12 C 323/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Bielovou ve věci žalobce: Credivo Jméno žalobce . v likvidaci IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Anonymizováno sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 25 639,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně, od 30. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Do částky 18 897,4 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % od 30. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 7 141 Kč, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 25 639,34 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru v úvěrovém rámci 31 800 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit ve splátkách dle smlouvy. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky žalobce. Žalobce před schválením úvěru prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uhradil úvěr pouze částečně v částce 5 000 Kč.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že žalobce neposoudil odborně úvěruschopnost žalovaného, žalovaný nepodepsal smlouvu o revolvingovém úvěru, neboť v době podepsání úvěru byl hospitalizován. Žalovaný zaplatil na úvěr 5 000 Kč.

3. Z informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že před podepsáním úvěru byl žalovaný seznámen s informacemi ohledně placení úvěru a dalšími informacemi.

4. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že byla provedena prostřednictvím autorizační platby z účtu žalovaného.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovanému byla zaslána žalobcem částka 11 500 Kč.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že byly zjišťovány měsíční příjmy žalovaného, výše pravidelných výdajů na bydlení, výše dalších půjček, počet členů v domácnosti, doklady však doloženy nebyly. Byla doložena kopie občanského průkazu žalovaného.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru v úvěrovém rámci ve výši 31 800 Kč, který se žalovaný zavázal platit ve sjednaných denních splátkách.

8. Z dokladu o zaplacení částky bylo zjištěno, že žalovaný na účet žalobce uhradil částku 5 000 Kč.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby ve lhůtě 3 dnů.

10. Podle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 562 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Žalobce však nenavrhl žádné důkazní prostředky o tom, že účastníci řízení prostřednictvím internetových stránek žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru. Se zřetelem k tomu, že se žalobce jednání konaného dne 16. 6. 2026 neúčastnil, nemohlo se mu dostat ani poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

14. Sama okolnost, že žalobce poukázal žalovanému částku v celkové výši 11 500 Kč, nedostačuje k závěru, že žalovaný přijal nabídku žalobce na uzavření smlouvy o úvěru právě o tom obsahu, jak jej žalobce vylíčil v žalobě (v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), zejména pokud jde o výši peněžních prostředků, o jejichž poskytnutí měl žalovaný žádat, výši úroku a čas plnění povinnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem vrátit. V řízení tedy vyšlo najevo, že žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 11 500 Kč, avšak žalobci se nepodařilo prokázat, že by se tak stalo na základě uzavřené smlouvy, neboť žalovaný tvrdí, že smlouvu neuzavřel.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané, pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Nedošlo-li mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy o úvěru, představovala částka ve výši 11 500 Kč, kterou žalobce poskytla žalovanému, bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je žalovaný povinen žalobci vydat. Se zřetelem k tomu, že žalovaný až do zahájení řízení žalobci vrátil 5 000 Kč, činí výše pohledávky žalobce za žalovaným 6 500 Kč na jistině.

23. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

24. Soud za této situace soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobce vůči žalovanému bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění v částce 11 500 Kč, a protože žalovaný na tento úvěr zaplatil 5 000 Kč, bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil částku 6 500 Kč. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobci vydal, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 6 500 Kč, spolu se zákonnými úroky z prodlení (výzva ke splacení ze dne 29. 4. 2025), když ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Stejně tak zamítl návrh na zaplacení smluvní pokuty.

25. Se zřetelem k tomu, že žalovaný měl v projednávané věci úspěch, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 6 500 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do 18 897 Kč s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalovanému tak přísluší vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 49,3 %. Náklady řízení přitom činí 14 486 Kč a sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši 1 026 Kč a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 8 560 Kč (čtyři úkony právní služby po 2 140 Kč a dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, cestovné , adresa, a zpět 464 Kč, ztráta času 300 Kč, 21 % DPH). Žalovanému pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 49,3 %, tj. 7 141 Kč. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.