12 C 391/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Bielovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce , Jméno žalobce, k žalovanému , Jméno žalovaného, , stanovená rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. , spisová značka, ze dne 15.2.2021, se s účinností od 1. 10. 2024 zrušuje.

II. Tímto se mění rozsudek Okresního soudu v Kolíně sp. zn. , spisová značka, ze dne 15. 2. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému s tím, že vyživovací povinnost bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně dne 5. 2. 2021, ve výši 6 000 Kč měsíčně, stanovené naposledy rozsudkem zdejšího soudu ve výši 6 000 Kč s tím, že žalovaný ke dni 17.9.2024 ukončil studium a nastoupil do zaměstnání.

2. Žalovaný s žalobou souhlasil s tím, že se žalobcem uzavřeli dohodu ohledně zrušení vyživovací povinnosti.Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 15.2.2021 bylo zjištěno, že byla schválena dohoda rodičů, který byl nezletilý svěřen do výchovy matky a otci (žalobci) stanoveno výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně.Z dohody ze dne 12. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný uzavřeli mezi sebou dohodu o zrušení vyživovací povinnosti s tím, že tato povinnost se ruší od 1. 10. 2024.

3. Z rozhodnutí o ukončení vzdělávání ze dne 18.11.2024 bylo zjištěno, že žalovaný ukončil studium v oboru kuchař - číšník dnem 17.9.2024.

4. Podle ust. § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

5. Podle ust. § 911 téhož zákona výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce je otcem žalovaného a po rozvodu manželství mu byla stanoveno vyživovací povinnost ve výši 6 000 Kč měsíčně, ke dni 17. 9. 2024 žalovaný ukončil studium na střední škole, v současné době je zaměstnaný a schopen se samostatně živit. Soud proto na základě shora uvedených skutečností vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušil s účinností od 1. 10. 2024.

7. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy procesně úspěšný žalobce nepožadoval na žalované náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.