14 C 153/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 25 570,32 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 25 570,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 229 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 6. 2020 na žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se žalovaným uzavřel dne 20. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), na jejímž základě žalovanému poukázal částku 25 000 Kč. Podle smluvních ujednání a obchodních podmínek měl žalovaný žalobci počínaje měsícem listopadem 2017 zaplatit celkem 36 měsíčních splátek (35 splátek po 1 750 Kč a 36. splátku ve výši 1 731 Kč), čímž měl žalovaný žalobci jednak vrátit uvedenou jistinu 25 000 Kč a dále uhradit úrok ve výši 25 381 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 600 Kč. Žalovaný uvedené splátky hradil pouze částečně, s plněním byl v prodlení, a proto žalobce v souladu s obchodními podmínkami zápůjčku„ zesplatnil“ ke dni 29. 3. 2020 a nadále požaduje částku 25 570,32 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 615 Kč, úroku ve výši 3 414 Kč, administrativních poplatků ve výši 2 450 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení (do 15. 6. 2020) ve výši 652,69 Kč, smluvních pokut v celkové výši 4 688,63 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky („ upomínečné“) ve výši 750 Kč), jakož i úrok z prodlení z uvedené částky v zákonné výši za dobu od 16. 6. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce u prvního jednání dne 21. 10. 2020 navrhl vydání pro zmeškání, neboť žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud však takovému návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání nemusí po uvážení všech okolností věci vyhovět (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10). Jestliže soud nevyhoví návrhu na vydání kontumačního rozsudku, nevydává o tom zvláštní rozhodnutí a s návrhem žalobce na postup podle § 153b odst. 1 o. s. ř. se nemusí vypořádat ani v odůvodnění rozhodnutí o věci samé ([příjmení], [anonymizováno] § 153b (Rozsudek pro zmeškání). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [obec], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [jméno], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. [obec]: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 1049)

4. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti:

5. Účastníci uzavřeli dne 20. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo dočasné přenechání částky 25 000 Kč žalovanému za podmínek shora uvedených (vrácení částky včetně sjednaného úroku a administrativních poplatků v celkem 36 měsíčních splátkách počínaje měsícem listopadem 2017), přílohou smlouvy je Sazebník, Splátkový kalendář a obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru (prokázáno smlouvou o zápůjčce); téhož dne byla uvedená částka žalovanému vyplacena (prokázáno výdajovým pokladním dokladem). Přípisem ze dne 13. 2. 2020 byl žalovaný upozorněn na prodlení s hrazením splátek a byl vyzván k úhradě splatného dluhu ve výši 11 136 Kč do 29. 3. 2020, jinak žalobce zápůjčku k uvedenému datu„ zesplatní“ (prokázáno listinou nazvanou Výzva k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené Jistiny pro případ jejich neuhrazení). Přípisem ze dne 29. 3. 2020 bylo žalovanému„ s ohledem na aktuální prodlení s úhradou pohledávek“ oznámeno„ zesplatnění“ zápůjčky s tím, že žalovaný má do 20. 4. 2020 uhradit částku 22 875,44 Kč (sestávající až na výši kapitalizovaného úroku z prodlení a„ upomínečné“ z dílčích částek uvedených v žalobě) (prokázáno listinou nazvanou Oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce [číslo]). Přípisem ze dne 5. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 23 519,14 Kč do 26. 5. 2020, jinak žalobce podá žalobu (prokázáno listinou nazvanou jako Předžalobní upomínka). K 15. 6. 2020 evidoval žalobce dluh za žalovaným v celkové výši a dílčích položkách uvedených v žalobě (prokázáno listinou nazvanou Vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni 15.06.2020).

6. Soud má za povinnost i bez návrhu žalovaného zkoumat, zda žalobce při uzavírání smlouvy dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného (viz právní hodnocení níže). Jelikož žalobce ve své žalobě ohledně toho, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalovaného zkoumal, neučinil žádná tvrzení (tudíž ani neoznačil k takovým skutečnostem žádné důkazy), byla zástupkyně žalobce u jednání dne 21. 10. 2020 poučena o své povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

7. Po poskytnutém poučení zástupkyně žalobce u jednání doplnila, že žalobce při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalobce zkoumal a předložila k prokázání tohoto tvrzení soubor (níže uvedených) listin s tím, že žalobce rovněž používá„ skórovací systém schválený ČNB“, který však obsahuje„ citlivé obchodní údaje o činnosti žalobce“. Uvedenou listinu (skórovací systém) žalobce nepředložil, a to ani ve lhůtě 14 dnů od jednání poskytnuté ke splnění procesních povinností, přičemž po uplynutí této lhůty nastaly účinky koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., o kterémžto následku soud zástupkyni žalobce rovněž poučil. Žalobce před uplynutím stanovené lhůty toliko doplnil svá tvrzení (podání datované dne 2. 11. 2020, č. l. 29-30) o tom, jakým způsobem zhodnotil příjmy a výdaje žalovaného a jak dospěl k výši měsíční splátky.

8. Z listin předložených zástupkyní žalobce u jednání dne 21. 10. 2020 má soud za prokázané, že ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (20. 9. 2017) nebylo vůči žalovanému vedeno insolvenční řízení (prokázáno výstupem z insolvenčního rejstříku), ani exekuční řízení (prokázáno listinou nazvanou [právnická osoba]). Žalovaný je zaměstnancem [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], na pozici řidiče tramvaje na území [územní celek] (prokázáno pracovní smlouvou včetně dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 8. 2. 2007, bez uvedené výše mzdy). Žalovaný vyplnil v den uzavření smlouvy o zápůjčce formulář příjmů a výdajů, v němž uvedl výši své čisté mzdy ([částka]), údaj o„ bydlení“ („ manžel/manželka vlastníka“), počet výdělečně činných členů domácnosti ([anonymizováno]), délku pobytu na současné adrese (7 let), výdaje za bydlení (energie – [částka]), počet vyživovaných osob ([anonymizováno]) a pravidelné výdaje (spotřebitelské úvěry [částka], trvalé platby [částka], alimenty 0 Kč (prokázáno listinou nazvanou Formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr). Občanský průkaz číslo [anonymizováno] nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů (prokázáno lustrací neplatných dokladů na stránkách Ministerstva vnitra České republiky). Podle výpisu z účtu žalovaného za měsíce červenec a srpen 2017 činil zůstatek na [anonymizováno] k poslednímu dni v měsíci částku 2 846,04 Kč, respektive 216,05 Kč, příjmy od [anonymizována dvě slova] [územní celek] částku [částka], respektive [částka] a měsíční výdaje částku [částka], respektive [částka] včetně opakovaných plateb ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] v řádech tisíců korun (prokázáno výpisy z běžného účtu žalovaného u [právnická osoba], ze dne 31. 7. 2017 a 31. 8. 2017).

9. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud nemá pochybnosti o tom, že účastníci dne 20. 9. 2017 uzavřeli smlouvu o (peněžité) zápůjčce. Je rovněž evidentní, že žalobce poskytl uvedené peněžité prostředky jako podnikatel (v žalobě sám sebe označuje za držitele licence nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů) a že žalovaný má naopak postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vztah žalobce a žalovaného tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Ačkoli jazykový výklad § 87 odst. 1 z. s. ú. by nasvědčoval tomu, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru (v daném případě smlouva o zápůjčce) je v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele relativní neplatná (k neplatnosti smlouvy je třeba námitky spotřebitele), není takový výklad eurokonformní, a proto nemůže obstát. Česká republika, jako členský stát Evropské unie, totiž uvedeným zákonem splnila povinnost transponovat do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice 2008 /48/“), což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu přijaté vnitrostátní úpravy.

14. V daném případě je výklad Směrnice 2008 /48/ ve vztahu k označené české vnitrostátní právní úpravě již tzv. acte éclairé, neboť na základě předběžné otázky položené Okresním soudem v Ostravě podal Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci [anonymizováno] [číslo], následující výklad relevantních článků Směrnice 2008 /48/:„ Články 8 a 23 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. Eurokonformní výklad tak požaduje, aby soud zkoumal z úřední povinnosti, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a aby i bez námitky žalovaného posoudil smlouvu o zápůjčce jako (absolutně) neplatnou v případě, že žalobce svou povinnost porušil.

16. Případné nedodržení takového procesního postupu má za následek porušení práva žalovaného spotřebitele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Do základního práva spotřebitele na soudní ochranu by bylo zasaženo, pokud by (obecný) soud nezkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uvedený nález se sice primárně týká předchozí právní úpravy (zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), avšak Ústavní soud se v odůvodnění výslovně zabývá i úpravou nyní aktuální a nosné důvody nálezu tak lze nadále použít.

17. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1154/2004).

19. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.

20. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).

21. V daném případě si žalobce vyžádal informace od žalovaného (vyplněním typizovaného formuláře), které doplnil pracovní smlouvou žalovaného (ovšem bez uvedení sjednané mzdy), dvěma měsíčními výpisy z účtu žalovaného a některými dalšími zjištěními (jako je např. lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku). Podle mínění soudu se žalobce ale neměl spokojit s uvedenými údaji, neboť tyto jsou jednak co do svého rozsahu nedostatečné a jednak vyvolaly potřebu podrobněji zkoumat poměry žalovaného. Pokud sám žalovaný ve formuláři uvedl, že vynakládá bezmála polovinu svých čistých příjmů na splátky (předchozích) spotřebitelských úvěrů ([částka] z [částka]), pak je zřejmé, že se jedná o údaj varovný, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí. Dalším varovným signálem, který musí vést k obezřetnosti a k hlubšímu zkoumání poměrů žalovaného, pak je, že žalovaný není (alespoň podle předložených dvou měsíčních výpisů z účtu, což se soudu jeví jako časový úsek zcela nedostačující) schopen jakékoli tvorby úspor, neboť veškeré své příjmy ihned použije pro svou spotřebu, na účtu tak má na konci kalendářního měsíce minimální zůstatek, tudíž na úhradu svých dluhů v případě výpadku příjmu nemá žádnou rezervu. Konečně posledním varovným bodem musí být informace, že v srpnu 2017 žalovaný zaslal [právnická osoba] [anonymizováno] celkem sedm různých plateb ve výši zhruba [částka], což by profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů nutně měl vyhodnotit jako informaci rizikovou: je zde totiž důvodná obava, že žalovaný tímto způsobem jednorázově hradí dlužné splátky, takže má problémy se splácením předchozího úvěru. Z toho důvodu je podle soudu v souladu s odbornou péčí dále prověřit, z jakého důvodu si žalovaný hodlá v takové situaci (v září 2017) opatřit úvěr u jiné nebankovní společnosti (zda se jedná o„ rozumný“ překlenovací úvěr, nebo zda je žalovaný již v dluhové pasti a„ vytlouká klín klínem“). 22. „ Výpočet“ měsíční splátky úvěru na základě„ scóringového systému“ (který ovšem žalobce přes poučení nedoložil) předestřený v doplnění žaloby č. l. 29-30 pak uvedené pochybnosti nijak nereflektuje, když mechanicky vychází jen z předpokládané (listinnými důkazy však nijak nepotvrzené) částky [částka], která má žalovanému zbýt na nutné a běžné výdaje (jako je podle žalobce„ domácnost, strava, případně doprava apod.“). Porovnání této částky s částkou životního minima pak je nicneříkajícím údajem, pokud žalobce jako poskytovatel úvěru blíže nezkoumal skutečné životní náklady žalovaného a zejména nezkoumal důvod a motivaci žalovaného k uzavření smlouvy o zápůjčce, takže nevyvrátil pochybnosti, plynoucí ze shora uvedených skutečností, že žalovaný je ve stavu (hrozícího) úpadku, respektive ve stavu dluhové pasti.

23. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce při uzavírání smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péči, jelikož nezkoumal dostatečně úvěruschopnost žalovaného.

24. Smlouva o zápůjčce tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Účastníci jako smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalovanému plnil na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Ze žalobních tvrzení a Vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni 15.06.2020 ovšem plyne, že žalovaný již žalobci uhradil více, než od něj obdržel: konkrétně na vrácení poskytnuté částky ve výši 25 000 Kč žalovaný uhradil 40 250 Kč. Žalobce tak již nic dalšího na žalovaném žádat nemůže; naopak jemu samotnému vzniklo na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu uvedených částek.

25. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití argumentu a contrario. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a má tak nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly.