9 C 360/2024

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 16 000 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 8. 8. 2021 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 74 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 74 000 Kč od 8. 8. 2021 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 500 Kč měsíčně splatných vždy do 20. kalendářního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, a to až do úplného zaplacení s tím, že v případě prodlení s úhradou byť i jediné splátky, a to i částečně, stává se splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je dlužník v prodlení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 39 617 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. kalendářního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, a to až do úplného zaplacení k rukám právního zástupce žalobce , Jméno advokáta A, s tím, že v případě prodlení s úhradou byť i jediné splátky, a to i částečně, stává se splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je dlužník v prodlení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 90 000 Kč s příslušenstvím. Ke svému právu uvedl, že je vlastníkem motorového vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále též „vozidlo“). Se souhlasem žalobce vozidlo dne , datum, v 9:00 hodin řídila žalovaná po , Anonymizováno, ulici v , adresa, a svou jízdou způsobila dopravní nehodu, při které bylo vozidlo značně poškozeno. Jako jediný viník v protokolu Policie ČR byla označena žalovaná. Po bližším zkoumání vozidla bylo zjištěno, že by náklady na opravu tohoto vozidla převýšili jeho hodnotu, kdy došlo k poškození mj. levých předních a zadních dveří, obou levých kol, levého zadního blatníku a rámu vozidla ve spodní části. Škoda na vozidla tak byla označena jako škoda totální a vozidlo bylo následně odhlášeno z provozu. Vzhledem k tomu, že nehodu způsobila žalovaná jako řidička poškozeného vozidla, neuhradila vzniklou škodu ani pojišťovna ze zákonného pojištění. Protože žalobce vozidlo koupil několik měsíců před škodní událostí za cenu 92 000 Kč, stanovil výši způsobené škody na částku 90 000 Kč s tím, že obdobná vozidla jsou na trhu nabízena za částku v rozmezí 80 000 až 180 000 Kč. Žalovaná i přes opakované výzvy žalobci ničeho neuhradila. Žalobce rovněž požadoval zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, počítaného ode dne 8. 8. 2021.

2. Žalovaná v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu učinila nespornou skutečnost, že v uvedeném místě a čase skutečně řídila vozidlo a zavinila dopravní nehodu, v důsledku které byla na vozidle způsobena škoda. Žalovaná nicméně má za to, že vozidlo nebylo ve výlučném vlastnictví žalobce, nýbrž v podílovém spoluvlastnictví žalobce a žalované, a to na základě konkludentní dohody. Žalobce tak dle názoru žalované nemohl uplatnit nárok na zaplacení celé hodnoty vozidla, ale pouze části, a to konkrétně ½ hodnoty vozidla, ponížené o hodnotu vraku vozidla, který si žalobce ponechal a nezpeněžil. Žalovaná uvedla, že v období od roku , Anonymizováno, žili účastníci řízení ve společné domácnosti nejprve v , Anonymizováno, , poté v , Anonymizováno, , a v období od února , Anonymizováno, do února , Anonymizováno, žili ve společné domácnosti na adrese , adresa, , než se žalovaná vystěhovala. Po dobu žití ve společné domácnosti účastníci řízení, tehdy jako druh a družka, společně hospodařili a žalovaná přispívala na chod společné domácnosti. Z tohoto důvodu se domnívala, že je vozidlo v podílovém spoluvlastnictví.

3. Ve vyjádření žalobce k odporu žalované ze dne 7. 1. 2025 žalobce uvedl, že není pravdou, že by předmětné vozidlo bylo ve spoluvlastnictví účastníků řízení, neboť vozidlo žalobce zakoupil ze svých výlučných prostředků, a proto je v jeho výlučném vlastnictví. Taktéž uvedl, že nikdy nevedl se žalovanou společnou domácnost a nehospodařili spolu do té míry, aby jejich soužití zakládalo jakékoli nároky žalované na majetek zakoupený pouze žalobcem. Hospodaření účastníků bylo omezeno jen na nakupování věcí denní spotřeby a věcí pro děti. Jakékoliv jiné či dražší věci si pořizovali každý sám pro sebe. Účastníci neměli ani společný účet.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 17. 10. 2025 sdělila, že by byla ochotna žalobci uhradit ½ znalcem stanovené majetkové újmy. Rovněž uvedla, že vozidlo bylo zakoupeno pro potřeby domácnosti žalobce a žalované, a z tohoto důvodu bylo vozidlo v jejich podílovém spoluvlastnictví, o čemž dle žalované svědčí fakt, že žalobce až do odchodu žalované ze společné domácnosti po ní žádnou náhradu škody nežádal. Závěrem žalovaná sdělila, že je v současnosti v plném invalidním důchodu, její příjem není v současné době příliš vysoký, a proto by žádala případně dluh hradit ve splátkách.

5. Účastníci označili za nesporné, že dne , datum, v 09:00 hodin byla ve městě , adresa, způsobena dopravní nehoda, jejíž účastnicí byla mj. žalovaná ve vozidle reg. zn. , SPZ, , která byla rovněž shledána Policií ČR za viníka nehody, neboť dopravní nehoda byla způsobena tím, že se žalovaná nevěnovala řízení, došlo k oslnění sluncem a vjetí na krajnici, kdy následně žalovaná dostala smyk, vjela do protisměru a narazila do protijedoucího vozidla.

6. Z předložené kupní smlouvy bylo zjištěno, že žalobce, coby kupující, koupil dne , datum, vozidlo za kupní cenu ve výši 92 000 Kč, kterou uhradil v hotovosti.

7. Ze zprávy , právnická osoba, , adresa, odboru dopravy a silničního hospodářství bylo zjištěno, že žalobce byl do , datum, vlastníkem předmětného vozidla.

8. Z dopisu ze dne 27. 3. 2024, včetně podací stvrzenky, se podává, že právní zástupce žalobce zaslal žalované výzvu k úhradě dlužné částky (náhradě škody), a to nejpozději do 10. 4. 2024, s tím, že žalovaná byla upozorněna na možnost domáhat se náhrady škody soudní cestou.

9. Z připojeného spisu nadepsaného soudu, vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , se podává, že žalovaná při výslechu v tomto řízení dne , datum, uvedla, že jí žalobce zaplatil řidičský průkaz, aby byla soběstačná, a veškerá péče, než odešla z domácnosti, byla na ní. Měla k dispozici rodičovský příspěvek.

10. Z rozsudku nadepsaného soudu (z připojeného spisu) ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , konkrétně bodu 11, se podává, soud měl v dané věci za prokázané, že žalobce a žalovaná jakožto rodiče nezletilých dětí společně nežili a ani společně nehospodařili, a to od února , Anonymizováno, , kdy se žalovaná odstěhovala ze společné domácnosti.

11. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované byl od , datum, přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 19 497 Kč měsíčně.

12. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo nutné posoudit odbornou otázku, přibral soud do řízení znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, z oboru ekonomika a strojírenství, a to za provedení úkolu vymezeného v usnesení ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kdy úkolem znalce bylo:1) stanovit obvyklou tržní cenu vozidla v držení žalobce, a to před poškozením vzniklém dopravní nehodou, tj. ke dni , datum, ;2) stanovit obvyklou tržní cenu vozidla v držení žalobce, a to po poškození vzniklém při dopravní nehodě dne , datum, ;3) vyjádřit se, zda škoda na vozidle způsobená při dopravní nehodě dne , datum, je škodou totální, či zda je vozidlo opravitelné, případně jaké by byly předpokládané náklady na opravu vozidla;4) stanovit hodnotu vozidla ke dni zpracování znaleckého posudku;5) vyjádřit se, zda to, že s vozidlem nebylo nakládáno od , datum, do současné doby, se projevilo na snížení hodnoty vraku vozidla;6) vyčíslit škodu na vozidle způsobenou při dopravní nehodě dne , datum, .

13. Ze znaleckého posudku č. , číslo, ze dne , datum, bylo zjištěno, že obvyklá cena vozidla ke dni , datum, před poškozením byla znalcem vyčíslena na částku 84 000 Kč. Dále znalec v posudku konstatoval, že při dopravní nehodě došlo na vozidle k jeho totální ekonomické škodě, když vyčíslil náklady na opravu vozidla, tedy na uvedení vozidla ve stav před škodní událostí, na 383 000 Kč včetně DPH, a to k měsíci září roku 2021, tedy bezprostředně po škodní události. Znalec uvedl, že cena vozidla po škodní události, tedy cena zbytků poškozeného vozidla ke dni škodní události, tedy ke dni , datum, , byla vyčíslena na 10 000 Kč. Znalec uzavřel, že majetková újma vzniklá poškozením vozidla představuje rozdíl mezi jeho cenou před a po škodní události, tedy částku ve výši 74 000 Kč. Tržní hodnotu poškozeného vozidla ke dni zpracování znaleckého posudku určil znalec jako nulovou, a to z mnohých důvodů, mezi které zařadil odstavení vozidla po dobu čtyř let, nemožnosti garantování funkčnosti mnohých dílů v důsledku odstavení vozidla, či zohlednění nákladů na dopravu vozidla na vrakoviště nebo demontáž, kategorizace, likvidace nepotřebných a poškozených dílů vozidla. Znalec konstatoval, že vozidlo nebylo možné běžným způsobem ekologicky zlikvidovat, ani využít jiných výhod, které jsou společnostmi zabývajícími se ekologickou likvidací nabízeny. Vozidlo bylo možné rozebrat na náhradní díly, a zbytky vozidla umístit do kovošrotu. V současné době bylo dle znalce vozidlo bezcenné, resp. případná výtěžnost z náhradních dílů by nepokryla ani běžné náklady na jejich dosažení a následné zobchodování.

14. Shora popsané skutečnosti soud považuje za plně postačující pro rozhodnutí o věci samé. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, je ve vztahu k zadání úplný, obsahuje logické zdůvodnění znaleckého závěru a je rovněž v souladu s ostatními provedenými důkazy. Znalec hodnotil v podkladových materiálech popsaný technický stav vozidla a toto následně promítl do závěru znaleckého posudku, přičemž k hodnocení využil i dlouholeté praxe a zkušenosti. Soud proto znalecký posudek vyhodnotil jako přesvědčivý a z jeho závěrů vycházel.

15. Z účastnické výpovědi žalované bylo zjištěno, že se účastníci v roce 2019 sestěhovali do společné domácnosti, žalovaná byla toho času na rodičovské dovolené se starší dcerou, následně byla na mateřské a rodičovské dovolené s dcerou mladší. Veškeré nákupy a věci do domácnosti platili se žalobcem ze společných peněz, společný účet ale neměli. Žalovaná byla u podpisu kupní smlouvy na vozidlo, jako spolumajitel v ní však uvedena nebyla. Žalobce kupní cenu vozidla zaplatit hotově, z peněz žalobce, žalovaná mu na úhradu této kupní ceny neposkytla žádnou finanční částku. Se žalobcem se nikdy konkrétně nebavili, že by byla spolumajitelkou vozidla, neuzavřeli o tom žádnou smlouvu. Žalovaná měla za to, že je vozidlo v jejich podílovém spoluvlastnictví proto, že spolu žili a měli spolu děti. Po dopravní nehodě s vozidlem po žalované žalobce nechtěl zaplatit žádnou částku, poprvé jí tuto skutečnost řekl až rok poté, co spolu nežili ve společné domácnosti. Stran svých příjmů žalovaná uvedla, že má invalidní důchod ve výši 19 000 Kč a dále výživné na dítě ve výši 7 000 Kč měsíčně. Mezi své výdaje uvedla částku na bydlení ve výši 2 500 Kč, částku na školné pro dcery 2 200 Kč, částku 4 000 Kč na výživné, částku 1 000 Kč na spoření, částku 1 000 Kč na pojistky, částku 600 Kč na dopravu, částku ve výši 800 Kč na mobilní služby, částku ve výši na potraviny ve výši 5 000 Kč. Žalovaná považovala za přijatelnou měsíční splátku, kterou by měla hradit žalobci, ve výši 3 000 Kč, maximálně však 5 000 Kč.

16. Soud pro nadbytečnost neprovedl žalobcem předložené listiny obsahující orientační ceny vozidel stejného typu jako vozidlo žalobce, neboť z těchto nebyl schopen zjistit žádné skutečnosti relevantní pro dané řízení, když hodnotu vozidla bylo nutné posoudit toliko znaleckým zkoumáním.

17. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

18. Žalobce a žalovaná jsou bývalý partneři, kteří žili ve společné domácnosti od roku 2016 do roku 2023. Dne , datum, žalobce zakoupil vozidlo tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , a to z vlastních finančních prostředků, cenu za toto vozidlo uhradil žalobce v hotovosti, žalovaná mu na úhradu ceny vozidla ničeho nepřispěla. V registru vozidel je jako vlastník tohoto vozidla zapsán žalobce. Dne , datum, řídila toto vozidlo žalobce žalovaná, když v cca 09:00 hod způsobila v , adresa, dopravní nehodu, při níž došlo k poškození vozidla žalobce. Dopravní nehodou byla na vozidle způsobena totální škoda. Před touto nehodou mělo vozidlo žalobce hodnotu 84 000 Kč, po dopravní nehodě mělo hodnotu 10 000 Kč. Žalovaná následně v roce 2023 opustila společnou domácnost vedenou se žalobcem. Žalobce poté žalovanou dne 27. 3. 2024 vyzval prostřednictvím právního zástupce k zaplacení částky za škodu způsobenou na vozidle žalobce. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala a částku žalobci neuhradila.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Podle ustanovení § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

21. Podle ustanovení § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

22. Podle ustanovení § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

23. Dle ustanovení § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

24. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2, věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

26. Podle ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moc usnesení v řízení.

27. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět po zahájení jednání ve věci samé, soud vyzval žalovanou při jednání dne , datum, ke sdělení stanoviska k uvedenému částečnému zpětvzetí (ust. § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Žalovaná proti tomuto částečnému zpětvzetí žaloby ze strany žalobce neměla žádných námitek, proto soud částečné zpětvzetí návrhu ze strany žalobce vyhodnotil jako účinné a rozhodl tak, že řízení co do částky 16 000 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 8. 8. 2021 do zaplacení, zastavil (výrok I.)

28. K otázce výše škody soud uvádí, že při poškození použitého a částečně opotřebeného vozidla se v důsledku škodné události snižuje jeho hodnota a tím i majetkový stav poškozeného (v tomto případě žalobce). Skutečnou škodou na věci je újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením. Zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci. Buď rozdílem obvyklé ceny, jakou věc měla před poškozením, a obvyklé ceny po poškození, nebo výší nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením, to však jen v případě, že takové náklady nejsou zjevně nepřiměřené obvyklé ceně věci před poškozením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – pod C 1433, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2189/2011, Soubor C 13084). Vycházet z rozdílu obvyklé ceny věci před a po poškození je vhodným způsobem určení výše náhrady zejména v situaci, kdy obnovení původního stavu opravou věci není dost dobře možné, např. pokud je vozidlo zcela zničeno či poškozeno natolik, že jeho oprava je nehospodárná, neboť její cena převyšuje původní hodnotu vozu. Škoda tedy spočívá v rozdílu mezi obecnou hodnotou vozu před škodnou událostí a jeho sníženou hodnotou po havárii. Není přitom podstatné, zda věc byla následně opravena či nikoliv, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naloží, tedy např. zda ji někomu daruje, prodá nebo vymění a za jakou cenu (protihodnotu), či zda s vozidlem nikterak dále nenakládá a nechá jej dále degradovat; tyto okolnosti jsou totiž nahodilé a bez souvislosti s příčinou vzniku škody.

29. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, citovaných zákonných ustanovení a judikatury soud dospěl k závěru, že žaloba ve znění jejího částečného zpětvzetí je po právu.

30. Soud na základě výše zmíněného dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

31. Z provedeného dokazování, jakož i mezi účastníky nesporných skutečností, bylo prokázáno, že žalovaná dne , datum, svým jednáním zavinila dopravní nehodu, v důsledku které byla na vozidle tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , které je ve výlučném vlastnictví žalobce, způsobena škoda, která byla znaleckým posudkem č. , číslo, vyčíslena na částku ve výši 74 000 Kč. Znaleckým zkoumáním bylo dospěno k závěru, že původní hodnota vozidla žalobce byla 84 000 Kč ke dni škodní události, a po škodní události hodnota poškozeného vozidla byla znalcem odhadnuta na 10 000 Kč, soudem určená částka výše škody na vozidle žalobce tedy činí rozdíl mezi těmito dvěma částkami, a to v souladu s výše citovanou ustálenou judikaturou. Vzhledem k tomu, že vozidlo bylo po delší dobu, konkrétně po dobu čtyř let, odstaveno, došlo k degradaci jednak časem, jednak povětrnostními vlivy, jak konstatoval znalec. Vozidlo se v současnosti s přihlédnutím ke stavu stalo bezcenným, přičemž jeho oprava by i dle názoru znalce nebyla hospodárná, a to vzhledem k totální škodě na vozidle a předpokládané výši případných nákladů na opravu vozidla. Nadepsaný soud proto odvodil výši škody, která žalobci vznikla, od obvyklé ceny vozidla před poškozením a ceny jeho zbytků stanovené na základě odborného znaleckého posudku, přičemž určení těchto cen bylo otázkou pro znalce, k jejímuž zodpovězení je třeba odborných znalostí, jimiž soud nedisponuje. Vzhledem k tomu, že znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, soud hodnotil jako přesvědčivý a řádně odpovídající na zadanou znaleckou otázku, přičemž ani účastníci samotní proti závěrům znalce neměli žádných výtek a závěry znalce respektovali, neměl soud důvod pochybovat o takto zvoleném postupu určení výše škody.

32. Jde-li o obranu žalované spočívající v tvrzení, že žalobce není výlučným vlastníkem předmětného vozidla, nýbrž že žalovaná je podílovým spoluvlastníkem tohoto vozidla, když v době pořízení tohoto vozidla vedla se žalobcem společnou domácnost, a měla by tedy být zavázána povinností zaplatit žalobci toliko polovinu zjištěné škody na vozidle, neshledal ji soud důvodnou, a to z následujících důvodů. Občanský zákoník pojem společná domácnost přímo nevymezuje. Proto, při posouzení toho, zdali na účastníky lze pohlížet jako na osoby žijící ve společné domácnosti, je nutno využít závěrů soudní praxe. Z této zejména vyplývá, že společnou domácnost, na jejíž vedení společně se žalobcem žalovaná odkazovala, se rozumí spotřební společenství trvalé povahy, představující skutečné a trvalé soužití fyzických osob, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 627/2001). Jak bylo v řízení prokázáno, a jak ostatně ani žalobce nikterak nerozporoval, žalobce a žalovaná spolu od roku 2019 do roku 2023 žili a vedli společnou domácnost, když dle potřeby hradili společně každodenní provozní výdaje či výdaje týkající se dětí. V případě osob žijících ve společné domácnosti, ve vztahu druha a družky, však na rozdíl od manželství nevzniká žádné majetkové společenství a nelze tedy použít analogii společného jmění manželů. V případě osob žijících ve společné domácnosti tak vzniká buď výlučné vlastnictví jednoho z nich k určité věci, případně podílové spoluvlastnictví k věci, avšak to za splnění podmínek pro vznik podílového spoluvlastnictví. Žalovaná své tvrzení, že žalobce není výlučným vlastníkem předmětného vozidla, resp. že žalovaná je jeho podílovým spoluvlastníkem, dle ustanovení § 1115 o. z. nijak neprokázala, když neoznačila a nepředložila soudu žádný relevantní důkaz toto tvrzení podporující. Žalobce byl kupujícím vozidla, vozidlo dle kupní smlouvy nabyl do svého výlučného vlastnictví, kupní cena byla uhrazena z jeho výlučných prostředků a byl rovněž provozovatelem vozidla, jak bylo zjištěno ze zprávy , právnická osoba, , adresa, . Tyto skutečnosti přitom potvrdila sama žalovaná, když ve své účastnické výpovědi uvedla, že žalobce kupní cenu vozidla uhradil ze svých vlastních finančních prostředků, nikoliv například ze společných peněz (byť účastníci ani neměli společný účet) a účastníci se ani nikdy nebavili o tom, že by vozidlo měli mít v podílovém spoluvlastnictví, neuzavřeli o této skutečnosti ani žádnou písemnou smlouvu tato tvrzení žalované prokazující. Fakt, že žalobce žalované vozidlo přenechával pro její vlastní potřebu, aby byla mobilní a soběstačná, na tomto závěru nic nemění, jelikož toto jednání žalobce a priori neznamená vznik podílového spoluvlastnictví k vozidlu, nýbrž toliko starání se o potřeby druhého z partnerů v rámci společného soužití. Jestliže tedy měla žalovaná za to, že vozidlo je v podílovém spoluvlastnictví účastníků a měla by tedy hradit toliko jednu polovinu vzniklé škody, je nutno toto označit za pouhé subjektivní přesvědčení žalované, nikoliv za objektivní fakt vyplývající z provedeného dokazování, když je nutno reflektovat závěr, že nikoliv každá věc, kterou jeden nebo druhý z osob žijících ve společné domácnosti kupuje, je věcí spadající do podílového spoluvlastnictví těchto osob, nadto když se jedná o věc vyšší hodnoty v řádu několika desítek tisíc Kč.

33. Z uvedených důvodů je požadavek žalobce na zaplacení náhrady škody oprávněný a obrana žalované nedůvodná. Soud tak uzavřel, že žalovaná, dle ustanovení § 2910 věta první o. z., svým vlastním zaviněním porušila povinnost stanovenou zákonem a zasáhla tak do absolutního práva poškozeného, tedy žalobce, když zaviněně způsobila škodu na předmětném vozidle ve vlastnictví žalobce, čímž zasáhla do vlastnického práva žalobce dle ustanovení § 1011 a § 1012 věta první o. z. Žalovaná tak je povinna k náhradě způsobené škody. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě ve znění jejího zpětvzetí, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žalobě tak v plném rozsahu vyhověl, neboť částka 74 000 Kč byla výší skutečně způsobené škody na vozidle, coby rozdíl mezi hodnotami vozidla před a po škodní události. Soud žalobě vyhověl i co se úroku z prodlení týče, kdy žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 74 000 Kč od 8. 8. 2021, tedy od prvního dne prodlení žalované, do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kdy úrok z prodlení má svůj zákonný základ v ustanovení § 1968 a § 1970 o. z., a jeho výši pak stanoví § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. (výrok II.)

34. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné straně žalující přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením Soud přiznal procesně úspěšnému žalobci na nákladech soudního řízení odměnu za uhrazený soudní poplatek ve výši 3 600 Kč, dále 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis předžalobní výzvy, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, sepis vyjádření k odporu, účast na jednání dne , datum, a , datum, ) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v účinném znění) po 4 060 Kč (tj. 24 360 Kč), 4 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 (tj. 1 200 Kč), 2 x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (tj. 900 Kč), dále 21 % DPH v částce 5 557 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a dále zálohy na náklady spojené s provedením důkazu dle § 141 odst. 1 o. s. ř. v částce 4 000 Kč. Celkem tedy činí náklady řízení žalovaného částku 39 617 Kč (výrok III.).

35. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností soud postupoval dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., když žalovaná požádala o možnost splnit rozsudkem stanovené povinnosti ve splátkách, a to ve výši 3 000 Kč (maximálně však 5 000 Kč). Toto odůvodnila svým zdravotním stavem i skutečností, že čerpá invalidní důchod třetího stupně ve výši 19 497 Kč měsíčně, který je (vyjma výživného na mladší dceru, které jí hradí žalobce) jejím jediným příjmem. Výši svých měsíčních nákladů žalovaná vyčíslila na částku celkem 17 100 Kč, měsíčně jí tedy zbývá částka cca 9 397 Kč. Při stanovení lhůty k plnění tedy soud přihlédl k celkovým poměrům žalované, která se v současné době nachází v nelehké životní situaci skrze svůj nepříznivý zdravotní stav, na základě něhož má přiznán invalidní důchody třetího stupně, pročež se rovněž stará o dvě děti. Soud vzal rovněž v potaz skutečnost, že účastníci řízení jsou bývalými partnery a rodiči společného dítěte, přičemž ke vzniku škodní události došlo v době, kdy spolu účastníci stále jako životní partneři žili, když však žalobce po žalované počal tento nárok na náhradu škody uplatňovat teprve poté, co se jako partneři životně rozešli (ať již z jakýchkoliv důvodů), tedy s velkým časovým odstupem, čímž automaticky částka s ohledem na neustále běžící úrok z prodlení značně narostla. Žalované tak byla uložena povinnost zaplatit vyčíslenou náhradu škody spolu s úrokem z prodlení v měsíčních splátkách po 4 500 Kč a povinnost nahradit žalobci náklady tohoto řízení v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do 20. kalendářního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, a to až do úplného zaplacení s tím, že v případě prodlení s úhradou byť i jediné splátky, a to i částečně, stává se splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je dlužník v prodlení. Výši těchto měsíčních splátek (celkově 6 500 Kč) soud určil jak s přihlédnutím k tomu, aby žalovaná škodu žalobci uhradila v dohledné době, a to nejpozději do dvou let od právní moci tohoto rozsudku, tak i k tomu, aby se současně jakožto matka dětí účastníků neocitla z důvodu hrazení předmětných částek v existenčně problematické situaci.