9 C 76/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 630 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne 2. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 8 180 Kč, částky 1 450 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 1. 2025 do 1. 5. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 966,96 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 296 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 29 630 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, se žalobkyní prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru s možností opakovaného čerpání na dobu neurčitou, když celková výše úvěru činila 20 000 Kč. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Dne 6. 1. 2025 došlo k zesplatnění celého úvěru. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě dat aplikace Kontomatik a databází CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, CEE, insolvenčního rejstříku a databáze neplatných občanských průkazů. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně od 7. 1. 2025 do 19. 2. 2026 z částky 20 000 Kč (tj. 8 180 Kč), jakož i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Žalobkyně soudu předložila nečíslovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru (včetně sazebníku poplatků a listiny Proces žádosti o úvěru a uzavření smlouvy z pohledu klienta), z čehož má soud za prokázané, že jako smluvní strany této smlouvy jsou uvedeni žalobkyně a žalovaný, smlouva není opatřena žádnou formou podpisu žalovaného, není datována. Na základě této smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout nezajištěný bezhotovostní úvěr ve výši až 20 000 Kč na dobu neurčitou, když úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, když k osobě žalovaného je uveden bankovní účet č. , č. účtu, .

5. Z listiny založené na č. l. 25 bylo zjištěno, že se jedná o listinu vypracovanou společností , Anonymizováno, , dle které se oznamuje klientovi schválení úvěru ze dne , datum, ve výši 20 000 Kč a sděluje se výše první minimální platby. Z listiny není zřejmé, komu byla zaslána, k jakému datu byla vypracována, nebyl k ní přiložen ani žádný doklad o jejím odeslání.

6. Z fotokopií občanského a řidičského průkazu se podává, že žalobkyně disponovala kopií dokladů totožnosti žalovaného.

7. Z výpisu interního systému žalobkyně – ověřovací databáze se podává, že žalobkyně provedla kontrolu databází za účelem prověření osoby žalovaného dne 4. 10. 2024.

8. Z výpisu účtu žalovaného se podávají jednotlivé pohyby na účtu žalovaného od 6. 11. 2023 do 4. 10. 2024.

9. Z upozornění na zesplatnění úvěru ze dne 6. 1. 2025, se podává, že žalobkyně předložila dopis adresovaný žalovanému, v němž byl žalovaný upozorněn na zesplatnění úvěru (bez jeho specifikace).

10. Z výpisu z interního systému žalobkyně bylo zjištěno, že tato zaslala dne 6. 1. 2025 žalovanému dopis o zesplatnění.

11. Z žalobkyní předloženého potvrzení o provedené platbě se podává, že z účtu žalobkyně byla na účet , č. účtu, dne 4. 10. 2024 provedena platba ve výši 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

12. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 4. 2025 (včetně potvrzení o odeslání ze dne 24. 4. 2025) bylo zjištěno, že jím byl žalovaný vyzván k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, a to do sedmi dnů od odeslání výzvy.

13. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Ustanovení § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

18. Podle § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

19. V návaznosti na účinnost nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie, nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

20. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

21. Aby se tedy žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena – v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj (prostý elektronický) podpis.

22. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně proto není oprávněna požadovat po žalovaném jakákoliv plnění z titulu této smlouvy.

23. Pouze nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i kdyby žalobkyně doložila smlouvu s řádnými podpisy smluvních stran, soud by v daném případě i přesto posoudil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu ustanovení § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Ze shora provedených důkazů je nepochybné, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč při deklarované úrokové sazbě ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Úrok ve výši 480 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smluv, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahují 30 % ročně (viz také nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 199/11 či II. ÚS 3194/18). Lze přitom mít důvodně za to, že žalobkyně by byla požadovanou částku úvěru žalovanému nepůjčila a smlouvu by s ním byla neuzavřela, kdyby žalovaný na její podmínky byl nepřistoupil. Žalobkyně si smlouvou o úvěru nechala od žalovaného slíbit plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění ve značném nepoměru. Smlouvy s takto sjednaným úrokem jsou proto dle názoru soudu smlouvami absolutně neplatnými.

24. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla částku 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný prokazatelně přijal od žalobkyně částku v celkové výši 20 000 Kč, aniž tu byl platný závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Ze žalobních tvrzení a listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný dosud žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou a částkou žalovaným zaplacenou, tzn. nárok na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč.

25. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 odst. 1 o. z., je žalovaný povinen plnit až na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. (s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění výzvou ze dne 24. 4. 2025, kterou byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy. Výzva, coby zásilka, byla poskytovateli poštovních služeb předána dne 24. 4. 2025. Ode dne 2. 5. 2025 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.

26. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatných smluv o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě procesní úspěch žalobkyně (68 %) převyšoval procesní úspěch žalovaného (32 %), proto soud rozhodl o přiznání náhrady nákladů soudního řízení žalobkyni, a to v procentní výši odpovídající rozdílu úspěchu žalobkyně a žalovaného, tj. ve výši 36 %.

28. Náklady řízení žalobkyně dle ustanovení § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 1 186 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 1 200 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) při sazbě mimosmluvní odměny 400 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu v účinném znění, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč ve výši 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v účinném znění. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky 2 686 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení toliko ve výši 36 %, tj. částku 966,96 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána částečná náhrada nákladů řízení.

29. V posuzovaném případě soud nevydal elektronický platební rozkaz a v řízení pokračoval, proto stanovil povinnost žalovanému zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 296 Kč dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

30. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.