11 C 23/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Matouškovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 151 582,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 811 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 15. 8. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 123 771,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 179,40 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 149 982,94 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 123 771,94 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 811 Kč od 3. 7. 2025 do 14. 8. 2025, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 17. 10. 2025 domáhal zaplacení částky 151 582,94 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 26. 1. 2021 uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovaný oprávněn prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr až do úvěrového rámce 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,43% z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), popř. nepravidelné poplatky (výběr z bankomatu, blokace karty apod.) a smluvní sankce. Během úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem částku 179 485 Kč a celkem uhradil 151 674 Kč. Úvěr nebyl řádně splacen, proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce proto využil svého práva a úvěr ke dni 18. 6. 2025 zesplatnil. Žalobce v řízení požadoval na žalovaném zaplacení částky 151 582,94 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 149 982,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 25 179,40 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 999,82 Kč (od 3. 7. 2025 do 15. 10. 2025), a dále počínaje dnem 16. 10. 2025 běžící úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 6. 8. 20252. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 26. 1. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,43% z aktuální dlužné částky. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou ve výši 24,90%. Během úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem částku 179 485 Kč. Dle evidence žalobce žalovaný uhradil celkem částku 151 674 Kč. Žalobce provedl zesplatnění úvěru dopisem ze dne 18. 6. 2025 a požadoval zaplacení aktuální dlužné částky ve výši 166 156,43 Kč, a to ve lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy. K aktuální výši dluhu z úvěrového vztahu žalobce předložil výpis čerpání, splátek a úhrad, z něhož je patrná výše dluhu a jeho specifikace. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 6. 8. 2025.

4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.

8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 26. 1. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 179 485 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,43% z aktuální dlužné částky.

10. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl prostřednictvím právního zástupce písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě označil důkazní prostředky ke svému tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tak učinil podáním ze dne 26. 3. 2026, v němž uvedl, že zjišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je „limit nejvyšší měsíční splátky“ pro klienta i jeho domácnost. Žalobce na základě této metodiky zjistil, že uváděný příjem žalovaného je 26 000 Kč měsíčně, výdaje uváděné žalovaným 8 000 Kč měsíčně. Splátky na existující závazky hrazené žalovaným činí celkem 10 248 Kč měsíčně. Žalobce dále uvedl, že provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI, ISIR a CEE s negativním výsledkem, dále provedl lustraci v Nebankovních registrech klientských informací, z nichž je patrné, že žalovaný měl k datu uzavření úvěrové smlouvy celkem tři další závazky. K uvedeným tvrzením žalobce předložil pouze úvěrovou zprávu obsahující údaj o dalších 3 závazcích z úvěrů. Jiné listinné důkazy nebyly žalobcem předloženy.

11. K prověření úvěruschopnosti žalovaného tedy bylo zjištěno, že žalobce od žalovaného zjišťoval výši jeho příjmů a orientačních výdajů žalovaného a jeho domácnosti a údaje zaznamenával. Z úvěrové zprávy je zřejmé, že žalovaný má povinnost splácet další 3 závazky z úvěrů ve výši 10 248 Kč měsíčně. Žalobce si neověřoval příjmy ani výdaje žalovaného, respektive důkazy o tom nepředložil. Z těchto zjištění vyplývá, že nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného v poměru k výši poskytnutého úvěru (179 485 Kč) a jiným existujícím úvěrovým závazkům. Žalobci se tedy dle názoru soudu nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.

12. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

14. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

15. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

16. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).

17. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

18. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

19. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

20. Smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel s žalovaným, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

21. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 179 485 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný uhradil celkem částku 151 674 Kč, zbývá mu tak zaplatit na jistinu úvěru částku 27 811 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 27 811 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 15. 8. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

22. Procesně úspěšnějšímu žalovanému by ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v projednávané věci náklady řízení nevznikly, neboť byl v soudním řízení zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k soudnímu jednání se nedostavil. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.