14 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 175 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 175 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 875 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 175 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 875 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení jakožto příspěvku do garančního fondu žalobkyně. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu nad 1850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, . Žalovaný však jako vlastník/provozovatel neměl od 19. 6. 2023 do 19. 3. 2024 sjednáno pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla. V souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 3. 2024, (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“) tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení příspěvku ve výši 17 875 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem tedy 18 175 Kč. Přes žalobní upomínku žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a § 115a o.s.ř.). Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o.s.ř. žádné námitky. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání, a to na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a rozsudek veřejně vyhlásil.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud na základě předložených listin k následujícímu závěru: Z Výpisu z registru silničních vozidel soud zjistil, že žalovaný byl v období od 19. 6. 2023 do 19. 3. 2024 vlastník/provozovatel osobního vozidla s registrační značkou , SPZ, . Z Výzvy ze dne 14. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 18 175 Kč (denní sazba 65 Kč násobená 275 dny + 300 Kč jako náklady uplatnění) ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla s registrační značkou , SPZ, neměl v období od 19. 6. 2023 do 19. 3. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona o pojištění odpovědnosti. Z dopisů ze dne 7. 8. 2024, 30. 8. 2024 vč. doručenky bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalovanému opakované upomínky k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu žalobkyně, žalovaný však nijak nereagoval a neuhradil na pohledávku ničeho. Z Předžalobní upomínky ze dne 7. 10. 2024 vč. doručenky bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou před podáním žaloby.

5. Podle § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem. 168/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle odst. 2 cit ustanovení lhůty podle zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které počaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nejsou tímto zákonem dotčeny.

6. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti má vlastník tuzemského vozidla či řidič cizozemského vozidla povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti, nestanoví-li tento zákon jinak. Dle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

7. Podle § 4 odst. 1 a 2 zákona o pojištění odpovědnosti jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

8. Podle § 4 odst. 3 a 4 zákona o pojištění odpovědnosti se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit , právnická osoba, náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

9. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti stanoví výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek Ministerstvo financí vyhláškou.

10. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „vyhláška“) činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Dle § 2a této vyhlášky činí výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč.

11. Podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady , právnická osoba, zaniká, pokud , Jméno žalobkyně, do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se , Jméno žalobkyně, prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

12. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů , právnická osoba, , lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit , právnická osoba, okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti , právnická osoba, uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů , právnická osoba, u soudu.

13. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalovaný jakožto vlastník/provozovatel shora specifikovaného vozidla porušil svou zákonnou povinnost sjednat v období od 19. 6. 2023 do 19. 3. 2024 pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, která mu vyplývá z § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení příspěvku v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti, a to ve výši 18 175 Kč jako součinu 275 dní a denní sazby příspěvku ve výši 65 Kč, jakož i nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Povinnost žalovaného přitom nezanikla, neboť v souladu s § 4 odst. 6 a 7 zákona o pojištění odpovědnosti žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení celkové dlužné částky v zákonné roční lhůtě. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením svého peněžitého závazku, uložil mu soud i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci samé po 300 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při aplikaci § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nároku na příspěvek za porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem, resp. jeho zástupcem, ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.