14 C 196/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , PSČ název obce , název republiky o zaplacení 10 564,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 244,53 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 373,17 Kč za dobu od 19. 3. 2008 do 11. 5. 2011, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 055,63 Kč za dobu od 19. 3. 2008 do 11. 5. 2011, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 9 244,53 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 244,53 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 320 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 320 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 31 694 Kč od 12. 5. 2011 do 1. 8. 2025, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 766,23 Kč za dobu od 12. 5. 2011 do 1. 8. 2025, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 12.8.2025, domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 564,53 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru ke kreditní kartě reg. č. , hodnota, ze dne 7. 6. 2006 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu do 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet sjednaný úvěr v měsíčních splátkách včetně sjednaných úroků. Poprvé čerpal částku 2 500 Kč dne 7. 6. 2006, od tohoto data byl původní věřitel oprávněn účtovat žalovanému úrok z čerpané částky. Dále se žalovaný zavázal hradit ceny za služby spojené s úvěrem a další platby stanovené sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Své závazky žalovaný řádně a včas nehradil, proto poskytovatel úvěru odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 25. 4. 2007 a úvěr zesplatnil ke dni 22. 5. 2007. Dle sjednané rozhodčí doložky byla pohledávka uplatněna v rozhodčím řízení, v němž byl dne 10. 9. 2008 vydán rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodčí nález sp. zn. , spisová značka, , na jeho základě vedeno exekuční řízení u Exekutorského úřadu , adresa, , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, . Dne 7. 8. 2025 oprávněný souhlasil se zastavením exekuce a bez zbytečného odkladu zahájil soudní řízení. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil, dlužná jistina je tak tvořena částkami 9 244,53 Kč (čerpaná a nevrácená jistina úvěru) a 1 320 Kč (dlužné poplatky ve výši 3x 400 Kč a 4x 30 Kč). Svou aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . dne 12. 12. 2014, a dodatku ke smlouvě, jehož součástí je příloha č.

1. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 18. 12. 2014.

2. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně v celém rozsahu neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že k poskytnutí úvěru došlo již v roce 2006, nárok je proto promlčen. Poukázal, že od roku 2008 trvale žije v , Anonymizováno, , což doložil potvrzením o zaměstnání, a vyjádřil názor, že žalobkyně věděla nebo mohla vědět, že žalovaný se na adrese v ČR již nezdržuje, přesto mu však zasílala výzvy toliko na adresu v ČR, nikoliv však na adresu do , Anonymizováno, .

3. V poměrech projednávané věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je polský státní občan. Soud proto nejprve zkoumal mezinárodní příslušnost. Podle čl. 37 odst. 2 vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 42/1989 Sb., o smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztazích ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, ve věcech uvedených v odstavci 1 (smluvní závazkové vztahy) je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště nebo sídlo. Pravomoc je dána i u soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo sídlo navrhovatel, za předpokladu, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Vzhledem k tomu, že projednávaný nárok plyne ze smlouvy uzavřené na území České republiky, a to v době, kdy obě smluvní strany měly bydliště a sídlo v České republice, je ve věci dána pravomoc českého soudu věc projednat a rozhodnout. Následně soud zkoumal otázku rozhodného práva. Podle čl. 37 odst. 1 výše uvedené smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli na použití jiného právního řádu týkajícího se závazků. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena na území České republiky a právní předchůdkyně žalobkyně se s žalovaným nedohodli na použití jiného právního řádu, je rozhodným právem právo české.

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky označené a předložené listinné důkazy, z nichž učinil především následující skutková zjištění:Ze Žádosti o vydání kreditní karty a čestného prohlášení, včetně informací o kreditní kartě (č. l. 37-39) bylo soudem zjištěno, že žalovaný dne 29. 5. 2006 požádal společnost , právnická osoba, . (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“) o vydání kreditní karty, typ , Anonymizováno, , s povolenou výší úvěrového limitu 10 000 Kč. V žádosti je jako kontaktní adresa žalovaného pro zasílání výpisu účtu úvěrové pohledávky a výpisu o transakcích provedených kreditní kartou uvedena adresa , adresa, , , adresa, , , adresa, , jako adresa trvalého pobytu adresa , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, republika. Žádost žalovaný podepsal vlastnoručně dne 29. 5. 2006.Z Potvrzení o výši pracovního příjmu (č. l. 40-41) plyne, že žalovaný byl ke dni 24. 5. 2006 zaměstnán u zaměstnavatele , Anonymizováno, jako operátor na svařovně s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 12 711 Kč, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.Ze Smlouvy o úvěru ke kreditní kartě uzavřené dne 7. 6. 2006 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., (č. l. 46) má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 10 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet tento úvěr pravidelnou měsíční splátkou ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru a od zahájení čerpání úvěru hradit úroky z vyčerpané a dosud nesplacené částky jistiny ve výši úrokové sazby vyhlašované zveřejněním v Oznámení právní předchůdkyně žalobkyně, s tím, že udělil souhlas k tomu, aby právní předchůdkyně žalobkyně prováděla úhradu jistiny a úroků automatickým převodem z jeho účtu č. , č. účtu, . Žalovaný byl ve smlouvě identifikován mj. adresou trvalého bydliště , Anonymizováno, , , adresa, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, republika, přičemž v čl. V. smlouvy (Specifické podmínky pro poskytnutí úvěru) byl sjednán způsob předávání oznámení o výši evidované pohledávky poštou na adresu , adresa, , , adresa, , , adresa, .Z Podmínek pro vydávání a používání kreditních karet , právnická osoba, . (č. l. 47-49) má soud za prokázané, že dle čl. 6 odst. 6. 2. písm. c) se dlužník zavazuje v písemné formě neprodleně nejpozději do 5 pracovních dnů bance doporučeným dopisem oznamovat každou podstatnou změnu osobních údajů, a to zejména změnu svého trvalého pobytu či adresy pro doručení, zaměstnavatele. V čl. 7. odst. 7. 13. je smluvními stranami sjednána rozhodčí doložka, dle které majetkové spory, které vzniknou ze smlouvy, budou rozhodovány v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti. Smluvní strany berou na vědomí, že v případě rozhodování majetkovým sporů v rozhodčím řízení je rozhodnutí rozhodce o sporu ve věci konečné a na základě tohoto rozhodnutí je možno podat návrh na výkon rozhodnutí, resp. exekuci. Pro doručování v rozhodčím řízení platí tyto zásady: doručování se provádí poštou, případně osobně. Při doručování poštou straně sporu, jež nebyla zastižena, ačkoli se v místě doručení zdržuje, se použije přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o doručování písemností do vlastních rukou, přičemž opětovné doručování zásilky doručovatelem se nevyžaduje a platí, že nevyzvedne-li si adresát zásilku do 10 dnů od doručení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Písemnosti se doručují na adresu žalované strany uvedenou v této smlouvě, nesdělí-li tato strana písemně adresu jinou, a to s účinky jako by se na této adrese zdržovala. Dle čl. 8 odst. 8.2 je-li dlužník v prodlení s vrácením části nebo celé jistiny, je povinen uhradit bance z částky jistiny po splatnosti úroky z prodlení ve výši dle Oznámení. Výše úroku z prodlení se v tomto případě mění vždy v závislosti na změně vyhlašované sazby úroků z prodlení dle Oznámení. Dle čl. 16 odst. 16. 1. může být smlouva kteroukoli ze stran písemně vypovězena. V čl. 17 je smluvními stranami sjednáno, že doručení uskutečněné bankou na adresu dlužníka uvedenou ve Smlouvě či jinak sdělenou bance se považuje pro účely Smlouvy za řádně uskutečněné bez zřetele k tomu, zda dlužník informaci obsaženou v předmětném sdělení obdržel. Postačí, pokud taková zpráva či jiná písemnost dojde na adresu uvedenou ve Smlouvě, a to i v případě, že z důvodu nepřítomnosti dlužníka nebo odmítnutí převzetí bude uložená na příslušném poštovním úřadu nebo vrácena zpět bance.Z Oznámení , právnická osoba, ., o úrokových sazbách ze dne 13. 3. 2007 (č. l. 50-53) soud zjistil, že úroková sazba z úvěru ke kreditní kartě VISA Electron činila 21,90 % ročně.Z Ceníku produktů (č. l. 54-56) bylo zjištěno, že zaslání upomínky při neprovedení pravidelné splátky, při nevyrovnání překročeného úvěrového limitu, inkasuje se, přesáhne-li celkový závazek po splatnosti 400 Kč, je zpoplatněno částkou 400 Kč (položka 4.7.8.). Poplatek za správu a vedení účtu úvěrových zdrojů ke kreditní kartě VISA Electron činí 30 Kč měsíčně (položka 4.5.2.1.).Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 25. 4. 2007 smlouvu vypověděla s účinností ke dni doručení výpovědi, neboť žalovaný přečerpal prostředky na účtu č. , č. účtu, do nepovoleného debetu. Výpověď smlouvy byla žalovanému doručována na doručovací adresu uvedenou ve smlouvě (, adresa, , , adresa, ), dle dodejky byla písemnost připravena k vyzvednutí provozovatelem poštovních služeb dne 27. 4. 2007, dne 7. 5. 2007 si žalovaný osobně zásilku na poště vyzvedl, což stvrdil vlastnoručním podpisem (prokázáno dopisem ze dne 25. 4. 2007, včetně potvrzení o dodání).Z výpisu z účtu ke kreditní kartě ze dne 17. 5. 2007 (č. l. 57) má soud za prokázané, že žalovaný k datu výpisu čerpal částku 9 958,93 Kč. Poplatky za správu a vedení účtu činily částku 1 320 Kč. Celkový zůstatek účtu činil 12 222,57 Kč. Uvedeným výpisem nastala úplná splatnost všech závazků žalovaného, s datem splatnosti 22. 5. 2007. Výpis byl doručován na doručovací adresu žalovaného (, adresa, , , adresa, ).Ze Sjetiny historického výpisu k úvěru ze dne 18. 3. 2008 (č. l. 59) má soud za prokázané, že žalovaný na smlouvu o úvěru ke kreditní kartě čerpal částku 9 244,53 Kč s tím, že poslední splátka úvěru byla provedena dne 20. 11. 2007. Splatné úroky činily částku 2 384,16 Kč, úrok z prodlení částku 616,92 Kč. Úvěrové poplatky činily částku 1 320 Kč.Z rozhodčího nálezu ze dne 10. 9. 2008 sp. zn. , spisová značka, vydaného rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, (č. l. 60) bylo zjištěno, že žalovaný byl dopisem ze dne 16. 6. 2008, odeslaným dne 17. 6. 2008, vyzván k vyjádření k žalobě, která mu byla současně zaslána, výzva byla dne 18. 6. 2008 uložena na poště (dle čl. 7. odst. 7.

13. Podmínek se desátý den považuje za doručenou). Žalovanému byla uložena povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 13 565,61 Kč, s úroky ve výši 18,90 % p. a. z částky 9 244,53 Kč ode dne 19. 3. 2008 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 6,10 % p. a. z částky 9 244,53 Kč ode dne 19. 3. 2008 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % p. a. z částky 2 384,16 Kč ode dne 19. 3. 2008 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci nálezu. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 23. 10. 2008. Pravomoc rozhodce byla dána rozhodčí doložkou sjednanou mezi stranami v čl. 7 odst. 7.

13. Podmínek, přičemž rozhodce byl jmenován v souladu s Jednacím řádem Správcem Seznamu rozhodců.Z návrhu na nařízení exekuce (č. l. 71) soud zjistil, že byl podán právní předchůdkyní žalobkyně jako oprávněným dne 26. 2. 2010, neboť žalovaný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou pravomocným rozhodčím nálezem ze dne 10. 9. 2008 pod č. j. , spisová značka, .Z usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 3. 2010, č. j. , spisová značka, (č. l. 61), bylo zjištěno, že podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne 10. 9. 2008 sp. zn. , spisová značka, byla nařízena exekuce na majetek žalovaného.Skutečnost, že původní věřitel svou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, vyplynula ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2014, včetně Přílohy č. 1 k Dodatku ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2014. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2014.Z usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , spisová značka, , má soud za prokázané, že na místo oprávněného vstoupila do exekučního řízení žalobkyně jako nabyvatelka práva.Z přípisu žalobkyně ze dne 7. 8. 2025 (č. l. 67-68) bylo zjištěno, že žalobkyně jako oprávněná souhlasila se zastavením exekuce sp. zn. , spisová značka, .Z usnesení zástupkyně soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 12. 8. 2025, č. j. , spisová značka, (č. l. 73) má soud za prokázané, že exekuce byla z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ zastavena pro nepřípustnost, neboť rozhodčí nález jako exekuční titul není materiálně a formálně vykonatelný. Žalobkyně jako oprávněný souhlasila se zastavením exekuce dne 7. 8. 2025. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 9. 2025.Z oznámení o skončení exekuce ze dne 14. 9. 2025, č. j. , spisová značka, (č. l. 75), má soud za prokázané, že exekuce byla skončena pravomocným zastavením.Předžalobní upomínkou ze dne 16. 7. 2025 (vč. podacího lístku) byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: na základě smlouvy o úvěru ke kreditní kartě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 7. 6. 2006 byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr až do výše 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru a hradit sjednané úroky, součástí smlouvy byla rozhodčí doložka. Žalovaný ke dni 18. 3. 2008 čerpal částku ve výši 9 244,53 Kč, poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel a právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu vypověděla s účinností ke dni 7. 5. 2007. Právní předchůdkyně žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky v rozhodčím řízení, přičemž rozhodčím nálezem ze dne 10. 9. 2008 bylo žalobě zcela vyhověno. Dne 26. 2. 2010 právní předchůdkyně žalobkyně podala na základě pravomocného rozhodčího nálezu návrh na zahájení exekučního řízení, které bylo nařízeno usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 3. 2010, č. j. , spisová značka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2014 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Na místo oprávněné tak do exekučního řízení sp. zn. , spisová značka, vstoupila žalobkyně. Uvedená exekuce byla ke dni 5. 9. 2025 pravomocně zastavena pro nepřípustnost, tedy pro nezpůsobilost rozhodčího nálezu jako exekučního titulu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ObchZ“) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ touto částí zákona (částí třetí) se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).Podle § 262 odst. 4 ObchZ ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.Podle § 4 odst. 1 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. Dle odstavce 2 smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou ( § 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.Podle § 365 ObchZ je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.Podle § 369 věty prvé ObchZ jeli dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč.zák.“), jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu v tomto rozhodnutí citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

8. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně platně uzavřeli s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 o.z. smlouvu o úvěru podle § 479 a násl. ObchZ ve spojení s § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, neboť půjčka byla žalovanému jako spotřebiteli poskytnuta od subjektu, který ji poskytl v rámci své podnikatelské činnosti. Podle § 262 odst. 4 ObchZ se ustanovení části třetí ObchZ použijí na obě strany, ledaže je jednou stranou spotřebitel, kdy se pak v její prospěch použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy je třeba na smlouvu aplikovat rovněž zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Pouze na doplnění soud uvádí, že cit. zákon neobsahoval výslovnou povinnost poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele pod sankcí neplatnosti, proto se soud posouzením této otázky při svém rozhodování nezabýval.

9. Mezi účastníky nebyl sporný skutkový stav věci, sporná byla otázka, zda nárok žalobkyně je či není s ohledem na vydání rozhodčího nálezu a vedené exekuční řízení promlčen. Soud se proto primárně zabýval důvodností námitky promlčení, kterou žalovaný v průběhu řízení uplatnil.

10. Podle § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů až do doby svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro řešení otázky promlčení práv ze smlouvy o úvěru je tak třeba aplikovat výlučně úpravu obchodního zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, se závěrem, že „ustanovení občanského zákoníku o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4, části první věty za středníkem ObchZ“).Podle § 391 odst. 1 ObchZ u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.Podle § 392 odst. 1 ObchZ u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).Podle § 397 ObchZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.Podle § 400 ObchZ změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby.Podle § 402 ObchZ promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.Podle § 403 odst. 1, 2 ObchZ promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Nelze-li určit začátek rozhodčího řízení za zahájené dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popř. bydliště.

11. Žalobkyně k námitce žalovaného o promlčení argumentovala závěrem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 1091/19, a sice že „pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011 (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty“, a poukázala, že k podání exekučního návrhu došlo dne 26. 2. 2010, tedy před sjednocením judikatury, proto se na žalobkyni vztahuje přerušení běhu promlčecí doby. K tomu je třeba dále doplnit, že „jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen. Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 ObchZ i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost“ (nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19). Na uvedené závěry je nutno navázat i v projednávané věci. Zahájením rozhodčího řízení právní předchůdkyní žalobkyně došlo v souladu s § 403 odst. 1 ObchZ ke stavění promlčecí doby (a to bez ohledu na to, že posléze bylo konstatováno, že rozhodčí nález není vykonatelný). Jak uvedeno výše, právní předchůdkyně žalobkyně výpisem ze dne 17. 5. 2007 zesplatnila dlužnou částku ke dni 22. 5. 2007. S ohledem na § 392 odst. 1 ObchZ začala právní předchůdkyni žalobkyně běžet čtyřletá promlčecí doba dle 397 ObchZ ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od 23. 5. 2007. V této lhůtě byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna domáhat se splnění závazku, přičemž postoupení pohledávky v roce 2014 nemělo dle § 400 ObchZ na běh promlčecí doby vliv. V důsledku nastoupení fikce doručení (dle čl. 7. odst. 7.

13. Podmínek) a zahájení rozhodčího řízení dle § 403 odst. 1, 2 ObchZ promlčecí doba neběžela ode dne 30. 6. 2008 do 23. 10. 2008. Po tomto datu začala znovu běžet a plynula až do dne 26. 2. 2010, kdy byl podán oprávněnou návrh na zahájení exekučního řízení. Od 26. 2. 2010 pak promlčecí doba z důvodu probíhajícího exekučního řízení (byť vedeného na základě nevykonatelného exekučního titulu) opět neběžela. Dne 12. 8. 2025 bylo vydáno usnesení o zastavení exekučního řízení a téhož dne byla podána žaloba u soudu (třebaže exekuční řízení bylo pravomocně zastaveno až ke dni 5. 9. 2025). Námitku promlčení uplatněnou žalovaným proto soud z výše uvedených důvodů neshledal důvodnou, neboť žaloba byla u soudu podána v rámci zachované promlčecí doby.

12. Pokud žalovaný dále namítal, že veškeré podklady obsahovaly pouze adresu v Polsku, tato námitka rovněž neobstojí. Z žádné listiny nevyplývá, že by žalovaný oznámil adresu v Polsku jako adresu doručovací. Povinnost žalovaného oznámit žalobkyni změnu doručovací adresy vyplývala přímo ze smluvního ujednání, konkrétně z čl. 6 odst. 6. 2. písm. c) Podmínek. Právní předchůdkyně žalobkyně doručovala na žalovaným sdělenou adresu (, adresa, ), uvedenou jako adresu pro doručování v žádosti o vydání kreditní karty a ve smlouvě. Žalovaný si na této adrese převzal zásilku dne 7. 5. 2007. Nečinnost žalovaného a neoznámení změny jeho doručovací adresy proto nemůže jít k tíži žalobkyně.

13. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je co do částky 9 244,53 Kč důvodná, a žalovaný je povinen zaplatit čerpanou jistinu úvěru dle smlouvy o úvěru. K jinému názoru soud dospěl v části žalobního nároku na zaplacení částky 1 320 Kč s příslušenstvím, neboť shledal, že ohledně této částky žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Tvrdila, že tato částka představuje náklady za zaslané upomínky při neprovedení splátky úvěru a poplatky za správu a čerpání úvěru. Z provedeného dokazování však nevyplývá, že by jakékoli upomínky byly žalovanému skutečně odeslány. Žalobkyně nedoložila kopie upomínek, záznamy o jejich odeslání ani jiné listiny, které by její tvrzení podporovaly. Odeslání upomínek nevyplývá z žádných listin přiložených k žalobě a pouhé tvrzení o jejich existenci proto nemůže obstát. Nebylo tak prokázáno, že žalovanému vznikla povinnost tyto náklady hradit. Proto byla žaloba v této části zamítnuta.

14. Soud se dále zabýval požadavkem žalobkyně na přiznání smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, když žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16 821,86 Kč od 19. 3. 2008 do 1. 8. 2025, kapitalizovaný úrok ve výši 38 067,17 Kč od 19. 3. 2008 do 1. 8. 2025, zákonný úrok z prodlení z částky 10 564,53 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 9 244,53 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení.

15. Žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti (22. 5. 2007), proto se se dnem následujícím po dni splatnosti dostal dle § 365 ObchZ do prodlení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil naposledy část jistiny dne 20. 11. 2007 a další platby již neprovedl. Historický výpis k úvěru ze dne 18. 3. 2008 zachycuje celkovou dlužnou částku ke dni jeho vyhotovení po zohlednění provedených plateb, včetně vyčíslení úroků ke dni vystavení výpisu. Z uvedeného soud dovozuje, že žalovaný byl s dlužnou částkou v prodlení nejpozději ode dne následujícího po dni vyhotovení historického výpisu, tedy od 19. 3. 2008, kdy byla dlužná částka v uvedeném rozsahu splatná a neuhrazená. Soud proto žalobkyni přiznal kapitalizovaný úrok i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení pouze za období od 19. 3. 2008 do 11. 5. 2011 (podle § 517 odst. 2 obč.zák. ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 163/2005 Sb.), nikoliv již za období od 12.5.2011 do 1.8.2025, jak je vysvětleno níže.

16. Podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použití ustanovení části první hlavy I.Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.Podle § 6 odst. 1, odst. 2 věty prvé o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.Podle § 1805 odst. 2 o. z. věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží.

17. Soud při posouzení žalobkyní uplatněného nároku na kapitalizovaný úrok za období od 12. 5. 2011 do 1. 8. 2025 (31 694 Kč) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 12. 5. 2011 do 1. 8. 2025 (13 766,23 Kč) s ohledem na shora citovanou právní úpravu zohlednil, že právní předchůdkyně žalobkyně musela nejpozději po vydání citovaného sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 k otázce neplatnosti rozhodčí smlouvy, vědět, že rozhodčí doložka, na jejímž základě byl vydán rozhodčí nález, je neplatná, a takový nález není způsobilým exekučním titulem. Tento závěr je podpořen skutečností, že původní věřitel patřil mezi významné poskytovatele úvěru, a lze proto důvodně předpokládat, že byl s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu obeznámen. Navzdory tomu po dlouhou dobu setrvával na vedení exekučního řízení založeného na nevykonatelném rozhodčím nálezu, aniž by podal podnět k jeho zastavení a posléze uplatnil svůj nárok v nalézacím řízení; bez rozumného důvodu tedy otálel se získáním lepšího exekučního titulu. Soud pro provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, ale i sama žalobkyně vlastním jednáním způsobily prodlení s řádným uplatněním svého nároku, čímž došlo k prodloužení doby, za níž jsou úroky požadovány. Ve smyslu § 8 o. z. představuje požadavek žalobkyně na přiznání úroků i po datu 11. 5. 2011 zjevné zneužití práva, neboť časové období, za něž jsou úroky požadovány, bylo prodlouženo výlučně nečinností věřitele a jeho setrváním na neúčinném procesním postupu. Při svém rozhodování tak soud zohlednil judikaturu Ústavního soudu (viz nálezy ÚS ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18-2, ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19) a požadavek, aby věřitel postupoval při uplatnění svého nároku procesně efektivně. Soud přihlédl k tomu, že pokračování v exekučním řízení vedeném na základě nevykonatelného rozhodčího nálezu představovalo neúčinný procesní postup, jenž způsobil nadměrné navýšení úroků. Uvedenou argumentaci podporují rovněž závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2024 sp. zn. 26 Cdo 2716/2023, dle kterého věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním svého nároku, nemůže požadovat úroky, jejichž růst je způsoben právě touto nečinností. Proto soud žalobkyni přiznal kapitalizovaný úrok i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení pouze za období od 19. 3. 2008 do 11. 5. 2011 (výrok I), zatímco ohledně nároku na kapitalizovaný úrok za období od 12. 5. 2011 do 1. 8. 2025 (31 694 Kč) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 12. 5. 2011 do 1. 8. 2025 (13 766,23 Kč) (podle § 517 odst. 2 obč.zák ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 163/2005 Sb.) žalobu zamítl (výrok II), neboť jejich uplatnění v tomto rozsahu představuje výkon práva v rozporu s § 8 o. z. Naopak soud přiznal úroky požadované od 2. 8. 2025 do zaplacení, tj. smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně z částky 9 244,53 Kč od 2. 8. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 244,53 Kč od 2. 8. 2025, neboť od tohoto okamžiku žalobce uplatňoval své právo způsobem odpovídajícím zásadám poctivosti, když dne 1. 8. 2025 byl sepsán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný byl na existenci dluhu upozorněn již předžalobní výzvou ze dne 16. 7. 2025 (podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). I v tomto případě platí, že nečinnost žalovaného a neoznámení změny jeho doručovací adresy nemůže jít k tíži žalobkyně.

18. Žalobkyně prokázala, že pohledávka za žalovaným jí byla dne 12. 12. 2014 postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena (§ 1879 o.z.). Na základě výše uvedeného soud výrokem I žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 244,53 Kč jako zůstatek dlužné jistiny spolu s odpovídajícím příslušenstvím za období od 19. 3. 2008 do 11. 5. 2011 a od 2. 8. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části výrokem II soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, a podle pravidel v tomto rozhodnutí stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky 20 212,93 Kč (jistina 9 244,53 Kč + 6 373,17 Kč + 3 055,63 Kč + smluvní úrok 1 009,50 Kč + zákonný úrok z prodlení 530,10 Kč). Neúspěch měla naopak ohledně částky 46 855,92 Kč (1 320 Kč + 31 694 Kč + 13 766,23 Kč + 75,69 Kč), ohledně níž byla žaloba zamítnuta. Procesněji úspěšnější byl žalovaný, kterému ovšem dle obsahu spisu a jeho vyjádření žádné náklady nevznikly. Soud proto výrokem III žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

20. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.

21. Soud při vyhlášení rozsudku ve výroku I nesprávně uvedl, že žalovaný je povinen zaplatit žalovanou částku „se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 243,53 Kč“, tedy že zákonný úrok z prodlení se vztahuje k částce 9 243,53 Kč, přestože přiznaná jistina činí 9 244,53 Kč. Tuto zjevnou nesprávnost soud opravil postupem podle § 164 o.s.ř. opravným usnesením, které je součástí tohoto rozsudku.