106 C 86/2011

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Teslíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení Kč 227.200 s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 125 463,14 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 1.3.2011 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů 71 922, 70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], MSc.

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 160 000 Kč, kterou mu žalovaný dluží na základě smlouvy o půjčce ze dne 4.1.2011, smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení s vrácením dlužné částky ve výši 0,5 % denně z dlužné částky 1. 3. 2011 do zaplacení, kterou za dobu od 1.3. 2011 do 23.5. 2011 vyčíslil částkou 67 200 Kč a za dobu od 24.5. 2011 do zaplacení ji požadoval přiznat uvedeným procentem a dále úroku z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že smlouva o půjčce byla uzavřena za situace, kdy v průběhu několika dnů mělo dojít k prodeji jeho nemovitosti s tím, že půjčka měla být vrácena z kupní ceny nemovitosti. K prodeji nemovitosti však nedošlo z důvodu, že v průběhu řízení o vypořádání společného jmění žalovaného a jeho bývalé manželky bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo žalovanému zakázáno s nemovitostí nakládat, nemohlo proto dojít k jejímu prodeji a uhrazení půjčky. Žalovaný se tedy nikoliv vlastní vinou ocitl v situaci, kdy nemohl plnit své závazky z výnosu kupní ceny nemovitosti, jak měl v úmyslu. Smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně je nepřiměřeně vysoká, žalovaný si její výše při sjednání půjčky nepovšiml. Žalovaný rovněž namítal rozpor s dobrými mravy, neboť na pohledávku žalobce bylo uhrazeno již více než 507 000 Kč. Žalovaný nezavinil situaci, v důsledku které se dostal do prodlení a následně do konkursu, žalobci přitom byly veškeré tyto okolnosti známy a v průběhu konkursu byl jako jediný zcela uspokojen a dostal více, než činila jistina dluhu. Dále žalovaný namítal, že úrok z prodlení nemůže být přiznán za dobu, kdy byl žalovaný v konkursu, neboť se v průběhu konkursního řízení staví běh příslušenství všech pohledávek.

3. Soud rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání ze dne 3.8. 2011 č.j. 106 C 86/2011-23, k odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.8. 2019 č.j. 24 Co 393/2013-108 rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

4. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] soud na majetek žalovaného prohlásil konkurs. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 30.11. 2018, byl konkurs na majetek žalovaného zrušen.

5. Podáním ze dne 23.12. 2019 vzal žalobce žalobu částečně zpět s tím, že v průběhu insolvenčního řízení obdržel od žalovaného plnění ve výši 507 336,86 Kč. Tímto plněním byla uhrazena celá smluvní pokuta a část jistiny půjčky ve výši 34 536,86 Kč. Žalobce tak nadále požadoval toliko zbývající části jistiny půjčky ve výši 125 463,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.3. 2011 do zaplacení.

6. Soud pak rozhodl rozsudkem ze dne 22. 1. 2020 č.j. 106 C 86/2011-123. Výrokem II tohoto rozsudku bylo řízení ohledně částky 34 536,86 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 1.3. 2011 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 67 200 Kč a dále ve výši 0,5% denně z částky 160 Kč od 24.5. 2011 do zaplacení zastaveno a předmětem řízení tak zůstala částka 125 463,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

7. Ve výroku I., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 125 463,14 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 1.3. 2011 do zaplacení, a ve výroku III., kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 22.1. 2020 č.j. 106 C 86/2011-123 k odvolání žalovaného zrušen s tím, že žalovanému byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

8. Žalobce na zaplacení zbývající částky 125 463,14 Kč s úrokem z prodlení trval, neboť žalovaný ani po skončení insolvenčního řízení neprojevil jakoukoli snahu pohledávku žalobce uhradit. Uvedl, že částka představuje jen jistinu pohledávky, žalovaný ji v průběhu insolvenčního řízení popíral a v incidenčním řízení byla přiznána v plné výši.

9. Ze smlouvy o půjče bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 4.1. 2011 smlouvu o půjčce, na základě které žalobce půjčil téhož dne žalovanému částku 160 000 Kč, žalovaný uvedenou částku převzal a převzetí potvrdil podpisem. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit nejpozději do 28.2. 2011. V článku II. smlouvy byla pro případ prodlení s vrácením půjčky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % dlužné částky za každý den prodlení a dále bylo sjednáno, že úhrady se započítávají postupně na smluvní pokuty, úroky z prodlení a nakonec na úhradu jistiny.

10. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo určeno, že pohledávka žalobce za žalovaným z titulu nezaplacené smluvní pokuty ve výši 472 800 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], je po právu. Z odůvodnění uvedeného rozsudku se dále podává, že žalovaný popřel pohledávku ve výši 472 800 Kč z titulu ujednání o smluvní pokutě dle čl. II odst. 1 smlouvy o půjčce. Insolvenční soud dospěl k závěru, že rozpor smluvního ujednání týkajícího se smluvní pokuty s dobrými mravy není dán, neboť na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat jen z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka, kdy její výše plně odvisí od doby, po kterou dlužník neplnil svou povinnost. Přihlédl k tomu, že poskytnutá půjčka byla bezúročná, dlužník ze svého dluhu neuhradil byť jen část. Sjednaná práva a povinnosti nebyly natolik disproporční, že by to mělo vést k závěru o neplatnosti smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval za použití ust. § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Vzhledem k tomu, že se žalobce po žalovaném domáhá nároku ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 4.1. 2011, řídí se tento vztah účastníků příslušnými ustanoveními zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.).

12. Podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

14. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], jímž bylo určeno, že pohledávka žalobce za žalovaným z titulu nezaplacené smluvní pokuty ve výši 472 800 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], je po právu, je závazný toliko v konkursním řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.9. 2015). Soud však dospěl ohledně sjednání smluvní pokuty ke zcela shodnému závěru, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně není nepřiměřeně vysoká, a proto je její sjednání platné. I v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.5. 2007 sp. zn. 33 Odo 438/2005 dopěl Nejvyšší soud k závěru, že smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům (shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005).

15. V souladu se smlouvou o půjčce bylo plnění nejprve započítáno na smluvní pokutu. Plněním žalovaného byla smluvní pokuta a část jistiny zcela uhrazena a předmětem řízení je vymáhání zbývající částky jistiny. Vymáhání jistiny půjčky či úroků z prodlení v rozporu s dobrými mravy být nemůže.

16. Použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. má místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanozní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014 sp. zn. 33 Cdo 888/2013 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018 sp. zn. 28 Cdo 2990/2018).

17. Soud proto pro nadbytečnost neprovedl důkaz výslechem manželky žalobce paní [jméno] [příjmení] ke smluvnímu vztahu zprostředkování prodeje nemovitosti ani obsahem spisů [spisová značka] a [spisová značka].

18. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný žalobci zbývající část jistiny půjčky vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 125 463,14 Kč.

19. Nárok na úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 517 odst. 2 obč. zák., jeho výše pak ust. § 1 vyhl. č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 30.6. 2013. Podle § 170 písm. a), b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), se v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí a úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku. Skutečnost, že úrok z prodlení se neuspokojuje v průběhu insolvenčního řízení, však v žádném případě neznamená, že by po skončení insolvenčního řízení nemohl být za dobu insolvenčního řízení přiznán.

20. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 o.s.ř., § 146 odst. 2 o.s.ř. Žaloba byla podána důvodně, částečné zastavení řízení zavinil žalovaný, ve zbývající části byl žalobce plně úspěšný. Žalobci proto přísluší náhrada nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 9 090 Kč a nákladech na právní zastoupení, které činí odměna advokáta stanovená dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní pomoci po 9 220 Kč (tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. činila 227 200 Kč) a dva úkony po 6 140 Kč (z tarifní hodnoty 125 463,14 Kč), šest režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada cestovních výdajů za cestu [obec] – [obec] a zpět ve výši 567,84 Kč, náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem 71 922,70 Kč.