9 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 21 456 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 000 Kč ode dne 28. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 9 456 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 800 Kč od 26. 9. 2024 do 27. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 800 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 214 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 21 456 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaná uzavřela dne , datum, se žalobkyní prostřednictvím prostředků na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr bankovním převodem ve výši 12 000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , z čehož má soud za prokázané, že jako smluvní strany této smlouvy jsou uvedeny žalobkyně a žalovaná, smlouva není opatřena žádnou formou podpisu žalované, je datována dnem , datum, . Na základě této smlouvy měla žalobkyně žalované poskytnout nezajištěný bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru sjednaného ve výši 20 000 Kč na dobu neurčitou, když úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, když k osobě žalované je uveden bankovní účet. , č. účtu, .

5. Z fotokopie občanského průkazu a průkazu pojištěnce se podává, že žalobkyně disponovala kopiemi dokladů totožnosti žalované.

6. Z žalobkyní předloženého potvrzení o provedené platbě se podává, že z účtu žalobkyně byla na účet , č. účtu, dne 23. 5. 2024 provedena platba ve výši 12 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

7. Z dopisu ze dne 22. 9. 2024 se podává, že žalobkyně zaslala žalované informaci o zesplatnění úvěru ke dni 22. 9. 2024.

8. Z odpovědi , právnická osoba, . ze dne 6. 3. 2026 k žádosti soudu bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, má jako majitele účtu vedenu žalovanou. Z přiloženého výpisu přijatých plateb se podává příchozí úhrada ve výši 12 000 Kč dne 23. 5. 2024 pod variabilním symbolem , var. symbol, s popisem „, Anonymizováno, “.

9. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 10. 2025 (včetně potvrzení o odeslání ze dne 21. 10. 2025) bylo zjištěno, že jím byla žalovaná vyzvána k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě.

10. Z dalších předložených důkazů nebyly pro rozhodnutí soudu zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

11. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

15. Ustanovení § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

16. Podle § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

17. V návaznosti na účinnost nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie, nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

18. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

19. Aby se tedy žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena – v daném případě zejména prokázat, že žalovaná smlouvu podepsala, tedy k ní připojila svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaná ke smlouvě připojila svůj (prostý elektronický) podpis.

20. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně proto není oprávněna požadovat po žalované jakákoliv plnění z titulu této smlouvy.

21. Pouze nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i kdyby žalobkyně doložila smlouvu s řádnými podpisy smluvních stran, soud by v daném případě i přesto posoudil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ve smyslu ustanovení § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Ze shora provedených důkazů je nepochybné, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč při deklarované úrokové sazbě ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Úrok ve výši 480 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smluv, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahují 30 % ročně (viz také nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 199/11 či II. ÚS 3194/18). Lze přitom mít důvodně za to, že žalobkyně by byla požadovanou částku úvěru žalované nepůjčila a smlouvu by s ní byla neuzavřela, kdyby žalovaná na její podmínky byla nepřistoupila. Žalobkyně si smlouvou o úvěru nechala od žalované slíbit plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění ve značném nepoměru. Smlouvy s takto sjednaným úrokem jsou proto dle názoru soudu smlouvami absolutně neplatnými.

22. Žalobkyně však prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 12 000 Kč na bankovní účet, jehož byla v té době žalovaná majitelem, jak vyplynulo ze sdělení , právnická osoba, . Žalovaná prokazatelně přijala od žalobkyně částku v celkové výši 12 000 Kč, aniž tu byl platný závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná obohatila. Ze žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaná doposud žalobkyni neuhradila ničeho, když žalovaná s ohledem na svou pasivitu v řízení tuto skutečnost žádným způsobem nevyvrátila. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou a částkou žalovanou zaplacenou, tzn. nárok na zaplacení částky ve výši 12 000 Kč.

23. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 odst. 1 o. z., je žalovaná povinna plnit až na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. (s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Žalovaná byl prokazatelně vyzvána k plnění výzvou ze dne 19. 10. 2025, odeslané však dne 21. 10. 2025, kterou byla žalované poskytnuta lhůta k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Má se za to, že došlá zásilka došla třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého dluhu do 3 dnů, v prodlení se ocitla dne následujícího po splatnosti. Výzva, coby zásilka, byla poskytovateli poštovních služeb předána dne 21. 10. 2025. Ode dne 28. 10. 2025 je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.

24. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl procesní úspěch účastníků prakticky totožný, proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

26. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 214 Kč podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 859 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 073 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 214 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

27. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.