11 C 271/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o určení vlastnického práva

I. Žaloba s návrhem na určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, a pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, , obě katastrální území , adresa, , vymezené podle geometrického plánu č. , hodnota, , Anonymizováno, vyhotoveného , tituly před jménem, , Anonymizováno, , adresa, dne 6. 3. 2023, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13 597 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 9. 2022 domáhala vůči žalované určení, že nabyla vlastnické právo k částem pozemku, na němž stojí nemovitosti o celkové výměře 650m2 v obci a katastrálním území , adresa, , přičemž předmětný pozemek p. č. , Anonymizováno, je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastnictví žalované. Žalobkyně v průběhu řízení na výzvu soudu upřesnila, že se domáhá určení vlastnického práva k pozemkové parcele p. č. , Anonymizováno, a k pozemkové parcele p. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , vymezeným podle geometrického plánu pro vyznačení budovy, rozdělení pozemku č. , hodnota, -, Anonymizováno, , vyhotoveného , tituly před jménem, , Anonymizováno, , adresa, dne 6. 3. 2023. Žalobu odůvodnila tím, že její otec , jméno FO, spolu s dalšími členy mysliveckého spolku postavili po roce 1960 loveckou chatu, a to se souhlasem tehdejšího ředitele , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť se jednalo o lesní pozemek ve vlastnictví státu. Dne 26. 8. 1999 matka žalobkyně , jméno FO, převedla na žalobkyni darovací smlouvou vlastnický podíl na chatě a žalobkyně pak chatu užívala nepřetržitě po dobu 23 let, kdy rovněž řádně platila žalované nájem za zastavěný pozemek, a to až do roku 2021. Žalobkyně má za to, že se jednalo o oprávněnou držbu, která nebyla nikým rušena. Vzhledem k tomu, že ze strany žalované je veden soudní spor o odstranění stavby chaty, žalobkyně se domáhá určení vlastnického práva k zastavěným pozemkům s tím, že je vydržela a má právní zájem na tom, aby byla zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník, když doposud je jako vlastník celého pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsána žalovaná. Žalobkyně s odvolávala též na možné mimořádné vydržení předmětných pozemků s tím, že její držba byla dlouhodobá a poctivá.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že neexistuje žádný právní titul ani žádná právní skutečnost, na základě nichž by bylo možné dovodit, že žalobkyně je vlastníkem vymezených částí pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Žalovaná doplnila, že držba pozemku žalobkyní vůbec nenastala, vždy se jednalo o úhradu nájmu za užívání pozemku, což vylučuje jakoukoli víru ve vlastnictví nemovité věci. Po celou dobu existence chaty platil stav, kdy se za užívání pozemku pod chatou a v jejím okolí hradila platba, jakési nájemné, toto nájemné hradila i žalobkyně, nemohla být tedy v dobré víře, že užívá pozemek jako své vlastnictví. Z těchto důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 1. 9. 2022 - LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, bylo zjištěno, že žalovaná je zapsána jako vlastník pozemku p. č. , Anonymizováno, (lesní pozemek) o výměře 3111639 m2, a to na základě rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. V katastru nemovitostí na tomto listu vlastnictví není zapsána žádná stavba.

4. Ze smlouvy o dočasném užívání národního majetku ze dne 15. 7. 1969 soud zjistil, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, jako správcem majetku a Mysliveckým sdružením , adresa, jako uživatelem, dle obsahu smlouvy bylo toto myslivecké sdružení oprávněno postavit na části pozemku p. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, vlastním nákladem rekreační chatu. Za užívání pozemku byla sjednána úhrada ve výši 60 Kčs ročně. Platnost smlouvy byla stanovena na dobu 10 let, tj. od 1. 1. 1969 do 31. 12. 1978, s možností stran dohodou prodloužit její trvání na dobu dalších 10 let.

5. Z nedatované dohody o bezúplatném převodu původní části myslivecké chaty vyplývá, že , jméno FO, , nar. 15. 2. 1926, bytem , adresa, převedl na žalobkyni jako obdarovanou svou část myslivecké chaty s příslušenstvím v katastrálním území , adresa, , a to s věcným břemenem možného užívání části chaty dárcem bez omezení.Z připojeného čestného prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. 19. 5. 1920 vyplývá, že byla přítomna sepisu tohoto dokumentu za Školní lesní podnik , adresa, , Anonymizováno, , právnická osoba, jako pověřená vedoucí polesí.

6. Ze smlouvy darovací a o zřízení doživotního věcného břemene užívání ze dne 26. 8. 1999 vyplývá, že , jméno FO, jako vlastník podílu myslivecké chaty s vymezeným příslušenstvím (po zemřelém , jméno FO, , Anonymizováno, převedla tento podíl na žalobkyni a žalobkyně zároveň zřídila pro dárkyni doživotní a bezplatné užívání nemovitosti. Ze smlouvy je zřejmé, že myslivecká chata s příslušenstvím se nachází na pozemku vlastníka , adresa, , v katastrálním území , adresa, , a to na základě nájemní smlouvy, kdy celková zastavěná výměra činí 650m2.

7. Žalobkyně dále předložila k důkazu dobové černobílé fotografie znázorňující chatu a její okolí, z nichž je zřejmé, že chatu užívala žalobkyně se svými rodiči.

8. Z geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, vyhotoveného dne 6. 3. 2023 , tituly před jménem, , adresa, vyplývá, že jím byl rozdělen pozemek p. č. , Anonymizováno, o výměře 3111639 m2 na tři dílčí pozemky, a to p. č. , Anonymizováno, o výměře 3110989 m2, p. č. , Anonymizováno, o výměře 586 m2 a p. č. , Anonymizováno, o výměře 64m2 s vyznačenou budovou (č.e. rod. rek.) s tím, že katastrální úřad vyslovil souhlas s očíslováním parcel. Geometrický plán zajistila žalobkyně, žalovaná k jeho vyhotovení nedala souhlas.

9. Žalobkyně dále v rámci listinných důkazů předložila nedatované prohlášení svědků a pamětníků (jmenovitě neuvedených) o tom, že stavba bez čp/če byla postavena na pozemku ve vlastnictví , adresa, členy tehdejšího , právnická osoba, , adresa, a na jejich náklad (mezi nimi byli rovněž rodiče žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, ). Stavba byla provedena s ústním souhlasem ředitele ŠLP , adresa, , právnická osoba, , Anonymizováno, v roce 1968, dokončena byla v letech 1969-1970. Zaměření stavby nebylo provedeno, stavba nebyla zapsána do katastru nemovitostí. Žalobkyně k této listině uvedla, že z jejího obsahu bylo zřejmé, že se jedná o stavbu chaty, přestože není takto výslovně uvedena a chybí i označení pozemku, na kterém chata stojí. Žalobkyně dále uvedla, že klasický nájem za zastavěný pozemek byl placen od postavení chaty na základě smlouvy uzavřené dne 15. 7. 1969, a to jednou ročně. Smlouva skončila uplynutím sjednané doby v roce 1978, ale i pak byla chata dále užívána a placena úhrada za pozemek pod ní, a to až do roku 2021. Po roce 1978 již nová smlouva uzavřena nebyla, i když o to žalobkyně usilovala.

10. Podáním ze dne 6. 9. 2022 se žalobkyně obrátila na žalovanou s návrhem na uznání svého vlastnického práva k užívaným částem zastavěného pozemku ve vlastnictví žalované, na němž stoj chata s příslušenstvím o celkové výměře 650 m2, a to na základě oprávněné držby žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k učinění souhlasného prohlášení.

11. U zdejšího soudu byl pod sp. zn. , spisová značka, veden spor mezi , právnická osoba, jako žalobkyní a , jméno FO, jako žalovanou o odstranění neoprávněné stavby. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8. 3. 2023, č.j. , spisová značka, , byla žalované uložena povinnost odstranit stavbu - , Anonymizováno, stojící na pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , ve stanovené lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2023, č.j. , spisová značka, , byl tento rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 1. 2024. Soud dospěl k závěru, že předmětná chata byla postavena se souhlasem majitele pozemku, na kterém je situována, tento souhlas byl udělen pouze dočasně a uplynul dnem 31. 12. 1978. Od následujícího dne chata vstoupila do režimu neoprávněné stavby a žádný z držitelů chaty nemohl být v dobré víře, že má od vlastníka pozemku trvalý souhlas s existencí chaty, neboť neexistovala žádná právní skutečnost, která by k takovému závěru opravňovala. Z důvodu neoprávněné stavby bylo tedy žalobkyni, jako faktické uživatelce chaty z titulu držby, uloženo její odstranění.

12. Soud zamítl důkazní návrhy žalobkyně na provedení dalších předložených listin, neboť z dosud provedených důkazů byla učiněna zjištění potřebná k posouzení nároku žalobkyně a další dokazování by bylo nadbytečné.

13. Soud má za to, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., neboť tvrdí, že jí vzniklo vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržením, ale v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána žalovaná. Určovací žaloba je jediným možným způsobem, jak lze zápis v katastru nemovitostí změnit ve prospěch žalobkyně.

14. Podmínky oprávněné držby a tvrzeného vydržení vlastnického práva žalobkyně ke sporným pozemkům se ve smyslu ust. § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posuzují podle dosavadní právní úpravy dle zák. č. 40/1964 Sb. (dále obč. zák.), neboť k nabytí vlastnického práva žalobkyně mělo dojít před 1. 1. 2014 (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp.zn. , spisová značka, ).

15. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, nebo kdo vykonává právo pro sebe.

16. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

17. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o věc movitou, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

18. Dobrá víra je psychický stav držitele, který se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , Anonymizováno, v souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

19. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat.

20. V projednávané věci bylo ohledně skutkového stavu prokázáno, že žalovaná je vlastníkem lesního pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře 3111639 m2 v obci a katastrálním území , adresa, . Na tomto pozemku byla v 60. letech 20. století postavena , adresa, chata, která není (a nikdy nebyla) zapsána v katastru nemovitostí ani v předchozí evidenci nemovitostí. Mezi , adresa, a tehdejším správcem národního majetku , právnická osoba, byla dne 15. 7. 1969 uzavřena smlouva odočasném užívání národního majetku, dle níž byl dán souhlas s užíváním části pozemku p. č. , Anonymizováno, (zřejmě chybně uvedené číslo pozemku) o výměře 30m2 k výstavbě rekreační chaty za úhradu 60 Kčs ročně s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu 10 let od 1. 1. 1969 do 31. 12. 1978. K prodloužení smlouvy již následně nedošlo. Z listin předložených žalobkyní vyplývá, že poslední spoluvlastníci stavby , jméno FO, a , jméno FO, (matka žalobkyně) převedli na žalobkyni vlastnické podíly k chatě, kterou žalobkyně užívá a do roku 2021 řádně platila za zastavěný pozemek nájemné.

21. Z výše uvedeného skutkového zjištění lze shrnout, že žalobkyně je dlouholetou (od roku 1999 výlučnou) uživatelkou chaty, která si byla vždy vědoma skutečnosti, že vlastníkem pozemku, na němž je chata postavena, je žalovaná. Tuto skutečnost žalobkyně jednak uvedla v rámci žalobních tvrzení a zároveň vyplývá z provedených listinných důkazů včetně opakovaného prohlášení žalobkyně, že za užívání zastavěného pozemku hradila nájemné. Nejedná se tedy o situaci, kdy by se žalobkyně (či její předchůdci) ujala držby nemovitosti (zastavěného pozemku, který je předmětem řízení) v dobré víře, že jí patří. Již z tohoto důvodu je žaloba na určení vlastnického práva žalobkyně k předmětným pozemkům vymezeným geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 6. 3. 2023, nedůvodná. Žalobkyně nikdy neměla právní titul, na základě něhož by nemovitosti užívala v domnění, že je jejich vlastník, a proto nemohla nabýt vlastnické právo vydržením dle cit. ust. § 134 odst. 1 obč. zák.

22. Soud má za to, že žalobkyně nesplňuje ani podmínky mimořádného vydržení ve smyslu ust. § 1095 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.). Dle tohoto ustanovení uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnického právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

23. Žalobkyně se v případě mimořádného vydržení odkazovala na skutečnost, že zastavěné pozemky společně s chatou měla v oprávněné držbě po dobu 23 let a po započítání držby svých rodičů celkem v délce 62 let, přičemž tomuto vydržení nebrání skutečnost, že žalobkyně nemá právní titul k držbě pozemků.

24. Soud však poukazuje na skutečnost, že i pro mimořádné vydržení je vyžadována jako jedna z podmínek držba nemovitosti. Žalobkyně (stejně jako její předchůdci) po celou dobu věděla, že zastavěný pozemek patří žalované, v jejím případě tedy nešlo o držbu pozemku, ale o detenci. Žalobkyně nemohla žít v přesvědčení, že je vlastníkem pozemku a ani se podle toho nechovala, když platila nájem za zastavěný pozemek.

25. Ze všech těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu těchto vzniklých nákladů: odměnu za právní služby advokáta za tři úkony po 3 100 Kč podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhl .č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu dne 20. 2. 2024), dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., cestovné k jednání z , adresa, a zpět ve výši 771 Kč včetně DPH, náhradu za promeškaný čas za cestu advokáta za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradu za DPH advokáta ve výši 21% ze shora uvedených plnění (kromě cestovného) v částce 2 226 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem náhradu nákladů řízení ve výší 13 597 Kč. Soud žalobkyni uložil, aby tuto náhradu nákladů řízení zaplatila k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta prvá os.ř.).