14 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 655 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 655 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 13. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 84 191,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 655 500 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , a sice pozemku, stavební parcely č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba určená k bydlení č.p. , Anonymizováno, , a dále pozemku, parcely č. , Anonymizováno, , trvalý travní porost, kdy každý je vlastníkem ideální poloviny (dále souhrnně jen „nemovitosti“). Žalovaný užívá společnou nemovitost od 9.6.2016 výlučně sám, a to bez výslovného souhlasu žalobkyně nad rámec svého spoluvlastnického podílu. V důsledku nadužívání nemovitosti vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení odpovídající částce obvyklé v daném místě a čase vynakládané na nájem srovnatelné nemovitosti, které dle vyjádření znalecké a realitní kanceláře činí 437 000 Kč ročně, měsíčně 36 416 Kč, čemuž v případě spoluvlastnického podílu žalobkyně odpovídá nájemné ve výši 218 500 Kč ročně. Žalobkyně požaduje po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši 655 500 Kč s příslušenstvím za dobu od podání žaloby (13.1.2025), a to za období leden 2022 až prosinec 2024, tedy za dobu 36 měsíců. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby, žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Namítl, že se jedná v pořadí již o dvanáctou žalobu žalobkyně, když všechny žaloby žalobkyně zázračně vyhrála, přestože znalecké posudky, výpovědi svědků a důkazy hovořily v její neprospěch; průběh těchto řízení zrekapituloval a poukázal na jejich nedostatky. Vyjádřil se dále k vzájemnému soužití se žalobkyní, zejména uvedl, že se s žalobkyní seznámil na inzerát v roce 1990, ke společnému sestěhování došlo v roce 1991, kdy se žalobkyně přestěhovala do bytu žalovaného ve , název obce, . V průběhu společného soužití žalovaný zakoupil parcelu, požádal o úvěr ve výši 400 000 Kč a zahájil výstavbu rodinného domu, na které se však žalobkyně finančně nepodílela, namísto toho udržovala milenecké vztahy s jinými muži. Přes vzájemné neshody se účastníci k sobě vrátili, narodil se jim syn , jméno FO, , který je postižený, společně žili v nově postaveném rodinném domě ve , název obce, . V roce 2000 žalovaný zjistil, že není vlastníkem rodinného domu ve Vrbové Lhotě, s čímž nesouhlasil, a žádal žalobkyni, aby zajela na katastr a dala vše do pořádku, což se nestalo. V roce 2015, poté, kdy žalovaný žalobkyni opakovaně přistihl při nevěře, se účastníci dohodli, že žalobkyně odejde, což se také následně stalo. Žalovaný začal s pomocí paní , jméno FO, s rekonstrukcí účetnictví, při níž zjistil, že žalobkyně způsobila žalovaného škodu 20 milionů Kč (výběry pokladnou banky, platební kartou, ponechání hotovostních plateb od klientů, zrušení sporožira, výběr z kasičky syna , jméno FO, , výběry z firemního účtu, výběr hotovosti z trezoru). Zjištění, že žalovaný provádí rekonstrukci firemních i soukromých účtů vyvolalo v žalobkyni agresi, která vedla mimo jiné i k vylákání a odvezení postiženého syna , jméno FO, do , název města, , kde mu bylo ubližováno a znemožněno komunikovat se žalovaným.K předmětu projednávané věci žalovaný sdělil, že k nemovitosti se žalobkyně dostala podvodem, a dále zvráceným jednáním u odvolacího soudu. Uvedl, že žalobkyně v průběhu společného soužití vykradla z firmy žalovaného více jak dvacet milionů, za které si zakoupila luxusní byt, který je veden na jiného vlastníka a další movité věci, zejména auta. Podání žaloby na placení nájmu považuje za sprostotu a nemorálnost, neboť žalobkyně získala nemovitost podvodem a nebere v potaz, že v ní bydlí její postižený syn , jméno FO, , o kterého se žalovaný více jak devět let příkladně stará. Žalobkyni žádal o příspěvek na výměnu oken, která vyšla na téměř 800 000 Kč, což odmítla. Stejně tak odmítla přispět na opravu střechy zahradního domku, který nyní sama prodává, a která přišla na 160 000 Kč, či na opravu bazénu, která stála 90 000 Kč, dále se dělala prádelna, podlahy, nová dlažba, ani na těchto nákladech se žalobkyně nepodílela, stejně jako na úhradě pojištění, a dalších poplatků. Způsobila mu také škodu 80 000 Kč za zničený plot, zničený a odvrtaný zámek dveří a vylomené pojistky motoru posuvných vrat. Za celých dvacet pět společného soužití žalobkyně nepřispěla žalovanému na pojištění a další platby týkající se nemovitosti ničeho, uvedl, že by také mohl po žalobkyni požadovat zaplacení dvaceti milionů jako souhrnu krádeží, plateb, výběrů, které prováděla žalobkyně bez vědomí a souhlasu žalovaného, např. výběr částky 750 000 Kč ze sporožira, ke kterému měla žalobkyně přístup a zneužila jej, vrácení finančních prostředků použitých na pronájem bytu od společnosti , Anonymizováno, na adrese , adresa, , za dobu deseti let, úhradu 980 000 Kč jako pokuty finančnímu úřadu za neúspěšné podnikání žalobkyně, vrácení 3 000 000 Kč jako částky, kterou žalobkyně vyplatila svému synovi , jméno FO, , vrácení 80 000 Kč zapůjčených bratrovi žalobkyně , jméno FO, a vrácených žalobkyni, namísto žalovanému a další.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.12.2022, č.j. , spisová značka, , (č.l. 74), se podává, že žalobkyně se v řízení domáhala určení vlastnického práva k nemovitým věcem a podílům na nich z důvodu odvolání daru žalobkyní. Z odůvodněné tohoto rozsudku má soud za prokázané, že žalobkyně odstoupila od tří darovacích smluv pro nevděk svým dopisem dne 19.9.2016. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se dopouštěl vůči žalobkyni dílčích útoků, zejména fyzických, ale i ponižujícího a zesměšňujícího chování, urážení a omezování, kterými překročil dobré mravy takovým způsobem, že bylo na místě, aby soud rozhodl o vrácení daru žalobkyni. Vztahem účastníků a chováním žalovaného k žalobkyni, bitím žalobkyně žalovaným po dobu nejméně několika měsíců, opakovaným a cíleným zesměšňováním žalobkyně se soud zabýval velmi podrobně. Z cit. rozsudku tak má soud za prokázané, že v důsledku platného odvolání daru došlo k obnovení původního vlastnického uspořádání, a žalobkyně je tak mimo jiné vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši jedné poloviny na nemovitostech, k čemuž došlo dopisem žalobkyně o odvolání daru ze dne 19.9.2016. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2024, č.j. , spisová značka, , (č.l. 90) má soud za prokázané, že dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze bylo odmítnuto. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , a sice pozemku, stavební parcely č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba určená k bydlení č.p. , Anonymizováno, , a dále pozemku, parcely č. , Anonymizováno, , trvalý travní porost, kdy každý je vlastníkem ideální poloviny, s tím, že tato skutečnost vyplynula rovněž ze shodných tvrzení obou účastníků. K zápisům vlastnického práva mj. došlo pro žalovaného ve vkladových řízeních , Anonymizováno, na základě darovací smlouvy ze dne 5.1.2016 s právními účinky zápisu ke dni 6.1.2016 a , Anonymizováno, na základě darovací smlouvy ze dne 13.1.2016 s právními účinky ke dni 13.1.2016 (konstitutivní účinky); pro žalobkyni ve vkladovém řízení , Anonymizováno, na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.12.2022, č.j. , spisová značka, , o určení právního vztahu s právními účinky ke dni 8.3.2023 (deklaratorní účinky). Z nájemních smluv a jejich dodatků (č.l. 122-141) vyplynulo, že žalobkyně užívala za sjednané nájemné nájemní družstevní byt na adrese , adresa, od 1.1.2017 s tím, že byt mohl užívat i její syn , jméno FO, , od 1.6.2019 nájemní byt na adrese , adresa, a od 1.6.2023 řadový rodinný dům na adrese , adresa, . Podle vyjádření k ceně obvyklé odhadce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 16.10.2023 (č.l. 95) soud zjistil, že ke dni posouzení, 16.10.2023, byla hodnota nemovitostí stanovena na částku 11 000 000 Kč s tím, že odhad neobsahuje ocenění obvyklého nájemného. Podle vyjádření k obvyklému nájemnému odhadce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 12.11.2024 (č.l. 116) činilo simulované nájemné 520 000 Kč/rok s tím, že tato hodnota se odhadci jevila jako vysoká, proto vyšel z průměrné nabídkové ceny nájemného, které vychází na 354 000 Kč/rok, když se jedná o dobrou lokalitu, rodinný dům je v dobrém stavu. Pro výpočet pro rok 2024 proto použil střední hodnotu 437 000 Kč/rok, tedy ve výši 36 416 Kč měsíčně. Pokud jde o žalovaným předložené a soudem provedené listinné důkazy, zejména mailovou korespondenci z 5.8.2016 (č.l. 47), telefonickou komunikaci z 28.1.2015 a 7.5.2014 (č.l. 48-49), lékařskou zprávou z 29.8.2015 (č.l. 52), přípis/vyjádření k lékařské zprávě (č.l. 53), přípis/podklady pro soudní řízení , spisová značka, (č.l. 57), výňatek posudku (č.l. 58), z těchto pro soud nevyplynuly žádné rozhodné skutečnosti, o kterých nebo na základě kterých měl soud rozhodovat, neboť se týkají vztahu účastníků a jejich vzájemného chování, se kterými se již vypořádal Krajský soud v Praze v řízení sp.zn. , spisová značka, a dospěl k závěrům konstatovaným shora. Obdobné platí i pro listinný důkaz označený žalobkyní, a sice sdělení MÚ , adresa, ze dne 14.1.2019. Stejná námitka platí i ve vztahu k přípisu Veřejného ochránce práv ze dne 7.3.2023, který nemá bližší souvislost s projednávanou věcí. Z fotografií rozbitého zámku a plotu (č.l. 64-68) a katastrální mapy k nemovitosti p.č. 459/69 (č.l.31,32) a shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že na fotografiích jsou zachyceny movité věci, které jsou majetkem žalobkyně a jsou umístěny či součástí nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně, nikoliv žalovaného. Z potvrzení o celkových nákladech na elektroinstalaci domu soud zjistil, že jde o potvrzení ze dne 13.11.2003, vystavené a podepsané , jméno FO, , IČO: , IČO, , v němž se podává, že pan , jméno FO, v letech 1992-1993 prováděl rozvody a kompletaci elektrické instalace a zařízení, celkové náklady dosáhly minimálně 300 000 Kč a byl přítomen při nákupu veškerého materiálu (kabely, svítidla, přístroje, rozvaděč), který hradil pan , jméno FO, . Z nedatovaného potvrzení vystaveného a podepsaného , jméno FO, soud zjistil, že pan , jméno FO, hradil instalaci ústředního vytápění v domě ve Vrbové Lhotě, přičemž instalaci prováděl , jméno FO, , IČO: , IČO, , v roce 1998 za cenu 245 000 Kč. Z potvrzení o platbách ze dne 24.11.2003 vyplynulo, že v letech 1992 – 1994 výstavbu rodinného domu , adresa, prováděla firma , právnická osoba, , přičemž za stavební práce, hrazené v pravidelných měsíčních splátkách po 30 000 Kč vyla vyúčtována cena 905 000 Kč, Anonymizováno Ze sjetiny úhrad (č.l. 160) soud zjistil, že se jedná o soupis blíže neidentifikovaných plateb kartou za období 3.7.2014 – 4.12.2014 obsahující poznámku „jedná se vykrádání účtů“. Z nedatovaných fotografií na č.l. 154 – 157 soud zjistil, že tyto zachycují detaily okenních rámů a detail popraskaného zdiva. Z návrhu pojistné smlouvy (č.l. 142) soud zjistil, že účastníkem pojistného vztahu na straně pojištěného je , jméno FO, , předmětem pojištění je stavba (rodinný dům) na adrese , adresa, , s datem vzniku pojištění ke dni 14.9.2024, cenou ročního pojistného ve výši 3 344 Kč. Žalovaný byl vyzýván k vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky dopisem právního zástupce žalobkyně, který není datován, ani není opatřen potvrzením o odeslání (č.l. 8). Výzva k vyrovnání za nadužívání společné nemovitosti je součástí mailové korespondence mezi účastníky ze dne 22.3.2023 (č.l. 144) a korespondence z 11.9.2018, 5.4.2023, 27.8.2024 (č.l. 146-147). Další navržené důkazy, a sice výslech svědků, zejména , jméno FO, a výpisy z účtů za dobu od roku 1998, zejména , jméno FO, (za roky 1995-2016), , jméno FO, (za roky 1998-2003), společnosti žalovaného, aniž by tyto výpisy byly blíže specifikovány, soud, jako nadbytečné zamítl, neboť ani tyto se netýkaly rozhodného období, zejména pak předmětu projednávané věci. Výslechy svědků byly navrhovány zejména k otázce soužití účastníků, tedy otázce, se kterou se již soudy vypořádaly. Výpisy z účtů byly navrhovány, neboť jimi mělo být prokázáno, že „peníze z účtu mizely a docházelo k rozkrádání firmy žalovaného žalobkyní“, tedy otázek, které nesouvisejí s předmětem projednávané věci, resp. neplynou z nich skutečnosti, o kterých by soud měl v poměrech projednávané věci rozhodovat. V souvislosti s požadavkem žalovaného je třeba připomenout, že zákon č. 21/1992 Sb., o bankách ve svém § 21 odst. 2 stanoví povinnou archivační dobu v délce trvání 10 let. Vyžádat by tedy bylo možné toliko výpisy za dobu od roku 2015, nikoliv však za dobu dřívější, jak navrhoval žalovaný. Soud rovněž poukazuje, že pokud žalovaný chtěl navrhovanými výpisů z účtů prokazovat investice vynaložené do rekonstrukce společné nemovitosti, pak v průběhu řízení svá obecná tvrzení nijak blíže nekonkretizoval. Již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20.6.2012, sp.zn. 31 Cdo 619/2011, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že žalovaný v rámci své procesní obrany nedostál své povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a provádění navrhovaných důkazů by i z tohoto důvodu bylo nadbytečným.

4. Na základě provedeného dokazování soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti, každý o velikosti vlastnického podílu ½, žalobkyně, žalobkyně nemovitosti od roku 2016 neužívá, žalovaný užívání nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu bez souhlasu žalobkyně. V rozhodném období od ledna 2022 do prosince 2024 (36 měsíců) by nájemné za celé nemovitosti činilo 36 416 Kč měsíčně, čemž v případě spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny odpovídá částka 218 500 Kč za rok, celkem 655 500 Kč.

5. Soud se nejprve zabýval tím, od jakého okamžiku žalobkyni svědčí vlastnické právo k nemovitostem. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí, jejichž závěry jsou v této části stále použitelné (22 Cdo 1620/2001, 33 Odo 936/2006) uvedl, že „k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého (nyní zjevného) porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu (nyní právního jednání) dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. Jen tak, při současném splnění dalších zákonných předpokladů, nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu (právního jednání) dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc – okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Soudní praxe vychází i z toho, že odvolání daru může být obsaženo i v samotné žalobě a výjimečně co do vymezených důvodů i v listinách, na které žaloba odkazuje. Jak vyplynulo z provedeného dokazování žalobkyně platně odstoupila od darovacích smluv dne 19.9.2016, od tohoto data tak nemovitost užívá z titulu domnělého vlastnictví, po odvolání daru jde o užívání bez právního důvodu (viz níže). Zápis do katastru nemovitostí pro žalobkyni ve vkladovém řízení V-1602/2023-208 na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.12.2022, č.j. , spisová značka, , tak měl v tomto případě toliko deklaratorní účinky.

6. Po právní stránce soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), neboť bezdůvodné obohacení vzniklo za období 1.1.20255 až 31.12.2024, a tento nárok je tak nutno posoudit podle v té době platné úpravy.Podle § 1122 odst. 1 o.z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.S ohledem na § 1115 odst. 1, § 1117, a citovaný § 1122 o.z. je třeba vyložit, že podle ustálené judikatury platí, že podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví k věci, tzn. určuje, jak se spoluvlastníci podílejí na užitcích věci a jaké nesou náklady. Spoluvlastníci mohou společnou věc užívat současně, mohou se ale také dohodnout, kterou část věci bude užívat každý z nich výlučně sám. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu, je posouzením právním, které vychází ze skutkových zjištění. Právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.11.1999, sp.zn. 3 Cdon 1313/97, R 19/2001). Jiná situace nastane, pokud spoluvlastník užívá věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu (dohody, rozhodnutí soudu). Majetkový prospěch dosažený tímto užíváním považuje judikatura za obohacení získané bez právního důvodu (srov. rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 503/2011). Lze tedy uzavřít, že samotné spoluvlastnické právo není právním důvodem užívání věci v jakémkoliv rozsahu; je jen důvodem k užívání věci v rozsahu spoluvlastnického podílu, z čehož nevyplývá právo užívat pouze konkrétní část věci, nicméně spoluvlastník je oprávněn užívat věc jen v rámci svého podílu (není-li tu právní důvod pro užívání v jiném rozsahu). Spoluvlastník nemůže bez dalšího užívat věc nad rámec podílu na úkor ostatních spoluvlastníků. Pokud tak učiní, je povinen vydat to, oč se takovým užívání obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).Podle § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání7. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný v rozhodném období znemožnil žalobkyni užívání nemovitostí, přičemž se jednalo především o znemožnění faktické, dané vztahy účastníků a chováním žalovaného k žalobkyni (bitím žalobkyně žalovaným po dobu nejméně několika měsíců, opakovaným a cíleným zesměšňováním žalobkyně, kdy žalovaný se dopouštěl vůči žalobkyni dílčích útoků, zejména fyzických, ale i ponižujícího a zesměšňujícího chování, urážení a omezování, kterými překročil dobré mravy). Vztahem účastníků se velmi detailně zabýval a tento osvětlil Krajský soud v Praze v řízení vedeném pos sp.zn. , spisová značka, . V dané souvislosti je však třeba poukázat na judikaturní závěry Nejvyššího soudu, podle nichž pro vznik bezdůvodného obohacení není nutné, zda druhý spoluvlastník neužíval společnou věc dobrovolně či do jaké míry mu bylo v užívání bráněno; bezdůvodné obohacení je objektivní stav, nezávislý na subjektivních vjemech jednotlivých spoluvlastníků (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.3.2020, č.j. , spisová značka, ). Z tvrzení účastníků nevyplynulo, že by pro rozhodné období byla mezi účastníky uzavřena dohoda o výlučném užívání nemovitostí žalovaným, ať již úplatném či bezúplatném, či o užívání bylo vydáno soudní rozhodnutí. Žalovaný nikterak nezpochybnil, tvrzení žalobkyně, že od 9.6.2016 nemovitost užívá bez souhlasu žalobkyně, a že žalobkyni nedostává od žalovaného za toto nadužívání jakoukoliv finanční kompenzaci. Soud proto uzavřel, že vzhledem k tomu, že o nakládání se společnou věcí spoluvlastníky nebylo rozhodnuto ani dohodou, ani soudním rozhodnutím, žalovaný užíval společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez právního důvodu, a je proto povinen vydat to, o co se takovým užíváním obohatil dle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.).

8. Při stanovení bezdůvodného obohacení je možno vycházet z obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.4.2014, sp.zn. 28 Cdo 3356/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2007, sp.zn. 33 Cdo 412/2005). Je zřejmé, že takto spotřebované plnění žalovaný není schopen žalobkyni vrátit, musí ji proto poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno, a to v ceně obvyklé (§ 2999 odst. 1 o.z.). Výše obvyklého nájemného v místě a čase byla soudem stanovena s ohledem na vyjádření k obvyklému nájemnému odhadce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 12.11.2024, který stanovil výši nájemného na předmětné nemovitosti (rodinný dům a přilehlé pozemky) částkou 437 000 Kč/rok, tedy ve výši 36 416 Kč měsíčně. Žalobkyni tak výlučným užíváním nemovitostí žalovaným vznikla újma v podobě neuhrazeného nájmu ve výši poloviny této částky, tedy 18 208 Kč měsíčně, za dobu od ledna 2022 do prosince 2024 ve výši 655 500 Kč.

9. Soud se dále zabýval procesní obranou žalovaného (v podání ze dne 24.3.2025, č.l. 42, při jednání dne 2.4.2025, č.l. 102), který namítal že za žalobkyni hradil náklady různého druhu, konkrétně (i) výměnu oken za 800 000 Kč, (ii) opravu střechy zahradního domku za 160 000 Kč, (iii) opravu bazénu za 90 000 Kč, (iv) předělání prádelny za 100 000 Kč, (v) dále obklady, dlažbu, novou vanu, (vi) náhrada škody za zničený plot, zámek, motor ve výši 80 000 Kč, které soud vyhodnotil jako námitku započtení nákladů, které žalovaný na nemovitosti vynaložil, když polovina těchto nákladů činí 575 000 Kč a náhrada škody 80 000 Kč, celkem 655 000 Kč, tedy méně, než žalovaná částka. Žalobkyně ve vztahu k těmto nárokům namítla, že ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, ani prokázáno, zda náklady na nemovitost byly vynaloženy a vznesla námitku promlčení s tím, že nejsou způsobilé k započtení.

10. Podle § 1128 o.z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů (odst. 1). Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel (odst. 2). Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědomen, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (odst. 3).Podle § 1126 o.z. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci (odst. 1). Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů (odst. 2).Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluhPodle § 1987 odst. 1 o.z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.Podle § 1987 odst. 2 o.z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.Jak již bylo uvedeno výše v bodu 7 tohoto rozhodnutí, žalovaný se v průběhu řízení bránil námitkami, které soud vyhodnotil jako námitky započtení. Při nařízeném jednání dne 2.4.2025 soud žalovaného poučil podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrzení a důkazní, a to k investicím do společných nemovitostí, konkrétně aby uvedl, jejich výši, důvod, datum, kdy byly prováděny, splatnost (zda, kdy a jak poskytl žalobkyni lhůtu k zaplacení), a dále aby uvedl skutečnosti o nezbytnosti prováděných úprav včetně toho, kdy se na jejich realizaci se žalobkyní dohodl, jinak se vystavuje neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, současně poskytl účastníkům poučení dle § 118b o.s.ř. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáními ze dne 8.4.2025 a ze dne 2.5.2025, v nichž žalovaný toliko zopakoval své předchozí argumenty vztahující se zejména k otázce charakteru vzájemného soužití a souvisejícímu odčerpávání tvrzených dvaceti milionů z účtů žalovaného žalobkyní, když konstatoval, že by po žalované také mohl žádat peněžní plnění, a to až do částky 20 milionů Kč za krádeže, výběry a platby, které žalobkyně v době jejich společného soužití realizovala bez vědomí a souhlasu žalobkyně (zejm. vrácení 750 000 Kč ze sporožira, ke kterému měla žalobkyně přístup a zneužila jej, vrácení finančních prostředků použitých na pronájem bytu od společnosti , Anonymizováno, na adrese , adresa, , za dobu deseti let, úhrada 980 000 Kč jako pokuty finančnímu úřadu za neúspěšné podnikání žalobkyně, vrácení 3 000 000 Kč jako částky, kterou žalobkyně vyplatila svému synovi , jméno FO, , vrácení 80 000 Kč zapůjčených bratrovi žalobkyně , jméno FO, a vrácených žalobkyni, namísto žalovanému). Žalovaný se tedy vyjadřoval k otázkám, které byly předmětem jiných řízení, těmito námitkami se tak soud nezabýval. Žalovanému samozřejmě nic nebrání, aby se svých domnělých nároků případně domáhal soudní cestou.

11. V poměrech projednávané věci se však soud zabýval uplatněnými nároky žalovaného na uhrazení nákladů na (i) výměnu oken za 800 000 Kč, (ii) opravu střechy zahradního domku za 160 000 Kč, (iii) opravu bazénu za 90 000 Kč, (iv) předělání prádelny za 100 000 Kč, (v) dále obklady, dlažbu, novou vanu, (vi) náhrada škody za zničený plot, zámek, motor ve výši 80 000 Kč. Ve vtahu k těmto nárokům však žalovaný netvrdil, ani neprokázal, o jaké konkrétní náklady se jednalo, zda se jednalo o náklady na společné nemovitosti, nemovitost ve výlučném vlastnictví žalobkyně, o náklady na běžnou údržbu či jiné náklady, kdy tyto náklady byly vynaloženy, jak k tvrzené částce dospěl, že tyto částky zaplatil a pokud je zaplatil, kdy se tak stalo. Soudu tak nezbylo, než žalovaným uplatněné pohledávky shledat ve smyslu § 1987 odst. 2 o..z. nezpůsobilými k započtení, a to pro jejich nejistotu a neurčitost. Žalovaný rovněž netvrdil, ani nedoložil, že žalobkyni před započtením pohledávky k plnění vyzval, a že by tedy pohledávka žalovaného z bezdůvodného obohacení byla splatná. Aby tomu tak bylo, musela by být žalobkyně nejprve vyzvána k plnění a teprve poté, kdy by nesplnila, mohl by žalovaný svou pohledávku započíst, k čemuž rovněž nedošlo. Je nutné doplnit, že s ohledem na absenci tvrzení žalovaného, soud nemohl posoudit. žalobkyní uplatněnou námitku promlčení.

12. Soud s ohledem na výše uvedené podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně příslušenství spočívajícího v úrocích z prodlení stanovených dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od podání žaloby, jak navrhovala žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s placením svého peněžitého závazku, přestože byl žalobkyní mailovou korespondencí upomínán již před podáním žaloby. Nárok žalobkyně na zaplacení příslušenství je tedy rovněž důvodný.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 84 191,90 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 32 775 Kč, zpracované odborné vyjádření (ocenění obvyklého nájemného) ve výši 4 000 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 4 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění, návrh ve věci samé a účast na jednání před soudem po 10 940 Kč za úkon podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrady hotových výdajů ke každému úkonu vykonanému do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a ve výši 450 Kč k úkonům vykonaným po 1. 1. 2025 podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrady cestovních výdajů ve výši 1 106,90 Kč dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhlášky č. 475/2024 Sb., náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to bez 21 % daně z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce není plátcem této daně, a dále náhrady nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k vyhlášce 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a to paušální částka jako náhrada výdajů za účast na jednání dne 2.4.2025 ve výši 450 Kč za jeden úkon dle § 1 odst. 3 vyhlášky po 450 Kč. Soud neshledal jako účelný úkon žalobkyně, a to písemné podání ze dne 12.4.2025, kterým žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba, neboť obecným pravidlem je, že se nenahrazují všechny náklady, jež v řízení účastníkovi vznikly, ale pouze ty, jež byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobkyně.

14. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro jejich prodloužení.