14 C 156/2024

Plný text

4. Dále žalobce argumentoval, že jsou dány důvody pro odchýlení se od předchozích soudních rozhodnutí, protože tyto nemohou založit legitimní očekávání na stejné rozhodnutí věci, neboť nejde o ustálenou rozhodovací praxi a žalobce nebyl účastníkem odkazovaných řízení (viz níže). K tomu žalobce poukazoval na skutečnost, že důvody pro odvolání daru nebyly v předchozích řízeních prokázány a že označil důkazní návrhy, jejichž provedení by vedlo ke zjištění odlišného skutkového stavu, než jak tvrdí žalovaná.

5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila uzavření darovací smlouvy dne 10. 4. 2008 s tím, že spolu s darovací smlouvou uzavřela žalovaná a její manžel s obdarovaným žalobcem ústní dohodu o doživotním bezúplatném užívání nemovitostí. Žalovaná s manželem i po darování nemovitosti nadále užívala a hradila dodávky energií a služby spojené s užíváním nemovitostí, jakož i náklady na opravu a údržbu nemovitostí. Existenci uvedené dohody žalobce výslovně potvrdil v rámci svého procesního vyjádření v řízení, které bylo vedeného na základě jeho žaloby u zdejšího soudu pod sp. zn. Anonymizováno (o vyklizení jméno FO z nemovitostí). V roce 2014 dále žalobce zrušil trvalý pobyt své dceři jméno FO , která mu po určitou dobu za užívání nemovitostí hradila „nájemné“ (bez uzavření písemné nájemní smlouvy). Na náklady spojené s užíváním nemovitostí žalobce nehradil ničeho a naopak žádal po bratru jméno FO a dceři jméno FO úplatu za užívání nemovitostí.

6. Žalovaná dále na svou obranu tvrdila, že ji žalobce dne 14. 11. 2020 napadl a způsobil jí mimo jiné vymknutí ruky a pohmoždění na těle, jak je specifikováno v lékařské zprávě ze dne 23. 11. 2020. Důvodem pro písemné odvolání daru ze dne 25. 11. 2020 je jednak toto fyzické napadení, jednak neuctivé chování žalobce, který ji nevybíravým až vulgárním způsobem vyzýval k opuštění nemovitostí. Kupní smlouva žalobce a manželů Anonymizováno byla uzavřena dne 12. 11. 2020 a dne 18. 11. 2020 bylo zahájeno vkladové řízení. Žalobkyně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. Anonymizováno opakovaně podala návrh na předběžné opatření směřující k zákazu dispozice s nemovitostmi, katastrální úřad přesto povolil vklad vlastnického práva manželů Anonymizováno s účinky ke dni 23. 3. 2021. V dalším řízení vedeném proti manželům Anonymizováno u zdejšího soudu pod sp. zn. Anonymizováno bylo určeno její spoluvlastnické právo id. ½ k nemovitostem. V tomto řízení soud prvního stupně i odvolací soud věc právně posoudily tak, že doručením odvolání daru žalobci (dne 26. 11. 2020) bylo obnoveno (spolu)vlastnické právo žalované k nemovitostem, od 30. 11. 2020 (doručení žádosti žalované o vyznačení poznámky spornosti katastrálnímu úřadu) bylo (spolu)vlastnické právo žalované chráněno vůči třetím osobám, od 7. 12. 2020 (zápisu poznámky spornosti do katastru nemovitostí) nebyli manželé Rejholcovi v dobré víře a nemohli tak nabýt vlastnické právo k nemovitostem. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že manželé Anonymizováno odstoupili od kupní smlouvy téměř po 4 letech od jejího uzavření, což podle ní mělo účelově vést jen k tomu, aby žalobce mohl vůči žalované podat novou žalobu.

7. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících listinných důkazů: K vlastnickým vztahům k nemovitostem:

8. Žalovaná se svým manželem darovali nemovitosti žalobci darovací smlouvou ze dne 10. 4. 2008, sepsanou formou notářského zápisu notáře JUDr. Jiřího Noska, sp. zn. N 97/2008, NZ 74/2008.

9. Kupní smlouvou podepsanou žalobcem a jméno FO dne 9. 11. 2020 a jméno FO dne 12. 11. 2020 prodal žalobce nemovitosti manželům Anonymizováno za částku 3 900 000 Kč.

10. Dne 16. 11. 2020 žalovaná, žalobce a advokát tituly před jménem . jméno FO uzavřeli trojstrannou dohodu, podle níž si žalobce „přeje darovat“ žalované 300 000 Kč, kterou jí bude poukázána na její účet z advokátní úschovy, kam kupující složili kupní cenu.

11. Podle informace o řízení Anonymizováno bylo vkladové řízení zahájeno dne 18. 11. 2020, návrh byl zamítnut dne 8. 1. 2021 a řízení ukončeno dne 16. 2. 2021 (dne 30. 11. 2020 totiž žalovaná navrhla katastrálnímu úřadu vyznačit poznámku spornosti (rozepře) a přerušit vkladové řízení Anonymizováno , neboť podala žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem).

12. Žalovaná odvolala dar pro nevděk listinou ze dne 25. 11. 2020. Jako důvod pro odvolání daru uvedla jednak fyzické napadení žalobcem dne 14. 11. 2020, jednak skutečnost, že se žalobce rozhodl bez jejího předchozího souhlasu prodat nemovitosti, čímž porušil závazek z dohody o bezúplatném doživotním užívání nemovitostí, a konečně též skutečnost, že se k ní žalobce nechová se synovskou úctou a vyzývá jí nevybíravě až vulgárně k opuštění nemovitostí. Výzvou podanou k poštovní přepravě dne 26. 11. 2020 žalovaná vyzvala žalobce k „vydání“ nemovitostí. Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyjádřil nesouhlas s odstoupením od darovací smlouvy přípisem ze dne 2. 12. 2020.

13. Podle informace o řízení Anonymizováno bylo další vkladové řízení zahájeno dne 23. 3. 2021 a vklad byl proveden dne 19. 5. 2021. Podle výpisu z katastru nemovitostí pro kat. území a obec Anonymizováno (LV Anonymizováno ) ze dne 27. 10. 2021 byli k uvedenému datu zapsanými vlastníky nemovitostí Anonymizováno , nemovitosti náležely do jejich společného jmění manželů.

14. Žalobce a žalovaná jsou aktuálně každý zapsaným spoluvlastníkem id ½ k nemovitostem. U žalobce jde o právní titul darovací smlouvy ze dne 10. 4. 2008 (účinky vkladu ke dni 11. 4. 2008) a dále o souhlasné prohlášení o odstoupení od (kupní) smlouvy ze dne 9. 9. 2024 (účinky zápisu k 9. 9. 2024). U žalované jde o rozsudek Okresního soudu v Kolíně „o určení právního vztahu“ ze dne 15. 5. 2023, č. j. Anonymizováno (účinky zápisu k 5. 3. 2024), a rozsudek Krajského soudu v Praze „o určení právního vztahu“ ze dne 7. 12. 2023, č. j. Anonymizováno (účinky zápisu k 5. 3. 2024). Vše prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ke dni 16. 10. 2024, LV Anonymizováno pro obec a katastrální území Anonymizováno . Ke způsobu užívání nemovitostí po darování v roce 2008: 15. jméno FO (syn žalované a bratr žalobce) v čestném prohlášení ze dne 12. 4. 2021 uvedl, že byl dne 10. 4. 2008 osobně přítomen při uzavření dohody o zřízení práva doživotního bezúplatného užívání nemovitostí ve prospěch žalované a jejího manžela. Totožné čestné prohlášení ze dne 12. 4. 2021 učinil i jméno FO (další syn žalované a bratr žalobce).

16. Žalobce prostřednictvím svého zástupce žádal předžalobní výzvou ze dne 26. 11. 2014 po svém bratru jméno FO zaplacení částky 102 240 Kč s příslušenstvím za užívání nemovitostí za dva roky zpětně. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. Anonymizováno (žalobce vůči jméno FO , o vyklizení nemovitostí) žalobce ve vyjádření ze dne 26. 2. 2015 uvedl, že se „dohodl s rodiči, že zde budou bydlet, a to po celou dobu jejich života“, k čemuž jako důkaz navrhl svůj výslech a výslechy své bývalé manželky jméno FO a svého bratra jméno FO (bod 2. vyjádření), což v bodu 4. vyjádření znovu zopakoval (není pravda, že rodiče účastníků měli bydlet v domě v název obce , „v domě čp. Anonymizováno mohou bydlet doživotně“).

17. Podle potvrzení obecního úřadu Malotice ze dne 4. 1. 2021 žalobce dne 17. 12. 2014 zrušil své dceři Anonymizováno (nar. Anonymizováno ) trvalý pobyt na adrese nemovitostí. Kominictví – jméno FO vyúčtovalo fakturou ze dne 15. 11. 2018 jméno FO částku 23 932 Kč za kominické práce. Nájemní smlouva k nemovitostem pro nájemkyni jméno FO byla připravena na dobu určitou od 1. 2. 2020 do 31. 1. 2021 s možností obnovy, s částkou měsíčního nájemného 7 000 Kč, smlouva ale nebyla uzavřena. Podle historie pohybů na běžném účtu platila jméno FO v době od dubna do září 2020 na účet č. č. účtu částku 7 000 Kč měsíčně (vyjma července 2020, kdy šlo o částku 6 000 Kč). Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec K původní žalobě žalované vůči žalobci o určení vlastnického práva k nemovitostem, eventuálně zaplacení částky 3 900 000 Kč Anonymizováno ):

20. U jednání dne 14. 2. 2022 byly provedeny listinné důkazy a byli vyslechnuti bratři žalobce (a synové žalované) Jméno žalované B . Podle protokolu z jednání vypověděl svědek jméno FO mimo jiné následující: „Bylo to samozřejmé, že se domluvilo, že rodiče budou moci v domě doživotně dožít, jinak by otec nepřistoupil na to, že by žalovanému nemovitost daroval. Nebyl jsem přítomen nějakému fyzickému napadení matky ze strany žalovaného, byl jsem přítomen, když jí nadával. Když matka žalovanému argumentovala, že se vystěhovat nechce, že byla dohoda, že můžou v domě dožít, tak jí říkal, že „má holou prdel a že nic nezmůžeme, že si s barákem udělá, co bude chtít“. Já jezdím za matkou do domu často, nasekat dřevo, když tam jeden den nejedu já, tak tam jede bratr Anonymizováno , kolikrát, když jsem za ní přijel, tak seděla v kuchyni s brekem, matka říkala „zase tady byl a byl na mě hnusnej“. Myslela žalovaného, a to kvůli tomu, že se matka nechce vystěhovat. Jinak předtím neměl žalovaný o matku žádný zájem, nikdy jí nepomohl s pracemi kolem domu, např. se zatopením, s nasekáním dřeva, neodvezl jí ani k doktorovi nebo na nákup. Před darováním se nechoval bratr tak špatně jako v poslední době, je pravdou, že jí nikdy s ničím nepomohl, resp. možná něco kolem baráku udělal, ale od té doby, co se odstěhoval, tak je všechno jinak. Bratr poté, co požadoval, aby se matka odstěhovala, tak jí dělal naschvály, vypínal elektřinu, resp. opakovaně, od ČEZu, týden potom, co se matka vrátila z nemocnice po infarktu, tak ji také nechal odstřihnout proud. Elektřinu platila, chtěl ji asi dostat z baráku. Jednou jí nechal sebrat hodiny, tak bratr Anonymizováno dojel na ČEZ, tak jí je vrátili hned zpátky. A pak to udělali ještě jednou po matčině infarktu, vyloženě jí chtěl tímto škodit a dostat ji z nemovitosti. Dostal se tam i tak, že přeštípnul zámek na vjezdní bráně, aby se tam mohl dostat, protože, když tam nebydlel, tak neměl ani odtamtud klíče. Není pravdou, že by na podzim r. 2020 bylo dohodnuto, že se matka odstěhuje a bude u mě bydlet. Jedině jsem říkal matce, že když bude nejhůř, tak se o ni postarám, ale nevím o tom, že by u toho někdo byl. Bylo to už v době, když jsme se dozvěděli, že bratr chce barák prodat, resp. že je to v katastru. Tedy v době, kdy chtěl bratr matku vystěhovat. Bratr také nadával matce a říkal „ať si táhne zpátky na slovač, odkud přišla, a kdyby nebylo otce, tak by měla holou prdel“.“ Svědek jméno FO podle protokolu z jednání vypověděl mimo jiné následující: „Otec si nás 3 bratry zavolal, a podělil nás o majetek, který s matkou měli. Já jsem dostal nemovitost v obci Anonymizováno , což byl rodný dům otce, Jiří dostal předmětnou nemovitost, o kterou teď jde, a nejmladší bratr Anonymizováno , že dostane od každého z nás 400 000 Kč, což také dostal, byla ještě u toho bývalá manželka žalovaného. Když se sepisovalo čestné prohlášení, tak jsem si pamatoval, že si nás otec svolal, ale přesně si nepamatuju, že to bylo 10. 4. 2008, vzal jsem to, že to bylo tak nějak v globálu, nedávám váhu přesnému datu, kdy k tomu došlo. Tehdy se také dohodlo, že bratr zůstane v nemovitosti bydlet, resp., že tam budou na dožití bydlet rodiče, ale bylo to založeno na vzájemné důvěře, jelikož bratr si na vyplacení Anonymizováno vzal půjčku a pokud by tam bylo zřízeno věcné břemeno, tak by bratr nemohl nemovitostí ručit. Když to beru v globálu, tak bratr se o matku nikdy moc nestaral. Se starostí o nemovitost jí nějak moc nepomáhal. Bratr s matkou měli spolu neustále nějaké konflikty, týkaly se financí. Matka žalovaného a jeho bývalou manželku živila, platila za ně elektriku, aby finančně mohli něco ušetřit, ale oni nic neušetřili. My jsme za p. jméno FO byli s mladším bratrem a řekli jsme mu, že byla dohoda s rodiči, že tam budou bydlet na dožití a že to tak nenecháme a budeme se bránit, myslím, že to bylo v prosinci 2020, kdy se to objevilo v tom katastru. Předtím, než se objevila informace o prodeji domu na katastru, tak žalovaný chodil za matkou a chtěl, aby se vystěhovala, já jsem u toho v jednom případě byl také. Já jsem se ptal, proč chce matku vystěhovat a on mi řekl, že mi do toho nic není. Když jsem se ptal, kam by matka šla, tak mi řekl, že má další 2 syny, tak ať se o ni postarají. Matka mi říkala, že jí žalovaný připomněl, že se má vystěhovat do 10. 12. 2020, že jí říkal doslova „desátého půjdeš, ty svině“. Matka byla doslova před sesypáním. Matku jsem vezl do nemocnice na ošetření, když měla infarkt, na podzim loňského roku a ještě když napadl bratr matku, to bylo někdy na podzim r. 2020. Těsně než se to dostalo na ten katastr. Matka na tom byla tehdy psychicky špatně. Matka měla pohmožděný palec. Co mi vyprávěla matka, tak bratr říkal, aby se odstěhovala, došlo k hádce a nějaké strkanici a přivřel jí ruku do dveří. Bratr nadával matce, např. jí říkal: že jsme všichni „nuzáci, sociálové, ať táhne zpátky na slovač, a že nás zničí a že nemáme peníze, abychom se soudně bránili“.“ 21. Zdejší soud rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, č. j. Anonymizováno , žalobu v plném rozsahu zamítl s následující argumentaci (odst. 27): „Po provedeném dokazování nezbylo soudu, než žalobu zamítnout v důsledku nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného v prvé části žalobního nároku, ve kterém se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem darovací smlouvy a které převedly na žalovaného společně s manželem dne 10. 4. 2008, a současně zamítnout navazující výrok o nahrazení projevu vůle zemřelého dárce, a to jeho souhlas s odvoláním daru. V prvé řadě má soud za to, že rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 563/2004 nelze na tento případ použít, když žalovaný s manželi jméno FO sice uzavřeli darovací smlouvu dne 12. 11. 2020, tedy dříve, než došlo k odvolání daru žalobkyní dne 25. 11. 2020, nicméně kupující, manželé jméno FO nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem až zápisem do katastru nemovitostí s právními účinky zápisu k okamžiku 23. 3. 2021 s tím, že zápis byl proveden dne 19. 5. 2021(dle § 1105 zákona č. 89/2021 Sb. a podle předchozí právní úpravy dle § 133 zákona č. 40/1964 Sb.). Za dané situace dospěl soud k závěru, že pasivně legitimovaní v této části žaloby jsou manželé jméno FO a že otázka jejich dobré víry se posuzuje v souladu s § 984 odst. 1, věta druhá zákona č. 89 2021 Sb., občanského zákoníku, k době podání návrhu na zápis jejich vlastnického práva, tj. ke dni 23. 3. 2021. Je sice pravdou, že Krajský soud v Praze potvrdil usnesení zdejšího soudu jen s tou změnou, že zamítl návrh žalobkyně dle § 92 odst.2 a § 107a o. s. ř., nicméně stále zbývá návrh na přistoupení účastníka dle § 92 odst.1 o. s. ř., popř. podání nové žaloby proti manželům Anonymizováno . Vzhledem k tomu, že žalobkyně opakovaně tvrdí a předkládá soudu důkazy o tom, že je vlastníkem předmětných nemovitostí a pokud by skutečně byla v prvé části žaloby úspěšná, určil by soud její vlastnické právo k těmto nemovitostem a v tom případě se nemůže domáhat , aby jí žalovaný poskytl peněžní ekvivalent, obvyklou cenu přijatého daru. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.“ 22. K odvolání žalobkyně (v nynějším řízení žalované) Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. Anonymizováno potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jednak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nemůže žádat určení vlastnického práva k (celku) nemovitostí, které předtím spadaly do (smrtí manžela zaniklého) společného jmění manželů, jednak potvrdil správnost právního názoru soudu prvního stupně, že žalovaný není pasivně věcně legitimovaný (jsou-li již zapsanými katastrálními vlastníky manželé jméno FO ). K tomu, že ke vkladu vlastnického práva manželů jméno FO došlo v průběhu řízení, odvolací soud uvedl (odst. 14): „Žalovaný již nadále není v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník dotčených nemovitostí a ani toto své vlastnické právo proti žalobkyni nadále s ohledem na uskutečněný převod netvrdí. Zapsanými vlastníky se v průběhu řízení staly třetí osoby, které se však účastníky tohoto řízení naopak nestaly. Návrh žalobkyně na záměnu účastníků na straně žalované tak, že žalovanými budou manželé jméno FO , případně na jejich vstup do řízení namísto dosavadního žalovaného dle § 107a o. s. ř., byl Okresním soudem v Kolíně usnesením ze dne 1. 7. 2021, č. j. Anonymizováno , zamítnut a toto zamítavé rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. Anonymizováno , potvrzeno. O této otázce tak bylo v řízení pravomocně rozhodnuto a odvolací soud je daným rozhodnutím (bez ohledu na jeho správnost či případnou nesprávnost) vázán.“ Vzhledem k uvedenému se odvolací soud výslovně (odst. 20) odmítl zabývat tím, zda byly dány důvody pro vrácení daru, „neboť závěry o této otázce učiněné by nemohly s ohledem na shora uvedené ovlivnit výsledné rozhodnutí věci“.

23. Důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalovanému pak odvolací soud formuloval následovně (odst. 22): „Tyto důvody spatřuje zejména v té okolnosti (podávající se z obsahu spisu a i tvrzení účastníků), že v důsledku převodu vlastnictví k nemovitostem na manžele Rejholcovi (kteroužto okolnost uplatnila žalobkyně jako jeden z důvodů k odvolání daru) měla žalobkyně přijít o možnost bydlení v předmětných nemovitostech, které před lety spolu s manželem žalovanému darovala, a to aniž měla ze strany žalovaného syna zajištěno nějaké jiné náhradní bydlení. Odvolací soud bral přitom v potaz i to, že dle žalobkyně byla mezi ní, jejím manželem a žalovaným v době darování uzavřena ústní smlouva o doživotním užívání předmětných nemovitostí, jejíž realizace je prodejem domu třetí osobě minimálně ohrožena, a jejíž existenci obsahem svého podání potvrdil v jiném řízení, které mezi členy dané rodiny probíhalo, i sám žalovaný, i když tuto dohodu (i obsah a význam svého podání danou dohodu potvrzující) nyní zpochybňuje (viz vyjádření žalovaného – tam žalobce - v řízení u Okresního soudu v Kolíně sp. zn. Anonymizováno na čl. 46 p.v. až 47 p.v. spisu). Uplatnění práva na vrácení daru (označovaného žalobkyní jako odvolání daru), včetně následného zahájení řízení v této věci pak bylo mj. přímým důsledkem právě předmětného převodu darovaných nemovitostí, který žalobkyně nikoli nedůvodně pociťovala jako ohrožení jejího dosavadního užívání nemovitostí dle zmíněné ústní dohody stran k bydlení.“ K následné žalobě žalované vůči manželům jméno FO o určení spoluvlastnického práva k nemovitostem (19 C 69/2023):

24. Žalovaná podala vůči manželům jméno FO novou žalobu o určení svého spoluvlastnického práva id ½ k nemovitostem, řízení se vedlo u zdejšího soudu pod sp. zn. Anonymizováno . Soud prvního stupně žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 15. 5. 2023, č. j. Anonymizováno . Učinil přitom následující závěr o skutkovém stavu (odst. 15): „Žalobkyně (v nyní projednávaném řízení žalovaná) a zůstavitel (její manžel) na základě darovací smlouvy ze dne 10. 4. 2008 převedli obdarovanému (v nyní projednávaném řízení žalobci) ze svého společného jmění manželů bezplatně vlastnické právo ke sporným nemovitým věcem. Současně ujednali, že žalobkyně i zůstavitel mohou sporné nemovité věci bezúplatně doživotně užívat. Zůstavitel zemřel dne 2. 2. 2014. Po jeho úmrtí se chování obdarovaného vůči žalobkyni zhoršilo. Nejevil o ni jako o svou matku žádný zájem, nepomáhal jí s provozem domácnosti, neodvezl k lékaři ani na nákup. Naopak se rozhodl, že ji ze sporných nemovitých věcí vystěhuje. Opakovaně ji slovně napadal nevybíravými výrazy. Jejich spory vyústily v listopadu 2020 a žalobkyně při nich utrpěla i drobná zranění, která vyžadovala lékařské ošetření. Dne 12. 11. 2020 obdarovaný uzavřel se žalovanými jako kupujícími kupní smlouvu, na jejímž základě se zavázal převést jim vlastnické právo ke sporným nemovitým věcem. Dopisem ze dne 25. 11. 2020 žalobkyně odvolala dar podle darovací smlouvy ze dne 10. 4. 2008, protože ji obdarovaný dne 14. 11. 2020 napadl, způsobil jí újmu na zdraví, dlouhodobě se k ní choval neuctivě, slovně ji urážel, vyzýval ji, ať sporné nemovité věci opustí, ačkoli ujednali její právo je doživotně bezplatně užívat, o tyto nemovité věci nepečoval, veškeré náklady na jejich opravy a údržbu nesla žalobkyně a nadto se pokusil vlastnické právo k těmto nemovitým věcem bez vědomí žalobkyně převést žalovaným, a tím porušil povinnost umožnit žalobkyni je doživotně bezplatně užívat. Zároveň žalobkyně od uzavřené darovací smlouvy odstoupila. Dne 30. 11. 2020 nastaly právní účinky zápisu poznámky rozepře k těmto nemovitým věcem, kterou žalobkyně odůvodnila tím, že vůči obdarovanému odvolala dar. Nato katastrální úřad zamítl návrh na povolení vkladu vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem pro žalované do katastru nemovitostí. Na základě opakovaného návrhu došlo k povolení vkladu vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 23. 3. 2021.“ 25. Soud prvního stupně v odkazovaném rozsudku dospěl k závěru, že žalobce vůči žalobkyni hrubě porušil dobré mravy (odst. 28 a násl.), přičemž o uzavření dohody o bezplatném užívání nemovitostí (v návaznosti na darovací smlouvy) neměl pochyb (odst. 30). Odvolání daru měl přitom za určité právní jednání (odst. 34).

26. K odvolání žalovaných (manželů jméno FO ) Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j. Anonymizováno , potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé. Uvedl přitom, že se ztotožnil se skutkovým závěrem o uzavření dohody o bezplatném užívání nemovitostí (odst. 8) i s právním závěrem o jednání (nynějšího) žalobce jako hrubě rozporného s dobrými mravy (odst. 9).

27. Dovolání žalovaných Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1431/2024. Vyšel přitom z následujícího prokázaného skutkového stavu: „Darovací smlouvou ze dne 10. 4. 2008 převedli žalobkyně (v nyní projednávaném řízení žalovaná) a její manžel Jméno manžela (dárci) vlastnické právo ke stavební parcele p. č. st. 59/2, jejíž součástí je dům čp. 83, k pozemkové parcele p. č. 527/3 a pozemkové parcele p. č. 527/4, v katastrálním území Malotice, které měli ve společném jmění manželů, bezplatně (darem) na svého syna Jméno manžela , narozeného Datum narození manžela s darováním předmětných nemovitostí bylo sjednáno právo doživotního bydlení dárců v domě čp.

83. Dárce Jméno manžela (narozený 9. 3. 1945) dne 2. 2. 2014 zemřel. Dopisem z 25. 11. 2020 žalobkyně od darovací smlouvy odstoupila, resp. dar odvolala s odůvodněním, že obdarovaný se k ní dlouhodobě chová neuctivě, slovně ji uráží, dne 14. 11. 2020 ji fyzicky napadl a způsobil jí újmu na zdraví, o nemovitosti nepečoval, veškeré náklady na jejich opravy a údržbu nesla ze svého a žalovaný ji – přes sjednané právo darované nemovitosti celoživotně bezplatně užívat – vyzýval k jejich opuštění a pokusil se je bez jejího vědomí zcizit, čímž porušil smluvní povinnost umožnit jí nemovitosti doživotně bezplatně užívat; žalobkyně obdarovaného vyzvala, aby jí darované nemovitosti odevzdal. Kupní smlouvou uzavřenou dne 12. 11. 2020 obdarovaný Jméno manžela předmětné nemovitosti prodal žalovaným. Dne 30. 11. 2020 žalobkyně požádala příslušný katastrální úřad o zápis poznámky rozepře s tím, že se u soudu domáhá určení vlastnického práva k darovaným nemovitostem. Dne 7. 12. 2020 byla do katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti a katastrální úřad následně dne 8. 1. 2021 zamítl návrh Jméno manžela a žalovaných na povolení vkladu vlastnického práva žalovaných podle kupní smlouvy uzavřené 12. 11. 2020 do katastru nemovitostí, který podali 18. 11. 2020. Na základě opakovaného návrhu byl 19. 5. 2021 vklad vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem do katastru nemovitostí povolen s právními účinky ke dni 23. 3. 2021.“ 28. Dovolací námitku žalovaných, že při řešení (prejudiciální) otázky hmotného práva (důvodnosti vrácení daru) se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže tuto otázku založil na nepřímých důkazech (vyšel ze spisového materiálu z jiného soudního řízení, zejména z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 3. 2022, č. j. Anonymizováno ) a odmítl provést jimi navržené přímé důkazy, neshledal Nejvyšší soud důvodnou. Uvedl přitom následující: „Výtkou, že prejudiciální otázku soudy řešily pouze na základě listinných důkazů z předchozích soudních řízení (tedy nepřímých důkazů), a odmítly provést jimi navržené přímé důkazy, dovolatelé nezpochybnili žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž napadají hodnocení důkazů z hlediska závažnosti a věrohodnosti promítající se do skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení zásadně nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost; pro dovolací soud je závazný. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Stejně tak dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. Zákon nepředepisuje (a předepisovat ani nemůže) pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 ve spojení s § 211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Hodnotící úvahy odvolacího soudu v nyní posuzované věci nejsou nelogické a nenesou znaky libovůle. Z toho, že žalovaní na základě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů prosazují, že nebylo dostatečně prokázáno, že zde byly důvody pro vrácení daru (dotčených nemovitostí), nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými skutkovými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), se tudíž v posuzovaném případě nejedná.“ 29. Na základě všeho doposud uvedeného soud činí závěr o skutkovém stavu shodný jako učinil soud v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. Anonymizováno (odst. 24 shora). S ohledem na svůj právní názor o splnění podmínek pro vrácení daru (viz níže) se soustředil zejména na otázku dohody o bezúplatném užívání dárců (žalované a jejího manžela) v darovaných nemovitostech. Soud v tomto řízení zopakoval dokazování listinnými důkazy včetně protokolů o jednání a rozhodnutí v předešlých řízení, ve kterých byla řešena totožná skutková a právní otázka.

30. K očekávané námitce žalovaného, že postupem soudu nebyla naplněna zásada ústnosti a bezprostřednosti dokazování, soud poukazuje na několik skutečností. V prvé řadě všechna pro rozhodnutí relevantní skutková zjištění již byla učiněna v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 299/2020, jehož byl žalovaný účastníkem, takže se mohl účastnit dokazování a vyjadřovat se k němu (této možnosti podle protokolu z jednání rovněž plně využil). Kvůli postupu katastrálního úřadu a soudu, který eufemisticky řečeno nelze označit za zcela správný (provedení vkladu ve prospěch manželů Rejholcových za trvání řízení o určení vlastnického práva přes vyznačenou poznámku rozepře, zamítnutí návrhu na procesním nástupnictví – viz též vyjádření odvolacího soudu reprodukované v odst. 23 shora), došlo k mimořádně nežádoucí situaci, kdy jednu a tu samou otázku vrácení daru (a na to navazujících vlastnických vztahů k nemovitostem) musely soudy posuzovat ve třech řízeních vedených před zdejším soudem: 1/ nejprve v řízení sp. zn. Anonymizováno , v němž žalovaná podala žalobu vůči žalobci a v němž neuspěla zjednodušeně řečeno jednak kvůli tomu, že požadovala určení vlastnictví celých nemovitostí (nikoliv svého spoluvlastnického podílu k němu), jednak kvůli tomu, že pasivně věcně legitimovanými se stali po provedení vkladu vlastnického práva v průběhu soudního řízení manželé jméno FO , 2/ poté v řízení sp. zn. Anonymizováno , kdy se žalovaná domohla na manželech jméno FO určení svého spoluvlastnického práva k nemovitostech a v němž se (nutně) řešila jako otázka předběžná důvodnost požadavku na vrácení daru, a konečně 3/ nynější řízení sp. zn. 14 C 156/2024, kdy žalobce (poté, co manželé jméno FO odstoupili od kupní smlouvy) se domáhá v obráceném procesním postavení na žalované určení svého spoluvlastnického práva k nemovitostem, což opět vyžaduje opětovné řešení otázky důvodnosti vrácení daru.

31. Současnou žalobu je možné věcně projednat právě jen kvůli tomu, že po skončení předchozího řízení ad 2/ manželé jméno FO odstoupili od kupní smlouvy. Ve vztahu k nim jde totiž ohledně určení spoluvlastnického práva žalované k nemovitostem o věc pravomocně (a tedy závazně) rozhodnutou podle § 159a odst. 1 o. s. ř. Tento neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (nemožnost opětovného věcného projednání věci podle § 159a odst. 4 o. s. ř.) se přitom vztahuje i na právní nástupce manželů jméno FO (viz např. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu R 82/2014). Žalobce však za takového právní nástupce považovat nelze, protože odstoupením od smlouvy byl naopak nastolen původní právní stav, jako kdyby k uzavření kupní smlouvy nedošlo.

32. Ze skutečnosti, že žalobce se může věcně domáhat nového věcného projednání věci (určení spoluvlastnického práva, o němž bylo pravomocně rozhodnuto, že jeho právní nástupci po právu nenabyli), nelze dovozovat, že soud v nyní projednávané věci může rozhodnout, aniž by nevyšel z výsledku odkazovaných předchozích soudních řízení a nevzal v úvahu jejich průběh a zjištění v těchto řízeních učiněná. K tomu jednak nabádá § 13 o. z., ale jde zároveň o obecný požadavek na konzistentnost soudního rozhodování: pokud by byla totožná právní otázka (při nezměněném skutkovém stavu) v různých soudních řízeních posouzena odlišně (protichůdně), jistě to nepřispívá k právní jistotě všech zúčastněných a k důvěře v rozhodování soudů a fungování právního státu.

33. K tomu pak přistupuje, že i v řízení ad 2/ (sp. zn. Anonymizováno ) soud prvního stupně i soud odvolací částečně vyšel z dokazování (popř. obsahu spisu) v předchozích řízeních, konkrétně z podání žalobce v řízení sp. zn. Anonymizováno (v němž žalobce výslovně a opakovaně uvedl, že se žalovanou a jejím manželem v souvislosti s darováním nemovitostí sjednal jejich bezúplatné doživotní užívání) a z protokolu o jednání v řízení sp. zn. Anonymizováno (ohledně s tímto skutkovým zjištěním souladných výpovědí svědků jméno FO ). Tento způsob zjištění skutkového stavu aproboval i Nejvyšší soud (srov. reprodukci v odst. 27 a 28 shora). Není tedy důvodu, aby stejným způsobem nepostupoval soud i v tomto řízení a nedospěl na základě hodnocení důkazů ke stejným skutkovým zjištěním.

34. Na tomto místě soud opakuje, že žalobce byl účastníkem řízení sp. zn. Anonymizováno , v němž plně uplatňoval svá procesní práva při zjišťování rozhodného skutkového stavu, a že mu ostatně nic nebránilo, aby vstoupil do řízení sp. zn. Anonymizováno jako vedlejší účastník na straně žalovaných manželů jméno FO a ve sporu je podporoval, neboť měl zjevný právní zájem na výsledku řízení, když o existenci takto vedeného řízení nutně věděl (nebo aspoň vědět měl) prostřednictvím totožného právního zástupce. Pokud tak neučinil a snaží se místo toho nyní zvrátit již vyřešenou právní otázku prostřednictvím nově podané žaloby, aniž by jakkoli tvrdil, že se změnil rozhodný skutkový stav (tvrdí „toliko“, že tento stav nebyl správně a úplně zjištěn), je třeba na jeho procesní stanovisko pohlížet právě i prizmatem požadavku § 13 o. z.

35. Pro účely rozhodnutí přitom není potřebné hodnotit důkazy, které směřují k prokázání skutečností ohledně nevyřešených užívacích vztahů k nemovitostem po roce 2008 včetně nejasných ujednání (byla-li vůbec nějaká) o způsobu hrazení různých nákladů na jejich provoz, opravu a údržbu (užívání nemovitostí bratrem a dcerou žalobce), ani důkazy, jimiž má být prokázáno fyzické napadení žalované dne 14. 11. 2020, když pro posouzení důvodnosti obrany žalované zcela postačují ostatní zjištěné skutečnosti (důvody pro odvolání daru). Není proto nutné ani vhodné v tomto směru doplňovat dokazování, zejména opakovat svědecké výpovědi jméno FO , případně dalších svědků, nebo provádět výslechy účastníků, neboť jde v kontextu celé věci o důkazy nadbytečné (skutkový stav již byl prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí).

36. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

37. Podle § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 628 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku („obč. zák.“), darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá (odst. 1). Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování (odst. 2). Podle § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

38. V prvé řadě je třeba konstatovat, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.), neboť jím požadovaný rozsudek by vedl ke změně zápisu vlastnických práv v katastru nemovitostí a tedy k odstranění jeho právní nejistoty coby tvrzeného vlastníka nemovitostí (shodně rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 5. 2023, č. j. Anonymizováno , odst. 18-21). Vyjádřeno jinými slovy, žalobce se domáhá vydání deklaratorního rozhodnutí s cílem dosažení souladu mezi jím tvrzeným právním stavem a stavem zápisů v katastru nemovitostí.

39. Otázku (ne)platnosti vrácení daru soud posoudil podle § 630 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. 1. 2014. Nerozhodné tak je, že k jednání žalobce došlo až po 1. 1. 2014 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 – R 92/2020, a odst. 22-24 odkazovaného rozsudku sp. zn. Anonymizováno ).

40. Soud rovněž nepochybuje o tom, že důvody pro vrácení daru jsou v dopisu žalované ze dne 25. 11. 2020 popsány dostatečně určitě a že – jak rovněž vyřešeno v předchozích řízeních – se žalovaná mohla domáhat (po úmrtí svého manžela) toliko spoluvlastnického práva k nemovitostem.

41. K závěru o naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru je zapotřebí „závadného jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které nevzbuzuje pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy“. Soud považuje za prokázané, že chování žalobce jako obdarovaného vůči žalované lze kvalifikovat jako „hrubě porušující dobré mravy“ a založilo právní důvod k odvolání daru. Zdejší soud ani v nyní projednávaném řízení nepochybuje o naplnění důvodů pro vrácení daru spočívajících v tom, že žalobce se choval k žalované dlouhodobě nikoliv s náležitou synovskou úctou, ale naopak hrubě a nevybíravě a že jeho jednání vedlo k porušení či znemožnění ústní dohody o možnosti žalované bezúplatně dožít v darovaných nemovitostech (k tomu srov. totožné právní hodnocení v odst. 28-29 odkazovaného rozsudku sp. zn. Anonymizováno , jakož i v odst. 9 rozsudku odvolacího soudu sp. zn. Anonymizováno ). K tomuto právnímu hodnocení není třeba nic navíc dodávat, takže není třeba ani hodnotit další uváděné skutečnosti v dopisu ze dne 25. 11. 2020.

42. Ze všech těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení plně úspěšná a má tak vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

44. Účelně vynaložené náklady žalované sestávají z: - odměny advokáta ve výši 12 400 Kč (4x 3 100), o advokát žalované učinil celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) adv. tarifu; podání vyjádření k žalobě a podání písemné závěrečné řeči – 2x § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu a účast u jednání dne 15. 10. 2024 - § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu o tarifní hodnotou je částka 50 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) adv. tarifu o mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč (§ 7 bod 5. adv. tarifu) - náhrady hotových výdajů advokáta žalobce ve výši 1 200 Kč (4x 300 Kč podle § 13 odst. 4 adv. tarifu), - cestovních výdajů ve výši 1 095,40 Kč (840 + 255,40), o cesta Brno-Kolín a zpět 150 km o sazba základní náhrady podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb. činí 840 Kč (5,60 * 150) o náhrada za pohonné hmoty při spotřeby 4,4 l motorové nafty na 100 km podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. činí 255,40 Kč (4,4 * 1,5 * 38,7) - náhrady za promeškaný čas advokáta žalobce ve výši 600 Kč, o cesta Praha-Kolín tři započaté půlhodiny, celkem 6 půlhodin o náhrada podle § 14 odst. 3 adv. tarifu 600 Kč (6 * 100) - náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta, náhrady jeho hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. ve výši 3 212 Kč [0,21 x (12 400 + 1 200 + 1 095,40 + 600)].

45. Celkovou náhradu nákladů řízení žalované ve výši 18 507,40 Kč je žalobce povinen uhradit ve standardní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).