9 C 150/2025

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C o povolení obnovy řízení ve věci 12 D 1186/2021 I. Žaloba na obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 12 D 1186/2021 se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. 12 D 1186/2021-57, které nabylo právní moci dne 25. 5. 2022, bylo notářem pověřeným soudem k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti po , Jméno žalované C, , narozené , datum, , zemřelé , datum, , posledně bytem , adresa, , jako soudním komisařem rozhodnuto, že se určuje ve smyslu ustanovení § 180 z. ř. s. obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistá hodnota pozůstalosti, dále že se určuje ve smyslu ustanovení § 1670 a § 1690 o. z. a § 185 odst. 1 písm. a) z. ř. s., že veškerý majetek dědictví zdědil závětní dědic, pozůstalý syn , Jméno žalované A, (žalovaný 1), a rovněž se schvaluje ve smyslu ustanovení § 185 odst. 3 z. ř. s. dohoda o vypořádání povinného dílu pro nepominutelného dědice, podle níž žalovaný 1) vyplatí na povinný díl pozůstalým dcerám , jméno FO, a , Jméno žalované C, (žalované 2) a 3) určenou částku.Žalobkyně se nyní žalobou ze dne , datum, (která byla soudu doručena osobně téhož dne) domáhala obnovy řízení, neboť vzešly najevo nové skutečnosti, které nebyly a nemohly být bez její viny v původním řízení uplatněny, a které jsou způsobilé přivodit jiné rozhodnutí ve věci. V dědickém řízení po zemřelé , Jméno žalované C, byla jako listina pořízení pro případ smrti předložena závěť datovaná dnem , datum, , kterou měl sepsat , Jméno žalované A, . Na základě této závěti bylo rozhodováno o dědickém právu, přičemž žalobkyně při vědomí této závěti přistoupila ke svým procesním úkonům jinak, než by činila v případě její absence nebo neplatnosti. Teprve dodatečně získala žalobkyně novou skutečnost, tedy že údajná závěť není pravá, což bylo konstatováno ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . Uvedená závěť tedy nemůže být považována za pravý projev vůle zůstavitelky a nemůže být základem pro rozhodování o pozůstalosti. Tato nová skutečnost byla žalobkyní zjištěna až po skončení řízení, a to prostřednictvím trestního rozsudku. Pokud by byla žalobkyni tato skutečnost známa již v době řízení o dědictví, řízení by probíhalo jinak a žalobkyni by jako zákonné dědičce mohlo svědčit dědické právo v širším rozsahu.Soud dospěl k závěru, že žaloba je podána opožděně. Lhůta k jejímu podání je 3 měsíce ode dne, kdy se navrhující účastník dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí (§ 233 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.). Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno práva, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny (§ 233 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže tedy usnesení ve věci, které se žaloba na obnovu týká, nabyl oprávní moci dne , datum, , a žaloba na obnovu řízení byla podána osobně dne , datum, , je podána zjevně po objektivní tříleté lhůtě vyplývající z ustanovení § 233 odst. 2 o. s. ř., přičemž v nyní posuzovaném případě nebyly splněny výše citované podmínky pro prolomení této obecně stanovené objektivní tříleté lhůty k podání žaloby na obnovu řízení.Nadto soud rovněž dovodil, že žalobkyně nebyla k podání žaloby na povolení obnovy řízení v daném případě aktivně legitimována a nebyla k ní tedy oprávněna, a to s ohledem na skutečnost, že nebyla účastníkem řízení o pozůstalosti vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 D 1186/2021. V řízení pozůstalosti je za takovou osobu považován pouze ten, kdo účastníkem řízení, o jehož obnovu jde, skutečně byl (tzn. s kým se v původním řízení jako s účastníkem řízení jednalo) a nikoli ten, kdo sice účastníkem řízení být měl či mohl být, resp. je nerozhodné, z jakého důvodu se řízení nezúčastnil, ale v původním řízení s ním jednáno nebylo (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 3. 1984, sp. zn. 4 Cz 24/84, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19, ročník 1986; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 558/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 43, ročník 2004; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 312/2004, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 15, ročník 2012, příp. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 24 Cdo 1/2022-81). Taková osoba se totiž může domáhat svých práv v občanskoprávním řízení a není výsledkem řízení o dědictví vázána (§ 189 odst. 2 z. ř. s.) [srov. Šešina, M., Muzikář, L., Dobiáš, P. Dědické právo. Kompletní pohled na dědění z hlediska hmotněprávního, procesního a mezinárodního. Praktická příručka. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges , 2022, s. 780]. Na všechny takové situace pamatuje § 189 odst. 2 z. ř. s., když stanoví, že tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou. Ochrana se uplatňuje mimo řízení o pozůstalosti. Nedojde-li k dobrovolnému uspokojení nároků oprávněného dědice, může se domáhat vydání dědictví žalobou ve sporném řízení (§ 189 odst. 2 z. ř. s.), nikoli tedy opravnými prostředky.V nyní posuzovaném případě soud z obsahu spisu vedeného pod sp. zn. 12 D 1186/2021 ověřil, že žalobkyně nebyla účastníkem předmětného řízení o pozůstalosti a jako s účastníkem řízení s ní nebylo jednáno, neboť žalobkyně v průběhu jednání dne , datum, prohlásila, že se svého práva na výplatu povinného dílu vzdává a nadále přestává být účastnicí dědického řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla účastníkem dědického řízení, jež žádá obnovit, nesvědčila jí s ohledem na vše výše uvedené aktivní legitimace k podání žaloby na povolení obnovy řízení a nebylo k jejímu podání oprávněna.Soud proto žalobu na obnovu řízení zamítl bez nařízení jednání (§ 235e odst. 1 a § 235f o. s. ř.), aniž se zabýval otázkou, zda žalobkyní uplatněné skutečnosti představují důvod pro povolení obnovy řízení podle § 228 o. s. ř.Výrok o nákladech řízení je odůvodněn tím, že žalovaní sice měli úspěch ve věci, avšak žádné náklady jim nevznikly (§ 142 odst. 1, § 235a odst. 2 o. s. ř.).