11 C 276/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Matouškovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , 280 02 Kolín II o zaplacení částky 24 088 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 2. 8. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 20 388 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 026,10 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 328,53 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 771,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 958,17 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 700 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 3 700 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 8. 2025 se žalobce domáhal uhrazení částky 24 088 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, uzavřel s žalovanou dne 16. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dle které se zavázal poskytnout žalované hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Žalovaná se tedy zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 16. 2. 2023. Původní věřitel svůj závazek splnil a sjednaný úvěr žalované poskytl dne 16. 12. 2021. Žalovaná svůj závazek nesplnila, uhradila pouze částku 11 300 Kč a ocitla se tak v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, na žalobce, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 9 328,53 Kč, dlužným úrokem ve výši 329,64 Kč, dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 186,97 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 200 Kč, poplatkem za možnost hradit úvěr v hotovosti ve výši 1 542,86 Kč, smluvní pokutou ve výši 7 500 Kč, úrokem z dlužné jistiny vyčísleným od 17. 2. 2023 do 20. 2. 2025 ve výši 2 026,10 Kč a zákonným úrokem z prodlení vyčísleným od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 3 771,48 Kč. Žalobce dále požadoval běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 9 658,17 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a běžící úrok ve výši 8 % ročně z částky 9 328,53 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaná ke dni podání žaloby ani přes výzvu právního zástupce žalobce ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci se k nařízenému jednání dne 17. 3. 2026 nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . a žalovaná uzavřeli dne 16. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, tj. celkovou částku 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná dne 16. 2. 2023. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaná uhradila pouze celkem 11 300 Kč a dostala se tak do prodlení. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaná neuhradila dlužnou jistinu ve výši 9 328,53 Kč, úrok ve výši 329,64 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 186,97 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 200 Kč, poplatek za možnost hradit úvěr v hotovosti ve výši 1 542,86 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 přešla pohledávka ze společnosti , právnická osoba, . na žalobce, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 16. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaných poplatků, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž žalovaná uhradila pouze 11 300 Kč.

13. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl soudem písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě dotvrdil rozhodné skutečnosti a označil důkazní prostředky k žalobnímu tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce.

14. Podáním ze dne 24. 2. 2026 žalobce doplnil žalobu o tvrzení, že žalovaná v rámci informace o svých rodinných, majetkových, pracovních a příp. jiných poměrech v žádosti o úvěr ze dne 16. 12. 2021 uvedla, že je od 16. 9. 2019 zaměstnána u společnosti , jméno FO, , a.s., kdy výše jejích příjmů činí 17 345 Kč a výše jejích výdajů činí 7 320 Kč. Výše příjmu byla ověřena z výplatní pásky, mzdového výměru a potvrzení zaměstnavatele, výdaje byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, je vdaná a má jednu vyživovací povinnost. Právní předchůdce žalobce současně nahlédl do veřejných registrů.

15. Z předložené a k důkazu provedené žádosti o úvěr ze dne 16. 12. 2021 k úvěrové smlouvě vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou a její příjem činil cca 17 000 Kč. K těmto poměrům žalovaná předložila potvrzení zaměstnavatele ze dne 16. 12. 2021 společnosti , jméno FO, , a.s., který uvádí, že žalovaná je zaměstnána u této společnosti na dobu neurčitou, dále výplatní pásky za měsíce září až prosinec 2021, ze kterých vyplývá průměrný měsíční čistý příjem cca 17 000 Kč, a mzdový výměr ze 4. 7. 2021. Důkazy ohledně výdajů žalované předloženy nebyly a jiné důkazy žalobce k prověření úvěruschopnosti žalované nenavrhl.

16. V projednávané věci bylo k doplňujícím tvrzením žalobce prokázáno, že jeho předchůdce prostřednictvím pověřené osoby (zprostředkovatele) u žalované zjišťoval výši příjmu a orientačních výdajů domácnosti, údaje zaznamenával do žádosti o úvěr s tím, že údaje v daném případě zjišťoval z pracovní smlouvy a částečných výpisů z účtu. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou, s průměrným měsíčním příjmem 17 000 Kč, jiný příjem nepobírala. Výše výdajů žalované nebyla prokázána vůbec. Soud má za to, že z předložených důkazů a tvrzení žalované při sjednávání úvěru nelze vyhodnotit její dostatečnou úvěruschopnost, tedy schopnost pravidelně splácet poskytnutý úvěr včetně příslušenství. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když předchůdce žalobce vyhodnotil pouze ze tří měsíčních příjmů žalované, že je úvěruschopná a ověřením dalších skutečností se nezabýval. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

18. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

19. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

20. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

21. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).

22. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

23. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

24. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

25. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 15 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná uhradil celkem 11 300 Kč, zbývá jí tak zaplatit na jistinu úvěru částku 3 700 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě celkové dlužné částky 3 700 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí z dlužné částky od 2. 8. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobních nároků soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).

26. Procesně úspěšnější žalované by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však v projednávané věci nevznikly náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.