12 C 106/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Bielovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 000 Kč od 5. 4. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku 38 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 920 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím, z důvodu, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru dne 4. 12. 2024. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 36 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit v měsíčních splátkách po 5 400 Kč. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas, a žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 21. 3. 2026. Zároveň vyúčtoval žalované částku 1 000 Kč za upomínky dle smlouvy o úvěru, dle článku V. odstavec 5.

4. Žalovaná ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradila. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že uzavřela se žalobcem smlouvu o úvěru ve výši 36 000 Kč, na který uhradila do dnešního dne částku 74 400 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalované a smlouva je tak neplatná, a žalovaná je tak povinná vrátit žalobci pouze poskytnutou jistinu ve výši 36 000 Kč. Navíc žalovaná poukazuje na to, že v době uzavření smlouvy byla ve smlouvě sjednána RPSN ve výši 436 % ročně, když u běžných úvěrů poskytovaných bankami byla RPSN ve výši 8,96 %, je tedy v rozporu s dobrými mravy a smlouva je i z tohoto důvodu neplatná. Žalovaná požadovala, aby žalobce vrátil z důvodu neplatnosti smlouvy bezdůvodné obohacení částku ve výši 38 400 Kč, neboť žalovaná již jistinu žalobci zcela uhradila. Žalovaná navrhla žalobci smírné řešení, žalobce se k tomuto řešení nijak nevyjádřil. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 12. 2024 bylo zjištěno, žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 36 000 Kč, který se žalovaná zavázala platit ve sjednaných splátkách po 5 400 Kč měsíčně. Úvěr byl sjednán na dobu určitou, na 12 měsíců, žalovaná se zavázala zaplatit úrok ve výši 64 800 Kč, celková dlužná částka k vrácení spotřebitelského úvěru činila 100 800 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal žalovaný obecnou metodikou posuzování, nahlížením do centrální evidence exekucí, insolvencí, informací ze Solus. Žádné doklady, na jejichž základě zkoumal úvěruschopnost žalované, žalobce nedoložil. Z návrhu dohody o narovnání bez data bylo zjištěno, že žalobce navrhl žalované dohodu o narovnání, kdy žalobce chtěl uzavřít dohodou o narovnání tak, že původní dohoda zaniká a nahrazuje se novým závazkem, kde smluvní strany výslovně prohlašují, že vůči sobě nemají žádné nároky vyplývající ze smlouvy. Z kopií dokladů o zaplacení splátek bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 16 splátek po 5 400 Kč. Žalobce tyto splátky započetl na úroky, zůstatek jistiny činí i po započtení splátek 36 000 Kč. Dne 10. 2. 2026 a 10. 3. 2026 uhradila žalovaná další 2 splátky po 5 400 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalobce ke dni 21. 3. 2026 úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky, a to jistiny ve výši 36 000Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 165 Kč, nákladů na upomínku 1 000 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 6 060 Kč ve lhůtě do 4. 4. 2026. Z potvrzení žalobce ze dne 5. 6. 2026 bylo zjištěno, žalovaná uhradila žalobci 13 plátek po 5 400 Kč, žalobce tyto splátky započetl na úroky. Žalobce, ani jeho právní zástupce se k jednání bez omluvy nedostavili, žádné další důkazy nedoložil a ani nemohl být řádně poučen o tom, aby prokázal doložením důkazů platnost smlouvy, a to tak, že řádně přezkoumal úvěruschopnost žalované. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 z.č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Podle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle čl. 3 bod 10, 11 a 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES se pro účely tohoto nařízení rozumí: „elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání; „zaručeným elektronickým podpisem“ elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26 a „kvalifikovaným elektronickým podpisem“ zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou; umožňuje identifikaci podepisující osoby; je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Žalovaná však elektronickým podpisem nedisponuje, smlouva byla podepsána prostřednictvím SMS zprávy a nejedná se tak o elektronický podpis, umožňující ověřit, že po podpisu již nedošlo ke změně dokumentů. Sama okolnost, že žalobce poukázal žalované částku ve výši 36 000 Kč pak nedostačuje k závěru, že žalovaná skutečně přijala nabídku žalobce na uzavření smlouvy o úvěru, nadto právě o tom obsahu, jak jej žalobce vylíčil v žalobě, zejména pokud jde o výši peněžních prostředků, o jejichž poskytnutí měla žalovaná žádat, výši úroku a čas plnění povinnosti žalované poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem vrátit. V řízení tedy vyšlo najevo, že žalobce žalované poskytl částku ve výši 36 000 Kč, avšak žalobci se nepodařilo prokázat, že by se tak stalo na základě uzavřené smlouvy. Soud má za to, že smlouva je neplatná i z důvodu, že RPSN ve výši 436 % ročně je v rozporu s dobrými mravy, neboť průměrná RPSN je okolo 9 %, tedy požadovaná žalobcem je 49x vyšší, než je obvyklá. (rozsudek NS ČR 21 Cdo 1484/2004) K této skutečnosti soud přihlíží i bez návrhu. Pokud je smlouva v rozporu s dobrými mravy, je absolutně neplatná. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Po provedeném dokazovaní dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobcem a žalovanou tak nedošlo k uzavření platné smlouvy o úvěru, přesto žalobce poskytl žalované peněžitou částku ve výši 36 000 Kč, došlo tedy k plnění na základě neplatného právního úkonu, žalobci proto náleží pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu, která odpovídá peněžním prostředkům poskytnutým žalované, tj. ve výši 36 000 Kč. Se zřetelem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobci částku 74 400 Kč, je zřejmé, že nyní již neexistuje dluh, jemuž by odpovídala pohledávka, jejíhož splnění se žalobce po žalované domáhá. Naopak, ze strany žalobce došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalovaná nad rámec pohledávky, která by žalobci náležela jako bezdůvodné obohacení, uhradila částku 38 400 Kč. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl, a naopak vyhověl vzájemnému návrhu žalované a žalobci uložil zaplatit žalované vzniklé bezdůvodné obohacení. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst.1 o.s.ř a přiznal úspěšné žalované zaplacený soudní poplatek ve výši 1 920 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.