. Žalobci i jejich rodiny navštěvovali paní [příjmení] zřídka, spíše paní [příjmení] dojížděla do [část obce] za druhou žalobkyní, kde pobývala dva až tři dny a následně pak odjížděla zpět do [obec]. Pokud si žalovaná vzpomíná, poslední setkání paní [příjmení] se širší rodinou včetně žalobců se konalo u příležitosti jejích 80tých narozenin, kdy se konala rodinná oslava v restauraci [název] [anonymizováno] v [obec] a po této oslavě v podstatě žalobci styky s paní [příjmení] přerušili. Jak se zhoršoval zdravotní stav paní [příjmení], žalovaná jí navštěvovala 2 - 3x týdně v [obec], zařizovala jí nákupy, vyzvednutí léků a navštěvovala ji i v případě hospitalizace v nemocnici, včetně LDN v [obec]. V podstatě každý den jí žalovaná kontrolovala i prostřednictvím SMS zpráv či telefonátů (pokud tedy nejela přímo do [obec]). Žalobci v podstatě 7 let nejevili o paní [příjmení] žádný zájem, nezajímali se o její zdravotní stav a ač věděli, že jí žalovaná pomáhá a je s paní [příjmení] ve spojení, nekontaktovali ani žalovanou, aby se jí zeptali na zdravotní stav své matky, či zda matka něco nepotřebuje. Paní [příjmení] uváděla žalovanou jako kontaktní osobu pro případ nenadálého zhoršení jejího zdravotního stavu, měly by být o tom záznamy v LDN v [obec] o návštěvách žalované, jelikož vypisovala v době covidu čestná prohlášení. Tvrzení žalobců o tom, že šlo o úmyslné jednání žalované, že se o pohřbu dozvěděli pozdě, je toto tvrzení nepravdivé a účelové. Pokud by se žalobci skutečně o svou matku jako její děti a nejbližší příbuzní řádně zajímali a jevili o ní zájem, věděla by to zřejmě ošetřující lékařka i lékaři v nemocnici, kde paní [příjmení] zemřela a nepochybně by žalobci byli první, kdo by se o úmrtí paní [příjmení] dozvěděl. Pokud se tak nestalo a první, komu bylo sděleno, že paní [příjmení] zemřela, byla žalovaná, bylo tomu tak proto, že žalobci jako děti paní [příjmení] o matku zájem nejevili, a jediný kdo s ní docházel k lékařům, byla žalovaná, tu také kontaktovala paní [příjmení] telefonicky s tím, že je jí špatně, žalovaná okamžitě přijela do [obec] a přivolala sanitku, která paní [příjmení] dopravila do nemocnice, kde asi po 10 ti dnech zemřela. Žalovaná má syna [jméno] [příjmení], kterému je 18 let, za druhou žalobkyní docházel a za jejím manželem pravidelně dochází do [část obce], věděl o úmrtí paní [příjmení], stejně jako bývalý manžel žalované, takže žalovaná předpokládala, že pokud v rodině panují normální vztahy, že se přinejmenším druhá žalobkyně o úmrtí paní [příjmení] okamžitě dozví a sdělí to i prvému žalobci a budou reagovat či se spojí se žalovanou, žádná reakce však nepřišla. Proto se žalovaná rozhodla zajistit pohřeb, nechala natisknout parte, kdy rozloučení v úzkém kruhu rodinném bylo dle přání paní [příjmení], která si nepřála velký pohřeb a co se týče samotné nejužší rodiny, stěžovala si celých 7 let na to, že o ni její děti nejeví zájem. Syn žalované [jméno] [příjmení] předal druhé žalobkyni smuteční oznámení 6 dní před pohřbem, tedy [datum], bez reakce, pouze její dcera, 5. žalobkyně [celé jméno žalobkyně], zaslala téhož dne žalované stručnou SMS zprávu ve znění:„ děkujeme za smutnou zprávu“. Co se týče prvého žalobce pana [celé jméno žalobce], předpokládala žalovaná, že se jednak o úmrtí matky dozví od své sestry, druhé žalobkyně, a že se se žalovanou spojí, pro jistotu mu však rovněž dne [datum] zaslala smuteční oznámení. Ze všech shora uvedených důvodů má žalovaná zato, že za situace, kdy žalobci nejevili o paní [příjmení] po dobu 7 let téměř žádný zájem a předtím zájem sporadický, učinila vše pro to, aby zajistila řádný pohřeb paní [příjmení] a včas informovala žalobce o úmrtí paní [příjmení], přičemž jedinou reakcí ze strany žalobců byla stručná SMS zpráva, jak shora uvedeno. Za celých šest dní, které uplynuly od doby, kdy se druhá žalobkyně dozvěděla o úmrtí paní [příjmení] do jejího pohřbu, nevznesli žalobci jediný dotaz na žalovanou ohledně termínu pohřbu, nákladů pohřbu, případného popohřebního posezení či výběru hrobového místa. Až následně v [měsíc] [rok], zřejmě vzhledem k tomu, že v dědickém řízení po paní [příjmení] vyšlo najevo, že v roce [rok] učinila závěť ve formě notářského zápisu, kdy dědičkou veškerého svého majetku zůstavila právě žalovanou, učinil prvý žalobce na žalovanou trestní oznámení na policii v [obec]. Žalovaná se tedy nemá za cokoliv omlouvat, natož jim ještě hradit náhradu nemajetkové újmy. Pokud žalobci neměli potřebu 7 let svou matku navštívit, zajímat se o její zdravotní stav, či pomoci jí s úklidem a základními nákupy a potřebami a hlavně poskytnout psychickou podporu vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu, neutrpěli zřejmě žádnou zásadní duševní útrapu a z toho plynoucí nemajetkovou újmu neúčastí na jejím pohřbu, kterého se navíc při troše zájmu samozřejmě účastnit mohli, jelikož o úmrtí paní [příjmení] byli včas informováni. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a požadovala přiznání náhrady nákladů řízení.

4. Podle ust. § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

5. Dle ust. § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

6. Podle ust. § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Dle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle ust. § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné (věta prvá).

7. Žalobci uplatnili nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které se neposkytuje za zásah do jakékoli stránky osobnosti člověka, ale poskytuje se pouze tehdy, pokud k nemajetkové újmě došlo v důsledku zásahu (zde žalované) do přirozeného práva, které je chráněno ust. části prvé o. z. Tam, kde došlo k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby, pak tato osoba má právo se domáhat, aby bylo od těchto zásahů upuštěno a aby byly odstraněny následky těchto zásahů, což je dáno právě formou přiměřeného zadostiučinění. Tímto neoprávněným zásahem je jednání, které zasahuje do práv, které jsou chráněny ust. § 81 a násl. o. z. a je objektivně schopno vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby v její integritě. Zásah musí být protiprávní – neoprávněný, musí zde existovat příčinná souvislosti mezi jednáním zasahující osoby a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby (zde žalobců). Vždy se musí přihlížet ke konkrétní situaci, za níž k neoprávněnému zásahu došlo, i k dotčené osobě, k intenzitě a trvání nepříznivého následku. Pokud se týče zavinění, jedná se o nutný předpoklad vzniku povinnosti nahradit újmu, kteréžto se ve formě nedbalosti u zásahu do osobnostního práva presumuje – viz § 2910 o. z. („ Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva“). Soud se tedy v tomto řízení zabýval tím, zda„ závadné“ jednání žalované, tvrzené žalobci v žalobním návrhu, je způsobilé dotknout se osobnosti žalobců nebo zda v důsledku toho došlo ke vzniku odškodnitelné nemajetkové újmy žalobců (zda se tato újma váže k osobnostním právům chráněným ustanoveními části prvé o. z.).

8. To, co je kladeno žalované za vinu, je porušení ust. § 114 o. z. Toto ustanovení deklaruje právo každého člověka rozhodnout o tom, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého, není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého, nežijí-li pak rozhodnou jejich děti a není-li jich, pak kterákoli z osob blízkých, není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel. Žalobci se cítili dotčeni na svých právech v souvislosti s tímto ustanovením tím, že se nemohli podílet na rozhodnutí o pohřbu paní [příjmení], že jim nebyl sdělen termín pohřbu, a že se ho tedy nemohli zúčastnit. Tím bylo porušeno jejich právo na rodinný život, i právo na pietu, což neoprávněně zasáhlo do osobnostních práv žalobců.

9. Po provedeném dokazování bylo soudem zjištěno následující: Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že se zemřelá [jméno] [příjmení] (nar. dne [datum] a zemř. dne [datum]) do svých 80tých narozenin, které ještě slavila v okruhu svých blízkých, se žalobci pravidelně stýkala. Což bylo do r. [rok]. V roce [rok] se žalovaná rozvedla se 4. žalobcem a od té doby žalobci zaznamenávají změnu v chování paní [příjmení] (výpověď sv. [celé jméno žalobkyně]). Tato svědkyně také uvedla, že její matka [celé jméno původní účastnice], přestala se žalovanou komunikovat v r. [rok], když se žalovaná rozvedla, protože rozvrátila rodinu. Od té doby se také přerušil i kontakt s paní [příjmení], dokonce [celé jméno původní účastnice] byla vyhozena paní [příjmení] z nemocnice, kde pobývala. Pokud se týče 1. žalobce, tento matku před lety navštívil, ale ona nechtěla, aby šel dál, bylo to někdy kolem r. [rok]. Občas si zatelefonovali. 1. žalobce je přesvědčen, že paní [příjmení] žalovaná ovlivňovala. Žalobci nebylo zpochybňováno, že to byla právě žalovaná, která se o J. [příjmení] starala a byla jí nápomocna při jejích zdravotních obtížích, doma i v nemocnici, zajistila jí donášku obědů, vozila jí léky, pravidelně jí navštěvovala, každodenně byly v telefonickém kontaktu a byla také označována samotnou paní [příjmení] jako kontaktní osoba při její hospitalizaci. Zemřelá si nepřála informovat jiné příbuzné. Žalovaná poměrně podrobně ohledně péče o zemřelou vypovídala, nebylo tedy pochybností, že takto i činila. I zpráva LDN [obec] ze dne [datum] potvrdila, že žalovaná zde byla hospitalizována v r. [rok], [rok], byla svéprávná a jako kontaktní osobu vždy uváděla žalovanou. Pokud se týče pocitů paní [příjmení] týkající se jejích dalších příbuzných, žalovaná vypověděla, že zemřelá se styděla za to, že o ní nikdo další nejeví zájem, že za ní nikdo jiný nechodí, chyběl jí zájem jejích dětí. Ohledně svého pohřbu paní [příjmení] žalované říkala, že tam nechce nikoho, ani své děti. Žalovaná zařídila parte (bez uvedení data pohřbu), které poslala [celé jméno původní účastnice] po svém synovi a druhé poslala na adresu [adresa] a 5. žalobkyně, svědka [jméno] [příjmení]). Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že parte vzal na žádost matky babičce paní [příjmení]. Na parte se podívaly společně s 5. žalobkyní, svědkovi poděkovaly a poslaly sms žalované že děkují za smutnou zprávu. Ptaly se svědka, jestli něco bližšího neví a on nevěděl, nechtěl s tím mít nic společného. Pokud se týče Smlouvy o nájmu hrobového místa, byla uzavřena dne [datum], když plnou moc od paní [příjmení] obdržela žalovaná již [datum] k převodu nájmu hrobového místa [číslo] v [část obce]. Notářským zápisem ze dne [datum] došlo k uzavření smlouvy darovací mezi dárkyní [jméno] [příjmení] a obdarovaným [celé jméno žalobce], ohledně převodu vlastnictví bytu a pozemku [číslo] v budově [adresa] v obci [obec] na st. [parcelní číslo] se spoluvlastnickými podíly na společných částech nemovitostí. Ještě téhož dne převedl [celé jméno žalobce] tyto nemovitosti na žalovanou. Dne [datum], rovněž notářským zápisem, došlo k darování movitých věcí od paní [příjmení] žalované, která movité věci (např. servis, obrazy a další movité věci nacházející se v bytě p. [příjmení]) přijala. Dne [datum] paní [příjmení] u téhož notáře, [titul] V. [příjmení], sepisuje závěť ve prospěch žalované (zjištěno z připojeného spisu PČR, Obv. Odd. [obec] [číslo jednací], jehož předmětem bylo oznámení 1. žalobce ze dne [datum], ve věci možného podvodu žalované, věc byla uzavřena tím, že žalovaná se nedopustila protiprávního jednání). Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi žalovanou a zemřelou byl velmi úzký a pozitivní vztah. Soudem byly vyhodnoceny okolnosti ohledně pohřbu paní [příjmení] vztažmo k jednání žalované tak, že žalovaná nezasáhla do osobnostních práv žalobců takovým způsobem, že by jim zcela znemožnila zúčastnit se pohřbu, a že by tedy došlo ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobců. Jednání žalované je nutno hodnotit objektivně, s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k tomuto jednání došlo. Žalovaná se cca od r. [rok] o paní [příjmení] výhradně starala a byla jí oporou, na rozdíl od žalobců a byla také jedinou její dědičkou. To, že ust. § 114 o. z. dědice v hierarchii organizování pohřbu pominul, může být předmětem oprávněné diskuse, ale zatím toto zákonné znění nedoznalo změn. Žalobci si po smrti paní [příjmení] osobují právo jí zorganizovat pohřeb, opírajíc se o toto zákonné ustanovení, ale na druhé straně o ní několik roků nic nevěděli, v důsledku nesrovnalosti, která sice nebyla objasněna, ale měla za následek to, že své děti paní [příjmení] vidět nechtěla. V tomto směru soud nepochybuje ani o tom, že takto to mělo být i po její smrti v souvislosti s pohřbem, který pak žalovaná zařídila a v tomto směru bylo žalované uvěřeno. Je třeba přihlédnout k věku paní [příjmení], která těžko mohla vědět, že od r. [rok] existuje možnost výslovně si rozhodnout, jaký chce mít pohřeb, s určitými náležitostmi. Soud by v tomto směru považoval za přepjatý formalismus, aby takovéto rozhodnutí bylo v daném případě vyžadováno. Žalovaná parte [datum] doručila a kdyby měla [celé jméno původní účastnice] o účast na pohřbu opravdový zájem, tak by se nepochybně na jeho podrobnosti žalované doptala. Stejně tak i 1. žalobce, který v žalobním návrhu uváděl, že se o úmrtí dozvěděl z dopisu se značným zpožděním, kvůli doručování, i v podání vysvětlení na PČR dne [datum] uváděl, že nebyl o úmrtí matky vyrozuměn, ani sestra [celé jméno původní účastnice], že z tohoto důvodu pak začal zjišťovat okolnosti jejího úmrtí, pohřbu i pozůstalosti. Ve své výpovědi u zdejšího soudu pak vypověděl, že se o úmrtí dozvěděl dříve než z dopisu, volala mu to sestra. Jeho výpověď se tedy ukazuje v tomto směru jako nevěrohodná a shodně i on tedy měl možnost se včas se žalovanou kontaktovat, když všem bylo jasné, že ten, kdo se o paní [příjmení] staral a vypravuje jí pohřeb, je právě žalovaná. Iniciativa, která je věnována žalobci tomuto řízení s žádostí o odškodnění po smrti matky nekoresponduje se vztahy, které měly žalobci – děti se zemřelou matkou, paní [příjmení], v předcházejících letech a naopak způsob, jakým byl proveden pohřeb, odráží zřejmě i vůli zemřelé, jejich nedobré rodinné vztahy mezi žalobci a jejich matkou. Pokud tedy žalovaná vzhledem k okolnostem rodinných vztahů postupovala tak, že svým počínáním nezavdala příčinu k ev. porušení osobnosti (1. žalobce a [celé jméno původní účastnice] se s paní [příjmení] cca 7 let před smrtí nestýkali), za tento delikt, dle názoru soudu, neodpovídá. Proto byl žalobní návrh 1. žalobce zcela zamítnut. Pokud se týče výroku I, byl návrh na zadostiučinění formou omluvy zastaven v důsledku jeho zpětvzetí 2. – 5. žalobci dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. za souhlasu žalované. Pro úplnost soud dodává, že byl zamítnut návrh na vyžádání zprávy z [anonymizována dvě slova], tuto zprávu soud nevyžadoval, neboť její obsah by nemohl ovlivnit výsledek tohoto řízení.

10. Soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení přesto, že žalovaná měla ve věci plný úspěch z procesního hlediska. Náleželo by jí proto právo na náhradu dle §142 odst. 1 o. s. ř. Soud však žalované toto právo odepřel, s poukazem na ust. § 150 o. s. ř. Toto zákonné ustanovení § 150 o. s. ř. umožňuje soudu, aby ve výjimečných případech, z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníku, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal. Jde o ustanovení, podle kterého je soud povinen zkoumat, zda jsou zde zvláštní okolnosti – výjimečné a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů přihlédnout. Pokud se týče okolností před podáním této žaloby, není pochyb o tom, že se účastníci pokoušeli mimosoudně vyjednávat, avšak bezúspěšně. Strany sporu se jinak nevyhledávají. I v této oblasti rozhodování to byly okolnosti tohoto případu, které zapříčiňují, že soud odepřel právo žalované na náhradu nákladů řízení. Byla to žalovaná, která byla aktérem organizování pohřbu paní [příjmení], celá záležitost mohla být uchopena jinak, i přes nedobré příbuzenské vztahy. To, že by žalobci měli hradit žalované náklady řízení vyčíslené na částku [částka], by soud považoval vůči nim za nepřiměřenou tvrdost, proto si náklady řízení ponese každá ze stran sporu samostatně. Bylo při tomto rozhodování přihlédnuto i k tomu, že výsledek řízení závisel především na úvaze soudu.