9 C 303/2024

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

IV. Žalovaný je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech na soudní poplatek částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou u zdejšího soudu dne , datum, , domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím.

2. K uplatněnému nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, . se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši , částka, , k vyplacení úvěru došlo dne , datum, . Žalovaný za účelem posouzení schopnosti žalovaného úvěr získat a splácet předložil právní předchůdkyni žalobkyně své osobní doklady, doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala informace z veřejných registrů. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto mu dle Smlouvy vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do zesplatnění úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek o více než 65 dní, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila a dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem , částka, . Ode dne následujícího po zesplatnění má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 29,79 % ročně. Novou jistinu byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Dle smlouvy bylo sjednáno, že je žalobce oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena včetně příslušenství žalobkyni. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku , částka, . Od postoupení pohledávky nebylo žalovaným uhrazeno ničeho.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Ve věci platební rozkaz vydán nebyl z důvodu nejasného právního posouzení.

5. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.

6. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, spolu se soupisem postupovaných pohledávek označeným jako Přílohy č. , hodnota, Prohlášení: Seznam postoupených pohledávek (ve kterém je rovněž označena pohledávka za žalovaným s uvedením čísla smlouvy , číslo, ), ze kterých bylo zjištěno, že prohlášení bylo sepsáno žalobkyní jakožto postupníkem a společností , právnická osoba, . jakožto postupitelem, když strany shodně prohlásily, potvrdily a činily nesporným, že byla dne , datum, mezi smluvními stranami uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek ve znění pozdějších dodatků, v Příloze č. , hodnota, k tomuto Prohlášení je uveden výčet postoupených pohledávek, které byly na základě Smlouvy o postoupení pohledávek na Postupníka postoupeny s účinností ke dni , datum, a smluvní strany považovaly postoupení pohledávek za dlužníky dle Přílohy č. , hodnota, za nesporné a prohlásily, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla řádně uzavřena. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .

7. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo, vzal soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a žalobkyně dne , datum, tento návrh žalovaného, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na svém standardizovaném formuláři, akceptovala. Žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen, zahrnujících splátku jistiny a úroku za poskytnutí úvěru. Úroková sazba činila 73,96 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se tedy zavázal z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši , částka, (48 x , částka, ).

8. Z listiny Hodnocení klienta ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl pravidelný měsíční čistý příjem ve výši , částka, , plynoucí ze zaměstnání, k výdajům uvedl výdaje na bydlení ve výši , částka, a životní minimum ve výši , částka, , když rezerva u žalovaného činí , částka, .

9. Z tabulky platební bilance bylo zjištěno, že dne , datum, byla z titulu smlouvy č. , číslo, vyplacena částka , částka, a dne , datum, , , datum, a , datum, byly z titulu shodné smlouvy učiněny splátky, každá ve výši , částka, .

10. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši , částka, byla žalovanému poukázána na jeho bankovní účet dne , datum, .

11. Dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, byl žalovaný z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru v trvání 65 dnů informován o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, jímž byl současně žalovaný vyzván k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 10 dnů od data odeslání oznámení.

12. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že jím byl žalovaný vyzván k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě.

13. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 13 o. z. může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.

17. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.).

18. Soud v daném případě posoudil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ve smyslu ustanovení § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti.

19. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.

20. V nyní posuzovaném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Podle ustanovení § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné.

21. V nynějším případě, jak je bez dalšího patrné již z formální úpravy dokumentu, byla úvěrová smlouva vyhotovena předem, a žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Od profesionálního nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru lze přitom důvodně očekávat jeho poctivé jednání vůči druhé smluvní straně, která je slabší stranou v uzavíraném kontraktu. Ze shora provedených důkazů je nepochybné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, při deklarované roční úrokové sazbě ve výši 73,96 %. Žalovaný tak měl během 48 měsíců žalobkyni vrátit celkem , částka, , což představuje téměř 314 % neboli více než 3násobek samotné výše poskytnuté úvěrové částky, což nelze pokládat za souladné s dobrými mravy ani zásadami, na nichž spočívá ochrana spotřebitele. Úrok ve výši 73,96 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahují 30 % ročně (viz také nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 199/11 či II. ÚS 3194/18). Lze přitom mít důvodně za to, že právní předchůdkyně žalobkyně by byla požadovanou částku úvěru žalovanému nepůjčila a smlouvu by s ní byla neuzavřela, kdyby žalovaný na její podmínky byl nepřistoupil. Právní předchůdkyně žalobkyně si smlouvou o úvěru nechala od žalovaného slíbit plnění (, částka, ), jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění (, částka, ) ve značném nepoměru. Smlouva s takto sjednaným úrokem je proto dle názoru soudu smlouvou absolutně neplatnou.

22. Ostatně Krajský soud v Plzni dal ve svých rozhodnutích, týkajících se obdobných věcí o nárocích právní předchůdkyně žalobkyně ze spotřebitelských úvěrových smluv, opakovaně najevo, že i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele (srov. kupř. rozsudky ve věcech sp. zn. 25 Co 112/2018, 25 Co 127/2018, 25 Co 292/2018 nebo sp. zn. 25 Co 293/2018). Ke shodnému závěru lze dospět i při respektování závěrů vyslovených jiným odvolacím senátem Krajského soudu v Plzni v rozsudku č. j. 64 Co 265/2020-88 ze dne , datum, . V tomto rozhodnutí odvolací soud, a to znovu v typově shodné věci právní předchůdkyně žalobkyně, sice nedospěl k výše nastíněnému závěru o tom, že nepřiměřeně vysoký (nemravný) úrok sám o sobě vede k neplatnosti celé úvěrové smlouvy, avšak i tak dovodil neplatnost smlouvy o úvěru jako celku s poukazem na to, že ujednání o výši úroku je třeba zkoumat v souvislostech s dalším obsahem smlouvy, zejména s ohledem na adhezní způsob uzavření smlouvy, faktickou nutnost akceptace formulářové dokumentace vypracované žalobkyní ze strany spotřebitele, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit, na přirůstání úroku běžícího do zaplacení, konstrukci „nové jistiny“, která však žádnou jistinou úvěru není, neadekvátní anatocismus (tj. sjednání úroku z úroků) ve spojení se smluvními pokutami a ve vazbě na ujednání o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení úvěrovaného aj. (v podrobnostech lze na citovaný judikát zcela odkázat). Přítomnost těchto „škodlivin“ v závazkovém vztahu, jako je tomu i v nyní rozhodnuté věci, ve svém posledku vytváří významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Tato ujednání také nesplňují požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 1811 o. z., neboť stěží lze předpokládat, že uvedené formulace budou srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že on bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsah jeho povinností.

23. Ve světle řečeného tudíž bylo třeba nárok žalobkyně po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný prokazatelně přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku , částka, , aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Ze žalobních tvrzení a z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný uhradil z titulu (resp. ve prospěch) úvěrové smlouvy částku v celkové výši , částka, . Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou (, částka, ) a částkou žalovaným zaplacenou (, částka, ), tzn. nárok na zaplacení částky ve výši , částka, . Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, lze jej přiznat až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, jelikož v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci soud za výzvu k plnění dluhu považuje dopis žalobkyně ze dne , datum, (oznámení o zesplatnění úvěru), jímž byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě svého dluhu. Při předpokladu, že tato výzva byla prostřednictvím pošty odeslána následující den po jejím vyhotovení, když žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu k úhradě vzniklého dluhu do 10 dnů od data odeslání oznámení, nastala splatnost dluhu dnem , datum, . Žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky , částka, s 15 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zbývá doplnit, že zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě soud přihlédl k míře procesního úspěchu obou stran a rozhodl tak, že náklady řízení nepřiznal ani jedné z nich.

25. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

26. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalovaného, v důsledku jehož jednání byla žalobkyně nucena podat žalobu (resp. návrh na elektronický platební rozkaz), stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši , částka, podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku , částka, . Žalovanému tedy zbývá doplatit částku ve výši , částka, . Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.