9 C 295/2020

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 14. 6. 2019 do zaplacení z této částky, to vše do půl roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení [částka] na účet [titul] et [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do půl roku od právní moci rozsudku. Žalobce se svým návrhem, který došel Okresnímu soudu v Klatovech dne 12. 10. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] řídil [značka automobilu], [registrační značka], jehož vlastníkem je žalovaný a tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy vozidla svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, stavu pozemní komunikace a dalším okolnostem, které je možno předvídat, způsobil při projíždění levotočivé zatáčky ([popis průběhu události] [anonymizováno 16 slov] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov]) škodu ve výši [částka] na majetku ve vlastnictví [územní celek]. Žalovaný z místa nehody ujel a dopravní nehodu policii nenahlásil. Výplatou pojistného plnění přešlo na žalobce za podmínek dle § 10 z. č. 168/1999 Sb. právo poškozeného na náhradu škody vůči žalovanému způsobené předmětnou nehodou. Žalovaný, ač upomínán, na tento dluh ničeho neuhradil. Na nákladech řízení bylo požadováno [částka]. V této věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne 16. 10. 2020, který byl usnesením ze dne 5. 11. 2020 zrušen pro nemožnost jeho doručení do vlastních rukou žalovanému. Soud jednal a rozhodl dne 24. 5. 2021, když právní zástupce žalobce a žalovaný se k jednání dostavili. Žalovaný zpočátku výši dluhu rozporoval, při jednání dne 24. 5. 2021 s návrhem souhlasil, ale požadoval delší lhůtu splatnosti cca ½ roku, vzhledem k tomu, že je evidován na úřadu práce a není mu známa výše jeho příjmu od 1. 6. 2021, kterou nemůže každý měsíc zaručit ve shodné výši. Zatím je bez finančních prostředků. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit nehodu, která je škodnou událostí c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Žalobce soudu doložil fotografiemi poškozený majetek svodidel [územní celek], dále byl předložen Detail relace o dopravní nehodě ze dne [datum] - zjištěno hlídkou Městské policie při obchůzkové službě, řidič vozidlo odstavil v ulici [příjmení] a z místa se bez opatření vzdálil. Z podkladů pro vyčíslení škody [územní celek] ze dne 16. 4. 2019 soud zjistil, že zábradlí se svodidly je součástí místní komunikace ul. [anonymizováno] rekonstruované v r. 2012. Oprava stála dle faktury zámečnictví [částka] (faktura [číslo] ze dne 16. 4. 2019 koresponduje s vyčíslením skutečné škody na majetku likvidátorem škodné události). Výzva k zaplacení postihu byla zaslána samotným žalobcem žalovanému dopisem ze dne 14. 5. 2019 a další výzva psaná advokátní kanceláří je datována dnem 24. 6. 2020. Proti žalovanému bylo vedeno přestupkové řízení [stát. instituce], Odborem dopravy, žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1, písm. i bod 4) zákona o silničním provozu, rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 4. 2019. Z provedeného důkazního řízení soud uzavřel, že žalovaný průběh nehody ze dne 2. 2. 2019 nezpochybňoval, uznal svoji vinu na nehodě, pouze požádal o půlroční lhůtu splatnosti vzhledem ke své dočasné nesolventnosti. Soud tak nepochyboval o výši způsobené škody žalovaným, a protože právo vymáhat pojistné plnění přešlo dle citovaného zákonného ustanovení na žalobce, uložil soud žalovanému částku [částka] žalobci uhradit. Protože vlastníkem škodícího vozidla byl žalovaný, pak odpovídá za škodu dle § 2927 odst. 1 o. z. („ Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.“ – věta prvá). Dlužnou částku uhradí žalovaný v prodloužené lhůtě splatnosti, když soud vyhověl žádosti žalovaného a stanovil tak lhůtu k plnění do půl roku od právní moci tohoto rozsudku. Soud preferuje reálné a řádné splacení dluhu, před nákladnějším exekučním řízením. Spolu s částkou [částka] zaplatí žalovaný i zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 14. 6. 2019 do zaplacení. Pokud se týče příslušenství k žalované částce, úroky z prodlení byly žalobci přiznány podle § 1970 o. z., platného v době vzniku škody. Dle tohoto ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, přičemž neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je nař. vlády č. 351/2013 Sb. Soud při určení výše úroků z prodlení postupoval dle § 2 tohoto nařízení, podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalovaný byl v prodlení se zaplacením dlužné částky nejméně od data uvedeného ve výroku tohoto rozhodnutí, soud žalovanému ve smyslu citovaných zákonných ustanovení shora uložil i zaplatit tyto zákonné úroky z prodlení. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce požadoval přiznání náhrady nákladů řízení včetně soudního poplatku ve výši [částka]. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 7 Kč [částka] [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 3 hlavní úkony (příprava a převzetí, sepis žaloby, účast u jednání 1 x), tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 AT paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 3 úkony, proto žalobci náleží celkem [částka] x 3 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. je náhrada za daň z přidané hodnoty náklad řízení. DPH činí Kč [částka] [anonymizováno] Náklady právního zastoupení jsou celkem Kč [částka] [anonymizováno] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka] Částku [částka] je tedy povinen žalovaný žalobci zaplatit na účet jeho právního zástupce, rovněž ve lhůtě do půl roku od právní moci rozsudku. Soud tuto odměnu považuje za přiměřenou i vzhledem k předmětu řízení a jeho výši. Žalobci nebyla přiznána odměna za předžalobní upomínku ze dne 24. 6. 2020, neboť tento úkon soud nepovažoval za účelně vynaložený tak, jak má na mysli ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Výzvu k zaplacení před podáním žaloby zaslal žalovanému sám žalobce dopisem ze dne 14. 5. 2019, předžalobní upomínku pak zaslal již žalobce v zastoupení advokátem. Dle názoru soudu byla tato upomínka zaslána především proto, aby měl žalobce v případě úspěchu ve věci zajištěno právo na náhradu nákladů řízení dle § 142a odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za tento úkon celkem ve výši [částka] z toho důvodu, že jej nepovažoval za účelně vynaložený, když výzva k zaplacení dluhu byla již samotným žalobcem zaslána žalovanému a dále neobsahovala tato následná výzva již žádné nové skutečnosti. K osobní účasti právního zástupce žalobce u jednání dne 11. 1. 2021 a dne 24. 5. 2021 soud uvádí, že žalobce účtoval náhradu za jednání dne 11. 1. 2021. Již v předvolání k jednání byl žalobce upozorněn na to, že jeho účast považuje soud v této procesní situaci za neúčelnou v zájmu nenavyšování nákladů soudního řízení a že bude k jednání omluven. Nicméně tím, že žalobce nenavyšoval náklady řízení cestovným a ztrátou času právním zástupcem z [obec] a účtoval za účast u jednání pouze jedním úkonem, byl mu přiznán v požadované výši (spíše za 24. 5. 2021 s ohledem na poučení v předvolání k jednání na den 11. 1. 2021). Soud dodává, že tímto neupírá právo žalobce osobní účasti u soudního jednání, ale je pak věcí právního posouzení účelnosti přiznání odměny za tento úkon ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.