9 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , část názvu právnické osoby , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobce na zaplacení 8,25% úroků ročně z částky [částka] od 1. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení [částka] na účet [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [ulice a číslo] [obec] do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se svým návrhem, který došel Okresnímu soudu v Klatovech dne 21. 12. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalované zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne [datum] řídila [značka automobilu], [registrační značka], a v důsledku dopravní nehody způsobila škodu na vozidle žalobce [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Žalobce měl přímý nárok vůči vedlejšímu účastníkovi (pojišťovně jako pojistiteli žalované) na náhradu majetkové újmy. Žalobce si byl nucen půjčit náhradní vozidlo vzhledem k tomu, že tato pojistná událost byla likvidována jako totální škoda včetně určení obvyklé ceny vozidla. Pojistitel uhradil žalobci po odpočtu pevných nákladů – [částka] za ujetých 276 km - pouze částku [částka]. Pojistitel totiž akceptoval pouze 6 dnů zapůjčení náhradního vozidla při denní sazbě [částka] bez DPH. Pojistné bylo hrazeno od [datum] do [datum]. Žalobce však s krácením pojistného nesouhlasí, neboť zastává názor, že mu nebyla uhrazena skutečná škoda, neboť měl zapůjčeno vozidlo pouze po účelnou dobu, tj. do té doby, než mu bylo kvalifikovaným způsobem sděleno, že pojistná událost bude likvidována jako totální škoda. Dále měl žalobce zato, že měl půjčeno vozidlo za obvyklou cenu v daném místě a čase. Žalobce požaduje po žalované neuhrazenou částku [částka] ([částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno] – [částka]) za 14 dnů, neboť je žalovaná s touto úhradou v prodlení od 1. 7. 2020. V této věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne 29. 12. 2020, proti kterému si podala žalovaná odpor. Uvedla v něm, že v době dopravní nehody bylo vozidlo žalované pojištěno u [právnická osoba], [část názvu právnické osoby] a pojišťovna ji řešila jako pojistnou událost [číslo]. Nárok uplatněný žalobcem neuznala, navrhla zamítnutí žaloby, neboť měla zato, že byl žalobce odškodněn dostatečně. Vedlejší účastník na straně žalované navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 232/2012, podle kterého má poškozený nárok na náhradní vozidlo pouze do doby, dokud se nedozví, že vozidlo opravováno nebude, což je v daném případě datum od [datum]. V ten den se toto poškozený dozvěděl. Přesto vstřícně vedlejší účastník uhradil žalobci navíc 6 dnů od [datum] do [datum] za sazbu [částka] za den + DPH. Vypůjčené vozidlo [značka vozidla] [anonymizováno] bylo staré téměř 20 let, proto byla cena snížena oproti novému vozidlu o 30 % Vedlejší účastník doložil Zápisem o poškození motorového vozidla ze dne [datum], kdy byla také provedena prohlídka vozidla, že vozidlo poškozeného – žalobce nebude opravováno a pojistná událost byla vyhodnocena jako totální škoda. U prohlídky byl přítomen technik vedlejšího účastníka a zástupce držitele vozidla, p. [příjmení]. Dopisem ze dne 10. 3. 2020 bylo žalobci sděleno pojistné plnění [částka] – totální škoda na vozidle. Dopisem ze dne 17. 3. 2020 bylo p. [jméno] [příjmení] (zmocněnci žalobce) oznámeno pojistné plnění za zapůjčení náhradního vozidla ve výši [částka]. Další zprávou ze dne 20. 5. 2020 vedlejší účastník právní zástupkyni žalobce na předžalobní výzvu sdělil, že na postupu likvidace nebylo shledáno žádné pochybení. Soud jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků dne 26. 4. 2021, když všichni byli k jednání omluveni. Soudem bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů založených ve spise, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nehodu dne 27. 2. 2020 způsobila žalovaná (viz záznam dopravní nehodě) a tuto pojistnou událost odškodnil vedlejší účastník na straně žalované jako pojistitel. Žalobce předložil soudu Smlouvu o nájmu dopravního prostředku ze dne [datum], ze které soud zjistil, že si žalobce zapůjčil od [jméno] [příjmení] jako pronajímatele, [značka vozidla] [anonymizována dvě slova] od [datum] do [datum]. Nájemné bylo sjednáno na částku [částka] /den. Fakturou [číslo] ze dne 12. 3. 2020 žalobce doložil, že mu byla vystavena pronajímatelem na částku [částka] za půjčovné od [datum] do [datum], tj. 14 dnů. Předžalobní upomínka adresovaná žalované je datována dnem 27. 2. 2020. Z provedeného důkazního řízení vyplývá, že jedinou spornou otázkou mezi účastníky zůstalo plnění žalované (vedlejšího účastníka) za pronájem náhradního vozidla v rozsahu dle nájemní smlouvy. Z částky [částka] ([částka] x 14) bylo uhrazeno [částka] [anonymizováno] + [částka] [anonymizováno] = [částka], zbývá tedy k úhradě rozdíl [částka]. Pokud vedlejší účastník poukazoval na rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 232/2012, pak má soud zato, že toto rozhodnutí bylo překonáno Nálezem Ústavního soudu

I. ÚS 3831/17 a v poslední době

I. ÚS 22932/20 ze dne 14. 1. 2021. V těchto rozhodnutích se praví, že není výše škody dána jen hodnotou zničeného vozidla, ale též náklady, které by musel poškozený vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Pokud jsou tyto náklady účelně vynaložené, není důvod, aby je nesl poškozený. Ne každý poškozený je natolik solventní, že si může dovolit zakoupit nové vozidlo, aniž by čekal na plnění od pojišťovny. Výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života. Podstatou náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde k totální likvidaci jeho vozidla. V podstatě není důvod, aby se poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno jen částečně, měl nacházet v lepším postavení než ten, jehož vozidlo bylo poškozeno totálně. O odpovědnosti žalované soud nepochyboval a posoudil ji dle § 2927 odst. 1 o.z. („ Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.“ – věta prvá). Dle § 2932 o.z. střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se podle své účasti na způsobení vzniklé škody. V daném případě se jednalo o výlučné zavinění žalované na dopravní nehodě, její odpovědnost se proto nekrátí. Náklady, které žalobce po žalované požaduje, mají přímou souvislost s nehodou, kterou způsobila žalovaná. Dle § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (věta prvá). Pokud se týče rozsahu náhrady škody, soud vzal v potaz především Čestné prohlášení žalobce, který dne 21. 4. 2021 zdůvodnil to, proč si bral náhradní vozidlo po dobu 14ti dnů: neboť pracuje na směny a po dobu, kdy měl odpolední směnu a poté noční, neměl jak se dostat do zaměstnání. Situace byla složitá, neboť v době pandemie se každý bál kontaktu. Náhradní vozidlo si zapůjčil do doby, než obdržel finanční prostředky za poškozené vozidlo a poté začal obratem řešit nákup nového vozu. V době nehody měl pouze toto vozidlo, které si zakoupil dne 20. 1. 2019 a z důvodu nedostatku finančních prostředků ho měsíčně splácel, a to ještě v době po nehodě. Jiný majetek nemá a nikdy neměl. Žalobce rovněž doložil pracovní smlouvou svůj pracovní poměr u [právnická osoba] od [datum]. Dle výpisu z účtu žalobce za měsíc březen [rok] je zřejmé, že od zaměstnavatele mu došel na účet příjem ve výši [částka], konečný zůstatek na účtu byl [částka]. Protože soud považoval rozsah škody za prokázaný, když požadovanou náhradu škody za 14 dnů zapůjčeného náhradního vozidla považoval za účelně vynaložený náklad představující majetkovou újmu žalobce, vzniklou v souvislosti s nehodou, kterou způsobila žalovaná a co do výše i přiměřenou v daném místě, uložil soud žalované zaplatit žalobci požadovanou částku [částka]. Je tvořena jednak náklady za 14 dní zapůjčeného vozu po odečtu náhrady, kterou již žalobce obdržel ([částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno]). Pokud se týče požadovaného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od 1. 7. 2020 do zaplacení, pak v této výši byl návrh žalobce zamítnut. V předžalobní výzvě ze dne 10. 6. 2020 sice žalobce požaduje částku [částka] za 14 dní zapůjčeného vozidla, nesouhlasí s poukázanou částkou [částka], ale nijak svůj požadavek dále nerozvádí, nedokladuje a neodůvodňuje tak, jak učinil na základě výzvy soudu v tomto řízení. Vedlejší účastník tedy neměl k dispozici veškeré doklady od žalobce a nemohl tak vztažmo k tomuto konkrétnímu případu posoudit účelnost vynaložení nákladů za náhradní vozidlo žalobcem a neseznámil se s veškerými jeho námitkami a důkazy, což se stalo až v tomto řízení (pozn.: nicméně i přesto žalovaná a vedlejší účastník svůj procesní postoj v této projednávané věci nezměnili). O rozsahu účelně vynaložených nákladů tedy rozhodl až soud, a proto o prodlení žalované s úhradou žalované částky neuvažoval. Lhůta k plnění byla stanovena 15 dnů od právní moci rozsudku. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci téměř plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce požadoval přiznání náhrady nákladů řízení včetně soudního poplatku ve výši za 5 hl. úkonů po [částka], 5 x RP po [částka], soudní poplatek [částka] a DPH. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) a přiznal jen ty náklady řízení, které považoval za účelně vynaložené. Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § [částka] 1 500. V dané věci soud přiznal odměnu za 2 hlavní úkony (příprava a převzetí, sepis žaloby), tj. [částka] a za jednoduchou předžalobní upomínku ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 AT paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 3 úkony, proto žalobci náleží celkem [částka] x 3 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. je náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž náklad řízení. V daném případě činí DPH [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je povinna žalovaná žalobci zaplatit na účet jeho právního zástupce rovněž ve lhůtě do 15ti dnů od právní moci rozsudku. Žalobci nebyla přiznána odměna za další účtované úkony (zřejmě podání), které soud nepovažoval za účelně vynaložené a jako takové také nemohly být přiznány, neboť ne každé podání soud vyžaduje a splňuje tak podmínku pro účtovatelnou odměnu ve smyslu § 11 vyhl. č. 1977/1996 Sb.