12 C 259/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Bielovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 pro na zrušení placení výživného

I. Vyživovací povinnost žalobce Jméno zainteresované osoby 0/0 k žalované Jméno zainteresované osoby 1/0, stanovená rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. spisová značka ze dne 24.3.2016, se s účinností od 1.9.2024 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, stanovené naposledy rozsudkem zdejšího soudu s tím, že žalovaná ukončila studium, v současné době je schopna se samostatně živit. Žalovaná s žalobou souhlasila s tím, že ukončila studium, v současné době je vedena na úřadu práce. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 24.3.2016 bylo rozhodnuto o stanovení výživného pro tehdy nezletilou Jméno zainteresované osoby 1/0 na částku 9 500 Kč měsíčně. Z dokladu o ukončení studia bylo zjištěno, že žalovaná získala inženýrský titul v magisterském studijním programu regionální rozvoj. Z potvrzení Úřadu práce v Kolíně ze dne 1.8.2024 bylo zjištěno, že žalovaná je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1.8.2024. Podle ust. § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 téhož zákona výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce je otcem žalované a po rozvodu manželství na ni platil výživné dle soudního rozhodnutí, naposledy ve výši 9 500 Kč měsíčně. Žalovaná ukončila studia v magisterském studijním programu na Masarykově univerzitě v Brně, v současné době je na úřadu práce. Jsou tedy splněny podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce. Soud proto na základě shora uvedených skutečností vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušil s účinností od 1.9.2024. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy procesně úspěšný žalobce nepožadoval na žalované náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.