11 C 366/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. Anonymizováno vymezené v budově č.p. Anonymizováno, část obce jméno FO, postavené na stavební parcele p.č. st. Anonymizováno katastrální území jméno FO se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu ve výši id. Anonymizováno a se spoluvlastnickým podílem na stavební parcele p.č. st. Anonymizováno, katastrální území jméno FO, ve výši id. Anonymizováno

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 42 480,08 Kč, k rukám advokátky Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 12. 2023 domáhala určení, že je vlastníkem bytové jednotky č. Anonymizováno vymezené v budově č.p. Anonymizováno část obce jméno FO, postavené na stavební parcele p.č. st. Anonymizováno, katastrální území jméno FO, se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu ve výši id. Anonymizováno a se spoluvlastnickým podílem na stavební parcele p.č. st. Anonymizováno, katastrální území jméno FO, ve výši id. Anonymizováno. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou dne 20. 5. 1999 uzavřela darovací smlouvu, na základě které převedla vlastnické právo ke sporné nemovité věci na žalovanou. V rámci darovací smlouvy bylo ujednáno doživotní užívání předmětné nemovité věci žalobkyní, což se žalovaná zavázala plnit. V poslední době se chování žalované k žalobkyni změnilo. V prosinci roku 2022 žalovaná žalobkyni fyzicky napadla a způsobila jí zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Žalovaná se dopouštěla i dalších incidentů, jimiž žalobkyni způsobovala bolest, chovala se k ní hrubě, neposkytovala jí potřebnou pomoc ani se základními věcmi (nakupování, zajištění jídla, léků a doprovodu k lékařům), neposkytovala jí péči v době nemoci. Žalovaná dále žalobkyni izolovala od širší rodiny, neposkytla jí klíče od bytu a v době své nepřítomnosti ji v bytě zamykala. K vyhrocení chování žalované došlo poté, co si bez souhlasu žalobkyně pořídila do bytu dva velké psy, kteří pobíhali po celém bytě včetně pokoje žalované, žalobkyně měla obavu o své zdraví, přítomnost psů jí omezovala v jejím běžném životě, psi ji příležitostně zranili a vykonávali svou potřebu do její postele. Tyto skutečnosti vedly k tomu, že žalobkyně si v době zdravotní indispozice přivolala sanitku a byla hospitalizována v místní nemocnici s tím, že z důvodu obavy z dalšího soužití v bytě s žalovanou se rozhodla již domů nevrátit. Žalobkyně prostřednictvím svého advokáta dopisem ze dne 13. 11. 2023 odvolala dar, žalovaná však odmítla poskytnout součinnost s navrácením daru a žalobkyně byla nucena se domáhat určení vlastnického práva k nemovité věci podáním určující žaloby tak, aby skutečný stav (obnovení jejího vlastnického práva) byl dán do souladu se stavem v katastru nemovitostí.

2. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci písemně nevyjádřila. Ačkoli byla žalovaná řádně předvolána, k žádnému nařízení jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Z darovací smlouvy datované dne 20. 5. 1999 soud zjistil, že byla uzavřená mezi žalobkyní jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou, jejím předmětem byl bezplatný převod vlastnického práva k bytové jednotce č. Anonymizováno v budově č.p. Anonymizováno v jméno FO, se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu ve výši id. Anonymizováno a spoluvlastnickým podílem na pozemku p.č.st. Anonymizováno, katastrální území jméno FO, ve výši id. Anonymizováno, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště jméno FO. V čl. IV. Smlouvy byla ujednána podmínka dárkyně, a to doživotní užívání uvedeného bytu s tím, že obdarovaná se podpisem smlouvy zavázala tuto podmínku plnit. Z uvedeného článku smlouvy rovněž vyplývá možnost dárkyně domáhat se vrácení daru, jestliže by se k ní obdarovaná chovala tak, že by tím hrubě porušila dobré mravy.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec a katastrální území jméno FO, list vlastnictví č. hodnota soud zjistil, že žalovaná je zapsána jako výlučný vlastník sporné nemovité věci, a to na základě smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru dle vkladového řízení -Anonymizováno 5. Z lékařské zprávy MUDr. jméno FO, Oblastní nemocnice jméno FO a.s. ze dne 2. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně lékaři uvedla, že ji opakovaně napadla vnučka kopnutím do bérce, a to poprvé před dvěma týdny a pak dne 31. 12. 2022, kdy lékař shledal ve střední třetině bérce vlevo otok a hematom, provedl rentgen bez zjištění dalších komplikací, s doporučením další léčby. Žalobkyně odmítla kontaktovat policii prostřednictvím lékaře.

6. Z předložených fotografií pořízených dne 2. 1. 2023 je zřejmý rozsah zranění žalobkyně na levém lýtku nohy.

7. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 11. 2023 adresovaného žalované soud dále zjistil, že žalobkyně odvolala dar podle darovací smlouvy ze dne 20. 5. 1999, protože ji obdarovaná v prosinci 2022 opakovaně napadla v bytové jednotce kopnutím do levé nohy, následovaly další fyzické útoky, a to tahání za vlasy, vylamování prstů na ruce, strkání. Dále žalobkyně vytkla žalované, že se k ní často chovala hrubě, navzdory jejímu věku jí neposkytla žádnou potřebnou pomoc v souvislosti s nákupy, zajištěním jídla, léků a doprovod k lékařům. Rovněž se o ní nestarala v době nemoci, ani se o ní nezajímala v době, kdy byla žalobkyně hospitalizována. Žalovaná žalobkyni izolovala od okolního světa, svým jednáním ji psychicky i fyzicky týrala. Dále žalobkyně vytkla žalované, že si pořídila bez jejího svolení do bytu dva velké psy, kteří pobíhali po celém bytě včetně jejího pokoje a žalobkyně měla obavu o své zdraví, docházelo u ní k podrápání kůže, psi rovněž vykonávali svou potřebu do její postele a žalovaná toto neřešila. Žalobkyně se z důvodu tohoto chování žalované vůči její osobě domáhala vrácení daru, tj. specifikované bytové jednotky v jméno FO s tím, že požadovala, aby žalovaná učinila souhlasné prohlášení o vrácení daru, jinak bude žalobkyně nucena se domáhat svého nároku u soudu. Tento dopis žalovaná obdržela dne 20. 11. 2023, jak vyplývá z připojené dodejky.

8. Z e-mailové zprávy žalované ze dne 20. 11. 2023 vyplývá, že žalovaná nesouhlasí s vrácením daru, že žalobkyně ji spoustu let cíleně týrá a vyhrožuje jí, snažila se proti ní poštvat otce žalované, který již nežije. Domov důchodců byl nápad žalobkyně a žalovaná jej uvítala, neboť soužití bylo vyčerpávající.

9. Z výpovědi žalobkyně učiněné mimo soudní jednání dne 8. 4. 2024 v jméno FO v Kutné Hoře bylo zjištěno, že žalovaná je její vnučka, a to od syna jméno FO, který již zemřel. Žalobkyně darovala žalované byt v Kolíně s tím, že v bytě bude sama moci bydlet do konce svého života. Zpočátku bylo jejich soužití v pořádku, žalovaná se k ní chovala slušně. To se změnilo poté, když syn žalobkyně a otec žalované zemřel. V posledních dvou nebo třech letech se chování žalované změnilo, žalobkyně měla pocit, že jí překáží. Opakovaně se stalo, že při pohybu chodbou s kolečkovým křeslem žalovaná do žalobkyně strčila tak, že nebýt křesla, žalobkyně by upadla. V jednom případě, když žalobkyně seděla na záchodě, ji žalovaná chytila za vlasy a rychle na ní mluvila, žalobkyně jí nerozuměla. Jindy seděla ve svém pokoji, žalovaná šla kolem a brnkla jí o hlavu, pak ji začala prolamovat prsty na ruce zpátky, tím jí způsobila hroznou bolest, až žalobkyně křičela. Když jednou žalobkyně s křeslem došla k ledničce, nějak se asi dotkla žalované a ta ji silou vztekle kopla, že až si žalobkyně myslela, že má přeraženou nohu. Druhý den se sešla s vnučkou jméno FO a ta ji odvezla k lékaři, protože noha jí stále bolela a měla velkou modřinu. Žalobkyně zvládala sama svou obsluhu, žalovaná ji bránila, aby chodila na záchod na malou, proto měla pod křeslem mísu a na záchod chodila pouze na velkou. Ze začátku si nákupy obstarávala sama, pak si je nechala dovážet z obchodu Andílek, pak žalovaná z jejího telefonu zavolala do obchodu, že si nepřeje, aby jí nákupy vozili. Žalovaná také nechtěla, aby za žalobkyní chodily na návštěvu její vnučky jméno FO a jméno FO od jejího staršího syna a ani nechtěla, aby si s nimi telefonovala, někdy jí i telefon kontrolovala. Žalobkyně neměla klíče od bytu, žalovaná jí řekla, že má patentní zámek a pouze jeden klíč, proto mohla z bytu jít, pouze když byla žalovaná doma. To se domluvila s vnučkami jméno FO nebo jméno FO, sešla se s nimi na domluveném místě a pak jeli autem nakupovat do Kauflandu. Žalovaná pro žalobkyni nenakupovala, ani ji v bytě neposkytovala žádnou péči. Žalobkyni dále vadilo, že si žalovaná pořídila dva větší psy a dala jim deku přede dveře jejího pokoje, takže nemohla z pokoje vyjít. Žalovaná ji umístila do pokoje sušák s prádlem a malý stolek, což znemožňovalo žalobkyni pohyb pokoji. Žalovaná pouštěla psy přes pokoj žalobkyně na balkon, přitom se stávalo, že psi na žalobkyni skákali a poškrábali ji na noze, rovněž jí skákali na postel, kde močili. Žalobkyně již v tomhle nechtěla dále žít, byla velmi vynervovaná, nebylo jí dobře, a tak si sama zavolala sanitku a nechala se odvézt do nemocnice. Žalovaná jí pomoc nepřivolala a řekla jí, ať si vezme ibalgin, poté ji v nemocnici ani nenavštívila. Žalobkyně se již do bytu nevrátila.

10. Z výpovědi svědkyně jméno FO soud zjistil, že žalobkyně je její babička a žalovaná její sestřenice. V dřívější době za žalobkyní chodila na návštěvu, pak už si to žalovaná nepřála, což svědkyni osobně řekla při jednom pokusu o návštěvu žalobkyně v bytě. Potom svědkyně i její sestra jméno FO za žalobkyní nechodily, ale scházely se s ní vždy po telefonické dohodě tak, že žalobkyně sešla dolů a za domem před školkou se sešly na lavičce, popř. jí jedna či druhá naložily do auta a většinou trávily čas v cukrárně v objektu Kauflandu. Žalobkyně se bála, když jí svědkyně telefonovala, bylo to z obavy z reakce žalované, proto nejprve sama svědkyni prozvonila a ta ji hned zatelefonovala zpět. Žalobkyně se svědkyni svěřila, že ji žalovaná kopla do nohy, bylo před dvěma lety někdy kolem vánoc, na noze měla velkou modřinu, kterou svědkyni ukazovala. Dále mluvila o tom, že jí žalovaná tahá za vlasy, že jí vzala telefon z ruky a klepla jí s ním do hlavy, nebo že jí žalovaná ohýbala prsty dozadu a způsobovala ji tím bolest. Dle svědkyně se změnilo chování žalované po úmrtí otce, žalovaná byla hrubší a popudlivá, žalobkyni zavírala v bytě a bránila jí v kontaktu s nimi, křičela na ní apod. Žalovaná bránila žalobkyni i v pohybu po bytě tím, že si pořídila do bytu dva psy, ti běhali přes její pokoj na balkon a skákali na ni. Svědkyně dále uvedla, že žalobkyně také popisovala, že ji psi skočili na postel a tam čůrali. V říjnu loňského roku si žalobkyně zavolala záchranku, žalovaná jí pomoc nezavolala. Když byla svědkyně za žalobkyní na návštěvě, žalobkyně ji požádala, ať jí odveze z bytu její osobní věci, že už se tam nevrátí. Svědkyně šla do bytu se svým manželem, sestrou jméno FO a jejím manželem, a dále s nimi šla správkyně domu paní jméno FO. Pokoj žalobkyně byl zastavěn stavebním materiálem, svědkyně zde viděla uskladněný cement, sádrokartonové desky a prkna, postel žalobkyně byla v rohu místnosti a na ní byl naházený jiný nábytek a věci. Kromě věcí žalobkyně svědkyně odvezla nějaké dokumenty a hotovost uschovanou v šicím stroji. Prostřednictvím sociální pracovnice pak bylo se svědkyní a její sestrou při schůzce dohodnuto, kam bude žalobkyně umístěna, neboť do bytu v Kolíně se nechtěla vrátit z důvodu obavy z žalované a jejích psů.

11. Z výpovědi svědkyně jméno FO, další vnučky žalobkyně, byly zjištěny obdobné skutečnosti o soužití účastníků v předmětné bytové jednotce v Kolína. Svědkyně potvrdila, že od určité doby nemohla žalobkyni v bytě navštěvovat, telefonovali si spolu pouze tehdy, když nebyla žalovaná doma, jejich setkání za domem u školky probíhalo tak, jak popsala svědkyně jméno FO. Svědkyně využívala setkání s žalobkyní i k tomu, že jí zajistila nákup nebo věci z lékárny, jindy spolu s žalobkyní dojeli na poštu apod.. Svědkyně potvrdila, že někdy na počátku roku loňského roku vezla žalobkyni k lékaři, protože jí bolela noha a nemohla chodit, na lýtku nohy měla velké viditelné modřiny. Žalobkyně se svědkyni svěřila, že jí žalovaná kopla do nohy, poté ji vylíčila i další fyzické útoky, které popsala shodně jako svědkyně jméno FO. Rovněž svědectví o dalším nevhodném chování žalované vůči žalobkyni spočívající v pořízení dvou velkých psů a jejich chování v bytě ve vztahu k žalobkyni se shoduje se svědeckým výslechem jméno FO. Svědkyně jméno FO dále uvedla, že žalovaná se o žalobkyni v posledních letech nijak nestarala, žalovaná si sama i věku 100 let zajišťovala nákupy prostřednictvím pečovatelské služby či obou svědkyň, nebo si zavolala taxi a nákup si zajistila. Rovněž si snažila sama uvařit, nebo si jídlo objednala. Žalovaná ji jídlo nezajišťovala, ani ji nevozila k lékaři, nezajišťovala léky, v případě hospitalizace jí v nemocnici nenavštívila ani jí nepřivezla osobní věci. Svědkyně rovněž shodně popsala stav, když šli se sestrou a dalšími osobami vyzvednout věci žalobkyně do bytu, že pokoj žalobkyně byl neobyvatelný.

12. Z výpovědi svědkyně jméno FO bylo dále zjištěno, že bydlí ve stejném domě jako účastnice řízení, pouze ve vedlejším vchodě, v domě působí jako předsedkyně SVJ, byla v kontaktu s oběma účastnicemi. Svědkyně potvrdila, že v domě se říkalo, že žalobkyně není v bytě šťastná, že mezi ní a žalovanou nebyly ideální vztahy. Rovněž vypověděla, že žalobkyně do poslední chvíle chodila sama s chodítkem po schodech z druhého patra na nákup nebo se projít. Sousedé byli na žalovanou naštvaní, že nebyla schopna žalobkyni nákup donést. Dle svědkyně byl občas z bytu slyšet křik, svědkyně rovněž potvrdila, že žalovaná se dvakrát dopustila fyzického útoku vůči svým sousedům, kteří se nakonec z domu odstěhovali. Situace v domě se zhoršila poté, co si žalovaná pořídila dva psy, kteří se zdržovali v bytě a na balkoně. Žalovaná s nimi nechodila téměř vůbec ven, proto panovala obava, zda je schopna psy vychovat z hlediska soužití v domě. Dle svědkyně se žalovaná chovala navenek nepříjemně až popudlivě. Svědkyně byla přítomna návštěvy bytu, když si příbuzní žalobkyně přišli pro její osobní věci na konci loňského roku. Dle svědkyně v bytě probíhaly nějaké rekonstrukční práce, pokoj žalobkyně byl neobyvatelný, bylo zde umístěné bytové zařízení v jedné části pokoje, z toho větší část byla přikryta nějakými hadry, svědkyně si všimla pročůraných polštářů.

13. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně na základě darovací smlouvy ze dne 20. 5. 1999 bezplatně převedla na žalovanou vlastnické právo ke sporné nemovité věci, přičemž ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně bude nemovitou věc doživotně užívat. Zhoršení vztahu žalované k žalobkyni trvá od roku 2019 (od úmrtí otce žalované a syna žalobkyně) a k jeho vyhrocení došlo v prosinci roku 2022, kdy žalovaná fyzicky napadla žalobkyni, která vyhledala lékařské ošetření. Mimo to průběžně docházelo k dalším konfliktům a útokům žalované vůči žalobkyni (např. tahání za vlasy, strkání, vylamovaná prstů apod.), žalovaná omezovala žalobkyni v pohybu a v kontaktu s blízkými osobami, sama jí přes její pokročilý věk nepomáhala s běžnými činnostmi ve společné domácnosti, jako je nákup, zajištění jídla, léků a doprovod k lékaři. V roce 2023 si bez souhlasu žalobkyně pořídila do bytu dva velké psy, kteří žalobkyni opakovaně podrápali na noze, bránili jí ve volném pohybu po bytě, vbíhali do pokoje žalobkyně, kde jí močili do postele. Žalobkyně se obávala svého dalšího setrvání v bytě z důvodu chování žalované a přítomnosti psů, necítila se dobře, a proto si v říjnu loňského roku zavolala záchranku a byla hospitalizována s tím, že během pobytu v nemocnici se rozhodla do bytu nevrátit. Dopisem ze dne 13. 11. 2023 prostřednictvím svého právního zástupce žalobkyně odvolala dar podle darovací smlouvy ze dne 20. 5. 1999, protože ji žalovaná opakovaně fyzicky napadla, dlouhodobě se k ní chovala hrubě a neuctivě, nezajistila jí pomoc přiměřenou jejímu věku a znemožnila jí byt nadále užívat v dosavadním rozsahu tím, že si pořídila do bytu dva psy a následně v době její hospitalizace její pokoj učinila neobyvatelným.

14. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil na základě provedených listinných důkazů a věrohodných výpovědí svědkyň jméno FO a jméno FO (vnuček žalobkyně), které potvrdily skutečnosti o soužití žalobkyně a žalované z poslední doby, když obdobně je vylíčila i sama žalobkyně v rámci svého výslechu, který byl proveden jako předběžný důkaz před zahájením řízení o věci samé (§78 odst. 1 o.s.ř.). Jako věrohodnou soud hodnotí rovněž výpověď svědkyně jméno FO, která není ve vztahu k účastnicím řízení blízkou osobou, z titulu své funkce v domě je informována o vztazích účastnic řízení v poslední době jejich soužití a její výpověď je zcela v souladu se všemi provedenými důkazy a prokazuje chování žalované.

15. Z dále provedených důkazů – trestního oznámení žalobkyně ze dne 20. 12. 2023 a protokolu o jejím výslechu před policejním orgánem ze dne 17. 1. 2024 soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o.s.ř.).

17. Domáhá-li se žalobce prostřednictvím žaloby určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných nemovitostí, kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána jiná osoba (žalovaný), svědčí žalobci na takovémto určení naléhavý právní zájem, neboť žalobce se domáhá vydání deklaratorního (nikoliv konstitutivního) rozhodnutí s cílem dosažení souladu mezi jím tvrzeným právním stavem (tzv. právní realitou) a stavem zápisů v katastru nemovitostí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C 8159).

18. Sporná nemovitá věci je podle stavu zápisu v katastru nemovitostí předmětem výlučného vlastnictví žalované. Z toho vyplývá, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

19. Byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále obč. zák.), i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014 (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2020, pod poř. č. 92).

20. Žalobkyně jako dárce a žalovaná jako obdarovaná uzavřely darovací smlouvu v období před 1. 1. 2014, a proto je pro závěr, zda žalobkyni vzniklo právo odvolat dar určující právní úprava účinná před 1. 1. 2014.

21. Podle § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

22. Výsledky rozhodovací činnosti soudů se v poměru k právní úpravě účinné před 1. 1. 2014 ustálily v závěru, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. spisová značka).

23. Úvaha soudu, zda v řízení zjištěné (prokázané) chování obdarovaného lze kvalifikovat jako „hrubě porušující dobré mravy“, se odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně; úvahu soudu přitom nelze „objektivizovat“. Soud vždy hodnotí, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod. Vždy přitom rovněž zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. spisová značka).

24. V projednávané věci bylo prokázáno dlouhodobě závadové chování žalované vůči žalobkyni. Žalovaná, přestože je vnučkou žalobkyně, jí nezajišťovala v posuzovaném období potřebnou péči s přihlédnutím k pokročilému věku žalobkyně, a to pokud jde o zajištění jejích běžných potřeb, lékařské péče a pokojného žití v bytě, kde měla smluvně zajištěno doživotní bydlení. Žalovaná opakovaně žalobkyni fyzicky napadla a dále ji ohrožovala tím, že v bytě chovala dva velké psy, aniž by zde zachovala pro žalobkyni důstojné podmínky pro život. Poté, co byla žalobkyně v říjnu loňského roku hospitalizována, žalovaná její pokoj v bytě zastavěla věcmi a znemožnila jeho užívání žalobkyní. Soud má za to, že popsaná zjištění ve svém souhrnu jednoznačně odporují společensky uznávaným pravidlům slušného chování mezi lidmi, a tím spíše mezi prarodičem a vnučkou, a postačují k úsudku, že žalovaná vůči žalobkyni hrubě porušila dobré mravy.

25. K zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnického práva dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. K platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod poř. č. C 1598 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. spisová značka).

26. Tyto náležitosti projev vůle žalobkyně obsažené v jejím dopisu žalované ze dne 13. 11. 2023 vykazuje. Žalobkyně v něm náležitě vylíčila, v čem spatřuje důvod pro odvolání daru, a tento důvod se co do chování žalované vůči žalobkyni kryje se skutkovými zjištěními soudu v projednávané věci. Doručením uvedeného dopisu žalované nastaly účinky odvolání daru a žalobkyně se stala vlastníkem předmětné nemovité věci.

27. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno.

28. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu těchto účelně vynaložených nákladů: soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč, odměnu za právní služby advokáta za 9 úkonů po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále jen „AT“), a to převzetí a příprava zastoupení, sepis odvolání daru včetně výzvy, právní porada přesahující 1 hodinu, sepis žaloby, účast u výslechu žalobkyně mimo jednání (v jméno FO jméno FO), účast u jednání soudu dne 27. 6. 2024, doplňující podání žalobkyně na výzvu soudu ze dne 12. 7. 2024 a účast u jednání soudu dne 20. 8. 2024 (jednání delší než 2 hodiny, tj. 2 úkony), dále 9 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestové za účelem výslechu žalobkyně z Kolína do jméno FO jméno FO a zpět automobilem jméno FO jméno FO ve výši 175,27 Kč, náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestami za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, a 21% DPH advokáta ve výši 6 504,81 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem náhradu nákladů řízení ve výši 42 480,08 Kč. žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.