12 C 111/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Bielovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku st. p. číslo – zastavěná plocha a nádvoří o výměře výměra, jehož součástí je stavba adresa (bydlení), pozemku st.p. číslo zastavěná plocha a nádvoří, o výměře výměra, jehož součástí je stavba bez čp. (zemědělská stavba) a pozemku p. číslo zahrada o výměře výměra, zapsané na list vlastnictví pro katastrální území Zásmuky, obec Zásmuky, vedené u katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín

II. Shora uvedené nemovitosti se přikazují do vlastnictví žalovaného celé jméno žalovaného rodné číslo.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku částka do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku,

IV. Žalovaný je povinen zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Kolíně znalečné ve výši 2950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 46825 Kč k rukám titul jméno příjmení advokáta v obec ulice a číslo, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že se žalovaným jsou podílovými spoluvlastníky shora uvedené nemovitosti. Žalobkyně nemá zájem na dalším setrvání v podílovém spoluvlastnictví, nabízela žalovanému dohodu, s tím že, žalovaný převezme do svého vlastnictví, spoluvlastnický podíl žalobkyně a vyplatí žalobkyni částku 400 000 Kč na vypořádání. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že nemovitost získal spolu se žalobkyní a jejich sestrou. Původně bylo dohodnuto, že žalobkyně i její sestra převedou podíly na žalovaného. Žalobkyně tuto dohodu nedodržela. Žalovaný využívá nemovitost sám. Nemovitost je spojena s další nemovitostí, bez níž nelze tuto nemovitost využívat. Navíc žalovaný sám nemovitost zhodnotil bez přispění žalobkyně. Z výpisu katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky parcely číslo o výměře výměra, se stavbou bez čp. a parcely číslo o výměře výměra, jehož součástí je stavba adresa v k.ú. obec a to žalobkyně jednou třetinou, žalovaný dvěma třetinami. Ze znaleckého posudku titul jméno příjmení bylo zjištěno, že obvyklá cena nemovitostí byla stanovena ve výši 1 650 000 Kč. Znalkyně ve svém posudku upozorňuje na to, že část nemovitosti nelze využívat samostatně, neboť je funkčně propojena s další nemovitostí. Stavební úpravy provedené žalovaným nejsou uvedeny v katastru nemovitostí, nebyla provedena kolaudace ani vydáno stavební povolení, nelze proto tyto úpravy brát za zhodnocení nemovitosti. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že žalovaný převezeme podíl žalobkyně a vyplatí žalobkyni částku 400 000 Kč, žalovaný na výzvu žalobkyně nijak nereagoval. Provedení dalších důkazů účastníci nenavrhovali a soud neshledal potřebu provedení jiných než navržených důkazů ve spise. Má za to, že provedeny důkazy jsou postačující k rozhodnutí ve věci. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 téhož ustanovení, každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Soud může přikázat věc do vlastnictví spoluvlastníka bez ohledu na to, zda v řízení vystupuje jako žalobce či žalovaný, nemůže jí však přikázat do vlastnictví osoby, která není spoluvlastníkem. Proti dosavadní úpravě doznal NOZ změnu v tom, že upustil od tzv. privilegovaných kritérií, rozhodných pro úvahu o tom, kterému ze spoluvlastníků bude věc přikázána. Soudy tak měly povinnost přihlížet k velikosti spoluvlastnického podílu a účelnému využití věci. Tato změna však nebude mít v praxi žádná zásadní dopad. Jednak nelze očekávat, že by soudy od těchto hledisek zcela upustily, navíc soudní praxe již několikrát zdůraznila, že se jedná pouze o hlediska, které mají soudy vzít v úvahu, pro posouzení daného případu však nejsou rozhodující. Nejvyšší soud dokonce uvedl, že pro rozhodnutí, komu má být věc přikázána, není rozhodující ani výše podílů ani účelné využití věci, ale jde o souhrn skutečností, které jsou v dané věci relevantní s tím, že soud může věc přikázat do výlučného vlastnictví i tomu spoluvlastníku, kterému zákonná kritéria nesvědčí (rozsudek NS ČR spis. zn. 22 C 879/2005 ze dne 16. dubna 2006). Také ve vztahu k osobě spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána, jsou dány jisté podmínky, předně musí mít o získání věci do svého vlastnictví zájem. Dále u něj musí být naplněno judikaturou zdůrazňované kritérium solventnosti neboli schopnosti spoluvlastníka zaplatit ostatním náhradu. Poskytnutí náhrady je nezbytné zejména v tom smyslu, že přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků dochází k nucenému odejmutí vlastnického práva ostatních spoluvlastníků a je tedy třeba, aby byly splněny veškeré náležitosti dané článkem 11 odst. 4 LZPS. O tom, jak je kritérium solventnosti významné, svědčí mimo jiné nález ÚS ČR ve věci spis. zn.

II. ÚS 494/03 ze dne

2. února 2005, ze kterého vyplývá, že nedostatečné důkazní posouzení solventnosti spoluvlastníka, kterému je věc přikazována, zakládá porušení práva na spravedlivý proces. Podle § 1148 o.z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. V dané věci jsou dány podmínky pro zrušení podílového spoluvlastnictví v souladu s § 1140 až 1148 o.z. Žalobkyně podala žalobu z důvodu, že žalovanému nabízela k vypořádání podílového spoluvlastnictví dohodu účastníků, požadovala, vyplacení vypořádacího podílu ve výši 400 000 Kč, žalovaný na to nijak nereagoval. K jednání mezi stranami došlo až v průběhu jednání. K smírnému řešení věci však nedošlo. Pokud jde o otázky vypořádání, aplikoval soud § 1143 a 1147 o.z. Primárně při vypořádání spoluvlastnictví se použije rozdělení věci. Pokud rozdělení věci nepřichází v úvahu, je na řadě přikázání do vlastnictví za náhradu. Pokud na tento způsob není možný, přistoupení soud k nařízení prodeji nemovitosti. Soud tedy v prvé řadě zkoumal, zda je věc reálně rozdělitelná. V dané věci vycházel soud ze znaleckého posudku a dospěl tak k závěru, že nemovitost nelze reálně rozdělit, tak, aby oběma účastníky mohla být řádně užívána. Proto přistoupil k vypořádání, přikázáním do vlastnictví a určení náhrady. Cena nemovitosti byla stanovena znaleckým posudkem titul příjmení ve výši 1 650 000 Kč. Podíly účastníků jsou jedna třetina žalobkyně, dvě třetiny žalovaný. Žalobkyně požadovala přikázání nemovitosti do vlastnictví žalovaného a vyplacení podílu. Žalovaný měl zájem o převzetí nemovitosti, neboť nemovitost v současné době využívá. Žalobkyně se nijak nepodílí na údržbě nemovitosti a nevyužívá jí. Pokud jde o výši podílu, požadovala žalobkyně, aby soud rozhodl, tak že žalovaný vyplatí žalobkyni vypořádací podíl ve výši stanované znaleckým posudkem. Soud proto vyhověl návrhu žalobkyně, podílové spoluvlastnictví zrušil a vypořádal spoluvlastnictví tak, že nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a uložil mu povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši částka Lhůtu k vyplacení stanovil soud v délce 3 měsíců, kterou považuje za dostatečnou, aby žalovaný byl schopen zajistit finanční prostředky na vypořádání žalobkyně. O nákladech znalečného rozhodl soud podle ů 148 odst. 1 o.s.ř.. Soud tuto povinnost uložil neúspěšně žalovanému (znalečné celkem 7 950Kč, záloha 5 000 Kč, k doplacení zbývá 2 950 Kč). O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byla zcela úspěšná žalobkyně, proto jí přiznal soud náhradu nákladů v plné výši, a to: odměnu za 3 úkony právní služby po 10 500 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, 21% DPH advokáta ve výši 6 912 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., zaplacený soudní poplatek ve výši 7 000 Kč a cestovné 513 Kč, tedy celkem 46 825 Kč. V této výši byly náklady žalobkyni přiznány. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaný dobrovolně uloženou povinnost, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci