11 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Matouškovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 29 999,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 830,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 27. 8. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 16 168,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 453,92 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 29 919,63 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 393,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 168,74 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 830,89 Kč od 19. 8. 2025 do 26. 8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 13 830,89 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 10. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 29 999,63 Kč se smluvním úrokem a úrokem z prodlení. Žalobce uvedl, že společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobce, jako postupník spolu dne 18. 9. 2023 uzavřeli Smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, které , Anonymizováno, poskytla klientům v České republice. , Anonymizováno, v České republice vystupující pod obchodní značkou , Anonymizováno, a žalobce dne 1. 11. 2023 souhlasným prohlášením osvědčili, že s účinností od 1. 11. 2023 se žalobce stal smluvní stranou veškerých postoupených smluv, převzal veškerá smluvní práva, povinnosti a prospěch z postoupených smluv a ze smluv s těmito souvisejícími. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 20. 11. 2019 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky vždy k 17. dni každého měsíce. Mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla sjednána roční úroková sazba 23,76 %. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním splátek opakovaně, žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k úhradě dlužné částky po splatnosti, avšak žalovaná ani přes tyto výzvy svůj dluh zcela neuhradila. Žalobce tak požadoval okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr byl zesplatněn ke dni 31. 12. 2024. Žalobce požadoval úhradu dlužné částky ve výši 29 999,63 Kč (jistina a poplatky), kapitalizovaného úroku ve výši 5 453,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 393,35 Kč, dále úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 29 919,63 Kč (jistina) od 19. 8. 2025 do zaplacení a zaplacení zákonného úroku z prodlení z téže částky za stejné období. Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 19. 8. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili (žalobce se řádně omluvil), soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřeli dne 20. 11. 2019 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky vždy k 17. dni každého měsíce. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a dostala se tak do prodlení. Z celkové čerpané výše úvěru 214 720,37 Kč žalovaná uhradila celkem 200 889,48 Kč. Společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, jako postupitel a žalobce, jako postupník spolu dne 18. 9. 2023 uzavřeli smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, které , Anonymizováno, poskytla klientům v České republice., což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2023.

5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli dne 20. 11. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná vyčerpala úvěr v celkové výši 214 720,37 Kč. Žalovaná se zavázal splácet úvěr včetně sjednaných úroku v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila splátky řádně, uhradila pouze částku 200 889,48 Kč.

13. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl soudem písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě doplnil žalobní tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce a označil k nim důkazní prostředky.

14. Žalobce podáním ze dne 2. 4. 2026 uvedl, že postup zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce je popsán v dokumentu Protokol o posouzení úvěruschopnosti. Z tohoto dokumentu vyplývá, že předchůdce žalobce počítal s celkovými příjmy žalované ve výši 22 500 Kč. Právní předchůdce žalobce dále ověřil, že žalovaná nebyla v aktivním insolvenčním řízení a dále ověřil předchozí splátkovou morálku žalované. K výdajům žalovaná uvedla jejich výši 1 500 Kč, banka stanovila výdaje klientky částkou 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla další úvěry, nové splátkové zatížení by tedy činilo 1 500 Kč.

15. Žalobce ke svým tvrzením předložil protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od Hello bank. Z tohoto dokumentu soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjmy ve výši 22 500 Kč, se kterými banka počítala. K výdajům pak žalovaná uvedla částku 1 500 Kč, banka však počítala s částkou 2 000 Kč. Předchůdce žalobce vyhodnotil příjem žalované jako dostačující, když splátka úvěru činila 1 500 Kč.

16. K prověření úvěruschopnosti žalované tedy bylo zjištěno, že předchůdce žalobce zjišťoval výši jejích příjmů a výdajů, údaje zaznamenával s tím, že neuvedl ani zdroj zjištění. Žalobce soudu nepředložil žádné listinné důkazy, ze kterých by bylo možno usuzovat, že žalovaná je úvěruschopna. Soud má za to, že předchůdce žalobce dostatečně neověřil poměry žalované, když se spokojil s tvrzením žalované a údaje si neověřoval. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy předchůdce žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 21. 4. 2026 omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost.

18. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

19. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

20. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

21. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

22. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).

23. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

24. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

25. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

26. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

27. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 214 720,37 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalované zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 13 830,89 Kč. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o.z. ve výši dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. až od 27. 8. 2025 dle výzvy k zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku, tedy zaplacení částky 16 168,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 453,92 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 29 919,63 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 393,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 168,74 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 830,89 Kč od 19. 8. 2025 do 26. 8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 13 830,89 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná byla procesně převážně úspěšnější, ale žádné náklady jí nevznikly, soud jí proto žádnou náhradu nepřiznal.

29. Lhůtu k plnění platebních povinností soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.