9 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 830 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 830 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 830 Kč ode dne 20. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 830 Kč od 10. 11. 2022 do 19. 1. 2024, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 830 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 748 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 830 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 21 660 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 10. 11. 2022. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni částku 10 830 Kč. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, , ve spojení s přílohami těchto smluv (tj. soupisem postupovaných pohledávek), na jejichž základě žalovaná pohledávka včetně příslušenství přešly z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v předloženém Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024.

5. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (včetně všeobecných obchodních podmínek a formuláře standardních informací), z čehož má soud za prokázané, že jako smluvní strany této smlouvy jsou uvedeni právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, smlouva není opatřena žádnou formou podpisu žalovaného, je datována dnem , datum, . Na základě této smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout nezajištěný bezhotovostní úvěr ve výši 10 830 Kč na dobu trvání 24 měsíců, když úroková sazba byla sjednána ve výši 457,50 % ročně, když k osobě žalovaného je uveden bankovní účet. , č. účtu, .

6. Z čestného prohlášení ze dne , datum, (nepodepsaného) se podává k osobě žalovaného toliko to, že je svobodný, má čistý měsíční příjem ve výši 22 700 Kč plynoucí ze zaměstnání, měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů jsou nulové.

7. Z upozornění na zesplatnění úvěru ze dne , datum, (tedy ze stejného dne jako je datována předložená smlouva o spotřebitelském úvěru), se podává, že žalobkyně předložila dopis adresovaný žalovanému (bez potvrzení o jeho odeslání), v němž byl žalovaný upozorněn na zesplatnění úvěru (bez jeho specifikace), a to pro prodlení s uhrazením částky po dobu delší než 60 dní.

8. Z žalobkyní předložených potvrzení o provedených platbách se podává, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla na účet , č. účtu, dne , datum, provedena platba ve výši 6 000 Kč, dne , datum, platba 4 830 Kč, dne , datum, platba 3 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 3 830 Kč.

9. Z výpisu z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že tato zaslala dne 9. 11. 2022 žalovanému email s informací o předčasné splatnosti smlouvy.

10. Z odpovědi , právnická osoba, . ze dne , datum, k žádosti soudu bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, má jako majitele účtu vedeného žalovaného. Z přiloženého výpisu přijatých plateb se podávají příchozí úhrady ve výši 6 000 Kč dne , datum, , 4 830 Kč dne , datum, , 3 000 Kč dne , datum, , 2 000 Kč dne , datum, , 2 000 Kč dne , datum, a 3 830 Kč dne , datum, .

11. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 1. 2024 (včetně potvrzení o odeslání z téhož dne) bylo zjištěno, že jím byl žalovaný vyzván k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě.

12. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Ustanovení § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

17. Podle § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

18. V návaznosti na účinnost nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie, nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

19. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

20. Aby se tedy žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena – v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj (prostý elektronický) podpis.

21. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně proto není oprávněna požadovat po žalovaném jakákoliv plnění z titulu této smlouvy.

22. Pouze nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i kdyby žalobkyně doložila smlouvu s řádnými podpisy smluvních stran, soud by v daném případě i přesto posoudil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ve smyslu ustanovení § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Ze shora provedených důkazů je nepochybné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 660 Kč při deklarované úrokové sazbě ve výši 457,50 % ročně. Úrok ve výši 457,50 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smluv, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahují 30 % ročně (viz také nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 199/11 či II. ÚS 3194/18). Lze přitom mít důvodně za to, že právní předchůdkyně žalobkyně by byla požadovanou částku úvěru žalovanému nepůjčila a smlouvu by s ní byla neuzavřela, kdyby žalovaný na její podmínky byl nepřistoupil. Právní předchůdkyně žalobkyně si smlouvou o úvěru nechala od žalovaného slíbit plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění ve značném nepoměru. Smlouvy s takto sjednaným úrokem jsou proto dle názoru soudu smlouvami absolutně neplatnými.

23. Odhlédnuvši od všeho výše uvedeného dospěl soud rovněž k závěru, že smlouva o úvěru by byla dle soudu neplatná taktéž ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Posuzovaná smlouva o úvěru neobsahuje ani v nejmenším informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr, přičemž žalobkyně ničím neprokázala svá tvrzení, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ a § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. S ohledem na to je nutné na nyní posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru pohlížet jako na absolutně neplatnou.

24. Žalobkyně však prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postupně poskytla částku 21 660 Kč na bankovní účet, jehož byl v té době žalovaný majitelem, jak vyplynulo ze sdělení , právnická osoba, . Žalovaný prokazatelně přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 21 660 Kč, aniž tu byl platný závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Ze žalobních tvrzení a listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 10 830 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou a částkou žalovaným zaplacenou, tzn. nárok na zaplacení částky ve výši 10 830 Kč.

25. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 odst. 1 o. z., je žalovaný povinen plnit až na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. (s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění výzvou ze dne 11. 1. 2024, kterou byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Má se za to, že došlá zásilka došla třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celého dluhu do 3 dnů od doručení výzvy, v prodlení se ocitl dne následujícího po splatnosti. Výzva, coby zásilka, byla poskytovateli poštovních služeb předána dne 11. 1. 2024. Ode dne 20. 1. 2024 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.

26. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatných smluv o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě procesní úspěch žalobkyně (88 %) převyšoval procesní úspěch žalovaného (12 %), proto soud rozhodl o přiznání náhrady nákladů soudního řízení žalobkyni, a to v procentní výši odpovídající rozdílu úspěchu žalobkyně a žalovaného, tj. ve výši 76 %.

28. Náklady řízení žalobkyně dle ustanovení § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 1 200 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) při sazbě mimosmluvní odměny 400 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu v účinném znění, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč ve výši 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v účinném znění. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky 2 300 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení toliko ve výši 76 %, tj. částku 1 748 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána částečná náhrada nákladů řízení.

29. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.