12 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní titul Renátou Bielovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 780 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 633,02 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15.10.2020 domáhala zaplacení shora uvedené dlužné částky. Uvedla, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svoji povinnost splnila a do této evidence se přihlásila ke dni 1.10.2010. Jak vyplývá z detailu dluhu žalované, neplatila žalovaná poplatek řádně a včas, dluží žalobci poplatek za měsíce říjen 2017 až leden 2020 celkem částku 3 780 Kč. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem. Z provedených listinných důkazů, a to zejména z přihlášky poplatníka, výzvy k úhradě, stavu předpisu detailu dluhu bylo prokázáno, že žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíce říjen 2017 až leden 2020 po 135 Kč měsíčně, tedy celkem částku 3 780 Kč. Dle § 3 odst. 1 z.č. 252/1994 Sb. v platném znění poplatníkem je právnická osoba, organizační složka státu nebo fyzická osoba, která je držitelem rozhlasového nebo televizního přijímače. Podle § 5 odst. 3 z.č. 252/1994 Sb. a § 7 odst. 2 z.č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek, jemuž podléhá fyzická osoba, splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná byla v obdobích, za která neplatila televizní poplatky, řádně přihlášeným poplatníkem. Z detailu dluhu žalované pak bylo prokázáno, že televizní poplatky nezaplatila za shora uvedené období a že tedy podaná žaloba je plně odůvodněná. Žalovaná obdržela výzvu k zaplacení dlužné částky, na kterou však nereagovala. Rovněž skutečnost, že žalobkyně tyto dlužné koncesionářské poplatky bude soudní cestou vymáhat, bylo delší dobu veřejnosti známo z médií. Žalovaná se tedy mohla pokusit se s žalobkyní dohodnout o zaplacení dluhu, avšak zůstal nečinný, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno shora. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila včas, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s § 1970o.z. dle vl.nař. 251/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná zcela, soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů na odměnu advokáta za 2 úkony po 200 Kč, 2 x režijní paušál po 100 Kč, DPH 21%, celkem 1 126 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.