14 C 114/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 16 411,83 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 491,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 107,79 Kč za dobu od 28. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 1 984,04 Kč za dobu od 5. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku na zaplacení částky 7 920 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 21. 1. 2021 domáhal zaplacení částky celkem 16 411,83 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dluh ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 13. 11. 2019.

2. Žalobce svou žalobu blíže odůvodnil tím, že se uvedenou smlouvou zavázal dodávat žalované elektřinu do odběrného místa ulice a číslo, obec a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou na dobu 30 měsíců od data účinnosti smlouvy (13. 11. 2019) se sjednanou prolongací smlouvy. Poněvadž žalovaná neuhradila sjednané zálohy za měsíce leden 2020 a únor 2020, ukončil žalobce po předchozím upozornění dodávku elektřiny ke dni 24. 3. 2020.

3. Žalobce tak požaduje zaplacení částky 6 107,79 Kč (vyúčtované fakturou číslo splatnou dne 27. 4. 2020 na částku 11 007,79 Kč za fakturační období od 6. 12. 2019 do 24. 3. 2020, na níž žalovaná uhradila zálohy ve výši 5 000 Kč); z uvedené částky žalobce požaduje rovněž úrok z prodlení v zákonné výši. Dále žalobce požaduje zaplacení částky 7 920 Kč coby smluvní pokuty za porušení povinnosti žalované odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě (vyúčtované fakturou číslo ze dne 24. 3. 2020 splatnou dne 3. 4. 2020). Částku 100 Kč pak žalobce požaduje coby smluvní pokutu za prodlení přesahující 10 dní s úhradou shora uvedené faktury číslo Částku 300 Kč pak žalobce požaduje coby poplatek za uzavřenou dohodu o uznání dluhu dle platného ceníku, když žalovaná se dohodou o uznání dluhu ze dne 6. 5. 2020 zavázala dluh uhradit ve splátkách.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 13. 11. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa ulice a číslo, obec, na základě které žalobce dodával žalované do odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala za ní zaplatit sjednanou cenu dle ceníku. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců s tím, že ji nelze vypovědět. Současně bylo sjednáno, že pokud kterákoliv ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 40 dnů před uplynutím doby trvání smlouvy, že trvá na ukončení smlouvy v aktuálně platném termínu jejího ukončení, prodlužuje se marným uplynutím této lhůty doba trvání smlouvy bez dalšího vždy o 24 měsíců (prolongace), navazující na základní dobu nebo předchozí prolongaci. Předmětem smlouvy byla dodávka produktové řady„ elektřina Optimal“. Ve smlouvě je dále uvedeno, že žalovaná je povinna zaplatit smluvní pokutu 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dní. Dále je sjednána smluvní pokuta ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost a 2 000 Kč pro kategorii maloodběratel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), a to (mimo jiné) pro případ, že žalovaná učiní bez souhlasu žalobce jakýkoli právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy nebo opakovaně (dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost ze smlouvy (vše prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 11. 2019). Dopisem ze dne 21. 2. 2020 oznámil žalobce žalované, že pokud neuhradí dlužné zálohy splatné dne 15. 1. 2020 a 15. 2. 2020, přeruší žalobce dodávku elektřiny (prokázáno oznámením o přerušení dodávky ze dne 21. 2. 2020 včetně poštovního podacího archu). Dopisem ze dne 5. 4. 2020 oznámil žalobce žalované, že z důvodu opakovaného porušení platebních povinností odstupuje od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, tato smlouva zanikne dnem doručení odstoupení zákazníkovi (prokázáno odstoupením od smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny včetně poštovního podacího archu). Fakturou ze dne 24. 3. 2020, variabilní symbol, splatnou dne 3. 4. 2020, vyúčtoval žalobce smluvní pokutu ve výši 10 800 Kč za předčasné ukončení smlouvy (prokázáno uvedenou fakturou). Žalobce v žalobě požadoval na smluvní pokutě vyúčtované touto fakturou toliko 7 920 Kč. Fakturou ze dne 5. 4. 2020, variabilní symbol, splatnou dne 27. 4. 2020, vyúčtoval žalobce žalované za uskutečněný odběr elektřiny v období od 6. 12. 2019 do 24. 3. 2020 částku 11 007,79 Kč, po započtení uhrazených záloh ve výši 5 000 Kč tedy částku 6 107,79 Kč. Dne 15. 5. 2020 byla vydána opravná faktura, variabilní symbol, na částku dalších 1 984,04 Kč, splatná dne 4. 6. 2020. Dále žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč za pozdní úhradu faktury variabilní symbol, a to fakturou ze dne 29. 7. 2020, variabilní symbol (prokázáno uvedenými fakturami). Dne 6. 5. 2020 podepsala žalovaná dohodu o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu, ve které je uvedeno, že uznává co do důvodu a výše své dluhy vůči věřiteli – částku 17 307,79 Kč z faktury za dodávku elektřiny variabilní symbol číslo na částku 10 800 Kč (smluvní pokuta) a z faktury za dodávku elektřiny variabilní symbol číslo na částku 6 207,79 Kč, jakož i částku 300 Kč jako poplatek za uzavření dohody o splátkách (prokázáno dohodou o splátkách dluhu ze dne 6. 5. 2020). Předžalobní upomínkou ze dne 12. 2. 2020 byla žalovaná žalobcem vyzvána, aby uhradila dlužnou částku 16 711,83 Kč (prokázáno uvedenou upomínkou včetně poštovního podacího archu).

6. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud považuje za plně věrohodné, když další dokazování je nadbytečné, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. S návrhy žalobce na doplnění dokazování (týkající se nároku na smluvní pokutu za nedodržení sjednané doby smlouvy) se soud podrobněji vypořádává níže.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

8. Účastníci uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny dle § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v platném znění, podpůrně se řídicí též ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).

9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.

12. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 8 491,83 Kč (cena za odebranou elektřinu 6 107,73 Kč + 1 984,04 Kč, smluvní pokuta ve výši 100 Kč, jakož i paušální náhrada za uzavření dohody ve výši 300 Kč). Smluvní pokuta za prodlení s úhradou faktury byla sjednána platně a přiměřeně, u ceny za elektřinu má navíc žalobce nárok na požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Co do částky 7 920 Kč soud žalobu zamítl. Uvedenou částku žalobce požaduje jako smluvní pokutu za porušení povinnosti žalované odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě. Jak vyplývá z textu smlouvy, smluvní pokuta je účtována za odstoupení žalobce od smlouvy z důvodu opakovaného porušení platebních povinností žalovanou. Žalobce smluvní pokutu požaduje ve výši 400 Kč za každý měsíc v období od března 2020 do června 2022, tedy za 27 měsíců.

14. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce smlouvu uzavíral jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, smlouva má tedy charakter smlouvy spotřebitelské. Soud dospěl k závěru, že požadavek na zaplacení uvedené částky není po právu, neboť k ujednání nelze přihlížet pro jeho nepřiměřenou povahu. Uvedená ustanovení na ochranu spotřebitele přitom soud aplikuje z úřední povinnosti, není třeba, aby se žalovaná takového postupu dovolávala. Žalobce po určitou dobu omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele elektřiny, aniž by spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy, je na spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k dodržení sjednané doby smlouvy. Sám žalobce ale podobně ve smlouvě omezován (sankcionován) není. Takové ujednání je nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze např. ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 99/2018, 103 Co 16/2018, 30 Co 80/2019, 22 Co 251/2019, 23 Co 336/2019 nebo 103 Co 7/2020.

15. Vzhledem k velmi obšírné a podrobné argumentaci žalobce (doplnění žaloby ze dne 26. 5. 2021) soud považuje za důležité zdůraznit následující. Nelze přijmout argumentaci, že smluvní pokuta kompenzuje škodu (potenciálně) vzniklou žalobci tím, že musel pro žalované s předstihem zajistit na trhu příslušnou komoditu, neboť smluvní pokuta není vázána na povinnost žalované odebrat určité (minimální) množství elektřiny. Smluvní pokuta tak utvrzuje skutečně jen„ povinnost“ žalované setrvat ve smluvním vztahu po předem danou dobu (navíc automaticky prolongovanou). Nepřiměřeně tak působí na to, aby si spotřebitel„ rozmyslel“ změnu dodavatele elektřiny, i kdyby nabídka jiného dodavatele pro něj byla výhodnější. Tím je kýžené právo na svobodnou volbu dodavatele podle § 28 odst. 1 písm. a) a § 62 odst. 1 písm. b) energetického zákona natolik oslabeno, až se může stát iluzorním.

16. Soud se neztotožňuje ani s tím, že sjednaná smluvní pokuta je ve spotřebitelském smluvním vztahu„ vyvážena“ tím, že žalované je poskytnuta fixní (neměnná) cena po dobu trvání smlouvy. Jak žalobce podrobně ekonomicky argumentuje, komoditu nakupuje na energetické burze a nákupní cena je vysoce volatilní (kolísavá). Již z definice tak plyne, že může kolísat na obě strany a samotná fixace ceny na počátku smluvního vztahu nemusí být pro spotřebitele nutně výhodná, stejně jako nucený následný prodej komodity zajištěné s předstihem„ pro žalovanou“ nemusí být pro žalobce nutně ztrátový (takže k uvažované škodě nemusí dojít nehledě k tomu, že taková„ škoda“ by – jak zmíněno výše – žalobci vznikla i za řádného trvání smluvního vztahu, pokud by žalovaná fakticky žádnou elektřinu neodebrala). Ostatně sám žalobce ve svém vyjádření výslovně uvádí, že„ budoucí vývoj cen není předem znám“ a„ nelze vyčíslovat konkrétní výši škody v každém jednotlivém případě“; k tomu tedy soud opětovně podotýká, že následný prodej komodity může být pro žalobce i ziskový.

17. Za spotřebitelsky nepříliš přívětivou argumentaci soud považuje názor žalobce, že smlouva na dobu neurčitou spotřebiteli garantuje možnost snáze ukončit smluvní vztah (klasickou výpovědí s běžnou výpovědní dobou). Takové chápání je zřetelně protiintuitivní, neboť při volbě mezi uzavřením smlouvy na dobu určitou a na dobu neurčitou si běžný spotřebitel těžko uvědomí paradoxní situaci, že smlouva na dobu neurčitou pro něj znamená flexibilnější možnost ukončení smlouvy. Soud má za to, že velká část spotřebitelů, kteří volí uzavření smlouvy na dobu neurčitou, tak činí nikoli s představou, že se z takové smlouvy mohou snadněji vyvázat, ale právě se skutečným záměrem v místě svého bydliště odebírat elektřinu dlouhodobě (trvale): segment konzervativnějších nebo starších spotřebitelů, kteří před porovnáváním jednotlivých nabídek a jejich pečlivým zkoumáním upřednostňují jistotu a dlouhodobost smluvního vztahu jistě nebude malý. Pokud žalobce ve svém vyjádření uvádí, že na rozdíl od smluv na dobu určitou nemohou tito spotřebitelé využít (podle žalobce zpravidla výhodnější) nabídky fixované ceny, pak to lze z jistého úhlu pohledu vnímat i jako„ trest“ za loajalitu těchto spotřebitelů. Žalobce tím obhajuje paradoxní zacházení se zákazníky, kdy loajálním spotřebitelům nabízí benefit ukončení smlouvy (o který nestojí), zatímco nové zákazníky se snaží přilákat nabídkou krátkodobé smlouvy za výhodnější cenu, přičemž takové smlouvy jsou fakticky rovněž smlouvy trvalé (jen 40 dnů ze 30 měsíců smluvního vztahu, respektive jen 40 dnů z 24 měsíců každé další prolongace může spotřebitel volně využít své svobodné volby dodavatele bez hrozby smluvní pokuty). Z uvedeného důvodu soud nepovažuje za nutné doplňovat dokazování podrobnými ceníky jednotlivých produktů žalobce.

18. Uvádí-li žalobce na svou podporu, že takový je standard zacházení se spotřebiteli na daném trhu s médii, pak soud musí podotknout, že uvedený argument nemá náležitou právní relevanci: v době nikoliv zcela nedávné bylo ve spotřebitelských smlouvách standardem využívání zajišťovacích směnek a (netransparentních) rozhodčích doložek. Právě tlak soudní praxe vedl k tomu, že dnes se jedná o praktiku legislativně výslovně zakázanou. Z uvedeného důvodu soud nepovažuje za nutné doplňovat dokazování k otázce, nakolik jsou uvedené praktiky smluvních pokut na dodavatelském trhu rozšířené (smluvními podmínkami jiných dodavatelů, články v časopisech a na webových stránkách na ochranu spotřebitele).

19. Argumentuje-li žalobce dále, že smluvní pokuta má pokrývat též„ zcela či zčásti“ marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy, pak se stejně jako u argumentace volatilitou ceny komodity jedná o přenášení podnikatelského rizika na koncového zákazníka (spotřebitele). Soud nepopírá, že tyto jednorázové náklady žalobci vznikají, ale jejich vyčíslení je jednak velmi složité a individuální (jak patrno z rozptylu žalobcem odhadovaných částek) a jednak tyto provozní náklady musí žalobce jako profesionál kalkulovat do svých nákladů a tomu přizpůsobit cenu produktu; z pohledu žalobce žádoucího„ připoutání“ spotřebitele ke konkrétnímu dodavateli (v němž se při dlouhodobém smluvním vztahu jednorázový výdaj na uzavření smlouvy jeví jako podružný) lze jistě dosáhnout i jinými (opačnými) prostředky než smluvní pokutou, jako je naopak motivační odměna za dlouhodobě trvající smluvní vztah apod. Obdobně soud nahlíží na další uplatňované náklady (na vývoj a správu IT systémů, personální a administrativní náklady).

20. Na tomto místě soud opětovně zdůrazňuje, že ochrana spotřebitele podle § 1813 o. z. musí být zajištěna z moci úřední; není tak třeba čekat na námitku slabší strany. Takový je ostatně zcela zjevný vývoj v pojímání spotřebitelského práva v evropském kontextu (z něhož vychází). V tomto směru pak není potřeba poskytovat žalobci poučení o jeho povinnosti tvrzení a důkazní podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť rozhodné skutečnosti se podávají z obsahu spisu a provedených listinných důkazů; neplatí tak teze žalobce, že závěr o nepřiměřenosti ujednání nelze učinit, aniž by bylo zjištěno stanovisko žalované. Neplatí pak ani požadavek na poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., jehož se žalobce dovolává: takové poučení je namístě, pokud na základě skutkových zjištění lze nárok právně kvalifikovat jinak (než se domnívá žalobce) a je potřeba kvůli takovému v úvahu přicházejícímu právnímu posouzení doplnit žalobní tvrzení. V daném případě se však k ujednání o smluvní pokutě nepřihlíží a alternativní (jiné) právní posouzení téhož ujednání nepřichází v úvahu, neboli závěr o (ne) důvodnosti nároku žalobce lze učinit bez potřeby doplňování tvrzení.

21. Žalobci je třeba přisvědčit, že v daném případě neměl být vydaný elektronický platební rozkaz (neboť nároku nelze zcela vyhovět). Případné legitimní očekávání žalobce ohledně důvodnosti žaloby jako celku však nemůže převážit skutečnost, že právní posouzení je potřeba po provedeném dokazování v rozhodnutí ve věci samé (rozsudku) učinit znovu; zrušeným elektronickým platebním rozkazem soud není vázán a nevytváří pochopitelně ani překážku věci rozsouzené (a nelze z jeho právního hodnocení vycházet již z toho důvodu, že jako rozhodnutí bez odůvodnění žádné výslovné právní hodnocení neobsahuje).

22. Konečně poukazuje-li žalobce na četná rozhodnutí různých odvolacích soudů, která jeho požadovanému nároku na smluvní pokutu vyhovují, a dovolává-li se použití § 13 o. z., nelze mu v tomto přisvědčit. Soudní praxe evidentně jednotná není (soud shora uvedl jiná rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího, jež nárok žalobce hodnotí jinak a zamítají jej) a k jejímu sjednocení není povolán soud prvního stupně, nýbrž Nejvyšší soud podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o soudech a soudcích. Do doby, než se tak stane, je třeba vycházet z toho, že podle § 13 o. z. nemá žalobce právo na„ stejné rozhodnutí“ jako v předkládaných rozhodnutích, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu, což se soud v tomto odůvodnění snažil učinit.

23. Ze všech uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na smluvní pokutu není důvodný. Zamítnutí žaloby nebrání ani skutečnost, že žalovaná tuto část dluhu uznala, neboť neexistující dluh uznat nelze (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 910/2003). Otázka existence dluhu je přitom otázkou právního posouzení soudu, k němuž není třeba skutkové obrany žalované. Uznání dluhu (§ 2053 o. z.) vede k posílení procesní situace žalobce, neboť zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době, kdy k uznání došlo, existoval. Není však právní titulem vzniku takového závazku, a pokud byl v řízení učiněn závěr, že dluh (nárok na smluvní pokutu) nevznikl, nemá uznávací prohlášení na výsledek sporu žádný vliv, neboť uznat lze pouze dluh existující (shodně např. již odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Praze, sp. zn. 22 Cdo 251/2019).

24. Na základě všeho doposud uvedeného tak soud žalobě vyhověl pouze částečně a ohledně požadované smluvní pokuty ve výši 7 920 Kč ji zamítl.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když každý z účastníků měl úspěch jen částečný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.