14 C 143/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 500 Kč s příslušenstvím, o zaplacení 27 366,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 500 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 770,24 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 246,5 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 366,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 366,09 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 25 366,09 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 521,72 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 324,88 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 799 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [titul] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 1. 2023 domáhal zaplacení částky 11 500 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 8. 6. 2015 smlouvu o osobním účtu, na jejímž základě se žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést účet. Následně došlo mezi účastníky na základě žádosti ze dne 24. 5. 2021 k uzavření smlouvy o povoleném přečerpání běžného účtu [číslo] na základě které bylo žalovanému povoleno přečerpání výše uvedeného účtu do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný byl povinen zajistit na svém běžném účtu vždy ke dni splatnosti (poslední den kalendářního měsíce) dostatek peněžních prostředků k úhradě příslušenství poskytnutého úvěru. Součástí smlouvy o povoleném přečerpání jsou i obchodní podmínky žalobce. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto po posledním prodlení žalovaného dne 20. 6. 2022 žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru, a to dopisem ze dne 30. 9. 2022. Žalobce požadoval zaplatit částku 10 000 Kč jakožto dlužnou jistinu, poplatky za výzvy k úhradě dlužných částek ve výši 1 500 Kč (3x 500 Kč za výzvy ze dne 20. 6. 2022, 25. 7. 2022 a 25. 8. 2022), kapitalizovaný smluvní úrok za dobu od 1. 5. 2022 (žalovaný naposledy hradil v plné výši) do 30. 9. 2022 ve výši 770,24 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 20. 6. 2022 ve výši 246,5 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 500 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 13. 1. 2023 dlužnou částku neuhradil.

2. Dále se žalobce žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 1. 2023 domáhal zaplacení částky 27 366,09 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 26. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na bankovní účet vedený u žalobce. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli úvěr spolu s úroky v 36 měsíčních splátkách po 1 034 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto po posledním prodlení žalovaného dne 18. 5. 2022 poskytovatel úvěru zesplatnil celou zbylou část úvěru dopisem ze dne 12. 8. 2022, a to ke dni 18. 11. 2022. Žalobce požadoval zaplatit částku 25 366,09 Kč jakožto dlužnou jistinu, poplatky za výzvy k úhradě dlužných částek ve výši 2 000 Kč (4x 500 Kč za výzvy ze dne 6. 6. 2022, 27. 6. 2022, 12. 8. 2022 a 30. 9. 2022), kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 521,72 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 324,88 Kč, smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 25 366,09 Kč za dobu od 26. 12. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 366,09 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 13. 1. 2023 dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením tohoto soudu ze dne 18. 5. 2023, č. j. [číslo jednací], byla spojena řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] o výše uvedených žalobách ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedena pod sp. zn. [spisová značka].

4. Žalovaný se k žalobám, ač mu byly řádně doručeny, nevyjádřil.

5. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti:

6. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 8. 6. 2015 smlouvu o běžném účtu, na jejímž základě se žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést běžný účet (prokázáno smlouvu o běžném účtu ze dne 8. 6. 2015). Následně žalovaný a žalobce uzavřeli 28. 5. 2021 smlouvu o kontokorentu, sjednali výši úvěrového limitu, výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o kontokorentu ze dne 28. 5. 2021). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 47 808,64 Kč, dosud zaplatil 39 403,65 Kč (prokázáno listinou„ Stav dlužné jistiny a příslušenství“ k účtu [číslo]). Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobce žalovaného opakovaně vyzval k úhradě dlužných částek, posléze přistoupil k zesplatnění zbylé části úvěru dopisem ke dni 30. 9. 2022 (prokázáno oznámením o zesplavnění ze dne 30. 9. 2022 vč. dodejky). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 10 000 Kč kapitalizované úroky, kapitalizované a běžící zákonné úroky z prodlení, dále poplatky za 3 zaslané upomínky v celkové výši 1 500 Kč (prokázáno poslední výzvou k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 25. 8. 2022 vč. dodejky, 2. výzvou k zaplacení, 1. výzvou k zaplacení, sazebníkem ČSOB pro fyzické osoby – občany). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2023 vč. podacího archu).

7. Žalovaný a žalobce dále uzavřeli 26. 11. 2021 smlouvu o úvěru, sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 26. 11. 2021). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 30 000 Kč, doposud žalobci zaplatil částku 5 840,73 Kč, z toho částku 4 633,91 Kč na jistině, částku 1 204,16 Kč na smluvních úrocích a částku 2,66 Kč na zákonných úrocích z prodlení (prokázáno listinou„ Stav dlužné jistiny a příslušenství“ k účtu [číslo]). Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobce žalovaného opakovaně vyzval k úhradě dlužných částek, posléze přistoupil k zesplatnění zbylé části úvěru dopisem ke dni 18. 11. 2022 (prokázáno oznámením o zesplavnění ze dne 20. 11. 2022 vč. dodejky, poslední výzvou k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 12. 8. 2022 vč. dodejky, 2. výzvou k zaplacení, 1. výzvou k zaplacení). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 25 366,09 Kč kapitalizované úroky, kapitalizované a běžící zákonné úroky z prodlení, dále poplatky za 3 zaslané upomínky v celkové výši 1 500 Kč a 1 změnu smluvní dokumentace ve výši 500 Kč (prokázáno poslední výzvou k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 12. 8. 2022 vč. dodejky, 2. výzvou k zaplacení, 1. výzvou k zaplacení, oznámením o změně ze dne 16. 9. 2022, sazebníkem ČSOB pro fyzické osoby – občany). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 1. 2023 prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 12. 1. 2023, podacím archem ze dne 13. 1. 2023).

8. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

9. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 27. 6. 2023, č. j. [číslo jednací], (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím obou úvěrů prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 2. 8. 2023 (č. l. 24) sdělil, že při poskytnutí prvního z úvěrů (kontokorent) vycházel zejm. z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobce, dále z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Takto žalobce zjistil výši čistého měsíčního příjmu žalovaného v částce 22 907,75 Kč (žalovaný v žádosti uvedl částku 24 000 Kč), výši výdajů v částce 9 000 Kč (uvedena žalovaným v žádosti o úvěr), v databázích bankovního a nebankovního registru klientských informací aj. nebyly o žalovaném zjištěny žádné negativní informace, žalovaný neměl žádné splátkové výdaje (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 24. 5. 2021, výpisem z CRIF, výpisem z CBCB, výpisem příjmů na účtu [číslo] ze dne 26. 7. 2023 za období únor-květen 2021). Při poskytnutí druhého úvěru žalobce opět vycházel zejm. z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobce, dále z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Takto žalobce zjistil výši čistého měsíčního příjmu žalovaného v částce 23 341 Kč (žalovaný v žádosti uvedl částku 25 000 Kč), výši výdajů v částce 10 000 Kč (uvedena žalovaným v žádosti o úvěr), v databázích bankovního a nebankovního registru klientských informací aj. nebyly o žalovaném zjištěny žádné negativní informace, žalovaný měl pouze výše uvedený kontokorent (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 24. 11. 2021, výpisem z CRIF, výpisem z CBCB, výpisem příjmů na účtu [číslo] ze dne 28. 7. 2023 za období srpen-listopad 2021).

10. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobce uzavřeli 28. 5. 2021 a dne 26. 11. 2021 smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smluv o úvěru jsou i všeobecné podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z úvodních ustanovení smluv. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.

12. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

13. Po zvážení všeho výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobce svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v obou případech splnil. Žalobce si v obou případech řádně ověřil příjmy žalovaného. Z výdajů žalovaného žalobce prověřil pouze splátkové výdaje, nicméně nesplátkové výdaje žalovaný sdělil v částce, která se dle soudu dá považovat za odpovídající sociální situaci žalovaného (dle žádosti o úvěry bydlel žalovaný v pronájmu, domácnost tvořily 3 osoby, z toho vůči 1 byl žalovaný povinován výživou). Žalobce dále tvrdil, že při výpočtu částky použitelné na splátky úvěrů vyšel v případě kontokorentu z výše výdajů 12 296 Kč, v případě druhého úvěru z výše 12 896 Kč, aniž by však doložil, že k těmto částkám skutečně bylo v době posuzování přihlíženo. Soud je však toho názoru, že s ohledem na žalovaným deklarovanou reálně se tvářící výši výdajů a za současného prověření dalších závazků žalovaného (ve výši 0 Kč v případě kontokorentu, ve výši cca 500 Kč v případě druhého úvěru) a dostatečného a prověřeného příjmu žalovaného, jež v obou případech převyšoval deklarované náklady o více jak 10 000 Kč, nebylo podrobnější prověřování výdajů žalovaného nezbytné, neboť žalovanému prokazatelně zbývala měsíčně dostatečná částka k pokrytí dalších výdajů.

14. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že oba nároky žalobce tak, jak byly žalobami uplatněny, jsou dány, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Výrok o náhradě nákladů řízení plně úspěšnému žalobci je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29.3.2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako„ zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u zdejšího soudu„ shodné“ žaloby např. pod sp. zn. 17 C 207/2023, 19 C 124/2023, 15 C 37/2023, 7 C 94/2023, 11 C 74/2023. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu. Za úkony učiněné v rámci žaloby o zaplacení částky 11 500 Kč do spojení věcí má žalobce nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Za úkony učiněné v rámci žaloby o zaplacení částky 27 366,09 Kč do spojení věcí má žalobce nárok na náhradu částky: -) 1 095 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 4 799 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.