14 C 20/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 25 824 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 253 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 253 Kč od 28.12.2013 do zaplacení, a částku 6 853 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 853 Kč od 8.2.2017 do zaplacení to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 12 718 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku

I.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 22.10.2012 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen Smlouva I.), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 18 360 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 306 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 16.12.2013. Celkovou částku tvoří jistina (10000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (1277 Kč), poplatku za administrativní činnost (1900Kč) a poplatku za hotovostní inkaso splátek (5183 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24.6.2019. Žalobce požadoval zaplatit částku 13 336 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (8910 Kč) a dlužné části poplatku (4 426 Kč), dále kapitalizovaný úrok (9 375,81 Kč) ve výši 19,98% ročně z částky 8 910 Kč od 16.4.2014 (vznik práva na uhrazení celé dlužné částky) do 24.6.2019, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (3 994,71 Kč) ve výši 8,05% ročně z částky 8 910 Kč od 28.12.2013 (konec lhůty pro úhradu poslední splátky) do 24.6.2019, dále úrok ve výši 19,98% ročně z částky 8 910 Kč od 25.6.2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8 910 Kč od 25.6.2019 do zaplacení.

2. Dále žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 8.12.2015 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva II.), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 14688 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 245 Kč, s tím, že poslední splátka činila 233 Kč byla stanovena na 31.1.2017. Celkovou částku tvoří jistina (8 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (1 053 Kč), poplatku za administrativní činnost (1 644 Kč) a poplatku za hotovostní inkaso splátek (3 991 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24.6.2019. Žalobce požadoval zaplatit částku 12 488 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (6 500 Kč) a dlužné části poplatku (5 988 Kč), dále kapitalizovaný úrok (3 235,01 Kč) ve výši 20,50% ročně z částky 6 500 Kč od 1.2.2017 (vznik práva na uhrazení celé dlužné částky) do 24.6.2019, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (1 260,16 Kč) ve výši 8,05% ročně z částky 6 500 Kč od 8.2.2017 (konec lhůty pro úhradu poslední splátky) do 24.6.2019, dále úrok ve výši 19,98% ročně z částky 6 500 Kč od 25.6.2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 500 Kč od 25.6.2019 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

4. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 22.10.2012 smlouvu I., na základě které věřitel žalovanému poskytl částku ve výši 10000 Kč. Žalovaný podpisem stvrdil, že hotovost v částce 10 000 Kč převzal. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu (10 000 Kč) a dále tzv. poplatek sestávající se z pevného úroku (1277 Kč), poplatek za administrativní činnost (1900 Kč) a poplatek za hotovostní inkaso splátek (5183 Kč), tj. celkovou částku 18360 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo]). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde si strany v čl. 8 sjednaly, že jakékoli splátky budou nejprve započítány na souhrnný poplatek a poté na vlastní půjčku. V čl. 11 smluvních podmínek si strany ujednaly, že pokud žalovaný neuhradí včas splátku, má právní předchůdce žalobce právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. V čl. 3 si strany sjednaly fixní úrok 19,98% s tím, že tento úrok běží po celou dobu smlouvy s výjimkou období, kdy bude smlouva prodloužena podle čl. 20 věty 2, což nastane, bude-li dlužník v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24.6.2019 (prokázáno smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2019 adresované žalovanému). Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 8.10.2019 včetně podacího archu). [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 8.12.2015 smlouvu II., na základě které věřitel žalovanému poskytl částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný podpisem stvrdil, že hotovost v částce 8 000 Kč převzal. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu (8 000 Kč) a dále tzv. poplatek sestávající se z pevného úroku (1 053 Kč), poplatek za administrativní činnost (1 644 Kč) a poplatek za hotovostní inkaso splátek (3 991 Kč), tj. celkovou částku 14 688 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo]). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde si strany v čl. 8 sjednaly, že jakékoli splátky budou nejprve započítány na souhrnný poplatek a poté na vlastní půjčku. V čl. 12 smluvních podmínek si strany ujednaly, že pokud žalovaný neuhradí včas splátku, má právní předchůdce žalobce právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. V čl. 4 si strany sjednaly fixní úrok 20,50% s tím, že tento úrok běží po celou dobu smlouvy s výjimkou období, kdy bude smlouva prodloužena podle čl. 20 věty 2, což nastane, bude-li dlužník v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24.6.2019 (prokázáno smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2019 adresované žalovanému). Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 8.10.2019 včetně podacího archu).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků ve Smlouvě I. při aplikaci ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. tak, že uzavřeli smlouvu o půjčce v souladu s ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroku plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti zpravidla téhož druhu. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

8. V souladu s § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, neboť jednal jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.). Proti tomu právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a má tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.). Uzavřená smlouva tak je smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.).

11. Zejména je třeba použít § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., podle nichž se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

12. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků ve smlouvě II. jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Ust. § 2390 o.z. stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Podle ust. § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 1881 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

13. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 15. Žalobce smlouvu uzavíral jako podnikatel (§ 420 o.z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu podle ust. § 1810 a násl. o.z. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), a které představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas. Stejně tak i dle o.z.

17. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., a § 547 o.z., § 580 o.z. podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

18. Lze připomenout judikatorní závěr, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. § [číslo] odst. 1 o.z, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

19. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši 10 000 Kč (Smlouva I.) a dále ve výši 8 000 Kč (Smlouva II.) Tento závěr však nelze vztáhnout na všechna oddělitelná smluvní ujednání, která uzavřená smlouva obsahuje, a kterých se žalobce dovolává.

20. Posuzované smlouvy o půjčce byly sjednány tzv. adhezním způsobem prostřednictvím formuláře, její základní podmínky byly určeny věřitelem, aniž by slabší strana – dlužník měl skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Ve Smlouvě I. byla vedle pevného úroku ve výši 1277 Kč ujednána i tzv.„ odměna za hotovostní inkaso týdenních splátek“ ve výši 5183 Kč a ve Smlouvě II byla vedle pevného úroku ve výši 1053 Kč ujednána i tzv.„ odměna za hotovostní inkaso týdenních splátek“ ve výši 3991 Kč. Není jasné, za co je odměna za inkaso sjednávána, když cena peněz je vyjádřena již ve sjednaném úroku. Jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobce. Takovým protiplněním rozhodně pro spotřebitele nemůže být způsob plnění, tj. jako jakási sankce za to, že bude dlužník splácet hotově. Podstatou půjček poskytovaných touto formou je skutečnost, že dlužník, který není dostatečně solventní, aby dosáhl na bankovní půjčku, dostane peníze ihned po uzavření smlouvy na ruku, zatímco v případě bezhotovostní varianty by musel na peněžní prostředky čekat až čtrnáct dní. Nadto dlužníci mnohdy ani žádným bankovním účtem nedisponují, nebo jej mají postižený exekucí. Z těchto důvodů jsou automaticky odkázáni na bezhotovostní způsob splácení, a to až do konce platnosti smlouvy. Přitom žádné zákonné ustanovení nebrání tomu, aby i hotovostní půjčka mohla být splácena bezhotovostně. Stejně tak interval splácení a s tím i četnost hotovostního inkasa byly dlužníku vnuceny ze strany věřitele. Smlouva dále stanoví, že v případě zesplatnění celé zápůjčky je dlužník povinen věřiteli zaplatit neuhrazenou část odměny za hotovostní inkaso, kterou by byl povinen zaplatit, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. Z toho vyplývá, že odměna za hotovostní inkaso neměla výlučně krýt náklady žalobce spojené s osobním výběrem splátek v místě bydliště dlužníka, ale že plnila i roli další úplaty za poskytnutí peněžní zápůjčky, neboť v případě zesplatnění celé zápůjčky byl dlužník povinen splatit celou odměnu bez ohledu na to, že k inkasu již nedocházelo. Z povahy věci tak v případě odměny za hotovostní inkaso nejde o nic jiného než o úrok, aniž by tak nárok byl ve smlouvě označen, tedy o úrok skrytý. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy žalobce, který poskytuje obdobné zápůjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, vymezí takto nejasně požadavek na odměnu, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o skrytém úroku.

21. Ze všech výše uvedených důvodů soud k ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek nepřihlíží, neboť jej hodnotí v relaci spotřebitele jako slabší smluvní strany. Takové jednání vůči spotřebiteli nemůže obstát při vážení kritériem dobrých mravů, nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. Jde tak neplatný úkon (Viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 22Co 215/2015, 27Co 219/2015, 30Co 217/2017, 30Co 218/2017). Při zohlednění výše odměny za hotovostní inkaso a sjednaných pevných úroků by pak zisk žalobce měl činit více než 64,6% u Smlouvy I., 64,6% u Smlouvy II. z poskytnuté částky, což je zcela nepřiměřené. Z tohoto důvodu nárok na odměnu za inkaso splátek nevznikl.

22. K otázce poplatku za administrativní činnost musí soud konstatovat, že tento není po právu. Administrativní poplatek není nic jiného, než skrytý úrok. Ze smlouvy ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co by konkrétně měl být tento poplatek vybírán. Podnikatel zcela vědomě mate spotřebitele a činí smlouvu méně srozumitelnou. Soud je přesvědčen, že takto postavené ujednání, které je způsobilé klamat spotřebitele, je neplatné.

23. Úrok byl ve smlouvě sjednán jako úrok pevný ve výši 1277Kč, tj. 12,77% z poskytnuté jistiny ve Smlouvě I. a ve výši 1053 Kč tj. 13,16% z poskytnuté jistiny ve Smlouvě II. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že sjednaný pevný úrok lze považovat za přiměřený.

24. Žalovaný byl dle smlouvy I. povinen vrátit věřiteli celkovou částku 18 360 Kč sestávající se z jistiny ve výši 10 000 Kč a tzv. poplatku ve výši 8 360 Kč. Na jistině a poplatku žalovaný žalobci dlužil žalovaných 13 336 Kč. Z toho vyplývá, že na dluh žalovaný uhradil 5 024 Kč. Jak je výše rozvedeno soud neuznal nárok žalobce na úhradu administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso. [příjmení], kterou žalovaný na dluh uhradil, tak pokryje část pevný úrok ve výši 1 277 Kč a část jistiny ve výši 3 747 Kč, na jistině tak zbývá doplatit částku 6 253 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Žalovaný byl dle smlouvy II. povinen vrátit věřiteli celkovou částku 14688 Kč sestávající se z jistiny ve výši 8 000 Kč a tzv. poplatku ve výši 6 688 Kč. Na jistině a poplatku žalovaný žalobci dlužil žalovaných 12 488 Kč. Z toho vyplývá, že na dluh žalovaný uhradil 2 200 Kč. Jak je výše rozvedeno soud neuznal nárok žalobce na úhradu administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso. [příjmení], kterou žalovaný na dluh uhradil, tak pokryje pevný úrok ve výši 1 053 Kč a část jistiny ve výši 1 147 Kč, na jistině tak zbývá doplatit částku 6 853 Kč, kterou soud žalobci přiznal.

25. Žalobce se dále domáhal úroků dle článku 3 smluvních podmínek (smlouva I.) a 4 smluvních podmínek (smlouva II.) ve výši 19,98% ročně z částky 9 810 Kč (dlužná jistina bez poplatků), které kapitalizoval částkou 9 375,81 Kč za období od 16.4.2014 do 24.4.2019 (postoupení) a dále úroku 19,98% z téže částky ode dne následujícího do zaplacení (smlouva I.) a dále úroků dle čl. 4 smluvních podmínek (smlouva II.) ve výši 20,50 % ročně z částky 6 500 Kč (dlužná jistina bez poplatků), které kapitalizoval částkou 3235,01 Kč za období od 1.2.2017 do 24.6.2019 (postoupení) a dále úroku 19,98% z téže částky ode dne následujícího do zaplacení (smlouva II.). Podle článku 3 (u smlouvy I.) a 4 (u smlouvy II.) smluvních podmínek platí, že dojde-li k prodloužení trvání smlouvy dle článku 20 smluvních podmínek, nebude v období překračující původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Podle článku 20 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou – do dne splatnosti poslední splátky (16.12.2013 smlouva I. a 31.1.2017 smlouva II.). Účinnost smlouvy se však prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Soud tedy musí konstatovat, že z příslušných smluvních podmínek výslovně vyplývá, že si strany smlouvy ujednaly, že po dobu prodloužení smlouvy se jistina neúročí. Je tak nepochybné, že žalobce nemá nárok na to, co bylo výslovně smluvně vyloučeno, a proto soud v této části žalobu zamítl.

26. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně ohledně dlužné částky jistiny ve výši 6 253 Kč u smlouvy I. a ohledně dlužné částky jistiny ve výši 6 853 Kč u Smlouvy II. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák., zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve spojení s přechodnými ustanoveními čl. II nařízení vlády č. 33/2010 Sb. a § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) (u smlouvy II dle § 1970 o.z.), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky když žalovaný se ocitl v prodlení v návaznosti na splatnost jednotlivých splátek. Splatnost poslední splátky u Smlouvy I. nastala dne 16.12.2013, žalovaný je tedy v prodlení ode dne 17.12.2013 a od tohoto dne náleží žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení. Splatnost poslední splátky u Smlouvy II. nastala dne 31.1.2017, žalovaný je tedy v prodlení ode dne 1.2.2017 a od tohoto dne náleží žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud však v souladu s žalobním návrhem přiznal žalobci úrok z prodlení od 28.12.2013 u Smlouvy I. a od 8.2.2017 u Smlouvy II. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníku byl přibližně stejný, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku, že žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.