12 C 90/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Bielovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 95 238,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 95 238,99 Kč- s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 858,34 Kč- s úrokem 11,5 % ročně z částky 93 638,99 Kč od 17. 2. 22026 do zaplacení- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 475,2 Kč od 26. 11. 2025 do 16. 2. 2026- se zákonným úrokem z prodlení z částky 95 238,99 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 375,7 Kč, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 95 238,99 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 21. 10. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru v úvěrovém rámci 105 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná uhradila částku 177 628 Kč, zbytek dlužné částky neuhradila a žalobce tak úvěr ke dni 11. 11. 2025 zesplatnil. Žalovaná ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradil. Žalovaná svůj dluh uznala.

2. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr v úvěrovém rámci 105 000 Kč, který se žalovaná zavázal zaplatit ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Součástí smlouvy je i splátkový kalendář a karta klienta.

4. Z výzvy ke splacení ze dne 11. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobce v důsledku neplnění povinností ze strany žalovaného úvěr zesplatnil ke dni 11. 11. 2025 a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve lhůtě 14 dnů.

5. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby ve lhůtě do 7 dnů.

6. Účastníci nenavrhovali žádné další důkazy a shora provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné a zcela postačující k rozhodnutí ve věci.

7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1) téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle §86 odst.2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr, a kterou soud po právní stránce soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dle § 2395 a násl. Žalovaná splácela úvěr pouze částečně, část dlužných splátek neuhradila, žalobce proto ke dni 11. 11. 2025 úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky, a to jistiny a sjednaných poplatků. Žalobce před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru ověřoval tvrzení klienta a pravdivost prostřednictvím automatizovaných modelů, a dospěl k závěru, že spotřebitel je schopen úvěr uhradit. Žalovaná svůj dluh uznala, požadovala zaplacení ve splátkách. Žalovaná tak nesplnila svoji povinnost, vyplývající ze smlouvy, nehradila řádně a včas splátky sjednané ve smlouvě a žalobce proto úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1968 o. z. dle vl. nař. 351/2013 Sb. Pokud se týká splátek, soud má za to, že žalovaná měla možnost splácet úvěr ve splátkách, splátky však nehradila řádně a včas a proto došlo k zesplatnění úvěru a ze strany žalované tak není záruka, že by splátky v současné době řádně hradila.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. v souladu s § 14b zák. č. 177/96 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za 3 úkony právní služby po 4 940 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč, 21 % DPH advokáta dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 810 Kč, tedy celkem 23 375,7 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána.