12 C 214/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Bielovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 96 478,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:a) částku 96 478,28 Kčb) s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 181,53 Kč,c) s úrokem 12,75 % ročně z částky 94 710,28 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení,d) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 246,08 Kč,e) se zákonným úrokem z prodlení z částky 96 478,28 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 570,9 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 96 478,28 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 10. 8. 2022 smlouvu o úvěru č. 014718191R na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit ve sjednaných měsíčních splátkách po 2 017 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena k 15. 8. 2030. Úrok byl sjednán ve výši 12,75 % ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 15. 7. 2024 a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné splátky.

2. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit ve sjednaných měsíčních splátkách po 2 017 Kč spolu se sjednanými úroky ve výši 12,75 % ročně.

4. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobce v důsledku neplnění povinností ze strany žalovaného úvěr zesplatnil ke dni 15. 7. 2024 a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve lhůtě do 24. 7. 2024.

5. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby ve lhůtě do 7 dnů.

6. Účastníci nenavrhovali žádné další důkazy a shora provedené listinné důkazy považuje soud zavěrohodné a zcela postačující k rozhodnutí ve věci.

7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle §86odst.1) téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle §86 odst.2 téhož zákona)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr, a kterou soud po právní stránce soud posoudil podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný splácel úvěr pouze částečně, část dlužných splátek neuhradil, žalobce proto ke dni 15. 7. 2024 úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru ověřoval tvrzení klienta a pravdivost prostřednictvím automatizovaných modelů, a dospěl k závěru, že spotřebitel je schopen úvěr uhradit. Žalovaný nesplnil svoji povinnost, vyplývající ze smlouvy, nehradil řádně a včas splátky sjednané ve smlouvě a žalobce proto úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1968 o. z. dle vl. nař. 351/2013 Sb.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení v souladu s vyhl. 177/96 Sb. v platném znění, a to: odměnu za 3 úkony právní služby v tarifní hodnotě po 4 980 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč, 21 % DPH advokáta dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 860 Kč, tedy celkem 23 570,90 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána.