10 C 94/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně . Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Jméno žalovaného B ., IČO IČO žalovaného B sídlem Adresa žalovaného B o náhradu ztráty na výdělku ve výši 168 922 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni částku ve výši 168 922 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 157 969,13 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně soudní poplatek ve výši 8 447 Kč do 15 dní od právní moci rozsudku.

IV. České republice se právo na náhradu nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku v řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 370 087 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy na zdraví v důsledku úrazu, který utrpěla dne 9. 8. 2017, a za který odpovídá žalovaný. Dne 9. 8. 2017 prováděl zaměstnanec žalovaného , jméno FO, v , adresa, sečení porostu zahradním traktorem, od jehož sekacího bubnu odlétl kámen, který zasáhl žalobkyni do obličeje nad pravé oko a způsobil jí tržnou ránu a frakturu lebky. Jde tak o nárok na náhradu škody z provozní činnosti žalovaného, když žalovaný rozhodně neučinil vše, co by po něm bylo možno rozumně žádat, aby ke škodě nedošlo, tj. nezajistil dostatečně pozemek, kde docházelo k sečení, zejména proti vstupu osob, a neučinil ani žádná další opatření, resp. jen formálně.Žalobkyně požadovala jednak částku 194 095 Kč jako bolestné stanovené na základě znaleckého posudku a rovněž částku 7 000 Kč, kterou vynaložila na zpracování posudku. Před úrazem dne 7. 8. 2017 uzavřela žalobkyně pracovní smlouvu se společností , právnická osoba, . s termínem nástupu k 15. 8. 2017, protože však nemohla nastoupit z důvodu utrpěného úrazu, zaměstnavatel jí oznámil, že od pracovní smlouvy odstupuje. Po úraze byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Jako náhrada jí byla v tomto období vyplacena částka 7 751 Kč měsíčně pojišťovnou žalovaného a dále pobírala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5 334 Kč měsíčně. Žalobkyně tak požaduje uhradit ztrátu na výdělku ve výši 168 992 Kč vycházeje z příjmu, kterého by dosahovala podle pracovní smlouvy uzavřené před úrazem a po odečtení pobíraného invalidního důchodu a renty. Žalobkyně nesouhlasí se stanoviskem vedlejšího účastníka, který při stanovení výše renty odečítá dále pravděpodobný výdělek stanovený pojistitelem v částce 21 124 Kč, neboť po celou dobu byla žalobkyně v pracovní neschopnosti a podle zdravotnické dokumentace a ze zpráv lékařů je zjevné, že nebyla schopna vykonávat žádnou výdělečnou činnost. Na tom nic nemění skutečnost, že pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že je pravdou, že zaměstnanec žalovaného prováděl dne 9. 8. 2017 sečení trávy, ale podle zprávy výrobce není od roku 2014 znám žádný případ s újmou na zdraví třetí osoby při provozu stroje. Není tak prokázána příčinná souvislost mezi pracovní činností žalovaného a úrazem žalobkyně. S odkazem na zprošťující rozsudek v trestní věci, kde byl předmětem řízení právě úrazový děj, žalovaný uplatňuje liberační důvody, tj. že vynaložil veškerou péči, kterou po něm lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo – zejména vybral zkušeného zaměstnance, proškolil jej včetně upozornění na povinnosti projít sečenou plochu a odstranit kameny, pravidelně prováděl kontrolu, seznámil zaměstnance se strojem, který byl prověřený, jak vyplývá i z posudku z oboru strojírenství, který byl vypracován v trestním řízení. Potvrzuje, že vedlejší účastník na nároky žalobkyně již plnil a žalovanému nezbude, než se jeho názoru ohledně základu nároku podrobit. I přesto považuje žalovaný ztrátu na výdělku jako nepravděpodobnou, pracovní smlouvu měla žalobkyně uzavřít dva dny před úrazem a do práce nenastoupila právě z toho důvodu.

3. Vedlejší účastník učinil nesporným, že dne 9. 8. 2017 utrpěla žalobkyně úraz, kdy jí zasáhl kámen odmrštěný od sekačky na trávu, následně byla v pracovní neschopnosti a registrována jako uchazečka o zaměstnání, v mezidobí byla dále uznána invalidní v I. stupni s datem vzniku invalidity 18. 4. 2018. Pokud jde o nárok na úhradu bolestného a nákladů za znalecký posudek, vedlejší účastník plnil na tyto nároky dne 21. 8. 2020. Pokud jde o ztrátu na výdělku za uvedené období odkazuje se na ust. § 2963 odst. 1 o.z. a na vnik invalidity s tím, že náhrada má být určena jako rozdíl mezi průměrným výdělkem v rozhodném období a dosahovaným z pracovního nebo obdobného poměru se zohledněním pobíraného důchodu či jiných dávek. Je tak třeba zohledňovat zachovanou pracovní schopnost žalobkyně v rozsahu 65 % a tedy i pravděpodobný výdělek, kterého by mola žalobkyně v uvedeném období dosahovat, když zprávy psychiatra byly posudkovou komisí zohledněny, a právě i podle nich určen stupeň invalidity. Při svém výpočtu tak vedlejší účastník zohlednil fiktivní výdělek na pozici recepční s ohledem na dosažené vzdělání a nárok žalobkyně nad rámec již poskytnutého plnění má za nedůvodný.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 6. 2021, č. j. 10 C 94/2020-81, soud ke zpětvzetí žalobkyně zastavil řízení co do částky 201 095 Kč, kterou vedlejší účastník uhradil po podání návrhu dne 21. 8. 2020, tj. po podání žaloby. Nadále tak předmětem řízení a dokazování byla jen část nároku představující ztrátu na výdělku za období 1. 5. 2018 – 31. 12. 2018 ve výši 168 992 Kč s příslušenstvím.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, znaleckým posudkem zadaným soudem a výslechem svědka i žalobkyně, a s ohledem na výsledky dokazování a předmět řízení soud jako nedůvodné a nadbytečné zamítl další návrhy na doplnění dokazování. Skutkový stav byl provedeným dokazováním zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

6. Předně na jednání dne 26. října 2021 učinila žalobkyně, žalovaný i vedlejší účastník na straně žalovaného nesporným (potvrdili), že základ nároku je dán a žalovaný spolu s vedlejším účastníkem výslovně uvedli, že jej nezpochybňují, a že spor je jen ve způsobu výpočtu fiktivního výdělku žalované, tedy ve výši nároku. Aby následně žalovaný (nikoli tak již vedlejší účastník) změnil svůj postoj a předkládal soudu tvrzení o nedostatku příčinné souvislosti mezi úrazem a činností žalovaného, resp. o jeho neprokázání, a pro případ prokázání příčinné souvislosti tvrzení o zproštění se odpovědnosti. Změnu postoje postavil žalovaný na názoru, že tento spor je prvním v řadě sporů žalobkyně z téhož právního důvodu a měl tak být rozhodnut jako první a na závěry v tomto řízení nemá vliv, že další, následné spory jsou již rozhodnuty – část i pravomocně včetně závěru stvrzeného v odvolacím řízení, že je to žalovaný, kdo za škodní událost odpovídá. Soud tak provedl i dokazování ke škodnímu ději a dospěl ke stejnému závěru jako zdejší soud v již rozhodnutých sporech i v trestní věci, tj. že ke škodní události a zranění žalobkyně došlo odmrštěním předmětu od sekačky provozované žalovaným, a tedy že za zranění žalobkyně odpovídá žalovaný, jak rozvedeno níže.7. , jméno FO, prováděl sečení porostu v době nehody pro žalovaného na základě uzavřené dohody o provedení práce uzavřené na pomocné práce, sekání traktorovou sekačkou, odvoz roští a obsluha vysokozdvižné plošiny (prokázáno obsahem dohody o provedení práce ze dne 1. 3. 2017). K úrazu žalobkyně při sečení travního porostu dne 9. 8. 2017 došlo souhrou náhod, kdy současně pracovník žalovaného najel na místo nekvalitní zeminy, čímž došlo k odmrštění předmětu, který zasáhl žalobkyni, pracovník byl proškolen o BOZP a zaškolen s obsluhou travní sekačky, ale návod výrobce nestanovuje odstupovou vzdálenost při sekání, ale zakazuje se zdržovat se v prostoru výsypky, aby nedošlo ke zranění odlítajícími předměty, dále výrobce zakazuje, aby se při provozu v blízkosti pohybovala další osoba (zjištěno ze závěru nehody ze dne 10. 8. 2017 vypracované , jméno FO, , preventistou rizik, jehož odbornost je prokazována osvědčením č. , hodnota, ). Žalovaný má vypracovánu identifikaci a hodnocení pracovních rizik včetně přijatých opatření pro údržbu zeleně, odstraňování křovin a buřiny, práce s rmřp a křovinořezem, při dodržení zásad BOZP, proškolení zaměstnance, dodržování návodu od výrobce a provádění pravidelných kontrol se rizika považují za přijatelná, je počítáno s úderem a zasažením osoby v okolí, když riziko se minimalizuje prohlídkou sečené plochy a odstraněním nežádoucích předmětů a vyloučením přítomnosti osob v nebezpečné vzdálenosti, která není nijak konkretizována, při vstupu osoby do prostoru pak přerušením sekání, dokument obsahuje podpis , jméno FO, v letech 2017, 2018 a 2019 s poznámkou seznámen (prokázáno dokumentem Identifikace a hodnocení pracovních rizik ze dne 2. 1. 2017). Rovněž seznámení se s návodem k zařízení je podepsáno , jméno FO, dne 1. 3. 2017 (prokázáno záznamem o provedeném seznámení s návody k použití a praktickém zaškolení na strojním a technickém zařízení ze dne 1. 3. 2017). , jméno FO, absolvoval vstupní školení pro zaměstnance včetně seznámení se s identifikací rizik a rizikových situací (prokázáním listinou o provedení školení podepsanou , jméno FO, a žalovaným jako školitelem, bez uvedení data provedení školení). , jméno FO, byl seznámen s provozním deníkem stroje, tedy s návodem k použití, stroj byl dlouhodobě bez závad (prokázáno provozním deníkem stroje s podpisem zaměstnance u data školení 1. 3. 2017). Žalovaný je jako vedoucí pracovník proškolen o BOZP, úspěšně složil po proškolení test (prokázáno evidenční listinou o školení vedoucích zaměstnanců a potvrzením o složení testu z 2. 1. 2017, obsah školení pak osnovou školení). Žalovaný má vypracovánu organizační směrnici – provozní bezpečnostní předpis pro sekání trávy (prokázáno předpisem ze dne 2. 1. 2017). Z knihy BOZP vedené žalovaným bylo zjištěno, že dne 9. 8. 2017 byl učiněn žalovaným záznam o úrazu při sekání trávy paní , jméno FO, . Žalovaný disponuje deníkem kontrol ploch před sekáním, v němž podpisem potvrzují pracovníci, že prostor zkontrolovali a před sekáním odstranili veškeré předměty, kamen, klacky apod., v němž je z 9. 8. 2017 záznam o místě kontroly , právnická osoba, a podpisem , jméno FO, , žádná poznámka uvedena není, kontrola vedoucím neprovedena, poznámka není u žádné z lokalit (prokázáno obsahem deníku se zápisy od 10. 4. 2017 – 28. 4. 2018). Z vyjádření prodejce zahradního traktoru použitého při sečení trávy žalovaným, resp. jeho zaměstnance, bylo zjištěno, že stroj je určen pro sekání veřejných prostranství a vzhledem k jeho konstrukci je poškození zdraví či majetku na vzdálenost 15 m ve výšce očí mimořádnou událostí vzniklou souhrou několika náhodných faktorů, v praxi není znám od roku 2014 žádný obdobný případ (prokázáno vyjádření , právnická osoba, ze dne 22. 9. 2017). Výsledkem kontroly Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj provedené u žalovaného v období 29. 7. 2019 – 4. 10. 2019 byl závěr, že žalovaný vede dobře ve spolupráci s osobou odborně způsobilou příslušnou dokumentaci, byly předloženy veškeré podklady a kontrolou nebyly zjištěny nedostatky. Z obsahu kontrolní zprávy bylo dále zjištěno, že při použití stejného stroje pro sečení jako dne 9. 8. 2017 ve dnech 29. 7. a 5. 8. 2019 byl červenobílou páskou s nápisem nevstupovat ohraničen prostor sekání, do budoucna budou dále vyrobeny výstražné cedule s upozorněním veřejnosti, aby do prostoru nevstupovala.

8. Dne 10. 8. 2017 byly zahájeny úkony trestního řízení proti , jméno FO, pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit 9. 8. 2017, když prováděl v , adresa, sečení travního porostu zahradním traktorem, od kterého odlétl kámen a zasáhl kolemjdoucí , Jméno žalobkyně, a způsobil jí zranění (prokázáno záznamem o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 10. 8. 2017). Následně vydané usnesení o zahájení trestního řízení bylo zrušeno jako nezákonné usnesením ze dne 24. 1. 2020 a následně zhojeno a podána obžaloby. V trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , spisová značka, byl obžalovaný , jméno FO, (zaměstnanec žalovaného) dne 8. 11. 2021 zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 9. 8. 2017 při sečení travního porostu dostatečně nezabezpečil sečenou plochu odstraněním nežádoucích předmětů, přestože byl řádně proškolen a při sečení došlo k odražení nejspíše kamene od sekacího bubnu a jeho odlétnutí směrem k protějšímu chodníku, kde zasáhl procházející , Jméno žalobkyně, a způsobil jí poranění spočívající v tržně ráně na čele, vpáčené víceúlomkové zlomenině klenby lební v místě čelní kosti s průnikem vzduchu do dutiny lební, drobné krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a drobné krvácení pod omozečnici, která si vyžádala hospitalizaci a následnou odbornou léčbu, kdy se u poškozené rozvinul organický poúrazový syndrom a posttraumatická stresová porucha. Z odůvodnění rozsudku se podává, že je fakticky nesporné, že se stal skutek, jak je popsán v obžalobě a žádné důkazy neukazují na to, že by ke zranění poškozené mohlo dojít jiným mechanismem než po zásahu nezjištěného předmětu odmrštěného sekačkou obsluhovanou zaměstnancem žalovaného. Soud tak učinil závěr, že skutek se sice stal, ale pro absenci zavinění na straně obžalovaného není trestným činem. Soud upozornil, že zásady a pokyny výrobce jsou zcela nekonkrétní a obecné, neurčují ohrožený prostor ani bezpečnou vzdálenost, to se týká i pravidel pro odstranění předmětů z prostoru sečení. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2022 č.j. , spisová značka, byl zprošťující rozsudek potvrzen, když i odvolací soud měl za zcela nesporné, že se škodní událost stala tak, jak je popsána v obžalobě, a že tedy ke zranění poškozené došlo zasažením nezjištěného předmětu odmrštěného od zahradní traktorové sekačky. Zásadním zjištěním pro posouzení projednávané věci je skutečnost, že v uvedených rozhodnutím není ani zmínky o tom, že by kdy bylo namítáno cokoli, co by mohlo vést k závěru, že ke zranění došlo jiným mechanismem.

9. Krom skutečnosti shora již zmíněné, že účastníci učinili nesporným, že žalovaný odpovídá za vzniklou škodu, bylo provedeným dokazováním bez pochybností prokázáno, že ke škodní události došlo dne 9. 8. 2017 tak, že byl odmrštěn cizí předmět od sekačky obsluhované zaměstnancem žalovaného, který zranil na hlavě žalovanou, která procházela kolem. Žádnou jinou verzi soudu nikdo z účastníků (ani v řízení trestním, z jehož závěrů není důvod nevycházet) nepředložil, žádná pochybnost v průběhu řízení a dokazování v řízení nevyšla najevo. Z listinných důkazů i výslechů zjištěné skutečnosti dokazují tuto jedinou verzi události, při které došlo ke zranění žalobkyně. Že k úrazu došlo při sekání je zaznamenáno i v dokumentaci samotného žalovaného. Příčinná souvislosti mezi provozní činností žalovaného a vzniklým úrazem je tak jednoznačně dána.

10. Všemi důkazy uvedenými v odstavci 7 má soud za prokázané, že žalovaný má vypracován standard BOZP, provádí školení a kontroly předpisy stanovené, vykazuje a zhodnocuje rizika ve spolupráci s odborně způsobilou osobou v oblasti BOZP. Ve svém souhrnu však představují formální seznámení se s riziky a dalšími informacemi (návody apod.), ač jsou pro plnění podmínek BOZP dostatečné, ve svém souhrnu nejsou sto docílit cíle, kterého se žalovaný domáhá, a to liberace žalovaného. Žádný z dokumentů neobsahuje zejména konkrétní požadavky na bezpečnost osob nacházejících se v blízkosti sekačky ani opatření k zajištění bezpečnosti těchto osob. Jak je evidentní z následné kontroly, aktuálně již je prostor sečení jasně vymezen a zakázán vstup veřejnosti. V době úrazu tomu tak nebylo, prostor nebyl nijak vymezen, žádné upozornění pro vstupující veřejnost nebyla instalována. To jsou minimální opatření, která lze po žalovaném k zajištění bezpečnosti bezesporu požadovat. Je-li pochyb o vysbírání terénu od cizích předmětů a účinnosti tohoto opatření, pak naopak pochyb není o tom, že nebylo dodrženo základní pravidlo, které bezpečností příručky obsahují, a to vypnutí stroje při vstupu třetích osob do prostoru sečení. Jakkoli není opět nikde jasně stanoven perimetr od stroje, je třeba toto opomenutí klást k tíží žalovaného jako další požadavek, při jehož nesplnění se nemůže dovolávat zproštění odpovědnosti. Dostatečná preventivní opatření předcházející vzniku škod žalovaným nebyla zavedena a plněna. Jakkoli došlo ke zranění žalobkyně souhrou mnoha náhod, je to žalovaný, který za provozní činnost spočívající v provozování sekačky odpovídá (provoz závodu žalovaného), a jde o odpovědnost objektivní, tj. za výsledek bez ohledu na zavinění.

11. Podle ust. § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

12. Dle ust. § 2895 o. z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

13. Dle ust. § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

14. Podle § 2924 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

15. Protože bylo prokázáno, že žalobkyně utrpěla úraz v důsledku provozu závodu žalovaného, který za škodu odpovídá, další dokazování bylo vedeno ke zjištění výše vzniklé škody.

16. Pokud byl proveden k důkazu znalecký posudek vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, ke stanovení výše bodového ohodnocení bolestného, pak se stal v průběhu řízení nadbytečným poté, co vedlejší účastník na tento nárok plnil a žaloba byla vzata zpět a řízení v této části zastaveno, soud z něj tedy žádné závěry nečiní. Stejný závěr platí i pro potvrzení po výplatě bolestného a nákladech na vypracování znaleckého posudku.

17. Žalobkyně jako zaměstnanec a společnost , právnická osoba, . jako zaměstnavatel uzavřeli dne 7. 8. 2017 pracovní smlouvu, podle které má zaměstnanec nastoupit na pozici referent dne 15. 8. 2017 na plný úvazek 40 hodin týdně, pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce a mzdou určenou dle tarifu zaměstnavatele (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 7. 8. 2017 uzavřenou mezi , právnická osoba, . a žalobkyní a opatřenou vlastnoručními podpisy účastníků).

18. Žalobkyně měla být na základě pracovní smlouvy ze dne 7. 8. 2017 zařazena na pozici referent v platové třídě 11 od 15. 8. 2017 s platem 18 100 Kč a mimotarifní složkou dohodnutou v kolektivní smlouvě ve výši 89 % (prokázáno funkčním a platovým řízením společnosti , právnická osoba, . ze dne 7. 8. 2017). , právnická osoba, . jako zaměstnavatel odstoupil od pracovní smlouvy uzavřené s žalobkyní dne 7. 8. 2017, a to písemně podle ust. § 34 odst. 3, 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, z důvodu že zaměstnanec nenastoupil ve sjednaný den do práce a zaměstnavatel se do týdne nic nedozvěděl o příčině (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne 24. 8. 2017 podepsaným zástupcem , právnická osoba, . a žalobkyní). Žalobkyně je od 1. 7. 2020 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . na pozici pomocný administrativní pracovník s pracovní dobou 25 hodin týdně (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 30. 6. 2020), z tohoto důkazu soud nečiní žádný závěr vzhledem k období, za které je ztráta na výdělku požadována.

19. Výslechem žalobkyně soud potvrdil výše uvedená zjištění a dále bylo zjištěno, že žalobkyně nepobírala v předmětném období nemocenskou, stále se léčí na psychiatrii, před úrazem dlouhodobě pracovala na pozici účetní a jako účetní měla pracoval i u , právnická osoba, ., mezi ukončením posledního zaměstnání někdy v roce 2017 a nástupem do společnosti , právnická osoba, . byla evidována na Úřadu práce.

20. Že žalobkyně skutečně uzavřela pracovní smlouvu dne 7. 8. 2017 a měla nastoupil na pozici účetní ve společnosti , právnická osoba, . od 15. 8. 2017, a že listiny, tj. pracovní smlouvy, platové a funkční zařazení, jsou listinami pravými a podpis na nich je jeho vlastním podpisem, jakož i že obsah je standardní jako u jiných smluv společnosti, a že od pracovní smlouvy bylo odstoupeno, bylo prokázáno výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , zástupce zaměstnavatele žalobkyně společnosti , právnická osoba, . Dále bylo jeho výslechem potvrzeno i to, že žalobkyně do společnosti , právnická osoba, . nastoupila v roce 2020, ale vykonává pomocné administrativní práce na zkrácený úvazek. Že pracovní smlouva byla skutečně uzavřena dva dny před úrazem, a že žalobkyně nenastoupila do zaměstnání z důvodu úrazu potvrdil , tituly před jménem, , jméno FO, rovněž v e-mailové komunikaci se zástupcem vedlejšího účastníka (prokázáno e-mailovou komunikací ze dne 11. 1. 2019).

21. Žalobkyně tedy uzavřela dne 7. 8. 2017 pracovní smlouvu se společností , právnická osoba, ., výlučně v důsledku uvedeného úrazu však nenastoupila do práce, proto společnost , právnická osoba, . odstoupila od pracovní smlouvy. Protože žalobkyni nevznikl pracovní poměr právě následkem úrazu způsobeného zaměstnancem žalovaného, je žalovaný povinen žalobkyni tuto ztrátu na výdělku nahradit (§§ 2914, 2924, 2962 odst. 1 o.z.; viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry se uplatní i na projednávanou věc). Pro vlastní výši ztráty na výdělku je základem zjištění průměrného výdělku jako pravděpodobného výdělku, kterého by žalobkyně dosahovala.

22. Pokud soud nechal zpracovat znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , znalcem z oboru ekonomika – odvětví účetní evidence, daně a mzdy, pak z něj soud nečiní pro řízení žádné závěry. Posudek byl co do zadání, obsahu, a nakonec i závěru bez důkazní hodnoty k určení výše ztráty na výdělku, resp. pravděpodobného výdělku, nehledě na rozporné závěry znalce.

23. Z mzdového listu zaměstnankyně , právnická osoba, . na pozici účetní , jméno FO, za rok 2017 bylo prokázáno, že její výdělek za rozhodné období (předcházející kalendářního čtvrtletí úrazu žalobkyně), tj. za druhé čtvrtletí roku 2017, činil 103 633 Kč po odečtení náhrady za čerpanou dovolenou v tomto období (3 073 Kč a 1 536 Kč), odpracovaná doba pak byla celkem , hodnota, dní včetně svátků. Z mzdového listu zaměstnankyně , právnická osoba, . na pozici účetní , jméno FO, za rok 2018 soud závěr s ohledem na rozhodné období nečinil.

24. Žalobkyni byl přiznán invalidní důchod prvního stupně od 18. 4. 2018, důchod byl přiznán ve výši 5 334 Kč měsíčně, první výplata za období 18. 4. 2018 – 11. 8. 2018 byla ve výši 20 211 Kč jako doplatek a od srpna 2018 pak 5 334 Kč měsíčně (prokázáno potvrzením ČSSZ ze dne 24. 4. 2024). Výše přiznaného invalidního důchodu žalobkyně v období 1. 5. 2018 – 31. 12. 2018 ve výši 5 334 Kč je dále prokazována i rozhodnutím ČSSZ ze dne 23. 7. 2018.

25. Žalobkyni byla za období 1. 5. 2018 – 31. 12. 2028 přiznána a vyplacena z titulu ztráty na výdělku vedlejším účastníkem částka 62 008 Kč (z nesporných tvrzení účastníků potvrzených dokladem o výplatě ze systému pojišťovny pro období 5-12/2018 a dále také informací o výplatě pojistného plnění ze dne 15. 3. 2019).

26. Žalobkyně byla po celý rok 2018 uznána lékařem práce neschopná z důvodu úrazu ze dne 9. 8. 2017 (prokázáno potvrzením o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu vystavené 1. 1. 2018 a dále po celý rok 2018 a dále prodlužované včetně lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, o zahájení léčení dne 9. 8. 2017 trvajícím dále i po 23. 10. 2018 a jejím trvání i k 14. 2. 2019). Že je pracovní potenciál žalobkyně vyčerpán a není pro trvalou plačtivost schopna pracovního procesu, jakož i nutnost dalšího pokračování v medikaci a léčbě je potvrzena lékařskou zprávou ze dne 26. 6. 2019 , tituly před jménem, , jméno FO, , psychiatra.

27. Žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 4. 8. 2017 do 30. 6. 2020, v období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 jako dočasně práce neschopná, podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytována v době od 4. 8. 2017 – 3. 1. 2018 (prokázáno sdělením Úřadu práce ČR ze dne 24. 4. 2024).

28. Z výzvy ze dne 6. 12. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila u vedlejšího účastníka žalobou uplatněný nárok. Žalovaný byl dále vyzván k plnění řádnými předžalobními upomínkami datovými 29. 7. 2020 a rovněž mu byla oznámena změna v právním zastoupení žalobkyně (prokázáno předžalobními výzvami a oznámením o změně právního zastoupení ze dne 29. 7. 2020). Odeslání oznámení i předžalobních výzev je prokazováno výstupem z datových schránek a datem doručení žalovanému 31. 7. 2020 a dále i v listinné podobě podacím lístkem a ze systému pošty.

29. Dle ust. § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

30. Podle ust. § 2962 odst. 1 o. z. náhrada na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou tohoto, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

31. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle § 353 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období, dle odstavce druhého za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Dle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle § 355 odst. 1, 2 zákoníku práce, jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Podle § 356 odst. 1, 2, 3 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce (odstavec 2). Má-li být uplatněn průměrný měsíční čistý výdělek, zjistí se tento výdělek z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, vypočtených podle podmínek a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje (odstavec 3). Při absenci právní úpravy soud postupoval obdobně podle pravidel dříve obsažených v nařízení vlády č. 258/1995 Sb. (účinné do 31. 12. 2013), tedy zjišťoval průměrný výdělek podle zákona, v případě vykonávání závislé práce v pracovním poměru tedy dle úpravy průměrného výdělku v zákoníku práce. Průměrný výdělek soud zjišťoval podle výdělku pracovníka, který vykonával pro zaměstnavatele práci stejné hodnoty, tedy byl na stejné pozici, na kterou měla nastoupit žalobkyně.

32. Podle § 23 z. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „z. o nemocenském pojištění“), nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 déle než 21 kalendářních dní. Podle § 5 z. o nemocenském pojištění jsou pojištění při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni a) zaměstnanci v době zaměstnání, pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu a nejsou od této daně osvobozeny, b) osoby samostatně výdělečně činné. Podle § 15 odst. 1 z. o nemocenském pojištění nemocenské náleží též, jestliže ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti (§ 57) nebo k nařízení karantény (§ 105) došlo po zániku pojištění v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo. Podle § 15 odst. 3 z. o nemocenském pojištění ochranná lhůta plyne jen z pojištěné činnosti, a to samostatně z každé pojištěné činnosti.

33. Soud tedy při zjišťování pravděpodobného výdělku žalobkyně vycházel ze mzdového listu za rok 2017 zaměstnankyně , právnická osoba, . , jméno FO, (dále jen „zaměstnankyně“), která v daném období, tj. 1. 5. 2018 – 31. 12. 2018, vykonávala práci stejného druhu (stejné hodnoty) jako by měla vykonávat žalobkyně, pokud by nedošlo ke škodní události dne 7. 8. 2017, za kterou odpovídá žalovaný. V posuzovaném období byla žalobkyně po celou dobu v pracovní neschopnosti, vedena na Úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti či rekvalifikaci. Vedlejším účastníkem jí byla vyplacena částka 62 008 Kč a dále jí byl přiznán invalidní důchod ve výši 5 534 Kč měsíčně. Byla-li prokazatelně žalobkyně uznána práce neschopnou po celé období, pak nelze operovat s jejím možným výdělkem v tomto období.

34. Při vlastním výpočtu soud nejprve stanovil pravděpodobný průměrný hrubý výdělek za kalendářní čtvrtletí předcházející vzniku škodní události. Ze mzdového listu soud zjistil, že mzda zaměstnankyně za druhé čtvrtletí roku 2017 činila 103 633 Kč po odečtení náhrady za čerpanou dovolenou v tomto období, odpracovaná doba pak byla celkem 62 dní včetně svátku, což při 8hodinové pracovní době činí celkem 496 hodin. Průměrný hodinový výdělek žalobkyně by tak činil 208,94 Kč, ten je třeba násobit týdenní 40 hodinou pracovní dobou a průměrným počtem týdnů v roce vyjádřeným koeficientem 4, 348, tedy průměrný hrubý měsíční výdělkem by v předmětném období činil částku 36 338,844 Kč. Z této částky soud vycházel po celé období, za které je náhrada požadována. Za toto období by žalobkyně dosáhla výdělku celkem 290 710,752 Kč (36 338,844 x 8). Od této částky je třeba odečíst přiznaný a vyplacený invalidní důchod žalobkyně ve výši 44 672 Kč (5 334 x 8) a peněžitý důchod vyplacený vedlejším účastníkem ve výši 62 008 Kč (7 751 x 8), tedy celkem částku 106 680 Kč již žalobkyni poskytnutou. Náhrada ztráty na výdělku tak za období květen až prosinec roku 2018, kdy byla žalobkyně po celou dobu práce neschopná, činí částku 184 031 Kč.

35. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že za úraz, v důsledku kterého žalobkyně nemohla nastoupit do zaměstnání, odpovídá žalovaný, žalobkyně byla po celou dobu 1. 5. 2018 - 31. 12. 2018 v pracovní neschopnosti bez nároku na dávky nemocenského pojištění (nebyla účastna nemocenského pojištění) vedena na úřadu práce, náleží jí náhrada na ztrátu výdělku, kterého by byla dosáhla, pokud by ke škodní události nedošlo. Protože žalobkyně žádala částku 168 992 Kč, pak soud jsa vázán návrhem žalobkyně, který nemůže překročit, rozhodl tak, že žalobkyně přiznal celou požadovanou částku 168 992 Kč s příslušenstvím.

36. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu, a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalovanou částku včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 168 992 Kč od 8. 8. 2020 do zaplacení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud určil s ohledem na žalobcem zaslanou předžalobní upomínku ze dne 29. 7. 2020 na den následující po uplynutí lhůty k plnění (upomínka byla žalovanému doručena dne 31. 7. 2020, lhůta k plnění byla stanovena sedmidenní) (§ 1970 o. z.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

37. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. a k jeho úhradě jsou společně a nerozdílně zavázáni žalovaný a vedlejší účastník na straně žalované. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná – z procesního hlediska i co do zastavení v části předmětu řízení, které bylo zcela zaviněno protistranou, která plnila po podání žaloby – a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky za tyto úkony právní služby:- převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), jednoduchá výzva k plnění ze dne z 6. 12. 2018 (§ 11 odst. 2 písm. h/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), výzva se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 29. 7. 2020 jako jeden úkon právní služby, neboť účelně vynaloženým nákladem je odeslání jedné výzvy, byť obsahuje více nároků a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), tedy 3,5 x 9 820 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, z tarifní hodnoty 370 087 Kč);- 6 x účast na jednání soudu dne 26. 10. 2021, 4. 10. 2022, 11. 1. 2022, 1. 11. 2023, 12. 6. 2023 a 20. 6. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), 4x vyjádření ze dne 14. 6. 2021, 30. 11. 2021, 28. 4. 2022 a 1. 3. 2023, když za vyjádření ze dne 11. 1. 2024 odměna přiznána nebyla, neboť jde o zcela zbytné vyjádření, obsahově opakující již uplatněné námitky a není tak nákladem účelně vynaloženým (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), odvolání do procesního rozhodnutí ze dne 22. 2. 2023 (§ 11 odst. 2 písm. c/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu ), 10,5 x 7 860 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, z tarifní hodnoty 168 922 Kč, tj. po částečném zastavení řízení);- paušální náhrada hotových výdajů za tyti úkony právní služby 14x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).Dále cestovné při cestě Praha – Kolín a zpět 140 km na celkem 6 jednání soudu v celkový výši 5 853 Kč. Ve výši 776 Kč za jednání dne 26. 10. 2021 (průměrná spotřeba 4,2l/100 km a vyhláškové ceně paliva 27,20 Kč/l a při započtení 4,40 Kč za kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb.). Ve výši 959 Kč za jednání dne 11. 1. 2022 (průměrná spotřeba 5,8l/100 km a vyhláškové ceně paliva 37,10 Kč/l a při započtení 4,70 Kč za kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb.). Ve výši 1 019 Kč za jednání dne 4. 10. 2022 (průměrná spotřeba 5,8l/100 km a vyhláškové ceně paliva 44,50 Kč/l a při započtení 4,70 Kč za kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb.). Ve výši 975 Kč za jednání dne 1. 11. 2023 (průměrná spotřeba 5,13l/100 km a vyhláškové ceně paliva 34,40 Kč/l a při započtení 5,20 Kč za kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb.). Ve výši 2x 1 062 Kč za jednání dne 12. 6. 2024 a 20. 6. 2024 (průměrná spotřeba 5,13l/100 km a vyhláškové ceně paliva 38,70 Kč/l a při započtení 5,60 Kč za kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb.). Náhrada za promeškaný čas ve výši 3 600 Kč za celkem 36 půlhodin za šest cest na jednání soudu a zpět (dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).Náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí celkem 27 416,13 Kč.Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 157 969,13 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). K modifikaci pariční lhůty soud důvodu neshledal.

38. O povinnosti zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., když žalobkyně je jako navrhovatelka v řízení o náhradu újmy podle ust. § 11 odst. 2 písm. d) od soudních poplatků ze zákona osvobozen a žalovaný, u kterého nebyly shledány předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků, je tak povinna zaplatit podle výsledku řízení zaplatit soudní poplatek ve výši 8 446 Kč určený dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku z žalobou přiznané náhrady škody (újmy). Povinnost zaplatit soudní poplatek soudu stanovil ve lhůtě do 15 dní ode dne právní moci rozsudku (při obdobné aplikaci lhůty k zaplacení soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení), a to rukou společnou nerozdílnou žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované.

39. Státu nebyla přiznána výjimečně náhrada nákladů za vypracovaný znalecký posudek podle ust. § 150 o. s. ř., neboť s ohledem na průběh řízení a následný rozsah dokazování potřebný pro rozhodnutí ve věci bylo vypracování posudku zcela nadbytečné, a jeho závěry nepoužitelné (nehledě na rozpornost závěru znalce). V dané situaci by tak nebylo spravedlivé, byť zcela neúspěšného žalovaného (a vedlejšího účastníka) zavázat k náhradě nákladů řízení vzniklých v souvislosti s vypracováním tohoto posudku pro řízení nepoužitelného, pokud účastníci tento stav nijak nezavili.