9 C 145/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 49 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 49 000 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 540,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49 000 Kč od 22. 10. 2025 do 6. 12. 2025, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 49 000 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 3 939,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 000 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že společnost právnická osoba, IČO IČO (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 21 měsíčních splátkách po 4 814 Kč. Žalovaný povinnost splácet úvěr řádně a včas nesplnil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně uplatnila nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Kromě částky 49 000 Kč požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 540,67 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 49 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den datum. Z tohoto jednání se žalobkyně včas omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný, ač řádně předvolán, se na jednání nedostavil a rovněž nepožádal o odročení jednání. Z toho důvodu soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jako úvěrujícím, a žalovaným, jako úvěrovaným spotřebitelem, kdy žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku ve výši 101 080 Kč, kdy tuto částku byl povinen splatit ve 21 měsíčních splátkách po 4 814 Kč. Smluvní úrok byl ujednán ve výši 86 % ročně. Smluvní úrok představoval z celkové dlužné částky celkem 47 241 Kč.

5. Z předložené žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaný měl disponovat čistým měsíčním příjmem ve výši 12 350 Kč, ačkoliv tento příjem dle předložené listiny nebyl nijak ověřen. Měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na 3 200 Kč.

6. Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne 21. 10. 2025, kterým byl rovněž vyzván k plnění do 10 dnů od doručení.

7. Z předložené tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný čerpal ke dni 11. 4. 2023 úvěr ve výši 49 000 Kč, avšak ničeho na svůj dluh nezaplatil.

8. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne datum, bylo zjištěno, že žalobkyně nabyla, mimo jiné, pohledávku za žalovaným, jak bylo doloženo přílohami ke smlouvě o postoupení pohledávek a potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky.

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. dopisem ze dne 16. 1. 2026, jak bylo zjištěno z výzvy a podacího lístku. Žalovaný i přesto ničeho žalobkyni neuhradil.

10. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pohledávky za žalovaným pak byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.

11. Žalobkyně se z nařízeného jednání na den datum omluvila. Soud konstatuje, že i kdyby žalobkyně soudu na výzvu k doplnění ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., doplnila tvrzení a k tomu patřičné důkazy, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s náležitou odbornou péčí zkoumala a zjistila, že žalovaný byl schopen úvěr řádně a včas splácet, byla by smlouva shledána absolutně neplatnou i přes toto doplnění, a to z následujícího důvodu. Žalovaný obdržel peněžitou částku ve výši 49 000 Kč, kdy se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku v celkové výši 101 080 Kč ve 21 měsíčních splátkách. Pouze úrok představoval částku 47 241 Kč, tedy částku téměř se rovnající poskytnutému úvěru. Žalovaný byl tedy povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, po postoupení pohledávky pak žalobkyni 206 % poskytnuté částky. Soud tak shledává smlouvu neplatnou z důvodu zjevného příčení se dobrým mravům dle § 580 odst. 1 o. z., kdy k neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu dle § 588 o. z. Nutno podotknout, že se na tuto smlouvu vztahují ustanovení § 1810 a násl. o. z. na ochranu spotřebitele, kdy v tomto případě se, co se úroku týče, jistě jedná o významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele (srov. rozsudky ve věcech sp. zn. 25 Co 112/2018, 25 Co 127/2018, 25 Co 292/2018 nebo sp. zn. 25 Co 293/2018).

12. Nárok žalobkyně je tedy nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 odst. 1 o.z, neboť zde nebyl a není platný závazek, čehož si, vzhledem k formulování návrhu na zahájení řízení, byla žalobkyně vědoma. Žalovanému bylo poskytnuto plnění ve výši 49 000 Kč, avšak ten ničeho neplnil. Výrokem I. byla tedy žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 000 Kč představující bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla shledána neplatnou, nelze vycházet v rámci přiznání nároku na zaplacení úroku z prodlení z data splatnosti dle smlouvy. Stěžejní je tedy výzva žalovaného k plnění ve smyslu § 1958 odst. 1 a contrario o. z. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění v dopise obsahující rovněž oznámení o postoupení pohledávky. Tento byl odeslán dne 21. 11. 2025, kdy dle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy v tomto případě dne 26. 11. 2025. V této výzvě však žalobkyně určila žalovanému lhůtu 10 dnů k plnění, tedy poslední den k zaplacení dlužné částky, tedy den splatnosti, byl den 6. 12. 2025. V prodlení se tedy žalovaný ocitl dne následujícího po splatnosti, tedy dne 7. 12. 2025. Od tohoto dne do zaplacení tedy soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení, který má svůj zákonný základ v ustanovení § 1968 a § 1970 o. z., a jeho výše je určena nařízením č. 351/2013 Sb. V rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 4 540,67 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši od 22. 10. 2025 do 6. 12. 2025 z částky 49 000 Kč soud žalobu výrokem II. zamítl.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 ab initio a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Náklady řízení žalobkyně dle ustanovení § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 1 960 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 2 100 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) při sazbě mimosmluvní odměny 700 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu v účinném znění, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč ve výši 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v účinném znění, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 504 Kč, počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů (tedy základ pro výpočet tvoří částka 2 400 Kč). Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky 4 864 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci úspěch co do 81 %, je od úspěchu žalobkyně ve výroku I. nutno odečíst neúspěch ve výroku II. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 939,84 Kč.

14. V případě splnění povinnosti uložené výrokem I. a III., postupoval soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a určil zákonem předvídanou lhůtu tří dnů, neboť nebyl zjištěn důvod pro určení lhůty jiné. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech, a to do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Nesplní-li žalovaný stanovené povinnosti v určených lhůtách, může se žalobkyně, po právní moci rozsudku domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.